Postavy: Harry, Voldemort
Přístupnost: bez omezení
Poznámka: tato povídka byla napsána v roce 2005, má 1. povídka
Varování: smrt
Stručný děj: Harry musí zabít Voldemorta. Zvítězí Lord Voldemort anebo Chlapec co přežil?

***

Byl večer. Seděl u stolu v kuchyni v Siriusově domě. Byl sám, tak jak si přál. Podíval se na staré hodiny v rohu místnosti, právě odbily jedenáct hodin.
Ještě hodinu. Jen hodinu. Šedesát dlouhých minut. Tři tisíce šest set nekonečných vteřin. Stále v hlavě přemítal, co a jak musí udělat. Měl pocit, že mu snad z toho všeho přemýšlení praskne hlava. Necítil se zrovna nejlépe.

Proč zrovna já to musím skončit? Proč já musím zabít Lorda Voldemorta?

Na takové úvahy už však bylo pozdě. On je Vyvolený, on jediný může zastavit jeho hrůzné běsnění a vraždy. Lord Voldemort si ho před léty vybral, aby se stal jemu rovným. Ne Nevilla, ale jeho. On jediný to může zvládnout. Jenom on, bez pomoci svých přátel.
Znovu se zadíval na staré hodiny. Uplynulo jen pár minut. Nervózně vstal a začal přecházet po místnosti. Vzpomněl si na včerejší den. Byli tu jeho přátelé a členové Řádu. Byli tu všichni blízcí, které má rád. Vzpomněl si, jak Hermiona plakala a dokonce zahlédl slzy v očích svého nejlepšího kamaráda Rona. I Lupin měl co dělat, aby se držel. A Tonksová a paní Weasleyová měli úplně promáčené kapesníky. Nejhorší bylo loučení s Ginny. Nechtěla odejít spolu s ostatními, držela se ho zuby nehty a odmítala opustit dům. Nakonec na ní museli použít kouzlo, aby ji odtamtud dostali. Drásalo mu srdce vidět ji takto, ale muselo to být. Chtěl být sám a přemýšlet. Musel vymyslet, jak ho přemoci. Jak ho zprovodit ze světa.

Nakonec na to přišel až po dlouhém hledání v těch nejodpornějších knihách o Černé magii. Našel to, co hledal, způsob jak ho zabít, aniž by musel vyslat smrtící kletbu ze své hůlky.

Tik ťak, tik ťak - bim, hodiny odbily čtvrt na dvanáct. Ještě 45 minut. Tolik času mu ještě zbývá než se střetne se svým osudem. Než zabije Voldemorta, nebo on zabije jeho. Ještě třičtvrtě hodiny, než uvidí zase jeho odporný obličej. Jeho nosní dírky podobné hadím a hrůzné rudé oči, planoucí nenávistí vůči němu.

Během včerejšího cvičení Nitrobrany, se mu několikrát podařilo, spojit se s myšlenkami Voldemorta, on to však nezaznamenal. Dnes se sním spojil vědomě tak, aby o vpádu do jeho mysli věděl. Naznačil mu své úmysly a Voldemort překvapivě souhlasil. Asi ho to už také unavovalo. Stejně by se to jednou muselo stát, tak proč to prodlužovat.

Tik ťak, tik ťak, bim bam, bylo půl dvanácté, už jen půlhodina je dělila od jejich setkání.

Přestal chodit po kuchyni a rozhodl se, že se půjde projít po domě svého mrtvého kmotra.

Možná to bude naposledy, co tu budu.

Šel nahoru do patra, do místnosti, která byla jeho pokojem po nějaký čas. Tady s ním spával Ron. Ve vedlejším ležely Ginny a Hermiona a v dalším dvojčata, když přijeli na návštěvu. Všechno si tu prohlížel, jako by si to chtěl vrýt do paměti nadobro. Přešel ke svému nočnímu stolku. Byla na něm fotografie, kde se na něj šťastně usmívali jeho rodiče a mávali mu. Oči se mu zaleskly, při pomyšlení, že už za několik minut se s nimi může opět setkat. Ať už v podobě duchů pokud se jim zase spojí hůlky anebo tam nahoře v nebi.

Tik ťak, tik ťak, bim bam bim, ozvalo se zezdola. Byl natolik zabraný do myšlenek a vzpomínek až sebou při tom zvuku škubl. Bylo tu takové ticho a klid. 

