Vstal brzy ráno, aby si stihl udělat kafe dřív, než se všichni ostatní probudí. V kuchyni už samozřejmě seděla Grangerová. Tentokrát s knihou a šálkem čaje. ,,Dobré ráno," řekla, i když nepředpokládala, že by odpověděl.
,,To jste tu čekala celou noc? Nebo jste vstávala ještě za tmy? Myslíte, že nepoznám, když se někdo snaží mě stále potkávat?"Hermiona založila knihu, pohlédla mu do očí a pravila: ,,Víte, vy tu nezůstáváte tak často přes noc, takže asi nevíte, že si ráda přivstanu, abych si mohla v klidu číst." Severus si odfrknul, ale vyděsila ho možnost, že mu Grangerová říká pravdu a on byl natolik paranoidní... Chtěl se pokusit o konverzaci, jenže v jeho podání to vyznělo příšerně.
,,To budete donekonečna jen číst?" zeptal se a bez jakékoliv snahy to mělo nádech opovržení.
,,Ne," odpověděla, ,,vlastně mám v plánu si vypít čaj u sebe v pokoji, abych náhodou nikoho nerušila hlasitým čtením v duchu." Byl tak naivní, že doufal, že se s ním bude dohadovat a tím pádem stráví nějaký čas s další živou bytostí. Místo toho Grangerová skutečně vstala a odešla. ,,Taky kdo by se s tebou zahazoval, když seš takovej hlupák!" zařval opilý hlas otce. A Severus uznal, že má pravdu.

Večer se sešli u stejného stolu. Tajně zkontroloval, jestli ho sleduje. Hermiona si zarytě a rádoby zaujatě prohlížela nový ubrus. Když na ni pohlédl podruhé, jezdila prstem po vyšitých cestičkách a tvářila se nezúčastněně. Potřetí se obraz změnil. Hermiona sice koukala po lidech, ale úplně na druhou stranu, než seděl on. Porada skončila brzy, nebyly totiž žádné nové informace. Začala živá debata o nepodstatném tématu, takže se Severus přesunul do svého pokoje, usadil se na posteli a připomínal si, že se nemá hrbit. Upravil si knoflíčky a pročistil si hrdlo, i když neměl s kým konverzovat. Připravený na všechno takhle strávil celou osamělou a prázdnou noc. Teprve hlasité oznámení hodin, že už jsou čtyři hodiny ráno, ho rozebralo z apatie. Skoro jako dokonalý stroj se zvednul a upravil si kabátec. ,,Srábusi! Jaký to je nemít žádný kámoše a bejt totální trapák?" Zarazil se a bojoval s pocitem hněvu. Zatnul pěsti, ne kvůli tomu, že by někomu chtěl ublížit, ale aby všechnu svou energii věnoval do něčeho bolestivého. Nejradši by bušil rukama do zdi, dokud by nezačal krvácet. Na to nebyl čas, ani místo. Ale toho nutkání po sebetrýznění se nezbavil. Rozpohyboval se a v myšlenkách utíkal ke dnům, kdy nemusel mezi lidi. Hned ve dveřích si všiml připravené kávy. Byl to jeho hrnek. Tím pádem i jeho káva. Rozhlédl se, ale Grangerová nikde nebyla. Nedůvěřivě vzal hrníček za ucho a přičichl. I kdyby tam byl jed, nepoznal by to, ale musel si nějak obhájit své podivné chování. Krátce se napil a musel pochválit chuť tohoto nápoje. Dokonce bylo kafe lepší, než jak ho dělal on. Bylo stejně silné. Bylo ze stejné piksly, protože v celém domě byla jen jedna krabička s kávou. Ale něco tam bylo navíc. Něco, co nedokázal identifikovat.

Seděl v knihovně a četl si knihu. Vešla Grangerová a bylo vidět, že ho tam nečekala. Nejistě přešlápla z nohy na nohu a pozdravila. ,,Jen si tu najdu novou četbu," řekla skoro omluvně a došla k policím s tituly různých děl. Tiše těkala očima z jedné na druhou a za dvě minuty a čtrnáct vteřin se zatvářila bezradně.
,,Doporučuji druhou polici od vrchu, úplně na kraji," řekl Severus a znělo to spíš, jako kdyby radil sám sobě. Grangerová se samozřejmě ihned zaměřila na poličku kvůli jeho radě a hned si všimla pár knih, které měla v plánu přečíst. Vítězoslavně se pousmála a stoupla si na špičky. Jenže ať už se snažila jakkoliv, na knihy nedosáhla. Severus měl tři možnosti. První - upozorní ji na to, že je čarodějka a může použít magii. Druhá - použije kouzlo, které ji knihy snese níž. Třetí byla hloupá, nedůstojná a vůbec se mu nezamlouvala. Přesto vstal, proklouzl kolem ní, natáhl se ke knihám a vložil je Grangerové do rukou. Tiše zamumlala něco jako poděkování. Odešel zpět ke své rozečtené kapitole. Hermiona postávala s plnýma rukama a počítala praskliny v podlaze. ,,Já jsem svým způsobem taky sama," pronesla jako odpověď na něco, co on neřekl.
,,Každý je svým způsobem sám," odvětil chladně.
,,Ale mně se to moc nezamlouvá," pokračovala nespokojeně.
,,S tím se smíříte. Dřív nebo později." Hermiona došla ke dveřím, otočila se, aby mu pohlédla do očí, ale on si zaujatě četl.
,,Někdy se mi zdá, že jste úplně jiný člověk... A nevím, které vaší tváři věřit."
,,Nemám žádné tváře. Radím vám, nevěřte mi v jakékoliv situaci."

Oh we don't own our heavens now,
we only own our hell.
And if you don't know that by now,
then you don't know me that well.