Od záchrany pegasky uplynuly už dva dny. Ukázalo se že je to skvělá holka. Jmenuje se Dirty Trick. Nikdy předtím si mě prý nevšimla a požádala mě o přátelství. K tomu.... Nesnáší Gold. Za ty dva dny se z nás staly dobrý kámošky. Bavily, smály se a povídaly jsme se spolu. Setkávaly jsme se každý den...

„Vstávej! Vstávej! Vstávej! Fluvi prosím!“ tohle volání mě probudilo.
„Zíív...Vždyť už jsem vzhůru.“ řekla jsem ospale. Sklouzla jsem z postele, dala si plášť a otevřela dveře. Tam stála Dirty a objala mě. „Dneska máme volno. Půjdeme ven?“ zeptala se energicky. „Tak fajn.“ Obě jsme stejnou nohou vykročili směrem ke hřišti. Spolu poprvé. Ty dva dny jsme měly vyučování. „Kam půjdem?“ zeptala se. Usmála jsem se. „Pojď za mnou.“ dovedla jsem si až k mému stromu. „Nahoru?“ zeptala se. „Jo, jdi první.“ Dirty vzlétla až nahoru. „Teď ty! Jsem zvědavá jak to vyšplháš!“ zakřičela. Můj roh zasvětélkoval a do Dirtyna obličeje začly létat listy a pavučiny. „Heeej! Co to děláš!“ křičela. Já jsem mezitím vzala do magie svůj plášť, roztáhla křídla a vyletěla nahoro. Rychle oblékla plášť a zrušila kouzlo. Dirty si vytřela oči plné pavučin. U mě to vyvolalo záchvat smíchu. Za chvíli už jsme se smáli obě. „Kde to vůbec jsme?“ zeptala se nakonec Dirty. „Tohle je mé oblíbené místo. Chodím jsem téměř každý volný den.“ vysvětlila jsem jí. „Ví o něm Gold?“
„Ne.“
„Super!“
Zase jsme se začly smát.
Hodinu jsme si tam povídali a já občas na její prosbu ukázala nějaké kouzlo. Byla to pro mě skvělá kámoška. Nakonec jsme slezly. (Já se radši teleportovala. Šly jsme směrem k hřišti. Najednou nám cestu zahradila Gold. Zaujala jsem obranné postavení. „Nech toho! Dnes tu nejsem pro pomstu.“ řekla. Všimla jsem si že nikde není její parta. „Co chceš Gold?“ zakřičela naštvaně Dirty. „Ty mlč Dirty Trick! Chci mluvit s Fluvial!“ řekla jí na to Gold. Dirty si něco naštvaně zamumlala. „Takže Fluvial, naposledy se tě ptám. Přijmeš mou výzvu na souboj!“ zaváhala jsem. Gold se posměšně zasmála. „Hahaha..Bojíš se! Bojíš se že tě porazím!“ řekla a zase se zasmála. Cítila jsem jak ve mě všechno vře. Nutila jsem se do klidu. Něco jsem si slíbila. Slíbila jsem si že jestli se mě zeptá ještě jednou, tak to přijmu. Měla bych to splnit. „Nebojím se tě Gold!“ řekla jsem klidně. „Chci se tě jen zeptat jestli to doopravdy chceš.“ dořekla jsem a podívala se jí při tom do očí. „Chceš si se mnou hrát? To bych ti neradila!“ Goldina tvář zbrutálněla. „Jak jsem už říkala, tvých slov se nebojím. A ne....nechci si s tebou hrát. Jen se ptám, chceš to?“
„Ano!“
„Dobře, tím pádem přijímám. Zítra odpoledne si dáme souboj!“ Dořekla jsem. Její výraz se změnil do úšklebku.
„Výborně!“ řekla a odešla.