Sešel dolů a procházel se dlouhou chodbou až došel do kruhového pokoje, do zasedací místnosti Fénixova řádu. Pohlédl na starožitnou židli v čele oválného stolu. Tam vždycky sedával Brumbál. Po jeho smrti, se na tuto židli už nikdo nikdy neposadil. Patřila jemu, i když už tady s nimi nebyl. Brumbálovi, největšímu čaroději všech dob, jeho rádci a v podstatě i příteli. Člověku, který ho uměl vyslechnout a chápal jeho pocity. Člověku, kterého bude mít navždy rád.
Podíval se na své zápěstí, jeho hodiny ukazovali za pět minut dvanáct. Je čas!
Naposledy se rozhlédl po místnosti a vyšel ven, dlouhou chodbou až do předsíně, kde už dávno nevisel ukřičený obraz paní Blackové. Vyšel ze vstupních dveří na ulici. Rozhlédl se, nikde nebylo ani živáčka. Naposledy zkontroloval jestli má všechno co potřebuje, pak zavřel oči a představil si místo, kam se chtěl přemístit. Když je znovu otevřel, byl v místě, kde to všechno začalo. V Godrikově dole.

Rozhlížel se po ulici. Nikde nikdo nebyl. Podíval se směrem, kde dříve stál dům jeho rodičů. Bylo tam teď dětské hřiště. Teprve teď si uvědomil, že tu vlastně žijí lidé. Kouzelníci i mudlové, kteří se strachují o životy svých blízkých. V duchu si nadával, že svolil sejít se zrovna tady. Měli se sejít jinde. Někde, kde nikdo nebude, kde nebude moci ohrozit životy nevinných lidí. Teď už však bylo pozdě. Za svými zády najednou uslyšel hlasité PRÁSK!
Rychle se otočil a uviděl, jak tam stojí Voldemort.

" Znovu se potkáváme. Dnes se rozhodne, kdo z nás je silnější," promluvil Voldemort hadím jazykem.

" Ano, dnes to zjistíme," přitakal mladík.

"Takže si zopakujeme náš souboj, ale dnes s jiným výsledkem. Vezmi hůlku a pokloň se," vyzval ho Voldemort.

Mladík spěšně vytáhl hůlku z kapsy. " Nebudu se klanět někomu jako jste vy!"

" Dobrá tedy. Tak to zkusíme po zlém, IMPERIO! A teď se pokloň," zasmál se Voldemort, když na něj seslal kletbu.

Harry chtěl nejdříve vyhovět, ale pak se mu v hlavě ozval hlas, jeho druhé já. Proč? Nechci se poklonit. Ne!

A tak s velkým sebezapřením vykřikl: " NE!"

" Ne? No, jak si přeješ, přidáme trochu bolesti. CRUCIO!" odpověděl klidně Voldemort.
Harry pocítil velmi silnou, krutou bolest. Měl pocit, že mu snad praskne hrudník a, že mu snaží někdo rozdrtit srdce. A pak to najednou zmizelo. Už zase mohl normálně dýchat.

" Tak co, ještě nemáš dost? Máš strach ze smrti?" vysmíval se mu

Mladík pohlédl na Voldemorta, měl připravenou hůlku a čekal až nebude jeho protivník dávat pozor, pak vykřikl: " EXPELIARMUS."

Voldemort jen překvapeně rozšířil zorničky. Jeho hůlka mu vyletěla z ruky a dopadla někam daleko za něj. Mladý čaroděj se mezitím rychle postavil a připravil se k útoku.

" To nedokážeš! Ty nejsi vrah. I kdyby sis to přál, tak to nezvládneš. Ty jsi až nechutně šlechetný a proto se ti to nepovede. Raději toho nech a vzdej se," promlouval klidně Voldemort.

Byla pravda, že když si chtěl včera trénovat smrtící kletbu, nepodařilo se mu zabít ani brouka. Ne takhle to nezvládnu!

" Dobrá jak chcete vemte si svou hůlku, nechci být ve výhodě," řekl chlapec a Voldemort se po něm jen překvapeně podíval, ale nezaváhal a sebral svou hůlku ze země.

" Myslel jsem si, že jsi chytřejší," vysmíval se mu.

" To já si myslel o vás také. Brumbál měl pravdu, nic jste nepoznal."

" Co jsem nepoznal?" nechápal Voldemort.

" Zničil jsem všechny vaše viteály. I Nagginy zemřel minulý měsíc. Teď jste smrtelný, stejně jako všichni ostatní. Dnes se rozhodne kdo z koho."

" Cože? To jsi neudělal, nemohl jsi zničit mé celoživotní dílo! Ne! Dnes tě zabiju. Po dnešku už nikdo nebude pochybovat o mé moci!"

