„Manheten” (vůbec netuším jak se to píše) vyslovila jsem když jsem stála před největším domě na světě. „ahoj Terko” uslyšela jsem za mnou pro mě známý hlas. „ahoj Floryx ráda tě vidím” usmála jsem se. „co tu děláš?” zeptala se mě. „tady je moje další zastávka při hledání duhového stromu” řekla a zeptala jsem se na to samé. „a co tady děláš ty?” „jedu na jednu módní přehlídku” řekla a ukázala kopýtek na druhou stranu města. «notak nebuď srab s zeptej se jí. Zeptej se jestli s tebou půjde. Ne nemůžu. Ale jo musím. Ne nejde to bojím se. Pozvi ji!! Nejde to»

(Protože jsem to v minulé kapitole nevysvětlila tak to vysvetlim teď. »« tyto čárky jsou věty které říkají poníci když jim čtu myšlenky. Díky za pochopení :D)

„já s tebou ráda půjdu” řekla jsem a usmála jsem se. „jak víš na co myslím?” udiveně se zeptala. „ řeknu ti to po cestě” řekla jsem a šly. Po cestě jsem jí vyprávěla celý příběh co se mi stalo v Las Pegas a o knížce. „ale to je úžasný” řekla celá rozzářená Floryx. „a můžu jít s tebou?” zeptala se mě a já hned věděla co odpovím „ne” „ je to nebezpečné mohl by tě někdo zranit někdo cizí” řekla jsem nahlas. „a nebo bych tě mohla zranit já” špitla jsem a ukápla mi slza. Naštěstí nevěděla co jsem řekla jen mě obejmula a řekla „to bude dobré” „dekuju” řekla jsem a obětí jsem ji vrátila. Už to bylo jen pár kroků. Stály jsme před velikou budou. Vešly jsme dovnitř a tam po pódiu chodily kobylky. Všechny na sobě měly nějaké šaty. Sedly jsme si na nejbližší místo a jenom sledovaly show. „tyhle šaty se mi nelíbí” řekla s znechuceně se dívala na šaty. „me se líbí” řekla a usmála jsem se. „máš pravdu jsou nádherné” řekla a dal sledovala přehlídku. Když skočila přišla k nám nějaká paní s brkem a zapisnikem a zeptala se „Floryx jak se vám líbily tyto šaty?” zeptala se klisna. Já jsem si v hlavě začala přemýšlet co bych odpověděla: Byly mě hezké ale nelíbila se mi 8 a 17 byly podle mě až moc výstřední ale pak jsem zaslechla Floryx „Byly moc hezké ale nelíbila se mi 8 a 17 byly podle mě až moc výstřední” zopakovala moji větu. Měla jasně pocit že to je další moc. Měnit myšlenky a rozhodnutí. Tak jsme si to chtěla ověřit začla jsem myslet na kraviny s přáním aby to předtím byla jen náhoda: hatla matla bubu bum.
„hatla matla bubu bum” „pockat co?” řekla Floryx. „jo dobře tak nashledanou” řekla paní od novin a dívala se na Floryx jako na blázna. „víš to je taky má nová moc” řekla jsem a sklopila jsme uši. „delat že mě blázna?” řekla a začala se smát. „ne ta moc je že můžu měnit poníkům jejich myšlenky a názory” řekla jsem vážným tónem. „Floryx dělej” slyšela jsme Izzy která kouzel otevírala dveře. „ahoj Izzy” řekla jsem přívětivě. „ahoj Terý” opětovala mi pozdrav. „Floryx tak jdeš” řekla Izzy a Floryx vztala ze sedaček. „promin Terko já jsme domluvená že půjdu s Izzy do cukrárny” řekla smutně Floryx. (nemohla jsem dát pizzerii protože tady někdo nemá rád pizzu xD) „nevadí” řekla jsem a usmála jsem se. „dobře my půjdeme” řekla Floryx a blížila se k východu. «já myslela že Terka odjela hledat ten strom» ještě jsem naposledy uslyšela Izzyny myšlenky. „to ano ale mapa mě zavedla sem” Izzy se zděsila ještě víc než jsem kdy viděla. „jak víš že myslím na tohle?” zeptala se pořád zděšená Izzy. „za to může to čtení myšlenek. Musím se to naučit ovládat” řekla a sklopila jsem uši. „ale jak?” zeptala se jako kdyby nečetla tu knihu. „ja ti to vysvětlím, ale už pojď” řekla Floryx a mrkla na mě. „díky Floryx” řekla šla jsem ke dveřím kde stály holky. „neni zaco” řekla a odešla z budovy. Izzy šla vedle ní a společně odbočili do leva. Já jsem šla do prava. Podívala jsme se na mapu kde zbývaly poslední dvě zastávky „ Fillydelphia a Vanhoover”

Ty strašné názvy vznikly tady: