Písnička se jmenuje Jellyfish song a je z anime DRAMAtical Murder

Ve stokách to zaskřípělo. Staré turnikety se otočily a do velkého prostoru vešly čtyři zmutované želvy. Už z dálky bylo poznat, že za sebou nemají zrovna příjemnou noc.

Leonardo, nejstarší z nich a zároveň vůdce party, měl spousty škrábanců. Stejně jako nebylo nic, čím by se daly zakrýt podlitiny. Jeho jediné štěstí byl ochranný krunýř, který, ačkoliv menší a plošší než u normálních želv, dokázal vydržet mnoho a Leo byl alespoň zezadu chráněný.

Raphael měl ještě více škrábanců, z několika stále ještě krvácel. Jakmile se dostal do doupěte, odhodil své saie na schody a vzteky praštil do cvičného panáka. Leo chápal jeho počínání. Byli tak blízko! Všechno to začalo jako obyčejná noční hlídka. Želvy proběhly celé město, noční New York byl pro jednou potemnělý a ani April už nebyla vzhůru. Zamířili k dokům, kde se sice obvykle nic nedělo, ale Leo – ten starosta – to tam prostě potřeboval zkontrolovat. A, světe div se, tuhle noc se to pravidlo porušilo.

Čtyři želvy se skrývaly ve stínu na kontejnerech, odkud bylo dobře vidět. Na mole stál Tigerclaw spolu s Xeverem ( à la Fishfacem) a (bývalým) Chrisem Bradfordem, dvakrát zmutovaným člověkem (nejdříve do Dogpounda, nyní z něj byl Rahzar). Všichni tři dohlíželi na náklad jakési bedny. Leo tasil katany.

„Fajn, bando, zjistíme, co to vlastně převážejí," zašeptal směrem k želvám. Ani ne o sekundu později se kolem něj prohnal červeno-zelený stín. Raph. Jistěže musel vyrazit. Sám proti Rahzarovi, Fishfaceovi a Tigerclawovi neměl šanci. Leo pokynul zbytku týmu a sám seskočil z kontejneru.

A tak se připletli do dnešní bitvy. Co nečekali – a pravděpodobně to měli čekat (Sensei nebude nadšený) – byla stovka Footbotů. A Rocksteady s Bebopem v postranní uličce. Samo o sobě bylo dost špatné, že museli bojovat se třemi mutanty, ale takhle to bylo nemožné. Všichni až na Rapha to pochopili. Neměli šanci zjistit, co je v té bedně. Sakra, vždyť se odtamtud málem nedostali celí! Trhač musel nechat převážet něco opravdu cenného, že to bylo tak dobře zabezpečené.

„Ústup!" zavolal Leo a odrazil Bradfordovy drápy oběma katanami. Za ním se ozvalo zapraštění a modře maskovaná želva jedním mečem rozsekla přibližujícího se Footbota. Obří zmutovaný pes ho hravě odhodil, drápy jeho druhé tlapy jen tak tak minuly Leův krk. Leonardo narazil do kontejneru a vyrazil si dech. Navzdory tomu se hned odkulil, protože Rahzar měl velkou chuť ho zabít (a Leo zrovna nechtěl skončit v Trhačově želví polévce).

O kus dál narazil krunýřem Donatello. Stál sám proti Tigerclawovi a Rocksteadymu, což mu vyneslo pár pořádných krvácejících šrámů. Jeho bo bylo zlomené a Donnie neměl kromě shurikenů a pár vynálezů nic, čím by se mohl bránit. Na Leův příkaz se vzchopil a dřív, než ho mohli Trhačovi poskoci chytit, vylezl na kontejner, do kterého narazil. Vedle něj vyskočil Michelangelo. Oranžově maskovaná želva na tom byla ze všech nejlíp, měla jen pár škrábanců od Fishfaceových kovových nohou.

Nejhůře z toho vyšel Raph, který bojoval s Bebopem a ještě k tomu stačil likvidovat Footboty efektivněji, než kterýkoliv z jeho bratrů. Když Leo unikl z Rahzarova dosahu a vyskočil na kontejner za svými bratry, Raph jedním pohybem zastrčil saie za pás a běžel za nimi.

Zbývající Footboti se pustili za nimi, ale mutanti – což bylo divné – ne. Dodávka byla očividně moc důležitá, než aby ji opustili. Želví bratři se zastavili až hluboko ve městě, na střeše, kde byli ze dvou stran chráněni cedulemi. Všichni tasili zbraně (až na Donnieho). Asi dvacet Footbotů je obklíčilo.

