Povídka byla napsána v roce 2007 a nyní jsem ji upravila
Postavy: HG/ SS
Žánr: romantika
Kategorie: het
Přístupnost: 15+
Varování: pohlavní styk profesora jeho žákyně, hlavní postavě je 18. let
Stručný obsah: Poslední den chce Hermiona svést svého profesora lektvarů a udělá pro to cokoli dokonce umíchá lektvar, který by ho mě zbavit rozumu natolik, aby po ní začal toužit. Netuší však, že ho dávno přitahuje i bez lektvaru!

***

Bylo po zkouškách OVCE a Severus si mohl konečně oddechnout. Jeho studenti, kteří studovali pokročilé lektvary, mu naštěstí neudělali před ministerskou komisí ostudu.
Věděl, že jsou jeho žáci velice schopní, svědomití a cílevědomí. Nahlas by jim to však nikdy neřekl. Asi, aby si moc o sobě nemysleli, těžko říct. Severus Snape byl dost složitá povaha.

Avšak mezi jeho studenty velice vynikala jedna dívka. Jakoby spolkla snad všechny knihy z bradavické knihovny a na všechno znala odpověď. Byla to Hermiona Grangerová.

Během let v Bradavicích se z ní stala skoro až nesnesitelná šprtka. Nebýt jejích povedených kamarádů a věčného porušování pravidel, byla by jinak úplně vzorná.
V posledním ročníku se s ní však stala nečekaná změna. Zamilovala se. Ovšem ne jen tak do někoho. Ten „šťastlivec" nebyl nikdo jiný než jejich obávaný profesor lektvarů.

Hermiona k němu nejdříve vzhlížela jako k mocnému mágovi. Poté si však začala uvědomovat, že jí přitahuje i jako muž. Své tajemství však úzkostlivě střežila. Nechtěla, aby se to někdo dozvěděl a smál se jí. Hlavně ne její nejlepší přátelé.
Na hodiny lektvarů se připravovala snad s ještě větší pílí, než na jiné předměty. Nechtěla, aby jí za něco Snape nadával, srážel body za její neschopnost a vybíjel si na ní zlost.

***

„Konečně to máme za sebou," usmála se Hermiona na své přátele a unaveně sebou hodila na pohovku u krbu.

„ Co je to s tebou, že se neptáš na správné odpovědi?" podivil se Ron.

„ Co by bylo, nechci si nic opakovat. Vím, že mám vše správně."

Oba na ní nevěřícně zírali a pak se Harry zeptal starostlivě: „ Nemáš z toho všeho náhodou horečku? To přeci nejsi ty?"

„ Nechte si ty řeči! Jsem unavená, jdu si lehnout, když dovolíte. Byl to náročný den pro nás všechny," odpálkovala je a odešla do dívčích ložnic.

***

Druhý den odpoledne srovnávala ve svém pokoji knihy, které se povalovali všude kolem, kam jen oko dohlédlo. Chtěla je co nejdříve vrátit paní Pinceové do knihovny. Náhle si všimla jedné knihy s pestrým obalem. Ani si nepamatovala si, že by si jí půjčovala. Jmenovala se Tajemství lásky od madam Havran.

Prohlížela si jí a přitom si lehla na postel. Začetla se do ní natolik, že se od ní nedokázala odtrhnout. Před šestou pro ní přišla děvčata, ať už se pořád jen nebifluje a jde se navečeřet. Byla to velmi zajímavá kniha, byl zde popis svádění muže, příprava elixíru lásky, dalších lektvarů a plno různých a užitečných rad. Jen nerada jí odložila. Měla v plánu se k ní ihned po večeři vrátit.

***

Seděla mezi Harrym a Ronem a nervózně přežvykovala ledvinkový nákyp. Každou chvíli tajně pozorovala Snapea u profesorského stolu. Musela si to už konečně přiznat, i když se tomu bránila. Miluje ho.
Toužila po jeho pevném objetí a horkých polibcích. Dokonce i po milování s ním, přestože s tím neměla doposud žádné zkušenosti. Nakonec se rozhodla k zoufalému činu, namíchá své tajné lásce lektvar Kapky čisté vášně z té nové knihy.

