Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
Vyjeveně zírám na toho blonďatého idiota. Ten mi tu teda chyběl fakt, že jo. Nejdřív přijdu domů s tím, že si musím zamaskovat modřiny, protože přijde nějaký pablb na doučování. To by doma, ale nesměl být Rin. Rin a jeho výslech. Začal vyšilovat a vztekat se. Chtěl, abych mu řekl, kdo mi to udělal. To určitě. Dokážu se o sebe postarat sám. Nepotřebuju, aby si zvětšoval ochranářský ego a nakonec přijde ten pablb na doučování. A? Samozřejmě, že pablbem musí být právě on. To by přece nebyl můj život. Můj dokonalej, úžasnej naprosto skvělej život.
,,Kdo ti sakra ublížil?" Nasraně se na mě dívá. Vlastně se na mě dívají nasraně oba dva. Pohled jim oplácím.
,,Nic co by tebe nebo tebe mělo zajímat! A ty tu máš to doučování tak dělej!" Zamířím k sobě do pokoje a začnu si připravovat poznámky. Proč se tu musel objevit? Celej den jsem měl od něj klid, nepotkal jsem ho a doma jsem měl být v bezpečí. Domov byl můj dokonalý úkryt a on teď i ví, kde bydlím! Vztekle prásknu do stolu. Proč vždy jenom já!

Zaraženě pozoruju, jak odejde. Ten kluk vedle mě si jen povzdechne a pokyne mi ať jdu dovnitř.
,,Jsem Rin. Jeho mladší brácha."
,,Rei." Potřeseme si rukama a já si konečně vzpomenu, kde jsem ho viděl. Byl to ten kluk, co na něj čekal u autobusu. Jsem šťastný, že to není žádný... No to je jedno.
,,Co se mu to stalo? "
,,Zas ho zmlátili."
,,Zas?"
,,Jo, kdybych nechodil na jinou školu tak bych na něj dohlídl, jenže chodím."
,,Netušil jsem, že ho někdo mlátí."
Nejspíš se mi chystal něco říct, ale vyrušila ho rána, která vyšla asi z Kouova pokoje. Jen mi rukou naznačil ať jdu a sám zalezl do jiné místnosti.
Sám jsem se též rozešel. Při vstupu do místnosti se mi naskytl pohled na přede mnou zohlého Koua, jak sbírá popadané sešity a papíry. Nemohl jsem odolat, prostě ne. Potichu jsem zavřel dveře a natiskl se na na jeho pozadí. Ještě jsem si rukama chytil jeho boky a lehce přirazil.
,,Ty na mě takhle čekáš? Když už tak by ses měl i svléknout." Vypískl a odstrčil mě od sebe a já spadl na postel.
,,Jdeš na to teda rychle." Nenávistně s rudými tvářemi se na mě zadíval a začal se přibližovat. Jenže se mu povedlo nějakým způsobem zakopnout a svalit se na mě jako pytel brambor. Než se stačil vzpamatovat tak jsem vyměnil naše pozice. Ruce jsem mu držel nad hlavou a prohlížel si ho. Jen na mě zíral a v očích měl slzy vzteku.

