Poprvé
Postavy: HG / RW / SS
Žánr: romantika
Kategorie: het
Přístupnost: 18+
Poznámka: tato povídka byla napsána v roce 2007. Postavám je 18 let
Varování: 18+, styk profesora a jeho žákyně. trochu schizofrenní rozpravy s vlastním svědomím.
Stručný obsah: Ron s Hermionou chodí už docela dlouho a tak Ron považuje za normální provádět "jisté věci", Hermiona však má strach, když ji nakonec přesvědčí k tomuto činu, přistihne je v nejlepším profesor Snape! Hermioně není dobře a tak ji doprovodí na ošetřovnu. Jenže Poppy je v tu dobu mimo Bradavice, a tak mu nezbude nic jiného, než se o ni postarat.
***
" Hermiono, neboj se, nikdo nás neuvidí," šeptal dívce Ron do ucha.
" Ne Rone, to je riskantní, co když někdo přece jenom přijde?" zavrtěla Hermiona hlavou.
" Uděláš protihluková kouzla a nikdo nic neuslyší!" přemlouval ji dál.
" Ale Rone!"
" Co?"
" Nevím, jestli je to ten nejlepší nápad!" šeptla do ticha.
" Hermiono, už jsme spolu přeci dlouho..."
" Já vím, to mi nemusíš připomínat."
" Tak jsem to nemyslel, no prostě tě chci! Ty to necítíš stejně?" zeptal se nechápavě Ron.
" Rone, já nejsem kluk, mně se nestávají noční příhody."
" Fakt vtipný, tak jsem to nemyslel. Ty potřebuješ zažít ten pocit jako při milování. Jinak nebudeš vědět, o co přicházíš!"
" Myslíš?" řekla nedůvěřivě.
" To vím! Akorát mi musíš dovolit, abych ti s tím pomohl. Tedy pokud to nechceš zkusit sama."
" Jakože... já že bych..." vykulila Hermiona oči.
" Jo já to dělám taky, všichni to tak dělají," dodal Ron, když se na něj Hermiona pohoršené podívala.
" Všichni? Chceš mi říct, že i Harry?"
" Hmm, každou noc. A jelikož neumí ztišovací kouzlo, mám to z první ruky. Mimochodem nemohla bys ho to prosím naučit?"
" Rone! A to mám za ním jít a říct mu: Hele, musíš se naučit jedno kouzlo, protože Ronovi vadí, když ehm..."
" No takhle ne, však ty to zvládneš nějak vyřešit. A teď..." vrhl se na Hermioniny rty a bylo mu jedno, že dívka trochu protestuje. Však taky o vteřinu později jeho polibky opětovala. A když ji Ron položil na školní lavici, v duchu se uklidňovala, že všechno bude v pořádku.
Ron líbal Hermionu čím dál vášnivěji. Své rty přesunul na její krk a ruce prozkoumávaly malé kopečky na její hrudi. Zavzdychala, když jemně stiskl vzrušením ztvrdlé bradavky.
" Ach Rone!" vykřikla.
" Já vím, je to pěkný, viď?!" řekl a pomalu rozepínal její blůzku. Za chvilku měla Hermiona jen kalhotky a ani Ron nebyl pozadu se svlékáním. V mžiku byl jen v trenkách. A zatímco líbal Hermionina ňadra, zajel rukou do jejího klína.
" Rone?" zatavila jeho ruku.
" Počkej, ještě jsem ani nezačal!" umlčel ji polibkem a ruka se drala skrz gumu kalhotek, až zajel jedním prstem mezi její vlhkost. Zalapala po dechu a pomalu přirážela proti jeho nadaným prstům.
" Och Rone! Ano ještě! Ano" křičela.
" Chceš to, Hermiono?" zeptal se, zatímco si sundával trenky, které mu už dávno byly malé.
" Ano" řekla v první orgastické křeči.
Ron už na nic nečekal a strhl z jí ten přebytečný kousek prádla, co měla ještě na sobě. Lehl si mezi její nohy. Nebyl moc ohleduplný, by totiž vydrážděný na maximum, a tak místo, aby byl něžný, vnikl do ní velmi zprudka, až vykřikla.
Žádné vzrušení, jak jí Ron sliboval, se nekonalo. Jen bolest a slzy a ponížení. A aby to nebylo málo, někdo otevřel dveře učebny, kde se schovali. Nebyl to nikdo jiný než Severus Snape...
***
Severus stál ve dveřích jako opařený. To, co viděly jeho oči, tomu odmítal jeho mozek uvěřit.
Grangerová a Weasley... zavrtěl hlavou, aby odehnal podivné myšlenky, které se mu začínaly vkrádat do mysli. Vrazil více do dveří, ty se okamžitě rozletěly dokořán a s hlasitým prásknutím daly vědět milencům, že již nejsou úplně sami.