Raph nečekal a vrhl sai přímo do hlavy jednoho z robotů. Footbot ještě stál, než se skácel k zemi, když na něj Raph skočil, aby si vzal zpátky svou zbraň. Kopem patou zdolal dalšího vojáka, kterého vzápětí zasáhl do hlavy Donnieho shuriken. Ze všech bratrů byl právě Donatello nejlepší ve vrhání shurikenů, a teď, když neměl své bo, toho hodně využíval. Stál přesně mezi cedulemi na víceméně vyvýšeném místě a vrhal jeden shuriken za druhým. Byla ovšem jen otázka času, než mu dojdou.

Leo krvácel, ale stále bojoval. Jeho katany projížděly Footboty jako nože zteplaným máslem. Zbývalo jich už jen pět, když se želvy semkly k sobě a Mikey vytáhl kouřovou bombu. Želvy zmizely ve fialovém kouři a nechaly na střeše zmatené Footboty, kam že se jejich cíle poděly.

Teď, v bezpečí domova, došel Donnie do své laboratoře pro lékárničku, aby ošetřil rány. Ze skupiny byl jediný s pokročilými zdravotními znalostmi. Nejdříve ošetřil Lea. Jeho rány vypadaly ošklivě a byly i dost hluboké. Donnie je co nejlépe vyčistil a ovázal Leovo torzo. Na menší škrábance potřeboval jen náplasti. Raphova zranění mu trvalo ošetřit nejdéle. Boj milující želva jich měla požehnaně. Donnie sám nepotřeboval mnoho náplastí, ale na jeho těle se vytvořilo pár podlitin, které zbarvily jeho zelenou kůži dofialova, jen o trochu tmavší odstín, než jeho maska. S těmi nešlo nic udělat a Donnie věděl, že další den budou hrozivě bolet.

Mikeyho zranění nebyla vážná, ale přesto svému mladšímu bráškovi věnoval Donnie větší péči. Michelangelo si nechal zalepit šrámy a Donatello pečlivě všechno složil zpátky do lékárničky.

„Dochází nám zásoby," poznamenal. Leo přikývl a natáhl se na big bag. Žádný z nich se neobtěžoval pustit televizi, protože všichni věděli, co přijde. Po obzvláště těžkých bitvách, jako byla tahle, se Mikey nemohl uklidnit a byl jenom jediný způsob, jak ho uklidnit.

„Donnie, zazpíváš mi?" udělal nejmladší želvák na bratra psí oči. Pravdou bylo, že Donnie uměl celkem slušně zpívat, ale dělal to jen v takovémto případě. Nikdy by to nepřiznali, ale jeho zpěv uklidňoval i ostatní bratry. Mikey si lehl na schody a hlavu položil na Donnieho klín.

Donatello si vzpomněl na Mikeyho nejoblíbenější písničku. Pocházela z jednoho anime, na které se před nedávnem dívali. A tak začal.

„ Yura yura yurameku nami no ma ni

Kira kira kagayaku

Koe wa tada yure kanata e to,"

Mikey se usmál a sevřel v rukou ovladač na televizi. Pevně zavřel oči, když slyšel japonštinu, první jazyk, který se naučil ovládat.

„Yume miru kurage wa

Uta utau yo

Yasashii umibe de nemu ru,"

Donnie se letmo podíval dolů na Mikeyho. Jeho malý bráška držel v rukou ovladač na televizi, jako často držel svého plyšového medvídka. Leo a Raph relaxovali v big bazích a postupně se oba přidali k uklidňování nejmladšího.

„ Yura yura yurameku hikari no tsubu

Kira kira kagayaki

Koe wa tada yure anata e to,"

Při známém zvuku písně Tříska vyhlédl z doja. Věděl, co tahle píseň znamená a nechal bratry o samotě. Potřebovali se vrátit do bezstarostných dětských let.

„Donna toki demo kono uta hibiki watareba

Donna iro demo sunda sora ni kaete iku yo

Koe wa tada yure kanata e to,"

Tři želví hlasy se ozývaly doupětem, nesoucí příjemnou a trochu smutnou atmosféru, která ovšem Mikeyho dokonale uklidňovala a také uspávala.

„Yumemiru kurage wa uta ka na de

Kirakira kagayaku

Koe wa tada yure anata e to,"

Raphael a Leonardo přestali zpívat, nechávajíc Donnieho, aby poslední slova dozpíval sám. Želva s fialovou maskou pomalu dokončila píseň, jen aby viděla, že Michelangelo usnul. Donnie se ohlédl na Rapha s Leem.

„Dobrou, Mikey."