Tolik zbytečných slov. Už ani nevěděla, jestli má Dracovi odpovídat. Pořád na ni mluvil. Její uši byly zahlceny větami, které jí nedávaly smysl. Přicházely informace, narušovaly její tichý život. Celé dny byla jako v mdlobách. V noci uplakaná usínala vyčerpáním. Prohlížela si svůj snubní prsten. Někdy jí napadalo jediné východisko, jenže byla moc zbabělá. A přitom by se tím všechno vyřešilo. Tajně utíkala za Siriusem. Vždy věděl, že Pansy přijde. Vždy na ni čekal.

Procházela ranním městem. Tempo zvuku lodiček bylo pomalejší než včerejší noc. Vstoupila do nové bytovky, vyjela výtahem do patnáctého patra a otevřela dveře. Vyzula si lodičky a šla do ložnice. V krásné bílé posteli ležel její manžel a spal. Měl na sobě pyžamo, které mu koupila jeho matka. Pansy se pyžamo nelíbilo. Krátké blonďaté vlasy měl rozcuchané a měl pootevřená ústa. Na prstu měl stejný prstýnek jako ona. Byl pohledný, to ne že ne, byl mnohem pohlednější než Sirius. Ale nic k němu necítila. Zamračila se, sklonila hlavu a došla do kuchyně. Posadila se ke krásně prostřenému stolu a nalila si džus. Ani se ho nenapila. Došlo jí, že musí něco udělat. Vstala od stolu, připravila si kufr a začala do něj skládat své věci. Jen to nejnutnější. Pár šatů, kalhot, bot, tři knížky, hřeben, kartáček na zuby, úspory, cestovní pas. Posadila se vedle sbaleného kufru a hleděla před sebe. Nevěděla, kam by měla jít. Ale rozhodně nemohla jít za Siriusem. Měla by opustit oba. Jak muže, se kterým měla strávit zbytek života, tak i Siriuse, protože by to nebylo spravedlivé. Nezasloužila si Siriuse. Navíc se bála, jestli by ji k sobě pustil. Možná, že by jí poprvé neotevřel dveře. Musela odejít pryč. Přemýšlela o různých městech. Chtěla někam, kde ji nikdo nezná. Nakonec se rozhodla, že prostě půjde na vlakové nádraží a koupí si lístek na nejbližší odjezd. V rychlosti se osprchovala a převlékla do jiných šatů. Položila na stůl svůj snubní prsten.

Sebrala všechnu svou odvahu, vzala si svůj kufr a pevně ho sevřela. Vyšla ze dveří a věděla, že už se nemůže nikdy vrátit. Nevzala si taxíka, chtěla se projít. Slunce hřálo její zkřehlé prsty. Došla na staré nádraží, kde byla velká hala, ale skoro nikdo tam nebyl. První vlak jel až za hodinu a půl. Koupila si lístek a posadila se na lavičku. Pročítala si stále dokola město, do kterého odjíždí, město, kde začne nový život. Nový život v prázdném bytě. Koupí si rybičku, aby s ní mohla tiše rozmlouvat. Pořídí si veliký koberec, na kterém bude sedět. Najde si nudnou práci a po nocích bude sepisovat dokumenty. Obědvat bude v nějakém blízkém parku, nakupovat na trzích a jednu místnost natře celou temně modrou barvou. Jedinou místnost věnuje Siriusovi. Vždy, když jí bude smutno, zavře se tam a lehne si mezi svíčky. A bude vzpomínat.

Přijel vlak. Pomalu zastavil, začali vystupovat lidé. Pansy se zhluboka nadechla, vstala a natáhla se pro svůj kufr. Někdo ji však předběhl a zvedl ho místo ní. Zmateně otočila hlavu. Byl to Sirius. Tiše na ni hleděl a mezitím si přehodil kufr do druhé ruky. Jak to mohl vědět? Nahnul hlavu na stranu a pohladil ji po tváři. Zahanbeně sklonila zrak. Chytil ji za ruku a vydali se k vlaku. Nastoupil jako první a pomohl jí vylézt po schůdcích. Našli kupé jen pro sebe, posadili se naproti sobě. Navlékl jí na prst sedmikrásku a bez jediného slova odjeli.