Snamione  18+

Hermiona je rozvedená a má trávit prvního Silvestra bez svých dětí, úplně sama ostatní přátelé mají svůj program a ona se nechce vnucovat. Severuse, jejího kolegu, se jí zželí a pozve jí na oslavu svých přátel. Brzy se ukáže, že bude v jejím nejlepším zájmu předstírat, že jsou pár, aby se Hermiona vyhla nevyžádané pozornosti Severusovo známých. Co z toho nakonec vzejde?

***

" Seš si jistá?" zeptal se Harry snad posté, když svou kamarádku objal na rozloučenou. Bylo těžké zůstat nestranný, když máte dva nejlepší přátelé, co se po letech rozvedou a navíc jste ženatý s sestrou jednoho z nich...

"Budu v pohodě Harry, užijte si to s celou rodinou a pozdravuj je," pousmála se trochu smutně Hermiona. Poté zamávala svým dětem, čekajícím venku před hradem, které Harry přišel vyzvednout, aby spolu s ostatními Weasleyovými oslavili Silvestra a Nový rok.

Poté, co se za nimi zavřely dveře hlavní brány se Hermiona vydala zpět do hradu. Po tvářích jí stékaly slzy hořkosti. S Ronem se rozvedli teprve před půl rokem, po patnácti letech manželství. Ještě pořád cítila zlost při pomyšlení na něj. Okouzlila ho jiná čarodějka, co naplat. Když na to přišla, vyrazila s ním dveře a šla požádat Minervu, zda by mohla od září učit v bradavické škole. Nechtěla se s Ronem a tou jeho mladou krasotinkou na ministerstvu potkávat. McGonagallová s radostí souhlasila. Zrovna se totiž uvolnilo místo učitele Preměňování a Hermiona byla jedna z jejích oblíbenkyň, když zde studovala.

Zvykla si tu celkem brzy, a i když byly děti již odrostlejší, s ní trávily každý víkend, protože oba studovali v Bradavicích. Jinak měli žít s Ronem v jejich starém domě. Nyní když s nimi oslavila Vánoce, je musela předat otci.

Jak jen tohle přežiju... Sama na hradě... skoro nikdo tu nezůstal.

***

Její cestu do hradu sledoval jeden obyvatel, který jej opouštěl jen výjimečně. Severuse Snape. Věděl, proč se rozhodla jít učit, ve sborovně toho jejich kolegyně napovídali spoustu. Stejně nikdy nechápal, proč tak chytrá žena skončila zrovna s Weasleym. Ještěže jejich děti se vyvedly víc po ní, co se týkalo inteligence. Weasleyovské zrzavé vlasy nepřebijí žádné jiné geny. Stejnak další generaci potreštených Weasleyů zajišťoval Potter.

Severus protočil oči nad svým osudem potýkat se s klanem Weasleyových. Občas mu připadalo, že ho osud za to všechno, co udělal, takto trestá.

U večeře se díval se pozorněji na svou kolegyni. Vypadala smutná...

Co je mi po ní...

A přeci jen mu to jedno nebylo. U oběda si ji prohlížel ještě pozorněji.

Potřebovala by rozeveselit...
Co mě to u Salazara napadá...

"Děje se něco Severusi?" popíchla ho Minerva.

" Co by se mělo dít?" ošil se Severus přistiženě.

"Tvaříš se divně, nechutná ti snad ta pečeně?" uchechtla se Minerva. Moc dobře si byla vědoma jeho pohledu. Nebylo to poprvé, co se Severus díval se zajmem na Hermionu od doby co tu pracuje. Minerva ty kradmé pohledy zaznamenala velmi brzy... kdysi si takto díval na Lily...

"Myslím, že mám dost, měl bych se stejně připravit na večer," zavrčel Severus.

"Zase zmizíš jako každý rok?" zeptala se Minerva.

"Jednou za rok na to snad mám nárok ne?" zavrčel Severus

"Samozřejmě, já jen jestli bys raději nechtěl trávit Silvestra jinak než s lektvarovými mistry..." pokrčila rameny a pohybem hlavy ukázala na Hermionu, která byla zabraná jako obvykle do knihy a nevnímala okolí. Severus se zamračil. Něco zamumlal a odkráčel. Nesnášel, když mu ta ženská viděla až do žaludku...

