Přesně, jak očekával. Byla tam. Seděla u stolu a otáčela skleničku s vínem. Prošel bez jediného pohledu, za to ona na něj významně koukla. ,,Dobrý večer," pozdravila a v jejím hlase bylo slyšet jisté znepokojení, že se vůbec ještě snaží s ním mluvit. Nalil si skleničku vody a hned se napil. Znovu vodu dolil a posadil se naproti ní. ,,Dáte si víno?" nabídla Hermiona a zkusmo zvedla láhev vína.
,,Alkohol vede ke ztrátě sebekontroly," odpověděl Severus opovržlivě. Hermiona se krátce zasmála, souhlasně přikývla a dolila aspoň sobě. ,,Vím to," řekl Severus a Hermiona nechápavě nahnula hlavu na stranu. ,,Nejsem takový ignorant, abych to nepoznal. Ale nechápu... Nevím... Proč..."Hermionina tvář se rázem změnila na potemnělé údolí.
,,Kdybych znala důvod, zbavila bych se ho. Kdybych věděla proč, mohla bych proti tomu bojovat."
,,Jste dostatečně inteligentní na to, abyste pochopila, že jsou vaše... záměry... zbytečné a naivní."
,,Samozřejmě, že to vím. Ale netuším, co s tím mám dělat."
,,Zbavte se všech iluzí, které jste si vytvořila. Dobře víte, že to jsou jen představy a nic z toho není pravda." Hermiona se jemně pousmála a se skleničkou v ruce pravila: ,,Muž, do kterého jsem zamilovaná, mi radí, jak se těch citů zbavit. Znáte romány od Austenové? Tam to takhle nechodí."
,,Zamilovanost je pošetilá. Stejně jako romány od Austenové," řekl, ale nechtěl ji tím nijak urazit. Zkoumavě si ho prohlédla a došla k závěru, že tento výrok přejde bez povšimnutí.
,,Nemůžu si pomoct. A pokaždé, když vás pozdravím, nebo se na vás jen podívám, vím, jak hloupé to je. Vyčítám si to. A vím, že vás to musí urážet, že zrovna já..."
,,U nikoho bych nezměnil názor. Nejde o to, že jde o vás," skočil jí do řeči. Mělo to znít asi jako útěcha, ale věděl, že ji to muselo hrozně ranit.
,,Na to se musím napít," poznamenala Hermiona a vypila skoro celou skleničku. ,,Odmítáte mě celé ty roky. Ještě než jsem se do vás zamilovala, jste mě odmítal. A já jsem tak pitomá, že se nepoučím a stále dělám jednu chybu za druhou. Jako kdyby někoho zajímala nebelvírská šprtka..." To s ním pohnulo, dokonce tahle věta zabolela, jako něco tak známého... Jako něco, co se jemu motá v hlavě a kvůli čemu se nedokázal nikdy pohnout z místa. Grangerová byla blízko jeho zlomenosti. To si nezasloužila.
,,Myslím si, že ostatní vás berou za velice přijatelnou partii," řekl neohrabaně. Nešťastně k němu vzhlédla a pak začala znovu otáčet skleničku.
,,Ostatní," zopakovala po něm.
,,Ostatní, kteří si vás zaslouží," dovysvětlil. Tomu se musela zasmát, protože bylo neuvěřitelné, jak moc se snažil být při odmítání gentleman.
,,Vážně chcete být sám? Přejete si to? Naplňuje vás to?" zeptala se s nadějí v hlase, že třeba přizná, že ji miluje a chce s ní být.
,,Ano. Tohle je ten nejlepší způsob života. Pro mě." Hermiona schovala tvář v dlaních, aby si promnula všechny svaly, které se snažily o masku vyrovnanosti.
,,Jak dlouho to víte?" zeptala se nakonec, když své ruce položila na stůl.
,,Několik měsíců," odpověděl Severus a Grangerová se zamyslela.
,,Proč jste mi to neřekl? Proč jste mě neodmítl hned?"
,,Nejevila jste aktivní zájem. Říkal jsem si, že vás to přejde. Nechtěl jsem vás zbytečně zraňovat."
,,Tak najednou se staráte o pocity ostatních?" zavtipkovala, ale vesele to neznělo.
,,Grangerová, nechci, abyste si o mě myslela, že jsem jiný, než jak se jevím. Jsem špatný člověk. A rozhodně nechci, aby mě někdo litoval, nebo se mnou soucítil, nebo se mě snažil zachránit." Hermiona kývla hlavou, že chápe. Nebo se o to aspoň pokoušela.
,,Musím se vám vyhýbat, že?" odtušila. Mlčel a uvažoval, jak odpovědět. Nemohl říct, že by mu to nepomáhalo se cítit aspoň trochu jako člověk. Věděl, že když jí dá požehnání se s ním nevídat, že ji ztratí navždy. A on ji nechtěl ztratit. Ale nechtěl kvůli ní ničit svůj perfektně naplánovaný život plný prázdnoty... Utěšující prázdnoty, která činila život snesitelným.
,,Jak byste se mi mohla v tomhle malém domě vyhýbat?" pravil nakonec docela neškodnou větu, která nic neříkala.
,,Mohla bych chodit jen na porady. Najdu si byt, k rodičům nemůžu..." Najednou se v její tváři objevila čirá hrůza. ,,Já vás skutečně nesmím už nikdy vidět. Nechci ze sebe dělat hlupáka, nechci, abyste si myslel, že nedokážu držet své pocity na uzdě." Viděl, jak se obličej měnil do zoufalého výrazu. Zhluboka se nadechla a v jejích očích se objevily slzy. ,,Tohle jsem nechtěla. Odpusťte mi, prosím," hlesla a utekla z kuchyně.

You bought a star in the sky tonight
and in your man-made dark
the light inside you died.