" Ach!" vyhrkla Hermiona zděšeně a okamžitě se začala oblékat. Ron byl v tu ránu rudý jak krocan a bolestné vzrušení nemohl zakrýt.
Severus přivřel oči a zhluboka nasál vzduch. Byl cítit sexem. Když oči opět otevřel, vrhl na přistižené milence nejvíc vražedný pohled, který dovedl. Pak promluvil. Klidně a vcelku potichu, což tomu dodávalo ještě větší hrůzu.
" Wealey, Grangerová!"
" Pa... pa... pane," koktal Ron.
" T i c h o!" řekl Severus důrazněji. A jeho pohled, ač to snad nebylo ani možné, ztvrdl ještě víc.
" Jistě jste si vědomi, že to, co jste tu prováděli, vám neprojde jen tak? Doufám, že jste nebyli natolik nezodpovědní, že bych se snad někdy nedej bože dočkal dalšího pokolení rodiny Weasleyů!"
" No..." zrudl Ron ještě víc.
" Jistě, co jsem mohl taky od vás jiného čekat. Mimochodem, strhávám Nebelvíru padesát bodů."
Hermiona vytřeštila oči, ale jakmile se pohledem střetla s propalujícím pohledem svého profesora, sklopila zrak.
" Za každého!" ušklíbl se Severus.
" Ale pane!" ozval se Ron. Jediný Snapeův pohled stačil na to, aby zmlkl.
" Řekl bych, pane Weasley, že pan Filch, který teď ve druhém patře a uklízí spoušť po Protivovi, jistě ocení vaši pomoc," zpražil ho Snape. Jakmile to dořekl, Ron se raději ihned rozeběhl ven z učebny. Ani se neotočil za Hermionou. V jejích očích by tak mohl vidět bolest a obrovské zklamání. Avšak i když toto Ron neviděl, Snape byl ten, kdo to spatřil. Opět zavrtěl hlavou a odehnal tak nebezpečné myšlenky.
" Grangerová, co se týče vás, tak vy si odpykáte trest se mnou. Laskavě mne následujte do sklepení!" řekl Severus a otočil se k odchodu.
Hermiona se pomalu dooblékla. Avšak najednou se zdálo velkým problémem chodit. Bolelo ji břicho a vlastně tak nějak celé tělo. Cítila, jak jí po nohou teče něco teplého. Začínalo jí být divně. Snape se otočil v okamžiku, kdy se Hermiona pomalu belhala za ním. Ani ho nevnímala, a tak se stalo, že do něho narazila.
" Och... omlouvám se... pane," špitla, v očích slzy bolesti.
" Grangerová! Je evidentní, že se přemáháte. Běžte na ošetřovnu, váš trest odložíme na zítra," řekl Snape. Podívala se na něj.
" Děkuji," šeptla, ale v tu chvíli se s ní zamotal svět a černá tma byla to jediné, co viděla. Snape byl díky bohu blízko, a tak ji zachytil. Vzal ji do náruče a mířil s ní k ošetřovně.
Otevřel dveře kouzlem, položil Hermionu na nejbližší postel a šel shánět Poppy. Nikde ji však nenašel, na dveřích jejích soukromých komnat byl vzkaz:
Jela jsem za svou matkou na venkov. Je vážně nemocná. Dám vědět, kdy přijedu! Po dobu mé nepřítomnosti se raďte s profesorem Snapem.
" No to snad ne!" Severus začínal vidět rudě.
Neschopná ženská! Copak tady nikdy nic nefunguje? Proč mi nikdo nedal vědět?
Severus naštvaně strhl pergamen a zmuchlal ho v ruce. Z transu ho probral Hermionin povzdech. Rychle přešel k ní.
" Kde... to jsem?" polkla.
" Na ošetřovně."
" Díky bohu," ulevilo se jí.
" Mám však pro vás špatnou zprávu," řekl Severus a podal jí zmačkaný pergamen.
Hermiona si ho nechápavě převzala. Když si přečetla onen vzkaz, oči se jí zalily slzami.
" NE," zašeptala Hermiona a prosebně se podívala na svého profesora.
" Musím vám pomoct já," sedl si k ní.
" Ale..." protestovala.
" Nejste v pořádku, musí vás někdo ošetřit," trval Severus na svém. Možná to bylo tím, že to byla právě Hermiona, ale Severus by to ani sám sobě nikdy nepřiznal.
" Tak někdo jiný," vzlykla.
" Nevím o nikom, kdo by měl takové znalosti, aby vám mohl pomoci," zavrtěl Severus hlavou.
" A co madam Hoochová?"
" Ta o léčení neví vůbec nic. A řekl bych, že ani zbytek profesorského sboru," zamračil se Snape.
" Ale.. to je... prosím. Můžete jí radit."
" Bohužel, mám stejně dojem, že tu ani není, říkala něco o novém příteli," pokrčil rameny.
