Seděla nad spisy a pročítala je. ,,Dáš si víno?" zeptal se. Vzhlédla a skrze brýle se podívala na svého manžela. Zamračila se a zavrtěla hlavou. ,,Vím, že toho máš hodně," pokračoval. ,,Jen mi chybí to tvoje povídání..."
,,Nemám čas na povídání. Dodělávám ty resty po nocích, abych s tebou aspoň o víkendu byla, tak si zasloužím trochu uznání a tolerance," odvětila prostě a vrátila se k práci. Ještě chvíli nejistě postával, než odešel z místnosti. Hermiona se koukla na prázdné dveře, ve kterých před chvílí čekal. Hrozně se zastyděla. Odložila brýle, promnula si unavené oči a vstala. Našla Rona v ložnici. Seděl na posteli a zíral před sebe. Uvelebila se vedle něj a položila svou hlavu na jeho rameno. ,,Mrzí mě, že tak moc pracuju."
,,Všichni pracujeme. Nejsi jediná," postěžoval si Ron.
,,Jenže já se snažím konečně něco změnit," naléhala Hermiona a žadonila o kousek podpory. Ron se na ni zamračil a dlouze se odmlčel. Nechtěl to říct, ale nakonec to vyslovil.
,,A co asi tak změníš? Vždyť tvůj návrh zamítli." Podpásovka, čistá podpásovka, pomyslela si Hermiona. Odtáhla se od něj.
,,Možná máš pravdu," řekla nakonec prázdným hlasem. Vstala a nechala svého manžela samotného.

Seděla za stolem a brečela. Na jejím rameni se objevila ruka.
,,Jsi v pořádku, Hermiono?" zeptal se jemně pan Weasley.
,,Nevím," odpověděla. Otřela si uplakané oči a přičarovala si další spisy k přečtení a posouzení. Pan Weasley si sedl naproti ní a starostlivě se na ni zahleděl.
,,Je to kvůli práci? Nebo kvůli Ronovi?" vyzvídal.
,,Ano," odpověděla prostě Hermiona a dělala, že má hrozně napilno.
,,Hermiono," zarazil ji pan Weasley a vzal pergamen, který držela v ruce, ,,důvěřuješ mi?" Hermiona na něj chvíli zírala a hodnotila situaci. Tak či tak musela přece říct pravdu.
,,Samozřejmě."
,,Víš, že ti chci pomoct, že?" pokračoval děsivě temným hlasem. Hermiona se zmohla pouze na: ,,Ano, vím." Arthur se zamyslel. Uvažoval a těkal očima ze strany na stranu.
,,Možná bych ti dokázal zlepšit náladu," řekl nakonec. ,,Ale budeš mi muset naprosto důvěřovat," zdůraznil znovu. Hermiona nevěděla, co myslí. A ani netušila, jestli chce zlepšit náladu. Na druhou stranu se cítila příšerně a pan Weasley byl jediný, kdo jí chtěl podat pomocnou ruku.
,,Důvěřovala jsem vám vždycky. A taky vždycky budu," odpověděla. Jeho tvář se najednou rozjasnila. Zářivě se usmál.
,,Dobře!" zvolal tlumeně a zvedl se k odchodu. ,,O půlnoci za kůlnou."

Svítila si hůlkou, aby vůbec trefila. Na to, že bylo léto, byla chladná noc. Zapnula si svetřík a pokračovala ve své cestě za tajemstvím. Arthur už čekal u hořícího ohně. Místo pozdravu se jen potutelně usmál. ,,Tak jsem tu. Co jste si pro mě připravil?" zeptala se Hermiona a ohřála si ruce nad plameny.
,,Připravil jsem mou speciální terapii," odpověděl a mrkl na ni jedním okem. Hermiona zvedla obočí. Pan Weasley už nic neřekl. Sebral deku, kterou měl připravenou, a rozprostřel ji vedle ohně. Jediným gestem naznačil, aby si Hermiona sedla. Uvelebil se vedle ní a ještě chvíli nic nedělal. S lehce zasněným úsměvem sledoval oheň.
,,Budu tě instruovat, jenom trošičku. Chci, aby ti to pomohlo. A pokud aspoň trochu znám tyhle mudlovské věci, tak by to pomoct mělo," řekl a v kapse od kalhot našel daný prostředek terapie. Hermiona nevěřícně otevřela ústa.
,,Ale to je..."
,,Naprosto neškodné," dopověděl za ni. ,,Vdechnout, nechat odpočívat v plicích a vydechnout. Nic víc." Hermiona se hrozně rozesmála.
,,Tohle se mi zdá, že jo?"
,,Věř mi, Hermiono. Nikomu jinému bych o tom neřekl a už vůbec bych ho k tomu nenabádal, ale mám tě rád a vidím, že jsi nešťastná. A tohle je možnost, jak získat nový náhled na věc."
,,Tak ať už to mám za sebou," pronesla pobaveně, ale začínala panikařit. Arthur ji chytil za ruku a pevně ji stiskl.

Potlačila náhlou potřebu se rozkašlat a uzamknula kouř v plicích. Rychle napočítala do deseti a pomalu vydechla. ,,Asi to na mě nepůsobí," řekla po chvíli. Nepřiznala by to, ale byla docela zklamaná.
,,Někdy to napoprvé nefunguje," přitakal Arthur a znovu jí podal joint. Když Hermiona potáhla podruhé, ucítila podivné šimrání v mozku.

Birds flying high, you know how I feel.
Sun in the sky, you know how I feel.
Breeze driftin' on by, you know how I feel.

,,Asi to zabírá," poznamenala nejistě. Nevěděla totiž přesně, kde se ten pocit vzal. Byla přesvědčená, že si ho vsugerovala... Ale na to to bylo až moc nové. To by si vymyslet nedokázala. Takže byla pod vlivem drogy. Srdce se jí zběsile rozbušilo. Chytila se na prsou a měkce oddechovala.
,,Paniku zaženeš klidným uvažováním," poradil Arthur, který ležel vedle ní. ,,Třeba já rád přemýšlím o vesmíru. Je pro mě uklidňující. Být tak ve vesmírné lodi a plout si vesmírem... Třeba i s dinosaury."
,,Nevím, jestli je to tím, že jsem teď zhulená... Myslím dokonce, že to tím ani není... Já vám vůbec nerozumím, Arthure."
,,Prostě si představ ten vesmír. Obrovský, nekonečný, nádherný vesmír. Vznikají tam nové galaxie, hroutí se do sebe tisíce sluncí... A to všechno během mrknutí oka." Hermiona se snažila tomu porozumět, takže se soustředila a po chvíli zjistila, že se její dech zklidnil.
,,Vesmír má skutečně něco do sebe," řekla zadumaně.

It's a new dawn,
it's a new day,
it's a new life for me...

Začínala být unavená. Takže zatímco Arthur pozoroval hvězdy, Hermiona usínala.
,,Hlavně nespi, Hermiono. Teď teprve přijde ta terapie," upozornil ji hlas, ale zněl vzdáleně.
,,Jsem unavená," vydechla zoufale. Chtěla zaspat všechno špatné.
,,Proč chceš odejít z práce?" To ji trochu rozebralo. Všichni strašáci se vynořili ze tmy. Otevřela oči a pustila pár slz, takže hvězdy byly najednou rozmazané.
,,Nezvládám to," odpověděla po pravdě. ,,Časově, psychicky... A na to, jak moc práci obětuju, tak se mi to vůbec nevrací. Žádné úspěchy se nekonaly."
,,Nemyslím si, že jsi neuspěla. Naopak. Dokázala jsi spoustu úžasných věcí! A to pracuješ poměrně krátkou dobu," pravil pan Weasley nadšeně.
,,Ale spoustu jsem toho nedokázala," připomněla mu Hermiona a ihned se jí vybavilo páteční jednání. Byl to důležitý krok v její snaze změnit svět. A oni to jen tak zamítli.
,,Člověk spoustu věcí nezvládne," uklidnil ji Arthur a Hermioně to znělo velice logicky. Takhle nikdy nepřemýšlela. ,,A spousta věcí potřebuje svůj čas."
,,Stejně nejsem šťastná. Někdo jiný bude ještě lepší," pokračovala s lkaním Hermiona. ,,A aspoň budu mít konečně čas na Rona. Pořád mi vyčítá, že se mu nevěnuju."
Arthur si trpělivě povzdechl a pravil: ,,Ron, ten má pocit, že se svět točí kolem něj. Musí pochopit, že toho máš na práci skutečně hodně. A upřímně, po pár letech manželství, budete oba šťastní, že se nevidíte neustále." Lehce se zachichotal.