Mladík měl pocit, že už tohle někdy slyšel. Stále vyčkával, až to konečně udělá, až na něj pošle smrtící kletbu. A pak to uslyšel.

" AVADA KEDAVRA!"
Ve stejný okamžik vykřikl mladík jiné kouzlo: "EBUBLIO!" poté uskočil a okolo smrtící kletby se utvořila zvláštní mlha, která se nakonec zformovala do zelené bubliny velké jako jablko. Nečekal na nic a znovu vykřikl další kouzlo, které se naučil minulý rok: "SEKTUMSEMPRA!" v tu chvíli se na Voldemortově těle objevilo několik hlubokých, sečných ran.
Mladík sebral zelenou skleněnou bublinu a běžel se schovat za kamennou zídku. Srdce mu bušilo na poplach a sotva popadal dech. Podíval se na kouli, kterou svíral v rukou.

Teď musím vyrobit podobné.

Dostal pár věcí od dvojčat Weasleyových z jejich krámku Kratochvílné kouzelnické kejkle, teď se mu hodily. Přidal je do bublin a nabarvil je na zeleno. Tu s kletbou si označil křížkem, aby jí poznal.

" Musím říci, že tohle bych do tebe neřekl. Nečekal bych od tebe kouzla z černé magie. To tě naučil Snape? Docela by ses mi hodil, nechceš si to rozmyslet a stát se mým pomocníkem?" zeptal se Voldemort zatímco si uzavíral, pomocí hůlky, své rány.

" Nikdy, to raději umřu!" vykřikl mladík.

" No dobrá, to se ti dnes večer splní. Tak už se věčně za tou zdí. Chci se ti dívat do očí, až tě budu zabíjet. Bude to rychlé a nebude to bolet, slibuji," řekl Voldemort ironicky.

Znovu se na chlapce pokusil vyslat několik kleteb, aby ho přiměl vylíst ven. Bylo slyšet, jak nadává v hadím jazyce: " Ty prokletý malý skrčku, vylez ven!"

" Tak dobrá, ať je po vašem," ozval se mladík zpoza zdi a pomalu vyšel na ulici.

" Myslel jsem si, že tě odvážnost přejde. Tak dobrá budeme si ještě trochu hrát, CRUCIO!"

V tu chvíli po něm, ale mladík hodil jednu z těch bublin a sklo se roztříštilo. Byla v ní instantní tma v prášku. Pocítil na chvíli zase onu známou bolest, ale jakmile se kolem Voldemorta utvořila neproniknutelná hradba ze tmy a on se přestal soustředit, bolest náhle zmizela.

" Co je to? Kam si zmizel?" syčel vztekle Voldemort. Pak zamával hůlkou a tma kolem byla pryč. " To nebylo moc chytré, akorát si docílil toho, že jsem více rozzlobený. AVADA...!"

Mladík jen tak, tak stačil uskočit za keř. V hlavě mu znělo jen Ne ještě ne, musím ho zabít!

Počkal na vhodnou příležitost a hodil další kouli po Voldemortovi. Ta byla tentokrát naplněna kouřem. Po ulici se rozprostřel hustý šedý dým, který dusil Voldemorta. Netrvalo ale ani vteřinu a oblak kouře zmizel a Voldemort by ještě více rozzuřený.

" Už mě to začíná unavovat, je to jak hra na kočku a myš. Kdo z koho, AVADA ..." vyslal Voldemort další kletbu na místo, kde si myslel, že mladík je. Ten se ale mezitím přesunul za něj. Teď měl na vybranou, zbývala mu poslední bublina s úporně svědícím práškem a nebo po něm mohl hodit tu s kletbou. Než se stačil rozhodnout, Voldemort se otočil.
Teď si hleděli do očí, mladík zazmatkoval a hodil po něm nesprávnou kouli. Pak už jen mohl sledovat, jak se Voldemort začíná škrábat a jeho úděsná hadí tvář je zhyzděná nechutnými puchýři.

" Co je to? Už mě to začíná štvát. Nebavíš mě, tak už konečně umři! AVADA KEDAVRA!"
V ten samý moment však na jeho těle přistála poslední bublina. Zvuk tříštícího se skla, bylo to poslední, co bylo slyšet. V Godrikově dole zavládl klid a všude se vznášela zelená mlha. Bylo po všem. Voldemort byl poražen. Bohužel sebou vzal i onoho mladého čaroděje. Člověka, kterého už navždy celý kouzelnický svět bude považovat za hrdinu. SLAVNÉHO HARRYHO POTTERA.

KONEC