" To mě jako budete vyšetřovat vy?" polkla na prázdno.
" Je to takový problém?" zeptal se.
" No..."
" Byla jste někdy u ženského léčitele?" zeptal se.
" Myslíte gynekologa? Já... chodím k doktorce."
" A já vám vadím protože..."
" Ano, protože jste muž," dokončila Hermiona větu.
" Co kdybychom zkusili uspávací lektvar a já vás mezitím vyšetřím?" navrhl Severus.
" Je to opravdu tak nutné?" zkusila ještě naposled.
" Nevyhnutelné! Přeci nechcete, aby vám bylo i nadále tak zle jako před chvílí?"
" Ne, to nechci. No dobrá.." přikývla neochotně.
Severus vykouzlil plentu a na postel objímky na nohy, aby si je tam Hermiona mohla dát. Kouzlem jí podal lahvičku s lektvarem, který Hermiona na ex vypila. Ještě se uvelebila na provizorním vyšetřovacím lůžku, a poté už spala. Severus tedy mohl začít...
***
Severus si v klidu připravil potřebné nástroje, aby mohl Hermionu vyšetřit. I když byl vcelku vzdělám v oboru léčitelství, je pravda, že ženským léčitelem nikdy nechtěl být.
Přivolal si raději knihu, do které už nějakou dobu zíral. S trochou nejistoty nasazoval gumové rukavice a sedal si na židličku k roztaženým Hermioniným nohám.
Ještě že spí, oddechl si Severus.
Když si prohlídl její zevní pohlavní orgány, popadl ho vztek. Vztek na Weasleyho. Hermiona měla roztrženou hráz téměř až k análnímu otvoru.
Určitě se choval jako hulvát. Chudák holka.
Pomocí hůlky ránu zacelil. Malá růžová jizva se objevila v zápětí. Na tu později namaže hojivou mast a jizva by měla zmizet.
Ještě jednou se rychle podíval do knihy, a poté už držel v ruce kolposkop a pomalu jej vsunul do Hermioniny pochvy. Roztáhl jej a zašrouboval tak, aby nástroj zůstal na místě, on ho mohl pustit a stále viděl dovnitř. Popadl mikroskop a na první pohled viděl krvácení na čípku. Vzal hůlku a zacelovacím kouzlem ošetřil velkou trhlinu, ze které krev do té doby stále vytékala.
Vytáhl nástroje, aby jí mohl do pochvy vložit tampón namočený v extraktu z heřmánku a aloe vera. Zvedl se ze židličky právě včas. Hermiona se pomalu začínala probouzet. Severus jí dal krátkodobě působící lektvar. Severus rychle zmizel za plentou a sundával si rukavice. Poté si umyl ruce.
Hermiona se mezitím probrala úplně a sundala nohy z objímek. Za chvilku také objímky zmizely díky Severusovu neverbálnímu kouzlu. Podívala se zmateně kolem. Pohled černých očí ji propaloval zpoza plenty.
" V pořádku?" zeptal se potichu. Hermiona zčervenala, pohledem se zavrtala do peřin a přikývla.
" Dobrá, tady na stolku máte heřmánkový extrakt s aloe vera a tampóny. Budete si je měnit každé dvě hodiny po dobu tří dnů. A všechny malé trhlinky by se měly zacelit. A hojivou mast na jizvu na hrázi, ta také poté zmizí.
" Děkuji," špitla a do očí jí vyhrkly slzy.
Severus ji nemohl takto vidět. Sice by sám nikdy sobě nepřiznal, že mu na této šprtce záleží, avšak jeho vyprahlé srdce najednou pocítilo Merlin ví proč potřebu jít ji obejmout. A tak to udělal.
" Ach," vyhrkla, když ji k sobě přitiskl. Přišlo jí to zvláštní, avšak po chvíli přijala jeho náruč a teplo z jeho těla. Bylo to příjemné. Cítila se v bezpečí.
Když si Severus uvědomil, co udělal, odtáhl se. Jejich pohledy se střetly.
" Děkuji," zašeptala Hermiona a bázlivě se usmála.
" Na mém místě by to udělal každý," řekl Severus a dával si dobrý pozor, aby to vyznělo lhostejně. Hermiona však v jeho hlase poznala něco zvláštního... Špatně zastíráný zájem.
"Odpočiňte si. Zítra byste již mohla na svou kolej."
" Děkuji," zopakovala a lehla si pohodlně na postel. Severus se ještě otočil, než odešel a věnoval jí zvláštní pohled. Černé oči na okamžik zjihly, poté raději zmizel.
***
V
e své komnatě se Severus v duchu hádal sám se sebou.
Je to studentka! zavrtěl hlavou Snape.
Ale je v posledním ročníku a do konce roku zbývají jen dva týdny.
A co potom? Snad si nemyslíš, že...
Stojí za to o ní bojovat.
A kdo řekl, že o to stojím?
