Zbytek dne jsem cvičila. Zdokonalovala jsem se v udržování své magie pod kontrolou. Nakonec jsem dosáhla polovičního výsledku. Něco jsem zvládla a něco ne. Když jsem už ležela ve své posteli, přemýšlela jsem o tom, jestli jsem udělala dobré rozhodnutí. Nedokázala jsem to posoudit. Gold je silný jednorožec a pro výhru udělá všechno....možná i zabít. Hlavně má cuttie mark magie a já.... Co mám já? Odpovědi mi chvíli nenapadaly. Najednou se mi v hlavě ozval hlas:
Hrdost... Odvahu... Křídla...a světlou magii...
S tímhle v hlavě jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila hrozně brzo. Rovnou jsem se vrhla do trénování. Rychle jsem zapínala a vypínala štít. Zkoušela jsem útočná kouzla i levitaci.
Nakonec jsem toho měla dost. Šla jsem ke svému stromu a vyletěla na něj. Začala jsem se nudit. Najednou mě vyrušilo. Na zahradě se strhl povyk. Hříbata se začala řadit do tří řad zasebou.

Někdo přišel!

Došlo mi. Teleportovala jsem se dolů
a rozběhla se k ostatním. Stoupla jsem si vedle Dirty trick.

„Čau.“

„Čau.“

Za chvíli se všichni utišili. Až teď jsem si všimla dvou vysokých postav v pláštích a kapucí přes hlavu. Jejich znaménka nebyly vidět. „Dobrý den poníci.“ pozdravila nás ta vyšší z hlasu bylo poznat že je to klisna. „Jsme tady, protože jsme zjistili že se zde nachází mocný poník, tedy.... Klisna.“ davem poníků proběhla vlna vzrušení. Gold vypnula hruď.

No jasně. Kdo jiný by to mohl být?

Ona odstrčila dva poníky před sebou a ani se nezajímala o to že spadli tvrdě na zem. „To budu zřejmě s dovolením já!“ řekla hrdě a došla až k nim. Ty dvě postavy se na sebe udiveně podívaly. Pak ta druhá, nižší, ale stále vyšší než normální poník, co zatím nemluvila, se zeptala: „Jak se jmenuješ?“ Gold se usmála. „Gold Bloom.“ řekla s předstíranou skromností.

Tohle fakt nemusím vidět.

Řekla jsem si. Byla jsem v poslední řadě, takže když odejdu nikdo si toho nevšimne. Už jsem se otáčela, ale zarazily mě slova té vyšší. „My ale hledáme Fluvial Heaven.“ řekla a mě v tu chvíli zamrazilo. Otočila jsem se. Všechny pohledy utkvěly na mě. Některé byly udivené, některé závistivé, jiné nechápavé, další zmatené. Jeden byl ale jiný. Gold zuřila. Pak zavřela oči, když je znovu otevřela její výraz se změnil. Nebo jinak, její výraz byl téměř
š

ílený. Zornička se zmenšila, dolní pravé výčko jí tikalo a po tváři je jí rozlil děsivý úsměv. „A já říkám že nejmocnější jsem tu já.“ řekla Gold. Všichni se otočí znova k ní. „Kdo z nás má pravdu? Ty víš co tím myslím Heaven. Ty víš co chci.“ Otočila se ke mě. Ano věděla jsem co chce. Kývla jsem. „Souboj se posouvá na dopoledne. Dáme si to teď. Zvu tě na souboj. Teď hned! Nebo z toho chceš vycouvat?“ zeptala se znovu. Neváhala jsem ani vteřinu. „Výzvu přímám. Dnes ten spor konečně ukončíme. Ať to skončí jakkoliv, skončí to dnes!“ odpověděla jsem. Teď už do toho nikdo nemohl mluvit. Výzva byla přijmuta. Už nemohu skončit, nemohu z toho vycouvat. Všichni odstoupili a souboj začal.