***

Zatímco se Severus chystal oblečení na večer, uvažoval o tom, co mu Minerva řekla...

Možná to není tak špatný nápad...

A co když odmítne?

I to se může stát...

Však o nic nejde...

Jistěže...

Když se Severus oblékl, vydal se k jejím komnatám. Cestou k ní se sám se sebou hádal, jestli to skutečně udělat či nikoliv a najednou stál u jejích dveří a netušil, co řekne...

Zatraceně byl jsi špion u Pána zla a budeš se bát ženský?

A pak to za něj vyřešil Protiva za něj. Vletěl do chodby a dělal takový rámus, což vyhnalo i Hermionu ven.

Poté co Protivu odkázali do patřičných mezí, stáli proti sobě. Severus se trochu ošíval, což přišlo Hermioně divné...

"Děje se něco, kolego?" zeptala se.

" Nic, zrovna jsem se chystal pryč..."

"Kam?" zeptala se ze zdvořilosti.

"Každý rok chystáme na Silvestra oslavu s ostatními lektvarovými mistry," objasnil.

" Ach tak..."

"Bývá to celkem zábava, pokoušíme se vždy vytvořit nový lektvar, který ještě nikdo nevynalezl, nicméně posilněni alhokolem..." usklíbl se Severus.

"Zajímavé, vzešlo z toho někdy něco kloudného?" uchechtla se Hermiona.

"Ale ano... no tedy spíše výjimečně. Ovšem jednou se kolegovi dokonce povedlo roztavit kotlík, " pochechtával se Severus.

" Hmm, to byl posílen asi hodně..."

"Nebývá to ale vždy tak dramatické."

" No užijte si to..."

"Nechtěla byste jít se mnou? Je to v Prasinkách u Rozmerty," řekl Severus dřív než si to mohl rozmyslet.

" Já?" vykulila Hermiona oči.

"Vás mozek by byl jistě přínosem," řekl Severus.

" Ehm, já nevím..." pokrčila rameny.

"Je to na vašem uvážení, ještě si půjdu promluvit s Filchem. Počkám potom chvíli u hlavní brány, pokud dorazíte půjdeme společně, pokud ne..." pokrčil rameny Severuse.

"Dobře děkuji, promyslím to."

***

Stepoval už nějakou dobu u hlavní brány a záčínala mu být zima. Provedl tedy zahřívací kouzlo, aby nezmrzl.

Zdá se, že nepřijde...

Ještě chvíli počkej.

Co když se dívá z okna a dobře se baví nad tím, že tu postávám jako pitomec?

Grangerová nikdy nebyla pomtychtivá, tak proč by s tím začínala zrovna teď?

***

Dívala se z okna jak k hlavní bráně zrovna dorazil Severus Snape.

Mám tam jít nebo ne? Co když to bude nudné,  nebo co když to nemyslel vážně... ale kdybych tam třeba někoho potkala. Nesmysl, mistři lektvarů jsou většinou staří... ale asi lepší než tady sedět na zadku a litovat se. Vzchop se Grangerová...

A tak se rozhodla. Vytáhla hábit a vyběhla ven. Severuse dostila na cestě až za první zatáčkou. Celá udýchaná na něj zavolala. Překvapeně se otočil. Tváře zrudlé, udýchaná, vlasy poletující sem a tam... v této souvislosti mu vytanulo na mysl něco jiného a naprosto nevhodného.

Zatraceně...

"Kolegyně? Nabil jsem dojmu, že již nedorazíte, " pozvedl obočí.

"Omlouvám se, nějak jsem nestíhala. Něco jsem hledala a zapomněla na čas. Pokud vám to nebude vadit, přidala bych se k vám."

"Dobrá," řekl Severus a Hermiona se pousmála. Než došli do Prasinek, stihli probrat spoustu věcí. Hermiona měla jako obvykle mnoho otázek, překvapivě však věcné a týkající se tématu. Severus tak zjistil, že povídat si ní je skutečně zábavné.

Když došli až ke Třem košťatům, Severus vešel jako první dovnitř, aby zjistil zda již ostatní dorazili také. Měli na dnešní noc zamluvený salónek a také pokoje v patře.
Rosmerta jej zavedla do zadní části hospody.

"Á Severusi, ty jediný jsi v podstatě místní a my na tebe musíme čekat," řekl jeden ze čtyř mužů od stolu.