Z tvého chování je to evidentní.
To, že jsem ji objal, nic neznamená.
Možná u někoho jiného, ale u tebe?
Co tím chceš říct?
Tím chci říct, že ty svými city neplýváš. I jen obyčejné objetí je u tebe vcelku zázrak a to by jsi jen tak s někým neprovozoval. Zvlášť se ženou.
Ženou? Vždyť ona je v podstatě dítě!
Ted už ne...
Díky tomu trollovi Weasleymu.
Sevřel ruce v pěst, až mu zbělely klouby.
Copak?? Že by žárlivost?
Nesmysl, jsem jen naštvaný, jakým způsobem si ji vzal a ne, že si ji vzal.
A nejsi spíš naštvaný, protože s tím souhlasila?
NE.
Jak myslíš, ale zapíráním ten pocit z hlavy nevyženeš. Postav se tomu čelem. Záleží ti na ní, tak už to přiznej.
Pche, budu rád, když se slečny všechno-jsem-četla zbavím a ona půjde svým knihomolectvím otravovat profesory na vysoké.
Ještě budeš plakat, že odejde a ty jsi nic neudělal.
Já? To určitě.
Jak myslíš...
***
" Ahoj Rone, kde je Hermiona? A kdes byl tak dlouho?" ptal se Harry, když Ron konečně dorazil na kolej. Harry na něj čekal u krbu.
" Byl jsem s Filchem," řekl Ron naštvaně.
" Proč?" divil se Harry.
" Potkali jsme Snapea a znáš ho, něco si zase vymyslel a udělil nám trest. Hermiona s ním šla do sklepení a mě poslal za Filchem," řekl Ron ne zas tak úplnou pravdu. Ale přeci mu nebude vykládat, že byl zrovna v nejlepším, když na ně Snape vlítnul.
" A kde potom Hermiona je? Už je celkem pozdě," zavrtěl Harry hlavou.
" To nevím, myslel jsem, že už tu bude. Počkáme na ni," rozhodl Ron.
" A když nepřijde do hodiny, půjdeme za Snapem," rozhodl Harry. Ron chtěl původně protestovat, jenže raději mlčel. Nechtěl mu nic vysvětlovat.
***
" Ty jo, to je vážně divný, že už tak dlouho nejde," řekl Harry po dvou hodinách, kdy ho Ron přesvědčoval, aby ještě počkali.
" To je, tak... tam teda půjdeme," vzdychl Ron.
Harry zaběhl pro neviditelný plášť, a pak mohli vyrazit. Nikde cestou Filche nepotkali a když se dostali do sklepení, Ron ztratil nervy a málem utekl, když Harry zaklepal na dveře Snapeovy pracovny.
Za chvilku se dveře otevřely. V nich stál Snape, ve tváři naštvaný výraz.
" Potter a Weasley... jaké překvapení," řekl Snape cynicky.
" Pane profesore. Chtěli jsme se zeptat, kdy už pustíte Hermionu, už je pozdě," řekl Harry.
" Vskutku, pane Pottere, již je pozdě, a proto strhávám Nebelvíru 20 bodů za každého za vaše toulání po večerce! Co se týká slečny Grangerové..." vrhl Snape hněvivý pohled na Rona, " tak ta se momentálně nalézá na ošetřovně."
" Co jí je? Co jste jí udělal?!" vyhrkl Ron.
" Já? Nikoliv, pane Weasley, otázka by měla znít poněkud jinak, to moc dobře víte." zamračil se Snape.
" O čem to mluví?" podíval se Harry na svého kamaráda. Ron nebyl schopen říct ani jediné slovo.
" Ach tak, pan Weasley se nesvěřil svému kamarádíčkovi, chlapci-který-přežil..." poznamenal Snape sarkasticky.
" Rone!" vyzval ho Harry, aby mu to vysvětlil. Zrzavý chlapec se vykrucoval, nakonec však se skloněnou hlavou přiznal barvu.
" Cože!" vykřikl Harry.
" No... víš..."
" Radši mlč!" zavrtěl hlavou Harry a otočil se ke Snapeovi.
" A je teda Hermiona v pořádku?" zeptal se chlapec.
" Za pár dní bude zcela, netuším však, jaký následek to bude mít na její duši!" zamračil se na Rona. Ten by nejraději zmizel.
" A teď, když dovolíte, musím jí opravovat eseje. Běžte na kolej a nikde se netoulejte," přikázal jim Snape a zabouchl dveře.
***
Když se Hermiona neobjevila ani další den, začínal mít Ron černé svědomí, a tak se vydal na ošetřovnu.
" Ty?" řekla rozpačitě, když Ron vstrčil svou zrzavou hlavu do dveří ošetřovny.
" Ano, já," řekl trochu smutně.
" Co tu chceš?" zeptala se trochu ostražitě, trochu naježeně.
