Od toho dne, kdy se jeho rty poprvé setkaly s těmi mými, se k mému překvapení pár věcí změnilo. Ano, pořád to byl ten samej rozmazlenej fracek, kterýmu bych v některých situacích nejradši rozmlátil hubu. Ale v momentě, kdy přišly první záchvěvy absťáku, jsem cítil brzy jeho ruce omotané kolem svého pasu. Při těch slabších mu stačilo objetí, jen u mě ležet a cítit tělesné teplo mého těla. Při těch horších mi nezbývalo nic jiného, než opět jeho rty ochutnat. Mnohokrát mi nedovolil se odtáhnout, i když bych se byl býval vsadil, že ten absťák už přešel. Jestli mi to vadilo? S-samozřejmě! Copak si myslíte, že by se mi mohlo líbit, že se musím líbat s nějakým spratkem, jen aby teda přežil syndrom z odnětí drogy?! Že by se... mi mohlo líbit... jak mi zaplétá prsty do vlasů... jak občas přebírá dominanci, n-nebojí se mě zatahat za vlasy... jak...
Hej, přestaňte se usmívat! Je to strašný, jasný?!
I když... možná...
Přestaneme to řešit.

O tom, jak společně zvládáme jeho slabší chvilky, se nemluvilo. Jako kdyby neexistovaly, ale přesto se nad námi vznášely, jako tmavý mrak, ze kterého ne a ne zapršet. Přišlo mi, že on tento způsob bere jako nutné zlo... Nebyla totiž možnost, že by se to dalo brát jinak.
A i přesto... mi stále vrtalo hlavou, proč jsem si toho kluka pustil tak blízko...
Proboha, Ackermane, soustřeď se radši na to vaření.
V ten moment, kdy do mého života vstoupil další zmatek, a k tomu ještě větší, než doteď, jsem vařil večeři. Míval jsem ve zvyku občas udělat něco lepšího, než obyčejnou housku s něčím dalším. Zrovna jsem kontroloval, jestli už je rýže dovařená, když jsem za sebou uslyšel kroky. Jen zběžně jsem se podíval přes rameno, nemohl to být nikdo jiný, než Eren. Spíš jsem ale kontroloval, jestli mu zas není hůř. To mu očividně nebylo, oči v pořádku, nebyl bledý ani zpocený... ale i tak, úplně v pohodě asi nebyl. Šel... no, jak to říct... prostě divně. Nohy víc od sebe, tričko měl zvláštně stažené dolů... Absolutně jsem to nechápal.

Moje nechápavost se ještě prohloubila, když neomylně zamířil k mrazničce a vytáhl z ní gelové ledové polštářky. Pak ji zase zavřel a chtěl odejít. Nezvládl udělat víc, než tři kroky – ten jeho zvláštní pohyb totiž nebyl nijak rychlý -, než jsem se ozval.
„Oi, Erene, na co to chceš?" utřel jsem si špinavé ruce do utěrky a s kamenným výrazem se na něj otočil.
„To není vaše věc."
„Furt je to můj byt, na co to sakra potřebuješ?" spratek, fakt, nic jiného.
„Říkám, nechte to být," zavrčel. On zavrčel na mě. Tady někomu nedocházejí námi daná pravidla. Tedy, námi. Jenom mnou. A to už to vypadalo, že už si zvykl na to, že nejsem jeho ,hej' nebo ,počkej'.
Mezitím, než jsem se stačil uklidnit dostatečně, abych ho trošku nepřidusil tou utěrkou v ruce, on se odkulhal/odpotácel/fakt nevím, jak to popsat, do ložnice. Když zahýbal za roh, všiml jsem si jedné... asi podstatné věci.
Tak trochu tomu mému svěřenci stál.

Na chvíli jsem sevřel mezi prsty kořen nosu. Co je to sakra za puberťáka, že si neumí ani sám vyhonit? Co jsem si to k sobě sakra nastěhoval? To jsem věděl i já a to jsem se o... řekněme, tyhle věci nezajímal tolik jako moji vrstevníci. Prošel jsem si sexuální výchovou ve škole a ende, žádné porno, jen provozování s partnerem. Kterým byl v té době Farlan.
Po chvilce přemítání o tom, jestli je Yeager skutečně tak vypatlanej, nebo ze mě jenom dělá debila, jsem se za ním radši vydal, abych zjistil, co s tím chce vyvádět. Třeba je jen fetišista... každýho bere něco jiného. Mám sám co mluvit.
Ale o tom mluvit nebudu. Máte smůlu, perverzáci.
Samozřejmě, v ložnici se zamknul. To, že mám svůj náhradní klíč, právě pro tyhle případy, o tom ale neměl ani tušení. S klidem jsem si odemkl dveře... a jen zůstal stát.
Ten kluk si musel za svou feťáckou kariéru totálně rozmrdat mozek, protože mě nikdy nenapadlo, že nějakýho sedmnáctiletého fracka napadne se snažit erekci uchladit, místo toho, aby si jednoduše udělal dobře. Kdybych nebyl tak vycvičený ve skrývání svých emocí, asi bych se rozesmál. Seděl na posteli s odhaleným klínem, v očích měl slzy, kousal si ret a snažil se gelovým polštářkem co nejvíc obklopit svoji chloubu.