It's a new dawn,
it's a new day,
it's a new life for me...
And I'm feeling good.

,,Jsem z toho všeho prostě vyčerpaná."
,,Hermiono, víš přece, co se říká - když jsi unavený, nauč se odpočívat, ne utíkat," řekl Arthur a stočil svůj pohled na ni. Hermiona se k němu taktéž otočila a zadívala se mu do očí. Hledala čas si rozmyslet, co poví.
,,Asi to neumím. Asi to není práce pro mě," odpověděla nakonec.
,,Věříš tomu, o co usiluješ?"
,,Samozřejmě!" vyhrkla Hermiona. ,,Celým svým srdcem věřím, že bojuju za správnou věc!" Arthur se usmál, jako kdyby došli k nejdůležitější větě celého večera.
,,Vidíš? A když je to dobrá věc, tak to přece za tu námahu stojí, ne?" Hermiona se zamyslela a s překvapením zjistila, že pan Weasley má pravdu. Neměla vlastně jinou možnost než zatnout zuby a bojovat dál. Kdyby to vzdala, byla by zbabělec. A ona přece byla z Nebelvíru! Trošku se zaculila, protože všechny obavy z ní spadly. Mělo to totiž smysl! Její práce měla smysl. ,,Děkuju," zašeptala Hermiona.
,,Není zač, věděl jsem, že ti na té práci záleží," řekl Arthur a otočil svůj pohled zpátky ke hvězdám. ,,Dokážeš skvělé věci! Věřím tomu, že to dotáhneš daleko. Už jsi na začátku té cesty, tak hlavně neztratit směr."
,,Budu to mít na paměti," slíbila Hermiona. ,,Jak jste se vlastně k tomuhle dostal?"
,,Zajímám se o mudly skutečně pečlivě, takže když mi řekli, že mají nějakou zázračnou květinu, nadchl jsem se do toho a musel jsem to zkusit."
,,Tomu se říká nadšení do práce!" zasmála se Hermiona nad představou, že pan Weasley potajmu nakupuje drogy v uličkách mudlovského Londýna.

Fish in the sea, you know how I feel.
River running free, you know how I feel.
Blossom on the tree, you know how I feel.

,,Ještě jednou moc děkuju," řekla Hermiona u schodů. Arthur jen mávl rukou.
,,Jsem rád, že ti to aspoň trochu pomohlo urovnat si myšlenky."
,,Pomohlo mi to mnohem víc. Vy jste mi pomohl. Jsem ráda, že mám tak skvělého tchána," pravila a krátce ho objala. Popřáli si dobrou noc a Hermiona se potichoučku vkradla do ložnice. Ron spal, takže se v klidu převlékla a ulehla vedle něj. Přitulila se ke svému manželovi a zezadu ho objala. V tom shonu zapomněla, jak moc jí chybí jeho dotek. A zařekla se, že ve všech volných chvílích bude s ním. Nevěděla, jak přesně to Arthur dokázal, ale Hermiona po měsících konečně usnula s dobrým pocitem.

Vzbudila se odpočinutá. Otevřela oči a zjistila, že Ron už je vzhůru a hledí do stropu.
,,Dobré ráno," pozdravila ho Hermiona opatrně. Ron na ni nepohlédl, ale odvětil: ,,Dobré, dobré. Máš dnes hodně práce?"
,,Měla jsem v plánu dodělat pár věcí, ale napadlo mě, že bychom si dneska mohli udělat den jen pro sebe." Ron trhl hlavou a podezíravě si ji prohlédl.
,,Něco se děje, že jo?" zeptal se lehce nervózně.
,,Ne," usmála se Hermiona, ,,jen s tebou chci být. Promiň mi mé chování, měla jsem těžké období."
,,A už je to lepší?" ujišťoval se Ron starostlivě. Přikývla. Chytil ji za ruku a řekl: ,,Nechtěl jsem ti nic vyčítat. Bylo to teď nějak složité pro všechny."
,,Já vím, Rone. Na to, jak moc problémů jsme teď řešili, tak to ale zvládáme dobře. A za to jsem moc ráda. S tebou to zvládnu."
,,A já s tebou," odvětil a natáhl se ke své ženě pro polibek. ,,Takže, co bys chtěla podniknout?"
,,Nejdřív bychom si mohli dát sprchu," navrhla laškovně.

