Ahoj.
Opět tu mám pro vás po delší době další kapitolu.
Bude trochu smutná...
Užijte si čtení.

...

Boj byl v plném proudu.Všude kolem létaly kletby.
Má manželka bojovala se mnou,i když tu vůbec neměla být.Mám o ni strach.Měla zůstat doma s Tedym.
Dostala se do horší situace a já jí šel pomoct.
Nevšiml jsem si přitom druhého smrtijeda.
Smrtící kletba mě trefila přímo do hrudníku.
,,Remusi!"bylo poslední co jsem slyšel.

Objevil jsem se v kruhové místnosti.Uprostřed stála mísa podobná myslánce.
Pohlédl jsem do ní.

Byl tam Tedy.Jeho život.Viděl jsem jeho první krůčky a slova.Harryho,jak ho přijímá za kmotřence.Tedyho přátele a průběh Bradavic.Zaměstnání,manželku a nakonec jeho vlastní děti a vnoučata.
Ale co Dora?Nebyla tam.Nebyla v Tedyho budoucnosti.
Ucítil jsem ruku,co mi někdo položil na rameno.Vzhlédl jsem.Byla to Dora a zářivě se na mě usmívala.Chytla mě za ruku a já si uvědomil jednu věc.

Tedy bude šťastně žít,ale mi do té budoucnosti už nepatříme.Musíme jít dál.
Sice nás nepozná,ale zůstaneme navždy v jeho srdci.
A jednou přijde čas,kdy mu lidé řeknou za co jeho rodiče zemřeli.Jednou to pochopí.