Nejdříve uvažovala o elixíru lásky, ale potom to zavrhla. Ihned by to poznal. Poznali by ho to snad i tupci jako byli Crabe a Goyl. Kapka čisté vášně by měla být čirá, bezbarvá tekutina bez chuti a vůně. Podobně jako Veritasérum.

Naposledy se podívala na Snapea, v tu chvíli se také on podíval jejím směrem. Už, už chtěla ucuknout pohledem, když Snape udělal něco naprosto neočekávaného. Pozvedl koutky svých úst k úsměvu a přikývl. Jen na velmi kratičký okamžik, ale zato zřetelně. Ten zvláštní úsměv patřil jen jí. Věděla, že je to odměna za její excelentní výkon u OVCÍ z lektvarů. Byla totiž nejlepší.

Plaše mu jeho úsměv oplatila, pak ale raději zabodla pohled do nákypu před ní. A už neviděla, jak Snape zakroutil hlavou nad jejím chováním.

Byla sice tou nejchytřejší studentkou v Bradavicích, ale co se týkalo citů, byla v nesnázích. Srdce a hlavně celé její tělo jí zrazovalo. A rozum nedokázal poručit.

Rozhodla se pro zbabělý úprk do dívčích ložnic. Na své posteli uviděla rozečtenou knihu a vzpomněla si na svůj plán. Půjde večer do učebny lektvarů a připraví onen záhadný lektvar. Nebyla si však vůbec jistá, zda bude fungovat.

***

Teď bylo výhodou, že byla primuskou. Mohla chodit večer po chodbách a nikdo, ani Filch, jí nemohl nic vytknout. Ale pokud by jí načapali v učebně, jak připravuje jakýsi lektvar, asi by se z toho jen tak nevykroutila.
Počkala až bude kolem jedenácté. Všechny holky na pokoji už spaly, a tak se vypařila ze své koleje. Šla pomalu ztichlými potemnělými chodbami. Točité schody se svažovali dolů do sklepení. Byla zde ještě větší tma než ve dne. Dodala si odvahy a vešla do učebny, kterou si tolik zamilovala.

Pozvolna nasála vůni bylin. Byla zde úplná tma a tak si zapálila jednu svíčku. Přešla k velké skříni a vytahovala přísady podle seznamu.

Díky bohu jsou tu všechny, vydechla si úlevně.

Byla skoro u konce s přípravou a najednou uslyšela na chodbě kroky. Rychle sfoukla svíčku a uhasila oheň pod kotlíkem. Mávla hůlkou, aby uklidila nepořádek okolo. Bublající kotlík vzala sebou pod stůl a opatřila ho stázovým kouzlem. A pak ještě mávla hůlkou, aby pročistila vzduch. Právě včas. Někdo otevřel dveře a nakoukl dovnitř, by to Snape.

Zvláštní, měl pocit, že slyšel šramot, když mířil do své pracovny. Nikoho zde ale neviděl.

Nebude to zase Potter s tím svým neviditelným pláštěm?

Zkusmo zašmátral ve vzduchu kolem sebe. Nic.

Možná to byla jen paní Norrisová.

Rozhodl se, že to nechá plavat a pomalu se vydal do své ložnice.

Uff, to bylo o chlup, pomyslela si Hermiona.

Ještěže už měla lektvar téměř hotový. Teď už stačilo přidat jen snítku šalvěje. Lektvar zchladila pomocí kouzla a nalila ho do malé lahvičky. Poté kotlík vyprázdnila a uklidila na místo.
Rozhlídla se po učebně, vše bylo na svém místě, tak jako když sem přišla. Pomalu se vykradla ven a pospíchala do nebelvírské věže.

***

Už dva dny chodila po škole s flakónkem v kapse svého hábitu. Chtěla najít vhodnou příležitost, aby ho Snapeovi nějak podstrčila. Zatím se ale nenaskytla. Až do teď. Dnes se měl konat slavnostní obřad s předáváním diplomu a poté měl následovat večírek na rozloučenou pro sedmé ročníky a profesory. Druhý den by měli jet bradavickým expresem naposledy domů.

Jelikož byla primuskou, musela na všechno náležitě dohlížet. Na výzdobu Velké síně se přihlásila dobrovolně. Snape byl totiž panem ředitelem požádán o dohled nad výzdobou. Ne že by se to Severusovi nějak zvlášť líbilo, ale byl to ostatně také způsob, jak buzerovat studenty, ještě než odjedou pryč.

Hermiona právě pomocí kouzla připevňovala nad profesorský stůl velký transparent hlásající: SLÁVA STUDENTŮM, když uslyšela řinčení skla a poté Snapea, jak hudruje na Nevilla. Povedlo se mu totiž rozbít úhledně poskládanou pyramidu ze skleniček.

„ Pane Logbottome, buďte tak laskav a přestaňte se tu motat. Chováte se jako slon v porcelánu!" zasyčel Snape.

„A... ano... pane..." vykoktal ze sebe, pak rychlostí blesku zmizel ze síně.

Hermiona se tomu musela usmát. Nevill se už asi nezmění, vždycky to bude tak trochu nešika. Zatímco přemýšlela, nevšimla si, že se k ní zezadu přikradl Snape.

„ Slečno Grangerová, jak je vidět, dobře se bavíte a práce na výzdobě kvůli vám stojí. Navíc ten plakát je nakřivo!" promluvil na ní.

Bohužel se tak lekla, že se přestala soustředit a plakát se snesl na profesora Kratiknota, který procházel kolem. Muž byl tak malý, že ho transparent přikryl celého. Když se snažil vymotat ven, nadával a klel.

„ Slečno Grangrová, vysvoboďte mého kolegu laskavě," zasyčel vztekle Snape.

„ Ach, ano jistě," mávla hůlkou a plakát se zase vznesl do vzduchu. Mašlemi ho připevnila nad stůl a podívala se za sebe. Stál tak blízko ní, že mohla cítit tu nezaměnitelnou vůni bylinek, kterou milovala. Chtěla tak stát navěky, byla jak omámená. Nejraději by se u vrhla do náruče.

Ale ze snění jí vytrhl jeho jízlivý hlas: „ Snad se půjdete profesorovi Kratiknotovi omluvit, ne?"

„ Ano..." zamrkala pod tíhou jeho uhrančivého pohledu a utíkala za maličkým profesorem.

„ Ženské..." zamumlal pro sebe Severus. Jakoby to snad mělo vysvětlovat vše a odkráčel seřvat jiného studenta.

Vykouzlil totiž na zmijozelský stůl květiny. To musel zavčasu zarazit, květiny na jejich stole? Jak odporná představa.

***

Byly dvě hodiny odpoledne, do slavnostní ceremonie zbývali ještě čtyři hodiny. Musela se na to dokonale připravit. Šla se naložit do dívčí prefektské koupelny. Napustila si velikánskou vanu, připomínající bazén. Z dvaceti kohoutků přitékala horká barevná voda. Byla růžová, ale poté co do ní přidala notnou dávku pěny, se změnila na fialovou. Připadala si jako v pohádce.

Pod tíhou únavy a horké koupele se jí podařilo usnout asi na hodinu. Když se vzbudila bylo jí chladno a kůži měla úplně rozmáčenou.

Jak dlouho už tady jsem? Musím vypadnout a připravit se na večer!

V rychlosti si umyla hlavu a vylezla z vany. Osušila se a vlasy zavázala do turbanu z ručníku. Jen v županu utíkala chodbou nahoru na kolej. Cestou se jí ale povedlo vrazit do Snapea...

