I can see in your eyes that you mean it
I can feel in your arms that it's true
And though I just heard myself say it,
Baby, I'm lying to you
Baby, I'm lying to you

Seděla v zahradě a četla si, jednou rukou se vískala ve svých kaštanově hnědých vlasech. Severus ji pozoroval z okna a mračil se. Tak rád by Hermionu miloval, protože byla dokonalá. Takhle na ni hleděl od začátku. Hned poznal, že dočetla kapitolu. Zvedla totiž svůj zrak a uvažovala o tom, co zrovna přečetla. To bývalo jejím zvykem. Znal všechny její zvyky, nálady a úsměvy. Nic z toho mu nevadilo. O to horší bylo si přiznat, že ji nemiluje. Ve všech ohledech byla jedinou ženou, která by k němu mohla chovat city. Založila knížku papírkem a odešla dovnitř. Místo pozdravu se usmála, stoupla si na špičky a políbila ho. Věděl, že se celá třese, ale on necítil nic. Jeho kůží neprošel jediný Hermionin záchvěv. ,,Budu si dělat limonádu. Dáš si taky?" zeptala se a její krásné oči zazářily.
,,Ne," odpověděl pouze. Stál zády k ní, když jas v jejích zorničkách pohasl, ale Severus to vycítil. Věděl, co v ní které slovo způsobí. A ne bylo pro ni velice zraňující slovo. ,,Nebo možná bych si dal," řekl, i když k tomu byl donucen. Nechtěl, aby kvůli němu byla nešťastná.
,,Dobře. Za chvilku to bude hotové," pravila Hermiona potěšeně, ale mezi každým slovem se převalovala nedůvěra.

All of these years you've been lonely,
and knowing not what you should do.
And though you are right, I've been looking as well.
Babe, I'm not looking for you.
Babe, I'm not looking for you.

,,Zavři oči, Severusi," nařídila mu nadšeným hlasem. Uposlechl ji. Vložila mu do rukou nějakou věc. Pohlédl na novou knížku, kterou si přál. I když o tom nemluvil, ona stejně vybrala ten nejkrásnější dárek. Navíc... Jediný dárek, který za celá léta dostal.
,,Děkuju," řekl pouze, protože nevěděl, jak vyjádřit svou radost. Zářivě se usmála, objala ho a popřála mu všechno nejlepší k narozeninám. Ovála ho květinová vůně.

,,Budou tam všichni," přemlouvala ho.
,,Nechci tam jít. Běž sama a užij si to," odpověděl a dál předstíral, že si čte. Hermiona se sehnula, aby ho chytila. Nedovolil jí to, takže ho pouze pohladila po hřbetu utíkající ruky.
,,Nechci tam být sama," zašeptala prosebně.
,,Budeš tam mít přátele."
,,Ale já chci být s tebou," upřesnila Hermiona, i když poznala svou prohru. ,,Kdyby sis to rozmyslel..." začala větu, ale nedokončila ji. Stoupla si do krbu a naposledy se na něj podívala. Viděl, jak moc ho miluje, ale neuměl to přijmout. Koutkem oka si všiml jejího smutného obličeje. Zmizela v zelených plamenech.

Postávala uprostřed veselí. A i když se usmívala, představovala si Severusův prázdný výraz, když odcházela. Přála si dostat se k němu blíž, ale on ji k sobě nepustil. Všemožně se snažila zastavit pád, ale ve skutečnosti to nedokázala zarazit. Ještě než se do něj zamilovala, byla odsouzena k neopětované lásce. V prvních chvílích své zamilovanosti stála před rozhodnutím, jestli propadne muži, který ji nemiluje. A ona to tehdy chtěla podstoupit. Přes všechnu bolest. Naivně se domnívala, že jeho postoj změní. Severus byl ale sám. Vždycky. Mohla předstírat, že o tom neví, ale už byla unavená. Nalila si sklenku vína, které bylo příliš trpké.

Stáli u vchodu do nebelvírské společenské místnosti. ,,Děkuju za krásný den," řekla.
,,Taky ti děkuju," odpověděl Severus a cítil se jako malé dítě.
,,A nezapomínej, jsem s tebou. Jsem na tvé straně, Severusi." Přál si ji obejmout a políbit, ale bál se, takže jen odpověděl, že to ví. ,,Usmívej se, hlupáčku," pokračovala, když viděla, jak se Severus tváří, ,,přece víš, že se umíš hezky smát." Dovolil si malý úsměv. ,,Krása," řekla a její oči se rozzářily. ,,Sejdeme se zítra? Chtěl bych ti ukázat nové místo, které jsem našel."
,,Zítra se budu muset celý den učit," odvětila zklamaně. ,,Ale neboj, o víkendu ti to vynahradím."

