Hodiny ubíhaly, pustila Jeho ruku. Potichu vylezla z postele a přešla do koupelny. Studená sprcha ji probrala a připomněla jí jejich druhé setkání.

Vyšla tehdy z čarokavárny. Začalo pršet, chvíli jen tak stála a čekala, až na ní dopadnou první kapky. Překvapeně se otočila, když se nad ní objevil stín černého deštníku. Stál v těsné blízkosti, jediným pohledem se pozdravili. Nabídl jí rámě a pomalým krokem se vydali do parku. Procházeli se a čím víc jí byla zima, tím víc se k němu tiskla. Chtěla se zeptat, jak věděl, že bude znovu v čarokavárně, ale zarazila se. Bylo to jedno. Byl tady. Byl s ní. Byli spolu. Přestalo pršet, zavřel deštník a poodstoupil, aby napravil správnou vzdálenost mezi dvěma cizími lidmi. Udělala k Němu krok a zvedla se na špičky, aby Ho políbila. Chytil ji jemně za paže a odtáhl ji. Pousmál se a pohladil ji po vlasech. Otočil se a rychlým krokem odešel.

Ještě teď si vybavovala, jak ji opustila všechna síla. Všechny dny, které prožila bez Něj se vlekly. Osušila se a oblékla si Jeho košili. Bosky přeběhla do obývacího pokoje, rozsvítila lampu vedle křesla, ve kterém se usadila a otevřela jeho rozečtenou knihu. Pokaždé tam měl jinou knihu, četl mnohem rychleji než ona. Pansy nikdy nebyla na knihy, ale kvůli Němu se snažila dohnat svůj čtenářský dluh. Se zaujetím se začetla. Párkrát si lokla nedopitého vína, schoulila se do klubíčka a usnula s knihou na klíně.

Provinile Mu ukázala svou ruku. Podíval se na prstýnek, pak na ni, znovu na prstýnek a zhluboka se nadechl. Nechtěla se zasnoubit s Dracem, ale očekávalo se to. Nemohla odmítnout. Cítila se příšerně, cítila se jako podvodnice. Nechtěla Mu lhát. Nechtěla lhát ani Dracovi. Ani netušila, co od Něj očekávat. Byla velká šance, že odejde a nikdy se s ní už neuvidí. Otočil se k ní zády a odešel k trávníku. Sehnul se a došel zpátky k ní. Sundal jí zásnubní prstýnek a položil ho do její druhé ruky. Chytil Pansy za ruku a s největší něžností jí přivázal na prázdný prst sedmikrásku. Po tváři jí stekla slza. Položila své rozpálené čelo na jeho hruď a tiše plakala. Pansy skoro nikdy neplakala, ale tentokrát to sama sobě dovolila. Políbil ji do vlasů. Chtěla zastavit čas, zůstat s Ním, nikdy Ho nenechat odejít. A přitom to byla její chyba. Už když souhlasila, věděla, že je to špatně. A On, místo toho, aby Pansy vynadal a opustil ji, přebil její zasnoubení Svým slibem lásky. Nezasloužila si to. Jak by bylo všechno jednodušší, kdyby ji odsoudil. Bylo by to oprávněné. Byla by spravedlivě potrestaná, místo toho dostala rozhřešení. Nikdy nevěřila na bezmeznou lásku. Nebyla dívkou, která doufala, že najde toho ,,pravého". Sliby pro ni nikdy nic neznamenaly. Proto souhlasila s tím, že si Draca vezme. Jenže potkala JEHO. A všechno se změnilo. V jediném pohledu se seznámili, v jediném doteku si vyznali lásku, v jediném gestu se s ní zasnoubil. Teprve nyní všechno dávalo smysl. Konečně měla kde složit svou unavenou mysl. Stal se její jedinou jistotou, ke které se utíkala.