Severus si právě četl zajímavou knihu a procházel se jen tak po chodbě. Když v tu chvíli do něj někdo narazil a co hůř, povalil ho na zem. V první chvíli chtěl uličníka zabít, pak ale zjistil, že na něm leží Hermiona.

Při pádu jí z hlavy spadl turban a její mokré vlasy se rozprostřely všude kolem. Odhrnul je ze své a její tváře. Měla rozšířené oči jako kočka v noci. Přerývaně dýchala a čekala co bude dál.

Severusovi se tahle šprtka celkem líbila. Byla krásná i chytrá. Nebezpečná kombinace! Jenže byla to studentka a on její profesor! Zatřepal hlavou, jakoby chtěl tyto nebezpečné myšlenky odehnat.

Jeho pohled náhle zkameněl a jízlivě pronesl: „ Slezte ze mě ženská zatracená! Nedostává se mi kyslíku."

Hermiona zrůžověla a pomalu se soukala na nohy. Trochu se jí při tom pootevřel župan a odhalil tak pohled na její pevná ňadra. Severusovi z toho vyschlo v hrdle a polknul naprázdno.

Když si toho všimla, zrudla ještě víc a rychle si výstřih upravila. Chtěla se v tu chvíli propadnout do země.

„ Ehm... slečno Grangerová," promluvil, když opět nalezl ztracenou duševní rovnováhu, „ můžete mi prozradit, z jakého důvodu tady po chodbě lítáte jako splašený potlouk?"

„ Já... ehm... no... musím co nejdříve na kolej, připravit si na večer projev," začala mluvit o překot.

„ To je sice zajímavé, ale neznamená to, že tu budete utíkat a vrážet do lidí kolem. Kdybych mohl srazil bych Nebelvíru s chutí nějaké body, ale už to bohužel nejde. A také školní trest vám už udělit nemohu."
Na chvíli se zamyslel a přitom si jí prohlížel od hlavy až k patě. Hermioně to rozhodně nebylo moc příjemné.

Pak promluvil znovu: „ Napadá mě jiný trest," ušklíbl se.
Očekávala od něj všechno možné, ale to co potom uslyšela, to ani v jejích nejdivočejších fantaziích.

„ Budete pro dnešní večírek mojí partnerkou. Nechce se mi totiž dnes tancovat s užvaněnou profesorkou Prýtovou."

„ Co prosím?" zamrkala nevěřícně.

„ Nedělejte, že neslyšíte. Je to trest pro vás. První a také posední, jak se zdá," zamumlal jízlivě. Pomalu odkráčel a nechal za sebou stát nevěřící Hermionu.
Ovšem nemohl tušit, jak jí tím pomohl. Zakřenila se pomalu se vydala na pokoj.

***

Seděla u zrcadla, malovala se a u toho si nahlas odříkávala svůj projev. Jako premiantka musela říci pár slov na zahájení večera. Text už uměla dávno nazpaměť.
Snažila se, aby její make-up a účes byl stejně dokonalý, jako její proslov. Nádherné šaty, které jí nechali ušít rodiče od  mudlovského návrháře, její krásu podtrhovaly. Měli barvu noční oblohy, poseté mnoha třpytivými hvězdičkami.
Ušité z pravého hedvábí, splývaly až na zem a těsně obepínaly její nádherně štíhlou postavu. Záda měla holá a zepředu se tenká ramínka sbíhala ve výstřih.

Vlasy si vyčesala ve složitý drdol a pramen vlasů jí spadal kolem tváře. V účesu se třpytily malé sponky ve tvaru hvězdiček.
Vše dokonale ladilo, šaty, boty a malá kabelka. Do ní vložila tolik opatrovaný flakónek s lektvarem.

Dnešní noci bude můj a udělám pro to všechno co budu moct.

Z toaletky sebrala další lahvičku a vypila obsah. Měla tam připravený uklidňující lektvar. Dnes byla poněkud nervózní. Nejen kvůli Snapeovi, ale také kvůli svému proslovu před celou školou. Nechtěla nic pokazit.

