Tohle jsem napsala v den, kdy mi bylo osmnáct, takže tak... pár let zpátky. 

V celém doupěti bylo veselo. V obývacím pokoji vyřvávalo rádio a linuly se z něj poslední hity moderní doby. Nikomu nevadilo, že mistr Tříska už několikrát žádal, aby hudbu alespoň ztlumili, protože pro jeho citlivé uši to bylo jako skřípání nehtů po tabuli. Kluci vždycky poslechli, ale po chvíli už muzika zase vyhrávala. Načež si Tříska jen povzdechl a nechal je, ať si dělají, co chtějí. Koneckonců, dnes jim bylo osmnáct let. Přesně před tolika lety si je koupil ve slevě. Před tolika roky zmutovali. A ačkoliv ještě nebyli úplně dospělí, byl to přece jen významný den. Osmnáct vám je jen jednou za život.

Michelangelo spolu se svou asistentkou Ice Cream Kitty pekl dort, který se zázračně nesestával z červů, ale z mouky, vajec a skutečných ingrediencí. April přinesla balení čokolády na vaření, aby měli nějakou polevu. Leonardo se ochomýtal kolem kuchyně, čas od času se ptal Mikeyho, jestli nepotřebuje s něčím pomoct, mladší želva ho ale pokaždé odbyla. Bylo známo široko daleko, že Leo není zrovna dobrý kuchař. Toastovač v kuchyni toho byl věčným důkazem.

Raphael a Donatello uklízeli. Za hudby se jim pracovalo mnohem lépe, takže doupě se brzy lesklo. Na zemi se už neválely prázdné krabice od pizzy. Na poličkách nebylo ani zrnko prachu. Bylo tam jako v klícce. April a Casey se vytratili, aby si něco zařídili, ale tentokrát to Donnieho ani neobtěžovalo. Sváteční nálada mu v tom bránila.

Tříska byl v doju, ale – jako zázrakem – nemeditoval. Urovnával fotografie, které byly na polici. On sám s malými želvami, mohlo jim být tak pět let, on sám stál vzadu a čtyři želví kluci byli před ním. Všichni měli své masky (byl to první rok, kdy je měli) a vypadali celkově jako štěňata německého ovčáka, která ještě nedorostla do svých tělesných proporcí.

Fotografie všech čtyř, pořízená pár týdnů poté, co dostali své první, opravdové zbraně. Leonardo svíral své meče ninjato a na tváři měl upřímný úsměv. V očích se mu zračil obdiv. Raphael měl v ruce jen jednu sai a zkoušel, jestli je její konec opravdu tak ostrý, i když ho Tříska napomínal, ať to nedělá. Donatello se tvářil zachmuřeně, zatímco měl v ruce bō. Tříska si dobře pamatoval, že nebyl zrovna nadšený z toho, že má jako jediný dřevěnou zbraň. A nakonec Michelangelo. Na jeho kulatém obličeji bylo vidět, jak je šťastný. A přesto se nedíval do objektivu. Jeho pozornost zaujal shora padající papírek od bonbonu.

Stará krysa vzala fotoaparát ze svého pokoje. Byl čas pořídit další fotku. Záhy zjistil, že April a Casey se vrátili do doupěte a právě hráli dámu s Leem a Donniem. Netřeba říkat, že Donatello vyhrával.

„Michelangelo, Raphaeli, mohli byste sem přijít?" zeptal se Tříska, ale rozhodně nemusel křičet. Obě želvy ho slyšely velmi dobře, měly dokonale vytrénovaný sluch.

„Awww, Sensei, právě zdobím dort!" ozval se z kuchyně slabý protest. Raphael přišel i s Chompym. Vesmírná želva mu seděla na rameni a nadšeně pozorovala osazenstvo doupěte.

„Pak na tebe tedy počkáme, Michelangelo," pravil Tříska a usedl k své rodině. Zaujatě se podíval na rozehranou partii dámy a posunul jednu z figurek. Ozval se rozzuřený Caseyho hlas.

„Jak to, že vždycky vyhrajete?" vyskočil mladý rebel. Donnie se potutelně usmál. To on partii dobře rozehrál. Casey proti němu stejně nikdy neměl šanci.

„Říká se tomu mozek, Casey," pronesl sarkasticky Raph a spolu s Leem se tomu zasmáli.

Konečně Mikey vylezl z kuchyně. V rukou svíral čokoládový dort. Navzdory tomu, že Mikey nikdy neobdržel žádnou lekci týkající se cukrářství, vypadal dort jako z pohádky. Tři zbývající želvy se nad něj naklonily.

„Fíha," pískl Leo.

„To je vážně čokoláda?" zeptal se skepticky Donnie.

„Vypadá úžasně!" April.

Tříska si prohmátl vous. „Opravdu se ti velmi povedl," pochválil nejmladšího syna. Mikey se hrdě napřímil. Vzal podnos s dortem do jedné ruky a vykřikl: „Komu je dneska osmnáct?" A všichni čtyři bratři zvolali: „Nám je dneska osmnáct!"

„Komu je dneska osmnáct?"

„MIKEY!" okřikli ho bratři. April šla do kuchyně a přinesla nůž. Casey se díval z druhé strany. Leo jako nejstarší a ze želv zaručeně nejzkušenější s noži se ho chopil a zařízl se do dortu. Mistr Tříska pozvedl fotoaparát.

„Všechno nejlepší!" zvolali April a Casey zároveň. Želví kluci se na sebe podívali a vykřikli: „Šťastné narozeniny!"

Nutno dodat, že to byla nejlepší fotka, jakou mistr Tříska kdy pořídil.