Povídka byla napsána v roce 2007 + pár drobných úprav teď

Postavy: AUTP / SS
Žánr: romantika
Kategorie: het
Přístupnost: 15+
Stručný děj: Studentka Nebelvíru omylem zamění svůj deník za poznámky z lektvarů, Severus bude mít zajímavé čtení při kávě...

***

Clarissa vzdychla, protřela své unavené oči a odhodila brk.
Měla bych už jí spát, zítra si to dopíšu, když budu mít čas.
Zavřela svůj deník, který vypadal jako obyčejný sešit a strčila ho pod polštář. Spokojeně se zavrtala do peřin, pak sfoukla plamen svíčky a pokoj se zahalil do tmy.

Když se ráno probudila kolem ní již pobíhaly spolužačky : „ Dělej Clarisso, nebo přijdeš pozdě!" strhla z Clarissy peřinu, její kamarádka Rachel.

„ Jo už jdu," zívla Clarissa otráveně. Ještě jí zbývalo trochu času. Moc dobře věděla, že se dnes nesmí zpozdit. Nechtěla ho naštvat. Nechtěla mu zavdat jediný důvod k tomu, aby jí za něco setřel a peskoval. Milovala ho a nesnesla, když se na ní zlobil.

Hodila na sebe uniformu, kterou si včera pečlivě připravila na židli a přes ní si oblékla školní hábit. Kravatu si nechala lehce povolenou a bílou košili schválně nedopnula. Výstřih, který se tím vytvořil ji sahal až na okraj černé krajkové podprsenky.

Do vlasů si vetřela vrchovatou dlaň pěny na tvarování a nechala je rozpuštěné. Nakonec si lehce přejela své rty jahodovým leskem. Naposledy se podívala do zrcadla. Vypadala sexy.

Perfektní, možná že si mě dnes konečně všimne.

Usmála se na svůj odraz. Pak sáhla po polštář a k hromádce knih, které měla pečlivě srovnané na stolku, přidala i svůj deník.

Vycházela z ložnice schválně jako poslední.  Vynechala snídani, stejně nikdy nemohla nic sníst, když věděla, že za chvilku bude stát před ním.

Ach bože, ať už si mě dneska konečně všimne!

Téměř prosila, když sestupovala měnícími se schody dolů z nebelvírské věže. Nebyla jediná, kdo raději snídani vynechal. V koutku chodby u velkého brnění se krčil Nevill Longbottom a svou barvou připomínal nezralý citrón.

„ Ahoj Neville," pozdravila ho zvesela a nervózní chlapec jen zakýval hlavou. Víc toho nedokázal. Clarissa se ani nepokoušela od něho dozvědět, jak se dnes vyspal. Měl napsáno na čele, že asi celou noc probděl s pocitem hrůzy na dnešní den. Na dnešek totiž připadaly zkoušky NKÚ a jako první je čekala zkouška z lektvarů.

***

Vstoupila do Velké síně a místo obvyklého pohledu, který vídávala už pět let, se jí naskytl jiný. Kolejní stoly zmizely, stálo zde mnoho židliček se stolkem. Židle byly rozestavěny zhruba metr od sebe a téměř zabíraly celou síň.

Jediné, co zůstalo na svém místě, byl profesorský stůl, za ním teď sedělo několik neznámých kouzelníků a čarodějek.

To bude komise z ministerstva, ale kde jsou profesoři?

Byla zklamaná, když neviděla svého oblíbeného profesora. Sedla si tedy na nejbližší židli, vyndala z batohu pero a inkoust. Byla připravená. Komise čekala na to, až se všichni studenti usadí a poté jeden z nich vstal a začal diktovat otázky, které měli každého prověřit v jejich teoretických znalostech.

Clarissa byla připravená perfektně, na každou otázku znala příslušnou odpověď a dokonce napsala několik poznatků navíc. Pak na řadu přišla praktická ukázka jejich dovedností.

Židličky zmizely a před každým se objevil malý stolek na něm kotlík a nepřeberné množství ingrediencí. Všichni je měli stejné.

Pak ke každému studentovi přistoupil malý plešatý kouzelník a nechal je tahat z prázdného kotlíku. Každý si tak vytáhl, jaký lektvar má připravit. Clarissa si vytáhla uspávací lektvar, víc jednodušší to být nemohlo.

Musela se nad tím smát, ale když se podívala na chudáka Nevilla, radost jí přešla z jeho výrazu mohla odhadnout, že si vytáhl nějaký obzvlášť složitý lektvar.
Teď se však musela soustředit na svůj lektvar, aby i tak jednoduchý dryák nepokazila.

Asi o půl hodiny později už předávala svůj výtvor v malé lahvičce. Nalepila na ní ještě štítek se svým jménem a pak se chystala k odchodu.

V tom ji zarazil jeden člen komise a zašeptal jí do ucha: „ Musíte tu nechat ještě svůj sešit s poznámkami z hodin lektvarů."

„ Proč? To budete kontrolovat i naše poznámky?" divila se Clarissa.

„ My ne, ale váš profesor ano. Až skončí lektvarový blok, přijde sem a sešity si vyzvedne."

„ Aha," pokývala hlavou v souhlasu.

Možná, že ho dneska i tak uvidím...

Zasnila se a bohužel místo svého sešitu s poznámkami položila na hromádku ostatních sešitů svůj deník. Byla tak omámená tím, že by ho mohla dneska vidět, že si toho nevšimla a spokojeně odešla ze síně.

***

Den končil a Clarissa mohla být se svým výkonem u zkoušek spokojená. Každým testem a praktickou zkouškou proplula s dobrým pocitem. O rozruch se jim ten den postaral Harry při zkoušce z Dějin čar a kouzel. Kdoví proč nejdříve usnul a pak začal ze spaní hystericky ječet, až se z toho zhroutil. A nakonec večer při zkoušce z astronomie, se pod nejvyšší věží strhla taková mela, jakou si bradavické zdi nepamatovaly. Všichni se vyděsili při pohledu na to jak jejich ředitelka koleje profesorka McGonagalová dostala velkou ránu kouzlem do hrudi a zůstala bezvládně ležet na zemi. Nikdo se pak nedokázal soustředit na to, aby dokresloval hvězdy do prázdných mapek. Naštěstí měla Clarissa už téměř hotovo. Teď už všichni Nebelvírští leželi ve svých postelích, uklidněni tím, že se jejich profesorka uzdraví, jen si musí pár dní poležet u svatého Munga.

Clarissa se líně protáhla na posteli. Dopíšu si ten včerejší záznam a přidám zážitky z dneška, dokud to mám v živé paměti.

Natáhla se k hromádce knih a vytáhla jeden sešit. Měl světle zelenou barvu. Otevřela ho a před očima se jí rozprostřely její poznámky z lektvarů...

Ach můj bože... To ne, já tam nechala místo toho svůj deník! A on si ho přečte. Jsem mrtvá! Vytřeštila oči na sešit.

***

Severus Snape si to vykračoval po ztichlých chodbách bradavického hradu. Procházel se tudy rád, když na blízku nebyl žádný otravný student. Dnes však svou obhlídku ukončil dříve než jindy. Musel si ještě pročíst alespoň část těch sešitů, které mu ti zabedněnci, co si říkají studenti, nechali ve Velké síni, při zkouškách NKÚ.

Zamračil se a vydal se to temného sklepení. Máchnutím hůlky si odemkl dveře své pracovny a vešel. Nasál tu známou vůni, kterou tolik miloval. Zde měl své útočiště, zde byl pánem všeho, zde si mohl dělat co jen chtěl. Vyčaroval oheň v krbu a zasedl za stůl na kterém si hovělo asi šedesát různobarevných sešitů. Rozdělil je na hromádky. Jednu pro Zmijozel, do těch se ani nepodíval a kouzlem v nich každému udělal podpis a velké V.

Další hromádku tvořily sešity neuvěřitelných křiklavých barev do těch každému osobně červeným inkoustem načmáral velké H, aniž by četl obsah.

Poslední hromádka nebyla zas tak objemná, ale nějaký čas mu určitě zabere. Vzal první z hromádky a začal listovat. Sešit byl od Hermiony Grangerové, znechuceně si odfrkl.

Chtě-nechtě musel uznat, že v jejích poznámkách není žádná chyba. Měla je totiž všechny opsané z knih a doslova napsané věty, které jim vykládal on. A tak jí sešit podepsal a načmáral vzkaz.

„Grangerová! Nebuďte takový šprt, nemusíte mít vše, co se dočtete v knížkách, také v sešitě!"
Prolistoval ještě několik sešitů od a pak narazil na jeden zelený.

Čí asi může být?

Otevřel tvrdé zelené desky a na první stránce spatřil text : „Tento sešit je majetkem Clarissy Northové, kdo se ho zmocní bez mého souhlasu, ten si zde stejně nic nepřečte. Je totiž chráněný kouzlem Tajemství!"