Naposledy se na sebe podívala do zrcadla, ten pohled byl nádherně vražedný.
Hodila si přes ramena svůj nový školní hábit a přes něj červenou stuhu.

Bylo už načase, aby se vydala dolů do Velké síně. Uvnitř bylo jako obvykle rušno. Síň byla v nebelvírských barvách. Zase vyhrály školní i famfrpálový pohár.

Celá místnost jen zářila, všude kam jen oko dohlédlo byly květiny. Výzdoba se jim velice povedla, mohla být se svou prací spokojená.

Oči jí zabloudily na profesorský stůl. Téměř všichni učitelé už seděli na místě, kromě Snapea.
Pomalu došla až ke svým kamarádům. Harry jen hvízdnul na znamení obdivu a Ron nebyl schopen slova. Jen na ní zíral s otevřenou pusou.
A to ještě neviděli všechno, usmála se Hermiona potěšeně.
Chlapcům to ale také neuvěřitelně slušelo. Vlastně všem okolo, byl to velmi slavnostní večer a všichni se hodili do gala.

Když její vysněný „princ" vstoupil do dveří, zatajil se jí dech. Jeho štíhlé tělo se pohybovalo s nedbalou elegancí. Byl věrný své černé barvě, nezklamal. Pod hábitem mu prokukoval smoking. Své havraní vlasy měl umyté a učesané!
Všichni ho ohromeně sledovali,  přišel pozdě schválně a vychutnával si své ántré.

Pomalu se přesunul na své místo u stolu, jeho plášť za ním lehounce vlál. Omámeně ho sledovala a téměř nevnímala své okolí. Když si dosedl na židli uslyšela své jméno. Brumbál jí volal.

„ A teď, když už jsme konečně všichni, vám slečna Grangerová z nebelvírského sedmého ročníku, poví pár slov. Stala se premiantkou všech kolejí. Myslím, že jí tedy po právu náleží červený diplom."

Napřímila se a ladnou chůzí došla k pultu. Odněkud vytáhla své poznámky, kdyby náhodou na něco zapomněla. Hůlku namířila na svůj krk, aby si kouzlem zesílila hlas. Muselo jí být přeci slyšet i až tam úplně vzadu.

„ Vážení profesoři, milí spolužáci. Jsem velmi šťastná, že tu dnes před vámi stojím, v takovýto nádherný slavnostní večer........."

Mluvila docela dlouho a zdálo se, že i dokonce zmijozelský stůl poslouchá. Cítila na sobě obdivné pohledy všech přítomných.
Dala by cokoliv za to, aby mohla vidět JEHO obličej, jak se tváří. Chtěla vědět, jak na něj zapůsobila její vizáž.

Když skončila, dostalo se jí bouřlivého potlesku. Poté už vstala profesorka McGonagalová. Pomalu četla z dlouhého seznamu jména studentů ze sedmých ročníků. Nejdříve z Mrzimoru, Havraspáru pak Zmiozelu a nakonec z Nebelvíru.
Když byla na řadě Hermiona, ozval se v sále opět velký potlesk. Profesorka McGonagalová jí předala její zasloužený červený diplom v papírové ruličce. Byl zapečetěný a ve vosku byl vyrytý bradavický erb.

Šla k bradavické kronice a na velice starý nažloutlý pergamen se podepsala zelenkavým inkoustem.
Poté přešla k Brumbálovi. Při podání ruky na ní spiklenecky mrkl. V jeho modrých očích, schovaných za půlměsícovými brýlemi, uviděla třpytit se slzy dojetí.

Pocítila touhu toho úžasného kouzelníka obejmout, jako svého dědečka. A tak taky udělala. Byl sice překvapen, ale nakonec jí objal také a zašeptal do ucha:
„ Děkuji vám, slečno."

Hermiona se usmála a zašeptala také: „ To já děkuji vám. Za to co ze mě dnes je, vděčím vám pane profesore. Nebýt toho, že jste mi poslal dopis, byla by ze mě nejspíš účetní."

