Zdravím 😁
1. Jsem hrozně ráda za vaše pozitivní ohlasy ohledně bonusového příběhu. Vážně mě to potěšilo, jste prostě skvělí. 💚
2. Pokud si nebude jistí v postavách a podobně, podívejte se na hlavní příběh do charakteristiky postav nebo si rovnou přečtěte celý příběh znovu stejně jako já😅. No jo. Já a má paměť. Ale zdůrazňuji není nutné abyste znali děj hlavního příběhu. Tento příběh se bude točit kolem dvou vedlejších postav a jejich sbližování. S hlavním příběhem bude souviset pouze v postavách a to hlavně kvůli tomu, že se příběh bude odehrávat v minulosti. - poznámka: hlavní příběh momentálně není publikovaný kvůli určitým problémům
3. Doufám, že jste jakž takž pochopili, co jsem vám chtěla říci. 😅 Jinak kapitolky budou vycházet minimálně jednou týdně. Takže. Přeju příjemné čtení, pevné nervy ohledně mě gramatiky a doufám, že to nebude slátanina. Bavte se!!!
-
Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
,, Pane profesore to ale prostě není pravda. Pletete se. " Už asi dvacet minut se tu hádám s jedním z profesorů, který je přesvědčen, že vždy a všude má pravdu. Tudíž jeho slovo se rovná slovu boží. Jak ubohé mi tohle chování připadá. Nikdo nemá nikdy ve všem pravdu, každý se plete a každý je dobrý v něčem jiném. A tenhle člověk. Upřímně tohohle člověka fakt nenávidím. A on nenávidí mě. Takže provinilí pocit se nedostaví ani v nejmenším. K jeho smůle jsem ale vždy naučený takže i přes jeho pečlivé hledání chyb typu chybí čárka stupeň dolů, má fakt smůlu.
Jsem nejlepším studentem na škole. Je mi líto. Je to tak. Nepřeháním ani se nevychloubám. Nemám k tomu žádný důvod. Většina učitelů mě má celkem ráda. Ten zbytek mě nesnáší pro mé takzvané všeználkovství. Nepopírám, že jsem chytrý. Vím to. A zároveň chci upozornit na chyby mých kantorů. Přece je nebudu nechávat v nesmyslech, které chcou šířit dál. Takhle vzniká demence lidstva. Bohužel tohle mé opravování všichni nesnáší. I když spíše ti učitelé. Mí drazí spolužáci totiž díky těmto hádkám přicházejí o dost velkou část hodin. Takže nevím. Jsem oblíbený nebo nenáviděný? V pocitech druhých jsem se nikdy moc neorientoval. Logické myšlení, přesně určená fakta to je moje. City jsou moc...složité. K mým citům. Mám rád svého bratra a kočku. To je vše. Pocity typu láska doopravdy nechápu. Motýlci v břiše? Fyzicky nemožné. Je mi líto.
,, Tak a mám toho dost. Po zbytek týdne jste po škole. Hlaste se po vyučování v mém kabinetu. A teď opusťte mou hodinu! " Takže mu už došli nervy. S klidem si sesbírám své věci pod dohledem rozzuřeného a rudého obličeje. Jinak ta žilka na čele. Fuj. To jak pulzuje prostě brrr. ,, Stejně mám pravdu a tím, že mě vyhodíte z hodiny nic nezměníte."
,, A ven! " Teď už celkem spěšně vyrazím ze dveří a hlavu si kryju sešity před letícími kousky kříd.