„Yeagere?" pronesl jsem tázavě. Snad mu dojde, že prostě chci vysvětlení. On místo toho ale vzhlédl a první, co se snažil, bylo se zakrýt. I když se... opravdu neměl za co stydět.
„D-do háje, vypadněte! Okamžitě vypadněte!" vyjel na mě okamžitě. Popravdě, taky bych na sebe na jeho místě vyjel. Prozrazovat mi svoje skryté fetiše mu nebylo po chuti a já ani neměl po chuti je zjišťovat.
„Proč si jednoduše... nevyhoníš?" můj hlas mu dával snad dostatečně najevo, za jak velkýho debila ho považuju. Ale místo toho, aby mě odbyl nějakou sarkastickou poznámkou, mu po tváři... stekla slza.
„Protože to bolí, vy idiote!" nějak se mi podařilo odignorovat toho idiota z jeho zoufalého hlasu a vystihl jsem to nejdůležitější.
„Bolí? Jak jako, bolí?"
„Myslíte, že mě nenapadlo si udělat dobře sám?! Ale trvá to už přes půl hodiny, naprosto bez důvodu... a strašně to bolí i tak, natož, abych se toho dotýkal!" v jeho hlase jsem cítil skutečnou bolest, žádnou vsugerovanou. Z mé tváře se vytratil i ten náznak posměchu, když mi došlo, co to asi znamená.

U uživatelů drog kokainového typu nebyl priapismus, dlouhodobá bolestivá erekce bez sexuálního podnětu, vůbec ničím zvláštním. Většinou se ale objevovala přímo po požití drogy, a jak bylo vidět, Eren byl čistý. Muselo jít o jeho primární případ – priapismus bez zjevné příčiny. Jo, přestal jsem se divit, že se s tím snažil něco dělat. Pokud by teda nebyl masochista. Což teda očividně nebyl.
„Ty debile," ulevil jsem si, když jsem odolával touze mu jednu vrazit, „pročs něco neřekl?!"
„Vžijte se pro jednou do mojí kůže! Vy byste s tímhle za někým taky nezašel!"
„To je píčovina! Já, totiž na rozdíl od tebe, vlastním něco, jako mozek," zavrčel jsem podrážděně, když jsem se odebral zase do kuchyně. Vzal jsem o něco víc gelových polštářků a ze zamčené skříně jsem vytáhl krabičku s Adrenalinem. Měly by se mu uvolnit cévy, aby zase mohla procházet krev, k čemu Adrenalin slouží. Nechtěl jsem s ním hned vypadnout k doktorovi a do nemocnice. Mohl by podlehnout pokušení mi utéct a zase se napojit na svou partu. Nehodlal jsem to riskovat... ne po tom všem, čím jsme si spolu prošli.

Vrátil jsem se k němu, zpacifikoval ho po jeho marných pokusech se bránit, abych sám mohl přiložit polštářek k jeho vzrušenému mužství.
„Vy to prostě nemůžete nechat na mně, že ne?!" panikařil, ale nesnažil se mě odstrčit. Jen jsem ho probodl pohledem svých očí. Bezděčně ztuhl.
„Jsem doktor. A jestli nechceš, abys ho v tomhle stavu už nikdy neviděl, tak drž hubu a nech se ošetřit!" sám jsem věděl, jaké má moje vrčení s pohledem mých očí výsledky. Ty se zde také dostavily – Eren jen seděl, mlčel a snažil se zastavit slzy bolesti.

A já... jsem se skutečně snažil vžít do role toho zodpovědného doktora. Protože... když jsem ho viděl, s tím odhaleným klínem, jak se nebrání mým dotekům, kdy jsem držel u jeho přirození zdroj chladu... moje mužská ješitnost mě nutila si všimnout, jak je vybavený a bezděčně ho porovnat s tím mým. Bylo mu sedmnáct, pořád se vyvíjel... a přesto, to co jsem viděl... se mi líbilo. Nic divnějšího jsem nikdy nezažil – ona samotná situace, že držím léčícímu se narkomanovi led u péra je dost zajímavá a asi bych si jí zopakovat nechtěl.
Ale... přistihl jsem se, jak přemýšlím nad tím, jaké by to bylo ho mít v sobě, obepínat ho svou těsností, slyšet jeho vzdechy a cítit prudké přírazy...
C-co to sakra... Levi, nad čím to přemýšlíš?!
Uvnitř mě se bránila ta vnitřní racionální část, která věděla, že to je špatné. Že by takhle doktor o svém pacientovi uvažovat neměl. Ale... je to pro mě opravdu pacient v tom pravém smyslu? Nebo jsem si k němu proti své vůli vytvořil nějaký hlubší vztah? N-ne, to je hloupost... nemůžu... nemůžu k němu mít hlubší vztah... mělo by to být jako na začátku, přistupovat k tomu od začátku realisticky – že tohle se nepovede. Stejně se k tomu zas jednou dostane a zemře, zapomenutý, na veřejných toaletách se vzkazem všem zbylým, ať přestanou s tímhle všem... ale pro ty už bude moc pozdě a bude je čekat stejná budoucnost... tak proč mě takhle jeho budoucnost tak moc zraňuje?...
Takovými zvrácenými, ustaranými a především zmatenými myšlenkami jsem se zabýval celou tu dobu, co jsem ho ošetřoval. Co jsem mu vnutil další pilulku adrenalinu, co jeho slané slzy stékaly po jeho tvářích a on se modlil, aby už byl konec.