Brumbál se už jen pousmál. Když se pustili, mohla jít Hermiona dál. Postupně si potřásla rukou se všemi profesory.
Jako poslední byl Snape. Díval se na ní zvláštním pohledem, nadalo se odhadnout co si myslí. Podali si ruce.

Cítila, jak se jí z dlaně šíří zvláštní teplo, které jí cestovalo po těle. Bylo to vzrušující. Setkali se svými pohledy usmála se na něj a on překvapivě také.
Poté promluvil: „ Pěkný proslov slečno, gratuluji vám k ukončení studia."

Nemohla tomu uvěřit, Snape jí poprvé v životě za něco pochválil.

„ Děkuji, pane profesore," špitla a když jí konečně pustil ruku šla si omámeně sednout ke svému stolu.

Když skončila ceremonie měl Brumbál, jako obvykle, poslední proslov a pak následovala večeře. Skřítkové se opravdu překonali, snad nikdy nebyla večeře tak skvělá.

Když všichni dojedli, prefekti odvedli mladší spolužáky na koleje. Síň se vylidnila a stoly byly odsunuty ke stranám.

Brumbál sehnal na dnešní večer známou skupinu Sudičky. Předtím však byl zahajovací tanec s profesory. Snape váhavým krokem přistoupil zezadu k Hermioně.

„ Ehm... slečno Grangerová, zajisté jste nezapomněla na váš trest, že?" zašeptal jí do ucha.
Trochu se ho lekla, ale pak se usmála: „ Jistěže ne, profesore."

Pomalu si začala odepínat sponu z hábitu, když odhalila své tělo v překrásných šatech, zalapal po dechu.

Je nádherná! Pomyslel si Snape, ale neřekl jí nic.
Chtěl se jí trochu pomstít a tak jí vedl doprostřed parketu. Všichni se po nich otáčeli. Byla to velice zajímavá dvojce, ale museli uznat, že jim to spolu slušelo.
Úvodní tanec byl valčík a pak následovaly další klasické tance. Hermiona všechno zvládala s lehkostí, až se Severus divil, kde se to jen mohla naučit.

To samé si ale říkala i ona. Snape byl totiž velmi dobrý tanečník. Tancovali tak skvěle, že jim ostatní udělali místo a jen se na ně dívali. Připadala si jako by se vznášela, byla v tu chvíli dokonale šťastná. Tiskla se k němu a vdechovala tu jeho úžasnou vůni. Točila se jí z toho všeho hlava. I Snape se dobře bavil.

Potom nastoupily Sudičky a tempo se zrychlilo. Severus nechtěl křepčit s ostatními na parketu a tak se vydal pro něco k pití.

Hermiona vycítila onu příležitost, na kterou čekala. Po jeho příchodu si spolu ťukli šampaňským a k jejímu velkému štěstí k nim dorazila profesorka Prýtová.

Snape z toho nebyl velmi nadšený a nedával pozor.
V nestřeženém okamžiku mu nalila do pití pro jistotu celou lahvičku lektvaru. Doufala, že nic nepozná, byl přeci jen největší odborník široko daleko.

Když se mu konečně podařilo zbavit se té otravné ženské, otočil se zase na Hermionu. Podala mu skleničku a oba jí vypili do dna. Nic nepoznal, musela se usmát.
Za chvilku se Severusovi začala trochu motat hlava, jako by byl opilý. Podíval se na Hermionu a pocítil najednou nutkání jí obejmout a políbil. Sám se toho až lekl. Raději jí popadl za ruku a táhl na parket. Začali totiž hrát ploužáky.

Jeho pevné silné paže se jí ovinuly kolem boků a ona ruce položila na jeho vypracovaná ramena. Byli u sebe tak strašně blízko, cítila jeho horký dech na tváři.

Vzhlédla k němu, jeho oči byli zvláštně zastřené. Jeho tělo na ní reagovalo. Musel se od ní trochu odtáhnout, aby nic nepoznala.  Hermiona si ho se zájmem prohlížela

Pak zachraptěl: „ Slečno Grangerová, proč si mě tak prohlížíte?"