Jdu pozdě, jdu pozdě. Sakra, sakra, sakra. A zrovna teď musíme mít toho starého morouse. Je to strašný pošuk. A když má špatnou náladu tak potěš.
Se zaklepáním opatrně vklouznu do třídy. Okamžitě mě přivítá hlas mého drahého profesora a já vím, že jsem v háji.
,, Á pan Fuchizaki se konečně uráčil dorazit. Tak jakýmpak příběhem nás obšťastníte dnes?
,, No já totiž. "
,, Ano? Poslouchám. " S největší radostí bych mu řekl co jsem dělal. Jenže by mi stejně nevěřil. Za všechno stejně ale může ten malej bělovlasej skrček, co se mi tak nenápadně směje do obličeje. Ten hajzlík mi schoval klíče, pomazal kliku pastou a pokreslil mi obličej. Ano bylo to velmi zajímavé ráno. A to všechno kvůli tomu, že jsem mu snědl pizzu. A teď tu jak blbec stojím a nevím co říct.
,, Jak jsem si myslel. Takže celý týden jste po škole. A nebojte se. Společnost vám bude dělat ještě jedno individuum." Při zmínce o tom člověku mu na čele vyskočila žilka. Ten člověk ho musel vážně vytočit a beztak si zbytkový vztek právě vybyl na mě. Hajzl jeden starej. Když se konečně dostanu na své místo neopomenu toho idiota pořádně pod stolem nakopnout. Bolestně sykne ale dál se pobaveně šklebí. ,, Tohle ti vrátím. Až to nebudeš čekat tak udeřím. Tvrdě a krutě. " Syčím mu do ucha. Bohužel místo toho aby byl vystrašený se dostavil úplně opačný účinek v podobě jeho tichého chichotu.
,, Stejně máš štěstí." Obrátí se na mě po hodině. ,, A to jako proč? "
Nechápu, co je pozitivního na tom, že budu celý týden po škole. ,, Mohl ti dát klidně měsíc. Od začátku hodiny byl jak sopka. A ty si způsobil tu erupci."
Pleštím ho po hlavě a zamířím na další hodinu. Kaito mě se smíchem následuje. Jen počkej. Tebe ten smích přejde až zjistíš, co jsem ti doma nachystal za překvapení.

Celý zbytek dne proběhl v nudném a nezajímavém tempu. Jediným chvilkovým vysvobozením byl oběd, kde jsem se trochu uvolnil. Patřím do jedné party. Během vyučování se nevidíme ale o přestávkách a hlavně o obědech jsme všichni spolu. Jsme různě promíchaní a to se mi právě líbí. Ta různorodost.
Oběd však utekl moc rychle a já se musel zase plahočit do dalších učeben. Tolik k mému zajímavému dnu.
Konečně konec a samozřejmě tu musím dál hnít. Jak jinak. Momentálně stojím před kabinetem. Vlastně tu jsme dva. Vedle mě stojí vysoký blonďák. Sakra štve mě jak jsou všichni vyšší než já. S mými sto šedesáti devíti centimetry vážně nikoho neohromím. Jinak se okázale navzájem ignorujeme. Oba dva strašně zaujatí něčím strašně zajímavým. U mě je ten zajímavý předmět tkanička u něj hodinky. A ten dědek furt nikde. Prostě dokonalé.

Ten starej páprda má už patnáct minut spoždění a k tomu ten můj společník je školní šprt. Fakt úžasný. Osobně ho neznám. Ale to co jsem slyšel mi vážně stačilo. Všeználek jeho druhé jméno. A mazánek přezdívka. To nepřežiju. Kaita vážně uškrtím. Letmo na něj pohlédnu. Je strašně malej a zároveň roztomilej, jak tak zírá na své nohy.
Co to melu.
Ale i tak zajímalo by mě, co tak strašného školní premiant provedl, že skončil po škole.
Konečně se ozve klapot botou. Chodbou k nám míří profesor. Šklebí se a celkově vypadá potěšeně. Nejspíš se výtečně baví.
,, No konečně ste se uráčil dorazit, už jsem si myslel, že jste zapomněl." Zkoprním a profesor taky. Oba dva pohlédneme na toho skrčka, který můj šokovaný a profesorův rozzuřený pohled okázale ignoruje. ,, Tak můžeme konečně začít?" zeptá se opět tím svým klidným a zároveň melodickým hlasem. ,, Jistě. " Odpoví profesor a s pulzující žílou na čele nás vede do nějaké učebny. Tohleto bude ještě hodně zajímavé. Vážně hodně. S těmito myšlenkami se vydávám za profesorem a tím klukem,který má bezpochyby nejhezčí zadek, co jsem kdy viděl. Sakra. Tohle bude ještě fakt zajímavý.

Pro připomění. První obrázek Rei. Na druhém Kou. To kdyby se vám nechtěl otvírat hlavní příběh. 😊