Oblékl si hábit. Věděl, že je venku teplo, ale bez hábitu by se necítil dobře. Cítil se provinile, ale nakonec se přemístil.

I'm just as damn disappointed as you,
Only I just do better to hide it
And the one thing that keeps me from falling for you,
Is I'm truly alone and I like it
I'm truly alone and I like it

Sedla si vedle Harryho. ,,Měla by ses trošku usmívat," pravil Harry a mrkl na ni.
,,Dneska mi to nějak nejde," odpověděla Hermiona. ,,Zdá se mi, jako kdybych byla v prázdné místnosti. Jako kdyby tu nikdo nebyl. Znáš ten pocit?" Harry se zamyslel.
,,Nevím. Mám to spíš opačně." Hermiona chápavě přikývla. Uvykla tomu, že věci vnímá jinak než ostatní. Smířila se s tím, že jejím obavám nikdo neporozumí.

Poslední krok si několikrát rozmyslel. Nakonec přistoupil k náhrobku a položil před něj bělostnou lilii.
,,Asi bys mi vynadala," řekl tiše, i když byl hřbitov prázdný. ,,Řekla bys mi, že jsem hlupák, když ji nemiluju." Zapřemýšlel, jestli k Hermioně nechová aspoň maličký cit. ,,Ne, skutečně, neumím ji milovat. Miloval jsem jen tebe." Chvíli mlčel a přemýšlel, co by mu na to odpověděla. ,,Ano, je obětavá a hodná... A má mě skutečně ráda." Zhluboka se nadechl. ,,Nejsem na to zvyklý. Nechci jí lhát. Nezaslouží si to."

Stála za stromem. Bylo jí to jasné hned, jak přišla do prázdného domu. Hned věděla, kam odešel. Věděla o každé jeho tajné výpravě na hřbitov. Neslyšela, co Severus říká, ale věděla, že se Lily zpovídá. Možná si na ni stěžoval, možná jí vyprávěl, jak je jiná. Bylo jí z toho smutno. Nemohla ale nic udělat. Nemohla za ním přijít, nemohla změnit jeho názor. Jediné, co mohla udělat, bylo čekat na jeho rozhodnutí. Čekala celou hodinu, co tam Severus rozmlouval se ženou, kterou miloval. A i když mu paní Potterová neodpovídala, cítila Hermiona spalující žárlivost, která měla bolestný nádech. Rozloučil se s ní. Hermiona odhadovala, že Lily slíbil brzkou návštěvu. Zmizel. Přišla k hrobu Harryho rodičů a zadívala se na lilii. Vzpomínala, jestli jí někdy Severus dal květinu. ,,Musela jste být bezchybná, dokonalá... Nemůžu s vámi soupeřit," řekla a přemístila se domů. Severus seděl v křesle a četl si, jako kdyby před pár minutami vůbec v Godrikově Dole nebyl. ,,Tak už jsem tu," oznámila Hermiona.
,,Jaké to bylo?" zeptal se lhostejně.
,,Připadala jsem si osaměle," zašeptala a očekávala jakoukoliv reakci. Dokonce by se spokojila s prostým pohledem. Nebo pár slovy. Neudělal nic. Nepodíval se na ni, neodpověděl, nevnímal její přítomnost.
,,Dáš si víno?" Ve skutečnosti nechtěla pít, jen z něj chtěla vyloudit aspoň jednu větu. Pouze zavrtěl hlavou. ,,Dobře. Dám si sama. Kdyby sis to rozmyslel, budu v kuchyni."

Nerozmyslel si to. Seděla u prázdného stolu celou noc, zatímco Severus předstíral v jiné místnosti, že čte. Ve skutečnosti vůbec nevěděl, jakou knihu v ruce drží. Hermiona pila víno, které jí vůbec nechutnalo.

As we lie in bed, I feel lonely
Though we're young, I feel eighty years old
And your arms around me are keeping me warm
But baby, I'm still feeling cold
Baby, I'm still feeling cold

Počkal, dokud to nevypadalo, že Hermiona spí. Lehl si do postele. Hermiona se automaticky přetočila k němu a zezadu ho objala. Přemýšlel, že se vymaní z jejího sevření. ,,Prosím, nech mě tě jen držet," zašeptala Hermiona rozespale. Nechal se tedy objímat. Tiskla se k němu, ale Severus nic necítil. Její ruce byly stejné lehké jako vánek. Hermiona měla pocit, že ač se ho dotýká, propadá se její ruka skrz něj. Ztrácela ho. A nesnažila se bojovat, jen se s tím nehodlala smířit tak snadno, jak on.