"Omlouvám se, musel jsem čekat na svou kolegyni..."

"Kolegyni?" podivil se další z nich.

"Dovolil jsem si ji pozvat. Její bystrý mozek by se nám dnes mohl hodit," objasnil Severus.

" Skutečně?"

"A kolik je kolegyni?" zajímal se další z mistrů.

"Je o mnoho mladší než my pánové, ale jen proto bych její přínos nezavrhoval. Snad by mohla vnést do našeho experimentu svěží vítr."

"A co učí?"

" Přeměňování, nicméně odjakživa se zajímala o vše možné a přečetla snad celou bradavickou knihovnu."

" Výtečně, je tedy naděje, že letos konečně vymyslíme něco kloudného," řekl další mistr s úsměvem.

***

Severus se vrátil pro Hermionu a odvedl jí do salónku. Když jí mistři spatřili, obdivem pozvezli obočí. Všem mužům bylo přes šedesát pět minimálně. Přítomnost mladé ženy v nich zapálila oheň. Severus si toho nemohl nevšimnout a vůbec se mu to nelíbilo. Ani Hermioně nebyly jejich pohledy příjemné. Jeden z nich vypadal dokonce, že si jí představuje nahou...

Brr... A to ještě nezačali ani pít....

***

Jakmile se Hermiona usadila a nalilo se první pití, mistři se začali dohadovat, o jaký lektvar se letos pokusí. I Hermiona měla několik dobrých poznámek. Nakonec dali hlasovat a shodli se na lekvatu, který by umožnil čarodějům mít i v pokročilém věku četný sexuální život.

Čím více muži pili, tím více se stávali uvolněnější a Hermiona pozorovala, že po ní stále častěji vrhají lascivní pohledy a dokonce neváhají dokonce tu a tam si sáhnout. V jednu chvíli toho měla už dost a zatáhla Severuse stranou.

"Nemohl byste jim něco říct? Nehodlám tohle snášet, " rozčilovala se.

" Co přesně máte na mysli?" ušklíbl se Severus.

"Vždyť to je skoro sexuální harašení. Jestli s tom budou pokračovat, odcházím," zavrčela Hermiona nespokojeně.

"Neunáhlujte se kolegyně... nicméně pochybuji, že když jim doporučím přestat, opravdu to uskuteční... museli by k tomu mít pádnější argumenty."

"Taky bych jim mohla kouzlem jejich nadobíčko zmrazit," řekla Hermiona nepěkně. Severus se při té představě otřásl.

"V tomto případě by to bylo celkem kontraproduktivní. Chceme mít přeci možnost vysledný lektvar vyzkoušet... Co kdybychom tedy zahráli menší divadlo. Naše společenství ctí tradice... Momentálně vidí váš prsteníček bez prstenu, čili si myslí, že si mohou beztrestně dovolit, co se jim zlíbí. Ale pokud si budou myslet, že k někomu patříte...."

"Co tím chcete říct?" nechápala Hermiona.

"Je to prosté, budeme předstírat že jsme pár, " navrhl Severus. Také měl poměrně upito a neuvažoval jasně, jinak by jí dovolil jít zpět do hradu. Teď z toho všeho chtěl alespoň něco urvat, minimálně polibek.
Hermiona při tomto sdělení vykulila oči.

"Vy jste blázen..."

"To vy chcete pomoct..."

" Proč zrovna takhle?"

"Ubude vás, když budete hrát menší divadlo?" zavrčel trochu nespokojeně.

" Já nevím...," rozhodila ruce a pak se zadívala otevřenými dveřmi do salónku. Právě na ní mrkal jeden z mistrů a druhý jí poslal vzdušnou pusu.

Brr to ne, radši skončím v pekle, než aby v tomhle pokračovali.

" Hmm dobře, můžem to zkusit," řekla nakonec. Severus se pousmál a popadl jí za ruku a přitáhl k sobě. Vytřeštěně na něj zírala. Sklonil se k ní a políbil. Nejprve zlehka a pomalu nabíral polibek na síle. Překvapení vystřídalo potěšení. Líbal tak dokonale, že se bránit ani nechtěla.

Mistři v salónku mezitím zírali na ty dva s překvapenými i zachmuřenými obličeji.

"A máme po zábavě pánové," povzdechl si jeden z nich a raději se napil z nejbližší lahve.