" No chtěl jsem vědět, jak ti je..." začal.
" To se zajímáš teprve teď? Nic moc, jestli ti jde o tohle!" zamračila se.
" Hermiono já..."
" Radši mlč! Doufám, že jsi to alespoň neřekl Harrymu."
" No.. víš..."
" Cože?! Nemůžeš alespoň jednou udržet tajemství? Tohle jsi mu říkat neměl! Určitě jsi se chlubil, co?" naštvala se.
" Ne to ne... on.. vytáhl to ze mě. A kdybych mu to neřekl, řekl by mu to Snape."
" Snape? Co ten s tím má co společného?" podivila se a při vyslovení jeho jména se trochu začervenala. Ron však měl jiné starosti, a tak si toho ani nevšiml.
" Byli jsme za ním.., ptali jsme se, kde jsi tak dlouho. Měla si mít u něj trest," vysvětlil.
" Jo, ale než jsem k němu došla, udělalo se mi zle!" řekla naštvaně.
" Hodně zle?" zeptal se provinile.
" Ne asi, proto si tu jen tak ležím," řekla nabručeně.
" Promiň," řekl a chtěl ji obejmout, ale vytrhla se mu. Najednou jeho doteky nesnesla.
" Co je?" divil se.
" Nic, nech mě, jsem unavená," odbyla ho a převalila se na bok zády k němu.
" Dobrá, tak já jdu," řekl a chtěl ji políbit na hlavu. Uhnula mu.
Když Ron zabouchl dveře, rozplakala se. Nechápala, co se to sní děje.
Vždyť ho mám ráda... proč mi najednou vadí, že se mě dotýká...a proč stále myslím na svého dříve tak nesnesiltelného profesora...
***
Uběhly tři dny a Hermiona mohla odejít z ošetřovny. Ještě štěstí, že se Poppy vrátila a mohla ji vyšetřit. Jinak by ji musel zkontrolovat opět Severus. Hermiona jí za to málem líbala nohy. Přesto ji však Severus přišel navštívit. Zrovna si balila věci.
" Je vám již lépe?" zeptal se zcela zbytečně. Kdyby jí totiž lépe nebylo, Poppy by ji jen tak nepustila, ale potřeboval to prostě slyšet od ní.
" Ano, madam Pomfreyová vám děkuje, že jste se o mě postaral," řekla. Při těch slovech zrůžověla a honem strčila noční košili do tašky, aby se na něj nemusela dívat. Seveurus ji sledoval ostřížím pohledem a rozhodně mu neuniklo, že se v jeho přítomnosti chová poněkud podivně. Nebyla suverénní jako vždycky. I když... ani se není čemu divit po tom, co zažila v jeho přítomnosti. Ještě teď když si vzpomene... raději nemluvit.
" No, tak já už půjdu," řekla, když už nebylo co zabalovat.
" Doprovodím vás," řekl Snape. Než si stačil uvědomit, co řekl, už šli s Hermionu po chodbě. Mlčky.
" Slečno, mohu se vás na něco zeptat?"
" Ano, profesore?" řekla nejistě.
" Co budete dělat? Míním tím pana Weasleyho," řekl Snape trochu prkenně.
" To ještě nevím..." řekla neurčitě.
" Jen vás chci upozornit na to, abyste si své rozhodnutí pořádně rozmyslela," řekl Snape v domnění, že Hermiona svému příteli odpustila.
" Jistě... tak dobrá, pane profesore, už jsme tady, musím na kolej. Chci vám ještě jednou poděkovat za to, jak jste se zachoval," řekla červenajíc se.
" To by na mém místě udělal každý," snažil se nad tím mávnout rukou, avšak v koutku duše mu dělalo dobře slyšet slova uznání z její rtů.
" Člověk by to do vás neřekl," řekla Hermiona nejistě.
" Copak?"
" Že budete hodný ke studentům," pípla.
" Neřekl bych, že slovo HODNÝ je to, co by mne charakterizovalo," ušklíbl se Severus.
" Tak jsem to přímo nemyslela..."
" Chápu, co jste tím chtěla říct, ale stejně si nemyslím, že jsem udělal něco výjimečného," zavrtěl Severus hlavou.
" Pro mě to bylo výjimečné," řekla a využila toho, že stál tak blízko ní. Rozhlídla se kolem, nikdo nebyl na chodbě. Dodala si odvahy a zlehka jej objala a poté dokonce políbila na tvář. Přitom ještě zašeptala děkuji.
Srdce jí bilo jako na poplach, když utíkala do nebelvírské věže. Pro jistotu se raději ani neohlédla. Kdyby to však udělala, uviděla by Severuse Snapea snad poprvé se zmateným výrazem ve tváři.
***
" Ahoj!" pozdravili ji Ron a Harry unisono.
" Ahoj Harry," řekla a sedla si vedle kamaráda. Rona okázale ignorovala.