„ Sama nevím. Snažím se odhadnout, co s vámi provede ten lektvar, který jsem vám nalila do pití," řekla překvapivě upřímně.
Snape se zastavil jako by mu někdo vrazil pořádnou facku.

„ Cože jste udělala? Dala jste mi tam snad jed?" zeptal se zděšeně. Nemohl tomu uvěřit. On mistr lektvarů se nechá tak napálit.

„ Ne, ten by jste přeci poznal. Dala jsem vám něco jiného," zašeptala a zčervenala.

„ Tak co to bylo?!" vyjel na ní naštvaně.

„ Nic hrozného! Raději půjdeme ven, všichni se po nás otáčejí," navrhla.

Rozhlídl se okolo, opravdu byli sledováni několika lidmi a tak souhlasil.

Trochu jí jeho reakce zkazila náladu, ale co mohla čekat potom co mu všechno na rovinu vyklopila.

Když vyšli ven přitáhl si jí k sobě a zasyčel: „ Laskavě mi vysvětlete, co jste tím sledovala, co to bylo za lektvar?"

„Já... našla jsem to v jedné knize." Zamrkala
„V jaké knize?!" zahřměl až z něho šel strach.

Chtěla odtamtud ihned utéct, ale držel jí velmi pevně.
„ Od madam Havran."

„ Od té staré babizny? To nemyslíte vážně, vždyť ty její dryáky nefungují. Co to bylo za lektvar, že jsem to nepoznal ani já? Počkat napadá mě jen jeden, kdysi mi o něm někdo vyprávěl ale..." přemýšlel nahlas a zadíval se na ní.

Že by to vážně udělala? To se mi nechce věřit, přeci není tak pošetilá, ne?

Sjel jí pohledem od hlavy až k patě. Jakoby jí snad chtěl svlíknout. Hermiona nevěděla, co si má o tom myslet. Co se stane v nejbližších okamžicích si netroufla odhadnout.

Po dlouhé době mlčení se ozval jeho ironický hlas: „ Jak chcete. Je evidentní, co jste měla v plánu. Jestli to myslíte vážně, tak dobrá, dostanete co jste chtěla!"

Hermiona na něj nevěřícně hleděla. V jeho kalhotách se mu začala tvarovat vyboulenina. Už se nehodlal nadále ovládat! Bylo jasné o co se celý večer snažila, tak jak chce! Absolutně nečekal, že to takhle dopadne. Trochu ho tedy zklamala, a tak jí chtěl potupit.

„ Tak co, budete tady stát celou noc? Pojďte, nebo vás mám snad odnést?" vysmíval se jí.

„ Ne... já... takhle jsem to nechtěla..." snažila se mu to vysvětlit.

„ Tak to máte smůlu slečno, chtěla jste to, tak to budete mít!" řekl a přitiskl jí k sobě ještě víc.
Dívala se na něj vytřeštěnýma očima. Jejich rty se spojily v drsném polibku. Jeho tvrdý jazyk si nekompromisně prodíral cestu jejími ústy. Vůbec to nebyl ten romantický polibek, který si vysnila.

Odtrhla se od něj a vlepila mu facku, jen to mlasklo. Trochu ho to vyvedlo z míry, naštval se ještě víc.

Vzal hůlku a použil proti ní svazovací kouzlo. Přehodil si jí přes rameno a odnesl jí jako pytel brambor do sklepení.

***

Cestou se svíjela a křičela a tak jí nakonec umlčel dalším kouzlem. Když jí konečně postavil na zem ve své ložnici a odstranil všechna kouzla, vzala svou hůlku a namířila jí proti němu.
„ Toho budete litovat, až se to dozví Brumbál tak..." křičela na něj.

Snape jen líně mávnul hůlkou a ta její se ocitla v jeho ruce. Překvapeně se po něm podívala.

