Věděl to. Viděl to v jejím pohledu. Nikdo jiný na něj takhle nekoukal. Dokonce by to nazval nevítaným zájmem. Jediné, co se prokousávalo jeho mozkem byla otázka: Proč? Ne, spíš: Zatraceně, proč?! Jestli ta znamení četl dobře, pak přece musela mít nějaký důvod. Zamračil se a ukončil své uvažování. Teprve teď si všiml, že na něj znovu hledí dvě hnědé oči. Znechuceně zvedl pravou polovinu horního rtu a stočil svůj pohled jinam.

,,Tím bychom pro dnešek poradu mohli ukončit," řekl pan Weasley. ,,Molly připravila skvělou večeři, takže hlavně nikam neodcházejte." Ihned se zvedl. Schválně na ni ani na vteřinu nepohlédl. Moc dobře věděl, že by ten pohled opětovala. Jen koutkem oka stihl rozeznat, jak zklamaně sklonila hlavu. Zamířil do svého pokoje, i když měl v plánu odejít domů a nesetrvávat na Grimauldově náměstí. Posadil se na postel a nespokojeně se zašklebil, protože postel byla v dezolátním stavu a hlasitě zavrzala. Rodina Blacků si zakládala na prestiži, ale jakmile tu začal bydlet Nafoukanec Idiot Black změnil se tento dům v hnusnou kobku. Upravil si knoflíčky košile u zápěstí. Nenáviděl pocit, že je neupravený. Moc dobře věděl, že jakákoliv chyba v oblékání a chování... a citech... bude po zásluze tvrdě potrestána. Představil si svého otce, jak říká: ,,Hrbíš se, ty zbabělče!" Podvědomě narovnal svá záda.

Když utichl šum, odešel do kuchyně, aby si vzal trochu jídla. Přece jen celý den nejedl, a když měl možnost do sebe dostat trochu živin, chtěl toho využít. Přenesl si talíř ke stolu a usadil se. ,,Proč nikdy nevečeříte s námi?" ozval se hlas v rohu místnosti. Kdyby se naprosto dokonale nekontroloval, možná by sebou trhl. Neotočil se k ní. Odhadoval, že sedí v křesle s knihou v ruce. Myšlenka, že je příliš velká tma na čtení a ona si nesvítí, mu jen prolétla hlavou a zmizela.
,,Nemyslím si, že by vám do toho něco bylo," odpověděl a naštvaně odložil vidličku i nůž. Nehodlal před ní hodovat. Hermiona se zvedla a sedla si naproti němu. Žádnou knihu neměla, ale Severus si toho nevšiml. Rozhodně si toho nevšiml, protože jinak by mu to celé vrtalo v hlavě.
,,To se stydíte jíst i přede mnou?" zeptala se klidným tónem. Severus trhnul hlavou, jako kdyby ho její hlas neskutečně iritoval.
,,Mám rád klid a soukromí. Hlavně, když jde o něco tak soukromého jako je jídlo," řekl a vyčetl si svou chabou slovní zásobu.
,,Jste rád sám?"Překvapeně vzhlédl, ale nedal najevo nic jiného než lhostejnost.
,,Nevím, jestli je tato otázka na místě, když mne zastihnete při tajném večeření."
,,To přece automaticky neznamená, že vám to takhle vyhovuje," oponovala Hermiona. Severus se nadechl a trpělivým hlasem odvětil: ,,Grangerová, pokud to teda musím přiznávat, tak ano. Samota mi velice vyhovuje. A kvůli tomuto sdělení očekávám, že to budete respektovat a odejdete."
,,Jen jsem myslela, že byste ocenil společnost," obhajovala se.
,,Příště nemyslete. Kdybych chtěl mít společnost, rozhodně bych si o ni řekl. A buďte si jistá, že vy byste mezi adepty nepatřila." Hermiona pootevřela ústa, aby něco odpověděla, ale pak to vzdala. Vstala, prošla kolem něj a popřála mu dobrou noc. Samozřejmě pozdrav ignoroval. To bylo totiž jediné řešení.

You bought a star in the sky tonight,
because your life is dark
and it needs some light.
You named it after me,
but I'm not yours to keep,
because you'll never see, that the stars are free.