Když tedy začala jeho erekce po dlouhých desítkách minut měknout, jen jsem si oddychl a poslal jeho i sebe spát. Neměl jsem ani dostatek sil na to ho od sebe odtrhnout, když se ke mně před usnutím přitulil...

S potěšením jsem poslouchal jeho vzdechy, zatímco jsem se věnoval jeho vzrušení. Olízl jsem jeho špičku a v ústech vytvořil podtlak, aby ho donutil zasténat ještě hlasitěji a ještě víc zarýt prsty do mých vlasů, jako němou žádost o víc. Sám jsem uznal, že už jsem ho trápil dostatečně dlouho a že by si zasloužil dosáhnout toho slastného vrcholu. Pojmul jsem do úst co nejvíc z jeho mužství a začal s pravidelným pohybem. Vždycky jsem si to užíval, dokonce i to, když se v mých ústech rozlila nepříjemná pachuť a tekutina, kterou jsem bez váhání spolknul. Už to k tomu patřilo...
Vzhlédl jsem k němu, k těm uhrančivým zeleným očím, s tak oddaným pohledem, jakého jsem byl schopen, v jehož důsledku jsem se brzy ocitl na břiše s pokrčenými koleny a zadečkem vzhůru. Ve svém vchodu jsem pocítil první, druhý, třetí prst, jak mě začal připravovat na svoji velikost. S každým tím pohybem a otřením o citlivou uzlinku v těle, mi nezbyl dech pro nic jiného, než pro nadržené sténání.
Sám věděl, že nemá cenu to protahovat, že jsem uvolněný dostatečně. Když proto dostal svou špičku k mému vchodu, neovládl jsem se a vybídl se proti němu jako pokus ho do sebe nechat proniknout. On ale ucukl... trápil mě stejně, jako jsem já trápil jeho...
Po chvilce ale i on ztratil trpělivost a chytil mě za boky. A já je čekal, až mi dá to, co tak strašně moc chci... až mi to dá on...

V tomhle momentě jsem se vzbudil. Eren se ke mně stále ještě tiskl, za okny byla tma... a já tak mohl zrekapitulovat svůj nynější sen. Mrzelo mě, že jsem si nepamatoval, o koho šlo, rád jsem analyzoval svou mysl... a je vždycky zajímavé sledovat, co vám vaše podvědomí dává do snů...
Místo toho jsem ale musel analyzovat svoje tělo, které v důsledku toho snu samozřejmě reagovalo. Respektive, rozkrok reagoval, na můj vkus až moc pozitivně. Tiše jsem si povzdechl a dostal se z Erenova objetí. Tohle se neopakovalo od mých pubertálních let. Že by mi zas začaly lítat hormony, jak se jim zachtělo?...

Tak nějak jsem se odpotácel ještě napůl ve spánku do koupelny, abych to měl za sebou. Tahle ruční práce mé věrné pravačky mě nebavila ani v pubertě... fakt jsem si v té době říkal, jestli nejsem asexuál... naštěstí ne. Jen jsem nevěděl, na co bych se měl soustředit, když mě péčko nebralo.
Dostal jsem svoje vzrušení ze zajetí oblečení, nezapomněl jsem se zamknout, zatímco jsem skouznul prsty ke svému rozkroku a začal si dělat dobře. Ve své stálé únavě... jsem si ani nezvládl zakázat... při tom myslet na toho spratka... a na ten sen.

Tady máte ke Štědrému dni pěkný perverzní dárek >:3 Začíná se nám to rozjíždět, co říkáte? Chtěla bych vám poděkovat za úžasných přes 1k a 100 vote! Jste úžasní, jeden z nejlepších dárků ♥ budu moc vděčná za každý komentář a užijte si Štědrý den ^^

(Btw. Pokud máte rádi anime Yuri on Ice nebo třeba Dramatical Murder a rádi si přečtete dobrou fanfikci... koukněte na profil NawMayuCat ^^ ♥)

Enemia