32.

Tohle je poslední stránka má lásko. Poslední odstavec tohoto dopisu.
Dostala jsem skvělou pracovní nabídku. Původně jsem o ní ani nepřemýšlela. Jenže to bylo před tím vším...
Až budeš číst tento dopis. Znamená to, že už sis vymyslel výmluvu, kterou bys mi zase obalamutil srdce a mysl.
Jenže to už budu sedět v letadle do New Yorku. A kdyby tě náhodou napadlo, že by ses mě pokusil najít.
Vzdej to hned teď.
Mí přátelé ti to nikdy neřeknou. A ty sám, sáhni si do svědomí, vždyť o mě nic nevíš...
Schválně kdybych se zeptala, jaká je má oblíbená barva. Co bys odpověděl?
Usnadním ti dilema.
Má oblíbená barva je barva tvých očí, ale to ty nevíš.
Nevíš vůbec nic. Zato já o tobě vím vše. Vím jak miluješ čokoládový dort. Vím, že jsi brečel u filmu Hvězdy nám nepřály. Vidíš, nám taky nepřály. Jenže z jiného důvodu. Nepřály nám kvůli tobě.
Vím tvou nejoblíbenější barvu. Oranžovou, ale takovou jaká je vždy vidět při západu slunce.
Vím vše. Jen v jedné věci jsem se zmýlila. A to v tom koho miluješ...
No, a to je asi všechno co jsem ti chtěla říct. Celá rekapitulace našeho příběhu.
Možná si teď budeš říkat, že jsem zbabělec a utíkám. Ano, přiznávám. Bojím se. Bojím se toho, že bys mě zase opustil a ublížil. A proto je tohle mé sbohem.
Nic ti nevyčítám. Přeju ti, abys žil spokojený život po boku tvé dokonalé přítelkyně,které jsem se nemohla nikdy vyrovnat. Za chvíli udělám za svým starým životem tečku a začnu psát nový příběh na úplně čistý papír.
Tohle je tedy mé poslední a definitivní rozloučení, můj milovaný.
Nikdy na tebe nezapomenu i když ty na mě asi ano. Časem vzpomínky vyblednou ale i tak tam stále budou. A jak tam budou i vzpomínky, stále tam bude i láska, kterou k tobě chovám už od střední školy.
Milovala jsem tě a navždy tě milovat budu, Stephene Charlesi Clifforde.

Navždy tvá Ellie.
------------------------------------------------------
Dopsala a naposledy se rozhlédla po bytě. Pohled se jí zastavil na fotce. Fotce, na které se společně smáli a objímali. Byla pořízena před měsícem,  teď jí to přišlo jako před stovkami let.
Osamocená slza jí stekla po tváři. Myšlenka jestli dělá dobře jí automaticky probleskla hlavou, okamžitě ji však zahnala.
Takhle to bude nejlepší, jak pro ni pro něj tak pro poklad, který teď nosí pod svým srdcem.
Odešla...
Po sobě zanechala jen dopis. Nic víc a nic míň.
Bylo to jakoby nikdy neexistovala a přesto, přesto se adresátovi dopisu sesypal po poslední větě svět, to ona ale nevěděla...

-KONEC-

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top