" Ehmm, jak je?" řekl Harry rozpačitě. Ron se tvářil, jako by mu uletěly včely.
" Teď už dobře," řekla a přitom se upřeně dívala na Rona.
Nevydržel a uhnul.
Srabe! Jak jsem si toho mohla nevšimnout dřív? Ron je takový pako!
To Severus není, co? popíchlo ji její druhé já.
Cože?
Ale nedělej se, víš, proč to říkám.
Ne, nevím.
To ti nestačilo, co jsi dneska předvedla?
Co tím chceš říct?
To, jak jsi ho objala, a pak utekla jak puberťačka.
Co je ti do toho, co dělam? Nevím, proč se s tebou vůbec bavím, nejsem blázen.
Podle mě jsi. Měla by ses léčit. Nejlépe u Severuse. V jeho náručí... v jeho posteli.
Cože?
On je přeci učitel, ten by tě toho naučil.
Nech toho!
Sama sobě to nechceš přiznat.
Když myslíš...
To vím.
***
Zatímco Hermiona vedla svůj vnitřní boj, Harry a Ron ji sledovali. Ron udělal prstem ve vzduchu kroužek kolem spánku a v ten okamžik si toho Hermiona všimla. Pustil ruku do klína a dělal jako že nic. To Hermionu naštvalo ještě víc.
" Ty si snad myslíš, že jsem úplně blbá nebo?" vyštěkla na něj.
" To jsem si nemyslel," bránil se.
" No jasně, jsi jak malej. Jsi tak nedospělý, nevyzrálý. Puberťák budeš snad na dosmrti. Víš co, už mě to s tebou nebaví. Končím s tebou!"
Hermiona sama sebe překvapila, netušila, že k tomu najde odvahu. Ron na ni zíral s otevřenou pusou, neschopen vydat ani jedinou hlásku. Postupně jako by mu to všechno docházelo. Jeho výraz se změnil z naprostého tupého pohledu na výraz ublíženého dítěte. S pláčem vyběhl ven. Cestou potkal Snapea, který se na Rona překvapeně podíval.
Že by to znamenalo... ne raději nepředbíhej.
***
Hermiona ležela v posteli. Když měla hlavu zaměstnanou, nemohla si dovolit myslet na něco jiného než na učení, ale jakmile ulehla, znavená celodenním šprtáním, okamžitě jí na mysl vytanuly vtíravé myšlenky.
To ses zase předvedla.
Nech toho, chce se mi spát.
Pravda bolí, co?
Přestaň!
Nechce se mi. Co si o tobě asi tak myslí? Že jsi šílená puberťačka, která se vyspí s klukem, kterého v podstatě ani nemiluje...
Dost! Já ho milovala.
Tomu sama nevěříš! To by ti netrvalo tak krátkou chvíli na něj zapomenout.
Nerozumíš tomu.
Právě že rozumím až moc dobře, holčičko!
Jo? A cos vykoumala?
Opravdu to chceš vědět?
JO!
Miluješ SNAPEA!
Ne, to není pravda, lhářko!
Ha ha, tak já jsem lhářka? Tak se nechovej jako zamilovaná puberťačka.
Já nejsem zamilovaná
Ale jsi.
Ne.
A co mělo znamenat to objetí a dokonce polibek?
To byla jen pusa na tvář.
Copak tohle se dělá učitelům?
Za pár dní už nebude můj učitel.
Jo takhle... myslíš, že on bude ztrácet čas s takovou puberťačkou, jako jsi ty?
Já ho přeci nechci a dokážu ti to.
Jak?
Tak, že ho políbím a vůbec nic u toho nebudu cítit.
Jen do toho, vsadím sto galeonů, že prohraješ a sama mu do jeho postele vlezeš.
To se nestane.
Uvidíme.
Hermiona, rozhodnutá ukázat svému svědomí, že má pravdu, vylítla ven jen tak v krátké noční košili a mířila do sklepení...
***
Severus byl právě na pravidelné noční obhlídce hradu, když ji uviděl. Běžela směrem do sklepení. Do JEHO sklepení! Zaujalo ho, že má na sobě jen noční košilku. No zaujalo... Spíš mu jeho tělo dávalo vědět, že mu ten pohled vůbec není proti mysli.
Ta ti dává... Potutelně se usmálo jeho svědomí.
Co tím míníš?
Co? Podívej se na tu bouli v kalhotách a bude ti to jasný.
To je jen taková indispozice...
Pěkná indispozice, tu bych chtěl mít celej den.
Přestaň!
Nechce se mi. Tak jdi za ní.
Půjdu, ale ne z tohoto důvodu.
Tak kvůli čemu?
Kvůli trestu.
Ach tak.. no možná potrestat bude taky chtít.
Je to studentka.
Za pár dní již nebude...
Některé věci jsou prostě zakázané.
No nechci ti odporovat, ale... zakázané ovoce je nejsladší...
