Bylo to špatně. Takhle to být nemělo.

Měli se vrátit zase zpátky k parťákům a nejlepším kamarádům. Lance se choval přesně jako parťák a nejlepší kámoš. Žádné trhlosti. Žádné zakoukání. Všechno držel hezky uvnitř zavřené. A nemohl riskovat, že ho rozvědka pošle do důchodu. Je starý, ale holubí sérum mu snad přidalo pár let.

Tak proč se Walter choval tak divně?

Proč odcházel z místnosti s těmi nejprůhlednějšími výmluvami?

Proč radši sledoval každou akci zpovzdálí, když předtím miloval být ve středu všeho?

Proč se Walter přestal chovat jako parťák a nejlepší kámoš?

Proč měl Lance pocit, že už nejsou Trhlej tým? Jen agent a vědec se společnou, trhlou, historií?

Zlých snů přibylo.

Tyhle byly nové.

Lance byl vždy svázaný, spoutaný nebo připoutaný. V Kiliánově jeskyni, mezi bitevními ruinami, ve vězení.

A Walter odcházel. S Marcy, se šéfkou, s Kiliánem, s jeho holubím týmem, sám.

Probouzel se ve své posteli. Sám. Spal sám. Žil sám. Létal sám. Pracoval... sám.

Po nocích létal po městě a usínal mezi ostatními holuby. Holubi noční můry nemají. Ne tolik.