„ Jste sice dobrá, ale já jsem lepší. Nevím, co by vám Brumbál řekl na to, co jste si dovolila udělat mě. Ujišťuji vás, že toho budete litovat jen vy!" vysmál se jí a pomalu se k ní blížil.

„ Ale takhle jsem to nechtěla!" začala plakat, „ já jsem vás vždy obdivovala, vzhlížela k vám. Jste skvělý čaroděj a odborník na lektvary jako nikdo tady. Časem jsem se do vás zamilovala. Bohužel jste si mě nikdy nevšímal, a tak jsem si vymyslela tohle. Chtěla jsem nějaký zájem, i když jen pod vlivem lektvaru. Elixír lásky nepřicházel v úvahu, ten by jste poznal. A když jsem našla tento lektvar, tak jsem to chtěla alespoň zkusit," plakala a nedokázala se mu podívat do jeho uhrančivých očí.  Chvíli přemýšlel nad jejíma slovy.

„ Ani se mi nechtělo věřit, že byste byla tak chladně vypočítavá," řekl trochu smířlivěji.

Spadl mu kámen ze srdce. Doufal, že se v ní nespletl. Přešel k ní, vzal jí za bradu a podíval se jí do jejích uslzených očí. Její pohled byl plný překvapení.

„ Klid," zašeptal a pomalu přiblížil své rty k jejím.
Byl to jen lehký polibek, který ale postupně sílil. Nakonec se do hry přidaly i jejich jazyky. Cítila, jak ho to ještě víc vzrušilo. Přitiskl své boky k jejím.

Najednou se cítila zvláštně, jakoby jejím tělem létalo tisíc motýlů. Podlomila se jí z toho kolena. Severus ucítil změnu a tak jí vzal do náruče. Pomalu s ní přešel k posteli. Položil jí na ní jako nějaký poklad.

„ Ale..." snažila se ještě bránit, ale sama věděla, že její odpor je jen symbolický.

„Vždyť jsi to chtěla," řekl než se jejich rty opětovně spojili v nádherném dechberoucím polibku.

Hermiona se s ním cítila jako v sedmém nebi. Byl opatrný a velmi něžný. Sice jí to trochu bolelo, ale nakonec se uvolnila a mohla si vychutnat všechno to vzrušení, které jí ochotně nabízel.

Severus byl neuvěřitelně jemný a zkušený milenec, vycítil kdy ubrat a kdy přidat. Co se jí líbí a co ne. Bylo to krásné.

Když bylo po všem odnesl jí pod sprchu jako princeznu. Ještě chvíli se mazlili pod kapkami vody a pak se přesunuli na postel. Byli unavení a tak si jen tak lehli vedle sebe. Měla hlavu na jeho rameni a rukou si hrála s jeho tmavými chloupky na jeho vypracované hrudi. Objal jí kolem ramen a v těsném objetí spolu usnuli.

***

Svítalo. Bylo nádherné ráno. Dnes měla Hermiona navždy opustit Bradavice. V srdci měla smutek. Byla vzhůru, stála u okna a pozorovala úsvit. Severus se náhle probudil, pohlédl na ní.

„ Dobré ráno," usmál se na ní.

„ Dobré," odpověděla poněkud zvláštním tónem.

„ Stalo se něco?" vycítil Severus, přešel k ní a políbil jí zezadu na krk. Otočila se na něj, oči zase plné slz.

„ Copak se děje?" zeptal se a setřel jí slzu, která jí právě cestovala po tváři.

„ Já jen, že dnes musím odjet a už se sem nikdy nevrátím, a nikdy už tě neuvidím," vzlykla smutně.

„ Nic se nejí tak horké, jak se uvaří . Přece bychom se mohly vídat i po tvém odchodu z Bradavic, ne?" řekl.

„ Ty bys vážně chtěl?" podivila se.

„ Ano, chtěl," odpověděl s úsměvem. Hermiona se k němu rozeběhla a skočila mu do náruče. Zatočil se s ní dokola. Těšil se na to, co je v budoucnu společně čeká.

KONEC