Zvláštní, proč by si tohle člověk zapsal do obyčejného sešitu s poznámkami?

Řekl si Snape a nedočkavě otočil stránku. Ale místo obvyklých poznámek, které očekával, zde našel zcela něco jiného.

Pro Merlina, vždyť je to deník? Co mi to, ta nána pitomá, podstrčila?! Mne přeci ani za mák nezajímá, že se skoro rozplývá nad nějakým přiblblým studentíkem!

Rozčílil se Snape a pak najednou v rohu v malém srdíčku zahlédl své jméno. Zarazil se a prohlédl si malý obrázek z blízka a pečlivěji. Dokonce si vykouzlil lupu, aby dobře viděl.

Ano, je to moje jméno! Ona tu píše o mě?

Toto zjištění vyvedlo Snapea z míry natolik, že přestal být naštvaný a začal být zvědavý.

Co si asi o mě myslí? Musím to zjistit.

Zvedl se z nepohodlné židle a sedl si do měkkého křesla poblíž krbu poté začal listoval stránkami.

***

1.září

A už mi zase začala škola. Cesta bradavickým expresem uběhla nějak rychle. Čas letí, když se člověk s přáteli dobře baví. V kupé Dean předváděl naše profesory. Byla to legrace až do doby než došlo na Snapea. Dean si vykouzlil na hlavě mop a nabarvil ho na černo. Svůj hábit si přitáhl těsněji k tělu a začal odříkávat slavnou Snapeovu větu, kterou jme slyšeli, když jsme měli v prvním ročníku lektvary poprvé : „V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou..."

Tvářil se u toho jako pitomec a všichni se tomu řechtali. Jen já ne. Prostě jsem nemohla. Nemůžu se bavit na jeho účet, mám ho ráda i když možná ani neví, že existuji.

V kupé jsem však byla příliš slabá na to, aby jejich zábavu utnula. A když jsem se tomu nezasmála, všichni na mě tak divně hleděli. Vymluvila jsem se, že mi není moc dobře z toho množství čokoládových žabek, které jsme cestou společně spořádali. Nechali mě tedy být.

Hrozně jsem se těšila na zařazování. Moudrý klobouk letos zpíval nějak zvláštně, nad jeho slovy mi zamrazilo. Snape seděl na svém obvyklém místě se svým neproniknutelným výrazem a celou dobu si přimhouřenýma očima měřil naší novou profesorku Obrany proti černé magii. Mimochodem už bod pohledu je to děsná semetrika! Ve svém růžovoučkém plédu a růžovou mašlí ve vlasech, mi byla dost nesympatická. Škoda, že to místo nedal Brumbál Snapeovi. Proč to dělá? Každý rok ho mučí, přehlídkou neschopných učitelů. I když musím uznat, že profesor Lupin jako jediný věděl co dělá, ale bohužel odešel. Vlastně ani nevím proč? Asi dostal lepší nabídku, co já vím!

Severus se až dosud náramně bavil, když však našel v deníku zmínku o Lupinovi ozvalo se mu uvnitř těla zvíře, které nahlas zařvalo! Jak on nenáviděl všechny Poberty. A Northová si o Lupinovi myslela, že je dobrý učitel!

Sakra snad nežárlíš Severusi?

Ozvalo se mu poťouchle, jeho druhé já, v hlavě.

„Samozřejmě, že ne! Takový nesmysl!" řekl Severus nahlas, aby tím slovům dodal na důležitosti. Avšak v jeho hlavě se mu ozýval ironický smích, který se pomalu vytrácel. Když zmizel úplně, začetl se Severus znovu do deníku....

25.října

Dnes se mi nechtělo vůbec stávat, nemáme mé oblíbené lektvary, ale tu příšernou jedubabu Umbridgeovou. Je hrozná, za celou dobu, kdy nás učí jsme nesáhli na své hůlky a nedělali žádná kouzla. Celou hodnu jen čteme z knížky. To je děsná otrava.

Našlo se i několik studentů, kteří se proti stylu výuky vzepřeli v čele s Harrym, ale nebyl to ten nejlepší nápad. Všem udělila školní tresty. Je prostě hrozná. A odmítá naše, ale hlavně Harryho důvody, proč bychom se měli učit prakticky. Při zmínce o Ty-víš-kom ihned změní téma, jakoby si myslela, že se o tom my přestaneme bavit.