Nechci aby se mě dotýkal. Nechci nic. Chci, aby zmizel. Proč jsem zase já ten bezmocný? Proč vždy on převezme nadvládu? Není to fér. Chci, prostě pryč.
,,Kde všude tě uhodili?" Ptá se tak starostlivě. Jasně. Jako by ho to zajímalo. To těžko.
,,Co se staráš?" Odseknu a zazmítám sebou. Marná snaha, vůbec mi to nepomohlo. Náhle mě začne líbat na obličej a druhou rukou mi rozepíná košili, postupně své rty přemisťuje níž. Nejsem schopný cokoli dělat. Pokaždé když se jeho rty dotknou mé pokožky, vypustí mi do těla příjemné brnění. Nechci to a chci to zároveň. Náhle se rukou dotkne obrovské modřiny na břiše a já vzlyknu. Doopravdy to bolí. Je obrovská, namodralá a škaredá.
,,Ššš." Zamumlá a utře mi slzy. Už dávno mi nedrží ruce. Mohl bych se bránit, ale nemám vůbec sílu. Začne mě líbat podél modřiny. Někdy to i zabolí, ale moc to nevnímám. Začnu plně vnímat až tehdy, kdy mi stáhne kalhoty i se spodním prádlem. K mé hrůze okamžitě vykoukne můj vzrušený penis.
,,Copak to tu máme?" Zasměje se a palcem přejede po špičce.
,,Neah." Zakryju si pusu. Jestli mě uslyší Rin... Začnu sebou zmítat, ale on mě zas přišpendlí k posteli tak, že se nemůžu ani hnout.
,,Teď ti udělám dobře tak se uklidni." Nestačím jakkoli odporovat a jeho ústa pohltí můj penis. Vydechnu a prohnu se v zádech. Snažím se na něj nedívat a rukou se snažím tlumit steny, jenže je to sakra těžký. Citím, jak kmitá jazykem a někdy zapojí zuby. Dohání mě to k šílenství. Mám pocit, že vybouchnu. Hlasitě kňučím. Nejde mi být potichu. Je to prostě nemožné. Náhle se odtáhne a já bolestně a nesouhlasně zakňučím. On se jen ušklíbne a pozoruje mě.
,,Popros." Vyjeveně na něj zírám. To nemyslí vážně. Zakroutím hlavou a on se usměje.
,,Budeš muset poprosit, zlatíčko." Nemůžu poprosit. Alespoň trochu hrdosti si chci ponechat. Znovu zakroutím hlavou a zoufale vydechnu. Můj penis je úplně zarudlý a naběhlý. Hrozně to bolí. Natáhnu ruku s tím, že to dodělám sám, ale on mě zarazí. Ruce mi zase chytí a letmo se dotkne mé chlouby. I ten maličký dotyk mi způsobí nepopsatelnou slast. Zase se odtáhne a vyzívavě se na mě zahledí. Vzlyknu. Já nemůžu, nemůžu prosit a jeho už vůbec, ne. Čeho tím chce dosáhnout? Ještě víc mě ponížit? Určitě ano.
,,Prosím."  Hlesnu a zadívám se do strany. Nedokážu se na něj podívat. Nedokážu prostě nic. V očích mě pálí slzy obrovského zklamání ze sebe samotného. Jsem jako děvka, která prosí o víc. Vždyť přesně o to prosím. Jsem děvka za jakou mě všichni mají. I on mě má za děvku.

Poprosil. On vážně poprosil. Vítězně se opět skloním k jeho chloubě. Celou ji olíznu a on táhle zasténá. Znovu si ji vezmu do úst a okamžitě nasadím rychlé tempo. Nikdy jsem neměl problém s dávícím reflexem a toho každý vždy plně využíval. Párkrát jsem narazil na hovada, která jsem musel pak trošku spacifikovat, protože mi málem prošukali pusu. Ale Kou. Ten i kdyby mi tu pusu prošukal tak by mi to nevadilo. On je dokonalý se vším všudy. Náhle hlasitě, ale opravdu hlasitě vykřikne a udělá se mi do pusy. Hlasitě vydechuje. Oči má přivřené, rty pootevřené, tváře zarudlé, ruce volně položené. Vypadá jako anděl. Odtáhnu se a vše spolknu. Chci se k němu naklonit a políbit ho, ale náhle se otevřou dveře a dovnitř vrazí Rin. Kou doširoka rozevře oči a snaží se posadit a zakrýt se. Je naprosto rudý a něco žbleptá. Spíš piští. Rin se jen směje.
,,A já myslel, že tě někdo vraždí. Tu hlasitost asi budeme mít v rodině, co? " Kou po něm mrskne polštář, ale netrefí se.
,,A, Rei, máš ještě na puse bráchovo..."
,,Vypadni!" Zařve a tentokrát se trefí přímo do obličeje.

Tak brzo další díl? 😱To snad nejsem já. 😄 Všem moc děkuji, že tento příběh čtete❤️❤️.