Sedli si vedle sebe ke stolu. Ron Hermioně dokonce podal cukřenku, aniž by ho musela žádat.
,,Dnes se oba usmíváte. To je příjemná změna!" zavtipkoval George. Hermiona se ušklíbla a naznačila, že po něm chodí kousek toustu.
,,Nezáviď, Georgi," pravil pan Weasley. Na to se George zatvářil na oko zhnuseně a pak se zasmál.
,,Zahraješ si dneska famfrpál?" navrhl po chvíli George.
,,Ne, díky. My s Miou půjdeme na výlet," odpověděl Ron a pohladil Hermionu po ruce. Ta si opřela hlavu o jeho rameno.
,,Merline! Hrdličky mají druhé líbánky!" zvolal George.
,,Zatraceně, ty fakt závidíš!" houkl Ron a protočil oči v sloup.

It's a new dawn,
it's a new day,
it's a new life for me...
And I'm feeling good.

Pondělní ráno Hermiona strávila s kávou v jedné ruce a brkem v druhé. Rychle sepsala všechny nápady a zároveň kontrolovala svůj poupravený návrh. Nakonec byla s konečnou verzí spokojená natolik, aby vstala a vydala se na jednání. Vystoupila z výtahu a zamířila k místnosti, kde se mělo znovu rozhodnout o její snaze změnit svět. U dveří stál pan Weasley.
,,Slyšel jsem, že to jdeš zkusit znovu, tak jsem ti přišel popřát štěstí," řekl a zářivě se zazubil.
,,Děkuju. Štěstí budu potřebovat," odpověděla Hermiona, zhluboka se nadechla, upravila si spisy, které držela v rukou a vstoupila.

Spokojeně obědvala. Dokonce ignorovala všechen šum okolo sebe. Občas sice odpověděla na nějaký dotaz kolegů, ale jinak se věnovala výhradně jídlu.
,,Gratuluju, zvládla jsi to prý perfektně!" řekl nadšeně Arthur, když si sedl vedle ní.
,,Ale hrozně jsem se bála," přiznala Hermiona.
,,Máš to za sebou. Snaha nepřišla vniveč. To doma oslavíme. Molly něco uvaří, Ron koupí víno..."
,,Zas takový úspěch to není," špitla skromně Hermiona, ale musela uznat, že se cítila, jakoby vystoupala na nejvyšší horu světa.

Dragonfly out in the sun you know what I mean, don't you know.
Butterflies all havin' fun, you know what I mean.
Sleep in peace when day is done, that's what I mean.
And this old world is a new world
and a bold world for me.

Sklízela skleničky, když k ní přistoupil Arthur a řekl: ,,Kdyby se znovu objevila krize, věz, že tu pro tebe jsem. Ať už s kouzelnou bylinou, či bez ní." Hermiona na chvíli položila skleničky zpátky na stůl a objala ho.
,,Já vím a děkuju vám za to. Doufám, že se časem naučím být víc jako vy."
,,Naopak, nezapomínej, že musíš být sama sebou. Jsi totiž přesně taková, jaká máš být. Jsi statečná a odhodlaná a nenech si to vymluvit žádným hlasem v hlavě." Hermiona musela uznat, že její život je, přes všechny obtíže, perfektní. Měla manžela, který ji miloval. Tchána, který jí pomáhal. A práci, která byla zároveň posláním. A taky měla možnost čas od času odletěl od problémů vysoko do mraků, kolem Měsíce až ke vzdáleným galaxiím.

Stars, when you shine, you know how I feel
Scent of the pines, you know how I feelOh, freedom is mine
and I know how I feel.It's a new dawn,
it's a new day,
it's a new life
for me...
And I'm feeling good.