Držel ji v náručí a přál si, aby ho milovala tak jak on miloval ji. Jenže její rozzářené oči neříkaly nic o lásce. Odtáhla se a pohladila ho po tváři. ,,Ach, ty můj Severusi. Stále zachmuřený, stále zamyšlený." Nemohl jí přiznat, že je smutný kvůli ní. Má milovaná Lily, prosím, nech mě, abych tě mohl milovat, pomyslel si.

And, girl, you must know you are lovely
You're kind and you're beautiful, too
And I feel in some way I do love you
But babe, I'm not in love with you
But babe, I'm not in love with you

Probudila se. Ležel zády k ní, přesto poznala, že už je vzhůru. Přemohl ji smutek. Natáhla ruku a jemně ho pohladila po rameni. Cukl sebou, ale nic neřekl. Hermiona vší silou zaháněla slzy. Nechtěla se mu vnucovat, bohům by přísahala, že to nechtěla, jenže ho nedokázala opustit. Držela se lásky k Severusovi jako se srdce drželo touhy bít. Kousla se do rtu, aby nepromluvila. Tím víc se jí do očí draly slzy. Prosím, prosím, miluj mě, žadonila v duchu. Severus byl jediný muž, kterého kdy milovala, představa, že bude žít bez něj ji ubíjela. Vstala, oblékla si župan a odešla do kuchyně.

Ležel a zíral před sebe. Každá myšlenka se převracela ve výčitky svědomí. Byl jí nevěrný. Noc co noc usínal s myšlenkou na Lily. Když se konečně donutil vstát, Hermiona nikde nebyla. Sedl si do křesla a čekal.

It may seem strange that I still stay with you,
If it's true you're not really the one
And why don't I just keep on looking for her?

Hermiona stála před náhrobkem a plakala. ,,Řekněte mi," začala opatrně, ,,mám ho nechat jít?" Odpovědi se jí nedostalo, Hermiona ani nečekala, že by jí na to mohl odpovědět někdo jiný než ona sama. ,,Omlouvám se, ale nemám vás ráda. Hrozně vás nemám ráda," lkala Hermiona. ,,Kvůli vám mě k sobě nepustí. Kvůli vám jsem ho ztratila dřív, než jsem ho mohla mít. Kvůli vám nikdy nezjistí, jak moc..." Rozvzlykala se. ,,Miluju ho. Víc než vy, to si buďte jistá."

Přemístila se domů. Severus seděl v křesle a četl si. ,,Miluješ mě?" zeptala se poprvé za ta léta. Severus se zhluboka nadechl, odložil knihu, zadíval se jí do očí a s pomalým výdechem sdělil: ,,Ne. Nemiluji." Hermiona uznala porážku.

Místo jednoho mávnutí hůlkou, balila věci do kufru ručně. A u každého kousku oblečení věděla, kdy ho měla na sobě v jeho přítomnosti. Severus byl uvnitř všeho, co vlastnila. Nesla si ho s sebou. Ve skříni narazila na jeho černou košili. Rozhlédla se kolem sebe a rychle košili sejmula z ramínka a schovala v kufru. Bylo to dětinské, ale na ostatních věcech se časem jeho vůně smyje. A Hermiona nebyla připravená na tu chvíli, kdy všechny vzpomínky zmizí. Když měla hotovo, otřela si slzy a sešla schody. Severus seděl v křesle a četl si. Znovu, nebo pořád, na tom nezáleželo. Došla k němu, aby na sebe upozornila (i když bylo jasné, že o ní ví).
,,Už odcházím," zašeptala Hermiona.
,,Dort na rozloučenou jsem ti neupekl, takže nevím, na co čekáš," odvětil chladně. Nikdy jeho slova nebolela tolik jako v tu chvíli.
,,Proč mi ubližuješ?" zeptala se, ale Severus jí neodpověděl. Znovu se rozplakala.

Cause I found her, but now she is gone
Cause I found her, but now she is gone
Cause I found her, but now she is gone
Cause once I found her, but now she is gone

,,Mohla bys, prosím, rozsvítit?" požádal ji, ale světlo zůstalo zhasnuté. Vzhlédl od knihy a uvědomil si, že už tam Hermiona není. Zjistil, že teď už světlo nepotřebuje. Zjistil, že nemá cenu jít spát do ložnice, protože postel bude prázdná. Zůstal v křesle. Zavřel knihu a odložil ji. Složil ruce v klíně a díval se před sebe. Nečekal, že ho to tak zasáhne. Chtěl být sám, on potřeboval být sám. Znejistěl. A přesně dvě hodiny a půl po jejím odchodu zjistil, že bez ní nedokáže být. Ne, pomyslel si rozhodně, nemiluju Hermionu. Zbytek večera a života strávil vzpomínáním na Her... NE! ... Lily! Lily! Vždy to byla Lily! Ty hnědé oči plné slz ignoroval. Bylo to totiž jednodušší.