---Raver
Konečně jsem stála před domem Laalových rodičů. Musím konstatovat, že cestu jsem úspěšně absolvovala bez toho, že by mě nějaký úchyl zatáhl mezi stromy.
Párkrát jsem sice něco zaslechla, ale to se nejspíš jen srna snažila někam dostat v závějích sněhu.
Už vidím Laala. Bože, to je jméno, kdo to vymýšlel?!

---Laal
Stála tam, krásná jako vždy, a ve vlasech se jí třpytily vločky čistě bílého sněhu. Tváře měla zrůžovělé mrazem.
Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že se usmívá.

"Ahoj," pozdravil jsem.

"Čau. Tak co? Prozradíš mi ten tvůj geniální nápad?" zazubila se zpod čepice a já ji úsměv opětoval.

"Pojď za mnou."
Sníh nám křupal pod nohama, když jsem se jím probojovávali k lesu.

"M... My nejdem do domu? Ani na zahradu?"
Raver se zastavila. Když jsem se jí podíval do očí, vyzařoval z nich strach.

"Neboj se! Je to hned za zahradou na tom paloučku, co jsem maloval jednou ve výtvarce. Vzpomínáš?"

Výbuch smíchu signalizoval, že si vzpomněla:
"Myslíš to, jak jsi odevzadl ten čistě bílý papír a řekl učitelce, že to je jedno krásné zasněžené místo v lese?"

"Kdyby mi to ta koza róza neroztrhla, určitě by se to prodalo za velký prachy. Nikdo tady nerozumí modernímu umění. Už tam budem. Takže zavřít oči..."

Stoupl jsem si za Raver a dlaněmi jí zakryl oči.

"Našlapuj zvysoka, ale neboj, budu tě navigovat," zašeptal jsem a ona se uculila: "Až mi nějaká větev vypíchne oko, dám ti to za vinu a pak tě bude můj slepý pohled pronásledovat v nočních můrách!"

"Jdi ty kecko..."
Po pár výkřicích "Bacha větev!" jsem tmavovlásku přede mnou přivedl na zasněžený palouk (stejně si myslím, že jsem ho vykreslil reálně, tsss, co všichni mají?!)
a pomalinku jsem jí sundal ruce z očí.

"T... To... To je nádhera!" vykoktala a já jsem cítil jak planu štěstím. Vidět jiskry v Raveriných očích, její úsměv, to jak z ní září radost... To vše ve mě budilo ten obrovský a nepopsatelný pocit.

"Raver? A..Asi tě mám rád. Hodně. Hodně moc rád."
Raver se otočila a usmála se. Pak udělala něco, na co v životě nezapomenu.

Pár kroky zdolala vzdálenost mezi námi, stoupla si na špičky, a když byl její obličej jen pár centimetrů od mého, zašeptala:
"Já tě mám asi taky ráda. Hodně. Hodně moc ráda."
A pak, na jeden neuvěřitelně kratičký okamžik přitiskla své rty na mé.

Asi ji miluju. Hodně. Hodně moc miluju.

Tadá :D Konec povídky, příběhu nebo co to je. Každopádně gratuluji všem, kdo se dostali až sem a taky moc děkuji :). Schválně jsem nepopisovala, co pro Raver Laal přichystal, máte to totiž nejen nahoře na fotce, ale i na obalu knížky ^.^