Dobrá, půjdu za ní, abych ti dokázal, že mi na ní vůbec nezáleží.. políbím ji a nic u toho nebudu cítit.
Haha!
Zabručel a vydal se zrychlenou chůzí za Hermionou...
***
I když šel vcelku rychle, dohonil ji až ve sklepení. Právě se chystala klepat na jeho dveře od soukromých komat.
" Netušil jsem, slečno, že víte, kde mám ložnici?" ušklíbl se Snape, když sešel posledních pár schodů. Prohlížel si ji od hlavy až k patě a vzhledem k tomu, že toho na sobě moc neměla...
" Ehm... jo vím to..." přešlápla nervózně.
" Co je tak naléhavého, že to nevydrží do rána a musíte mi to povědět? Že byste našla nějakou chybu v učebnici?" utahoval si z ní.
Musel se odreagovat a nemyslet na to, jak moc ho ona dívčina vzrušuje. Děkoval Brumbálovi, že ve škole musel nosit profesorský hábit a díky němu nemohla Hermiona spatřit vůbec nic z toho, co se dělo v jeho kalhotách.
Hermioně jeho slova naopak nahrála. Přiblížila se k němu. A jako ve snách ho přitiskla na studenou kamennou zeď sklepení. Severus se také chopil příležitosti, avšak Hermiona se přidala. Přisáli se ke rtům toho druhého a vášnivě se líbali tak dlouho, dokud jim stačil dech.
Pak už to šlo ráz na ráz. Severus ji popadl do náruče, něco zamumlal a otevřely se dveře do jeho ložnice. Mířil k posteli.
Hermiona ho stále líbala a nevnímala nic kromě spojení jejich jazyků. Jakmile se ocitli na posteli, Severus ji ihned svlékl.
Když byla nahá, naskočila jí husí kůže, jelikož ve sklepení byla hrozná zima. To ji probralo z transu. Odstrčila Severuse a ten nehápal, co se děje. Mezitím se přikryla dekou.
" To nemůžeme!" vyhrkla.
" Kvůli čemu?" zeptal se udýchaně.
" Jsi můj profesor," namítla.
" Už jen pár dnů," připomněl jí.
" Ale jsi jím v tuto chvíli!" trvala na svém.
" Řekl bych, že to těch pár dnů vážně nepočká," zamračil se a ukázal na bouli v jeho boxerkách. Hermiona vyvalila oči.
Využil jejího překvapení a vrhl se na její ústa. Jakmile ji začal líbat, byla opět ztracená. Teď už neváhal ani minutu a strhl z ní deku. Poté začal hníst její pevná ňadra a v prstech žmoulal bradavky. Prohnula se v luk.
A když opustil její rty, tak jen proto, aby jazykem prokličkoval kolem pupíku do jejího klína, kde předvedl takovou taneční kreaci, až se svíjela v orgastické křeči.
Když se uklidnila, roztáhl jí nohy. Navedl svou bolestivou erekci do jejího vchodu lásky a pomalu do ní zajížděl. Hermiona stáhla reflexně svaly. Čekala bolest.
" Uvolni se!" zašeptal jí do ucha.
Nechala tedy Severuse, aby do ní pronikal celou svou délkou.
Když byl na doraz, chvíli počkal, aby si zvykla. Poté se už začal pohybovat ve starém rytmu, který znali už lidi v pravěku. Při každém přírazu vymámil z Hermiony vzdech plný touhy a očekávání. Jejich tempo se zrychlovalo a na tělech se perlily kapičky potu, až oba dosáhli vrcholu.
***
" Hermiono?" dloubl do kamarádky Harry. Stáli na stupínku, právě jim předávali diplomy. Hermiona moc nedávala pozor. Hleděla na jednoho profesora, který byl dnes tak hrdý. Hrdý na svou budoucí ženu. I když o jeho plánu zatím nemela ani tušení.
" Ano?"
" Kam to koukáš?"
" Ale nikam!" zasmála se a pak se snažila věnovat pozornost projevu jejich ředitele.
Ví to nebo neví? Zamračila se trichu když na ní Brumbál spiklenecky mrkl, zatímco ho střídala na stupínku, aby jako premiantka třídy promluvila ke shromážděné škole.
" Není nic, co by se v Bradavicích událo a já o tom nevěděl, slečno Grangerová," pošeptal jí Brumbál. Hermiona, jinak suverénní, vylezla na podium celá rudá.
Když se však podívala na Severuse, jeho tmavé oči ji uklidnily. Vyzařovaly touhu, avšak mohla to v nich přečíst jedině ona!
***
Tato část byla napsána vysloveně na žádost čtenářek :)))
Severusovi se potily dlaně. Snad poprvé v životě si připadal tak, že neví, co dělat.
Co když je to ta největší chyba na světě? Nebo co když se mi vysměje?