***

Jak večer pokročil ještě se stávalo, že některý z mistrů po ní hodil očkem, ale Severus byl naštěstí vždy poblíž a dotyčného spražil pohledem. Nicméně netrvalo moc dlouho a sledovaly jí hladové oči někoho jiného.

" Proč to pořád dělají? Myslela jsem, že dají pokoj," zašeptala Hermiona nechápavě.

"Zdá se, že chtějí větší důkaz, více tradiční," utrousil.

"Co tím chcete říct?" nechápala.

"Viděli jen, že jsem vás políbil. Zjevně jim to nestačí."

" Co byste měl tedy udělat, aby to stačilo?" zamračila se.

Severus se na ní zadíval takovým pohledem, po kterém jí to bylo zcela jasné a tak zrudla.

"Ale to prece..."

"Zjevně ano..."

"To nejde, líbání je jedna věc ale tohle?..."

"Nenutím vás," zvedl ruce v obraně.

" No ještě to tak. Sakra, kdy už budě ten lektvar hotový?" řekla nervózně.

"Nemusíte tu zůstávat, " povzdechl si Severus.

"A moje zásluhy si připíšete vy, to tak!" ušklíbla se a Severus se pousmál. Přeci jen se od Zmijozelů něco naučila.

***

Půlnoc oslavili mohutným přípitkem, po kterém ostatní mistři zůstali ležet na stole.

" Nic nevydrží..." ušklíbl se Severuse a dál se s Hermionou věnovali vaření lektvaru.

Šlo jim to pěkně od ruky a čas od času se stalo, že jeden zavadil omylem o toho druhého. Vždy jim přitom projela vlna tepla. Hřejivá a vítaná. Hermiona se přistihla, že o Severusovi čím dál víc uvažuje... a k ránu když dodělali jejich společný výtvor si mohli gratulovat.

"A jak zjistíme zda to funguje tak jak má, " uchechtla se Hermiona.

"Máme tu přeci pokusné králíky," řekl Severus potutelně a poté lahvičky s jednotlivými dávkami vkouzlil každému mistrovi do žaludku. Účinek to mělo téměř okamžitý. Všechny mistry to probudilo z alkoholového oparu.

"Severusi, cos nám to provedl," mračil se jeden z nich.

"Potřeboval jsem přeci vyzkoušet lektvarů v praxi," pokrčil Severus posměšně rameny.

"Proč jsi to nevyzkoušel na sobě?" zavrčel další.

"Nemám problémy tohoto druhu..."

"A co my s tímhle teď?" zajímal se další mistr a ukazoval na rostoucí bouli v kalhotách.  Pohledy všech padli na Hermionu, která se zatvářila vyděšeně.

" Na to zapomeňte, ta je moje!" zavrčel Severus. Přitahl si Hermionu k sobě a políbil.

"Ale ne tak úplně viď," ušklíbl se jeden z mistrů.

"Prosím..." zašeptala vyděšeně Hermiona.

"Běžte do bordelu k Charlotte, však vás rádi přivítají," zamračil se Severus.

"Proč bychom někam chodili, když tu máme mladý maso pod nosem," řekl mistr. Severus ale již vytáhl hůlku a namířil muži do rozkroku. Kouzlem jej držel v šachu železným stiskem.

"Ještě slovo a nebudeš mít důvod něco takového vypouštět z úst, " zavrčel Severus. Ostatní mistři si udržovali odstup. Věděli kým Severus býval dřív... a nechtěli se do toho plést.

"Možná bychom ten lektvar přeci jen měli spolu vyzkoušet. Kvůli výzkumu," řekla Hermiona a políbila ho. Zatočila se mu z toho hlava.

Muž téměř zapomněl na mistra, kterého držel pod kouzlem. Hermiona vzala lahvičku s modrým obsahem a podala jí Severusovi. Kouzlem potom zapečetila všechny dokumenty týkající se lektvaru, aby je nemohl nikdo odnést.

" Myslíš to vážně?"

"Smrtelně," přikývla a Severus lektvar vypil.

Hermiona ho za ruku a odtáhla nahoru do jednoho z volných pokojů a Severus poté zrušil své kouzlo a uvolnil mistra ze sevření.

***

"Domnívám se, že jste se jich již nadobro zbavila, ale nebylo nutné do mne lejt ten dryák..." řekl Severus, kteremu začínalo být nepohodlně.