Nejvíc mě štve, že Harrymu nevěří, vždyť minulý rok tu zemřel Cedric, ten kluk byl naprosto zdravý, jak jinak by zemřel než tak, že ho Ty- víš- kdo zavraždil!

A dost už o ní. Těšila jsem se na oběd, to je jediný čas, kdy jsem můžu Snapea pozorovat v klidu a bez toho, abych se bála, že se naše pohledy střetnou. Nikdy se totiž nedívá kolem když jí. Je tak kultivovaný a chová se vybraně, když stoluje. Je to úžasné ho moci beztrestně pozorovat. Ach bože, pomoz mi, jsem v tom až po uši, stačil jen jediný pohled a všechna předsevzetí, které jsem si v létě dala, že už na něj přestanu myslet, se rozplynula.

Přes Severusovu tvář se mihl pobavený úsměv. I když tento zápis byl téměř celý o chvalozpěvu na Pottera, ale ten konec způsobil zvláštní pocit v jeho mysli. Zalistoval stránkami a přeskočil tak několik pasáží ze začátku roku a skočil téměř na konec.

15.května

Ach bože já už to nesnesu, to jeho hrozné chování. Sice ho miluju, ale proč se musí chovat tak hrozně k Harrymu a hlavně k Nevillovi? Ten kluk je chudák, vždy před lektvary tráví hodinu na toaletách a snaží se sám sebe přesvědčit, že tam musí jít. Je ze Snapea tak vynervovaný, že se nedokáže soustředit na to, aby nás ostatní ráno pozdravil.

Někdy se divím, že ho Moudrý klobouk přiřadil do Nebelvíru. Měl jít raději jinam. I když od Snapeových urážek by ho to asi neuchránilo. Ale alespoň by se nemusel nervovat se zmijozelskými jako my! Zajímalo by mě kdo vymyslel ten systém dvoukolejí. Proč se někdy neprohodíme? Jednou bych chtěla zažít hodiny v klidu!
Zpátky ke Snapeovi. Dneska, mimo to, že seřval Nevilla a strhnul nám asi milión bodů, mu to strašně slušelo. Schválně si sedávám do první lavice, abych mu byla co nejblíže. Když kolem mě vždy propluje, jeho vlající plášť ke mně donese tu zvláštní směs vůní. Představuji si, jak asi voní on sám. Ach bože, takové hříšné myšlenky, nejraději bych si za to nafackovala, ale nemohu si pomoci, přitahuje mě. Mé tělo po něm touží. Když promluví, mám po těle husí kůži a chvěji se vzrušením. Musím s tím něco udělat. Musí si mě konečně všinout. Mám pocit, že ani neví jak se jmenuji! To se musí změnit!

***

Merline, tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Je to taková šedá myš a v hodinách se moc neprojevuje. Vždy měla výborné výsledky to ano, ale nikdy jsem si nevšiml nějakého náznaku sympatií. Sakra!

Zatímco uvažoval někdo zaklepal. Aniž by nad tím uvažoval rovnou řekl dále. Do jeho pracovny vstoupila Clarissa. Když si všimla, že právě drží v rukou její deník zrudla.
Sakra sílu, musíš mít sílu, holka.
Severus byl první kdo po několika vteřinách porušil to trapné ticho. „ Slečno Northová, co tu děláte? Neměla byste už dávno být na koleji?"

„ No... já ... víte..." koktala a snažila se uspořádat myšlenky.
Snape mezitím pokračoval a vychutnával si její rozpaky. „ Už je dávno po osmé hodině. A vy víte, že v tuto dobu se již nemáte toulat po chodbách. Strhávám Nebelvíru deset bodů za porušení školního řádu," zatímco Snape mluvil, Clarissa sbírala odvahu k tomu, aby mohla čelit jeho kouzlu.

„ Pane profesore. Já jsem si přišla pro svůj sešit, omylem jsem vám dala na hromádku jiný," řekla třesoucím se hlasem a pomalu se přibližovala k němu. Zastavila se těsně před ním. Zatím se neobtěžoval vstát z pohodlného křesla a pohrdavě si ji měřil.

Pobaveně se ušklíbl a řekl: „ Myslíte tento sešit? Docela jsem se pobavil," řekl posměšně a hodil sešit Clarisse do náruče, ta v tu chvíli spustila oči ze Snapea.

Využil její nepřipravenosti a chytil jí za zápěstí. Poté už jí stáhnul k sobě na klín. Než stačila cokoli říci, spojil jejich rty ve vášnivý polibek.

KONEC