Takové otázky se mu honily hlavou, zatímco Hermiona odříkávala pečlivě naučený projev. Celou dobu ho sledovala a usmívala se na něj. Po předání diplomů se konal večírek. Tančilo se, pilo a hovořilo. Jen jedna dvojce po chvíli zmizela z dosahu zvědavých očí na balkón. Severus a Hermiona.
" Víš, že nejsem moc na takové ty líbivé řeči..." řekl a ona přikývla.
Neusnadňuje mi to, to je pravda.
" Chci tím říct. Že ehmmm... no jestlibysisměnevzala!" vyhrkl. Hermiona pozvedla obočí tak, jak to vždycky dělával on.
" Vůbec jsem ti nerozuměla. Mluv pomalu."
" Vezmeš si mne?" řekl a vytáhl z kapsy prstýnek v krabičce.
Hermiona tohle ani v nejmenším nečekala. Její slzy dojetí na sebe nedaly dlouho čekat. Poté se mu vrhla kolem krku a zlíbala mu tvář.
" Ano," zašeptala.
" Jsem celý mokrý!" bručel.
" Uschne to!" usmála se Hermiona. Poté jí Severus nasadil prstýnek. Co čert nechtěl, v tu chvíli se však kolem ochomítal Ron. Když uviděl, co se dělo na balkóně, tak se tam vřítil jako velká voda. Popadl Herminu za ruku a táhl ji do sálu.
" Au Rone ty idiote pust, to bolí!"
" Tak já jsem idiot? Vzpamatuj se Hermiono! Jak můžeš a zrovna s ním? A ještě si ho chceš vzít?"
" Do toho ti nic není!" dupla si.
" Ale je, miluju tě!"
" To, co cítíš, není láska! Jsi rozmazlený, potřebuješ další maminku a ne ženu! Nejsem pitomec, abych ti dělala služku a prala tvoje zarděný trenýrky!" křičela na něj. Zvědavci kolem se začali smát.
" Ale jeho si nevezmeš!" ukázal prstem na Snapea, který stál kousek stranou. Když toto Ron vykřikl, všichni si je překvapeně přihlíželi.
" Do toho, koho si vezmu nebo ne, ti je houby!" zavrtěla hlavou.
" Proč zrovna on, co má a já ne?" křičel Ron.
" Chceš to fakt vědět?"
Na tohle byl vcelku zvědavý i sám Severus.
" Třeba intelekt. Ty máš tak akorát IQ bublajícího bláta. S ním si budu moct povídat o všem možném. Za druhé není rozmazlený, že Lonánku. Nechová se jako malé dítě. Má úroveň, které ty nikdy nedosáhneš. Je sexy a BEZVADNÝ V POSTELI!" dovršila výčet Snapeových vlastností.
Nad tím posledním se málem přítomní udusili jednohubkami. Severus jen pozvedl obočí. Hermiona pozvedla ramena. To však Ron začal vidět rudě.
" Cože, ty jsi s ním spala?" funěl.
" Jo, co s tím budeš dělat?"
" Co? Já ti ukážu co, děvko!" řekl a uštědřil Hermioně pořádnou facku, až spadla na zem. To však Ron neměl dělat.
" W E A S L E Y!!!!!" zahromoval Severus tak, že se ho všichni lekli. Tentokrát se vykašlal na hůlku. Vrhl se na zrzavého mladíka a bušil do něj hlava nehlava. Pořádnou ránou do břicha a do obličeje ho nakonec odrovnal. Severus jich taky pár schytal a měl natrhnuté oboří. Tekla mu z něj krev. Hermiona vše sledovala se zatajeným dechem a držela si pohmožďenou tvář.
" TAK DOST!" řekl Brumbál hlasem zesíleným pomocí kouzla Sonorus. Všichni utichli.
" Přestaňte se prát! Neshody se dají vyřešit i jinak. Pane Weasley, následujte mne do ředitelny. Ty se Severusi seber. Slečno Grangerová, pomozte mu na ošetřovnu." zavelel starý kouzelník a už odváděl zrzavého mladíka pryč ze sálu. Měl v úmyslu nabídnout výukový kurz o dracích, aby mohl svému bratrovi Charleemu pomáhat v dračí rezervaci v Rumunsku. Hlavně proto, aby vychladl.
Hermiona pomohla Severusovi na židli.
" Chceš jít na tu ošetřovnu?"
" Ne." řekl pevně.
" Ale dost to krvácí!" namítla Hermiona.
" Tak to zastav kouzlem," poradil jí. A tak Hermina vytáhla hůlku.
" Je ti líp?" zeptala se, když kouzlo provedla. Severus ji místo odpovědi popadl a posadil si ji na klín. Teď, když už se to profláklo, to už bylo stejně jedno.
" Nikdy mi nebylo líp!" řekl a velmi vášnivě ji políbil, až všichni okolo začali hvízdat.
KONEC
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top