" Já myslím, že bylo," odvětila se smíchem.

"Jste skutečně nebezpečná..  když dovolíte raději se toho půjdu zbavit, neboť takto nedovedu jasně uvažovat..." řekl Severus a chystal se zapadnout do koupelny. V poslední chvíli jej chytla za ruku. Překvapeně se po ní podíval.

"Nedala jsem ti lektvar, protože jsem se jich chtěla zbavit."

"Nerozumím..."

" Myslím, že brzy pochopíš," řekl s tajemným úsměvem a táhla Severuse do koupelny. Překvapivě nebyla pasivní, na to jak jí tato možnost ještě před pár hodinami pohoršovala.

Rychle ze sebe shodila šaty a vešla do sprchy. Severus jako v tranzu udělal to samé. Jeho tvrdý úd netoužil po ničem jiném než se zavrtat do její teplé, vlhké komůrky.

Když jeden druhého mydlili pod proudem vody, vzájemně se dráždili až k nepříčetnosti. Když si před ním klekla a vzala ho do úst, byl v sedmém nebi. Skutečně věděla do dělá. Musel ji po chvíli přerušit, jinak by se neposunuli dál. Zastavil vodu kouzlem a ještě mokrou jí v náručí odnesl do pokoje a položil na postel.

Rozechvěle sledovala, jak si lehal mezi její stehna a jazykem útočil na její Venušin pahorek.

Prohnula se v luk a chytila jej za vlasy. Vzdychala dokud nevyvrcholila. Nečekal moc dlouho a spojil jejich těla. Bylo to dokonalé. Při každém tvrdém přirazu, téměř viděla hvězdičky.

Severus měl co dělat, aby vydržel co nejdéle, ale bylo to tak úžasné, že neodolával moc dlouho. Prožili silný orgasmus s výkřikem jména toho druhého na rtech.  Poté se k sobě přitulili a Severus ji hladil.

"Nikdy bych si nepomyslel, že bys souhlasila..." řekl.

" No řekněme, že by mě to taky dřív nenapadlo..." uchechtla se.

"Měli bychom si ráno přivstat, abychom experiment sepsali pro patentových úřad, " řekla Hermiona a Severus si odfrkl.

" Myslíš, že ostatní nevstanou?" zeptala se Hermiona.

"Pochybuji. Potom co jsem jim dal lektvar, se bude místní bordel otřásat dlouho," ušklíbl se Severus.

" Nechci je z toho vynechat..." řekla Hermiona.

Ach ti Nebelvíři...

"Domníváš se, že oni by snad na tebe počkali, ačkoli by bez tebe  ten Gordický uzel nikdy nerozetli?"

"Nebudu se snižovat na jejich úroveň. Pokud vstaneme dřív než oni, sepíšeme to ale počkáme s patentem než se uráčí ostatní."

"Stejně na ministerstvu prvního ledna nikdo nebude," uznal Severus.

"Tak vidíš."

"Popravdě se domnívám, že mistři si budou chtít být jistí účinky našeho lektvaru..." řekl Severus.

" Chceš říct...." zčervenala Hermiona.

"Že si pravdepodobně vzali dost vzorků, aby z toho bordelu nevylezli dřív než na Tři krále, " ušklíbl se Severus.

"V tom případě máme i my dva spoustu času," zazubila se Hermiona a vrhla se na Severuse.

"Jsem rád za tvou iniciativu, ale pochop, že už mi není dvacet."

"To ani mě ne, no a?" nechápala.

"Nedokážu s tebou držet krok pokud, ze mne hodláš vyždímat i poslední kapku esence..."

"Pche esence... v tom případě se třeba budou hodit ty další lahvičky, co jsem vzala sebou," zazubila se hernioba.

"I ty jedna...," uchechtl se Severus.

"Mimochodem přeháníš... sice jsi starší, ale pořád jsi v plné síle..."

"Jak to myslíš?"

"Že jsem ti dala jen placebo," uchechtla se Hermiona. Severus se poté vrhl na její rty. Měli před sebou dlouhý čas, který hodlali strávit jen v posteli...

Konec

***

Doufám, že se vám povídka líbila. Přeji veselého Silvestra a pořádně oslavte vstup do nového roku (hlavně ať vám pak není blbě 🤭🤣)