Pro tebe:

Potkali jsme se na střední. Pamatuješ?
Ty. Oblíbenec a miláček celé školy.
Já. Holka obklopená jen blízkými přáteli, které bych spočítala na prstech jedné ruky.
To právě naši přátelé nás seznámili.
Pamatuji si to.
Nesnášela jsem tě od prvního pohledu. Když to teď píšu musím se usmívat. Vážně jsem tě nemohla vystát.
Ta nesnášenlivost ale byla oboustranná. To nepopřeš.
Pro mě jsi byl jen nafoukaný, sobecký frajírek s hlavou plnou pilin.
Já pro tebe byla ta tichá, nudná šprtka.
Je zvláštní jak brzy jsme zjistili, jak moc jsme se v tom druhém spletli.
Zjistil jsi, že ve skutečnosti jsem dost hlasitý a nepředvídatelný blázen. Často dost nesnesitelný.
Ty jsi zase byl ve skutečnosti milý, chytrý a zábavný. Ale i tak, byl jsi sobec, myslící jen na sebe a na své potřeby. To jsem ale neviděla. Možná jsem to ani vidět nechtěla.
To byla druhá chyba, které jsem se dopustila od chvíle co jsem tě poznala. Ta první byla, že jsem tě vůbec poznala.