Hyeon Ari

Praštila jsem hlavou do stolu a frustrovaně vydechla. Oči jsem držela pevně stisknuté a mé ruce div nerozdrtily papír přede mnou. Účty. Očkem jsem se podívala na čísla a v duchu si znovu spočítala své výdaje a výdělky. Do háje. Nádech. Výdech. Má ruka sklouzla ze stolu a upustila papír na zem.

Práce v kavárně mi nevydělávala tolik, abych zvládla zaplatit nájem. Táhne se to už několik měsíců, což byl právě i důvod, proč jsem na koncerty BTS přestala úplně chodit a všechno hodila na jejich „lži". Mé prvotní nadšení a cestování s Eun po světě, abychom je viděly, mě zruinovalo. Doslova. Ta červená čísla v mé hlavě s mínusem to dost jasně potvrzovala.

Vydechla jsem a narovnala se. Nahmatala svůj mobil a okamžitě vytočila číslo své šefové. Bohužel rozhovor neprobíhal tak, jak bych si ideálně představovala. Chtěla jsem si naplánovat víc směn, klidně se i naklonovat, abych zvládla splatit aspoň něco, ale jelikož tam nejsem zaměstnaná sama, tak to nedopadlo úplně podle představ.

Prohrábla jsem si vlasy a zavěsila. Ale co teď?... Vykašli se na kavárnu a popros Namjoona, jestli bys nemohla pracovat u nich. Dluží ti to, ne? Vzpomněla jsem si na Eunina slova, která do mě hustila pořád dokola. Zrovna tohle by bylo to poslední, na co bych dobrovolně kývla. Nechci za někým, a už vůbec ne za nimi, dolézat jako zmrzačený pes.

Očima jsem sklouzla k dalšímu z papírů. Ukažte svůj talent a staňte se členkou dívčí skupiny stálo v horní části velkým tučným písmem a pod tím se nacházely informace ohledně data, místa konkurzu a požadavků. Zpěv a tanec. Jungkook musel Jiminovi o tom večeru říct víc, než v kavárně přiznal, jinak by mi nepodstrčil tohle. Už jsem chtěla papír smést ze stolu, když jsem si všimla téměř nepostřehnutelné informace v pravém dolním rohu. V případě výběru okamžitá nástupní odměna 5.000.000 wonů.

Málem jsem převrátila stůl. Doslova. „Kolik?!" vykřikla jsem na celý byt a hrábla po papíru a přiblížila se k němu hlavou, abych se ujistila, že jsem si tam třeba nedomyslela další nulu. Ne, nedomyslela. Opřela jsem se o opěradlo židle a zaklonila nevěřícně hlavu. Že bych to přece jenom zkusila?... Ne! Je to BigHit! Kdyby tě nedej bože vybrali, co bys pak dělala?! Už tak tě zabíjí tréninky s holkama, natož nonstop práce na choreo a zpěvu v rámci k-pop idolů.

Ironicky jsem se rozesmála. Tak to by mě zabilo.

Myšlenky na konkurz mě ale bohužel neopustily po celý den.

~~~~~

„Já bych do toho šla, kdybych uměla zpívat tak, jako ty," mrkla na mě povzbudivě Eun-Jeong, zatímco chroupala tyčinky a namáčela si je do mixu omáček, s kterými jsme je podávali. „Prostě tam přijdeš, zatančíš, zazpíváš a půjdeš domů. Nevidím v tom velkou vědu. Pokud to nevyjde, tak se přece nic nestane."

„Ale když ty peníze by se mi teď hodiny jako sůl..."

„Uvědomuješ si, že by ses tím podepsala k několika rokům neustálé práce jako idola?" poukázala na mě tyčinkou a já pokrčila rameny. Bylo mi to jasné.

„A co mám teda podle tebe dělat?" pohlédla jsem na ni.

„Zkusit to," zamumlala s plnou pusou. „A pokud to nevyjde, tak tě založím."

„Nechci ti být nic dlužná." Svezla jsem se na sedačku naproti ní a zakryla si obličej dlaněmi. Už tak jsem se cítila díky své situaci fakt blbě.

„A tak si raději vezmeš další půjčku? Hráblo ti?" Chytila mě za ramena a několikrát zatřásla. „Přestaň pořád myslet jenom na ostatní a konečně si nech pomoct!"

Pozvedla jsem obočí.

„Kromě toho... Stejně u tebe prakticky bydlím... Takže to ber jako mou část nájmu," mrkla. Nevím, jestli ji mám samou láskou obejmout nebo po ní něco hodit. „A můžeš k tomu přidat i to číslo, co ti Jimin dal," důležitě zahýbala obočím. Protočila jsem oči.

„Klidně ho můžeš zaspamovat. Bude ti určitě vděčný," uchechtla jsem se. „Takže na ten konkurz nemusím?" Nadechla jsem se, abych začala tiše slavit, to by mi ale nemohla má milá přítelkyně skočit do řeči.

„Musíš. Řekla jsem, že ti pomůžu jenom v případě, že ti to nevyjde."

„A co potom ty kecy o nájmu!"

Pokrčila rameny a zasmála se. „Chtěla jsi mi to nějak splatit, tak jsem si vymyslela tohle."

„Ty jsi fakt blázen," ukradla jsem ze skleničky jednu z tyčinek a namočila si ji do čokoládové polevy.

„A proto mě tolik miluješ."

„No jasně," pousmála jsem se. V tom mi zabrněl mobil v kapse.

„Odkdy ti někdo píše?" naklonila se ke mně zvědavě a snažila se zahlédnout na obrazovce mobilu cokoliv, co by jí zodpovědělo těch tucet otázek, které ji musely napadnout. „Ty snad s někým chodíš?! Je to Jimin?! Je to on?! Panebože... To proto ti dával to číslo? A co potom to tričko?! A-,"

„Můžeš se laskavě uklidnit a přestat dělat unáhlené závěry?" střelila jsem po ní pohledem. Jako kdyby bylo vůbec reálné, že by se někdo jako já mohl zaplést s někým jako jsou oni. Odemkla jsem mobil a musela se lehce pousmát. I když jsem ho ze začátku chtěla ignorovat, neustálé brnění mobilu mě štvalo natolik, že jsem mu přece jenom odepsala. Jednou. Dvakrát. Třikrát. Neměla jsem srdce na to si ho zablokovat. Řekněme, že po těch několika dnech se z opravdu otravného Namjoona stal kluk, se kterým jsem si dopisovala kdykoliv to bylo možné. Dostal se mi pod kůži úplně jiným způsobem než zbytek a já se to pro jednou rozhodla neřešit.

Joonie🐨
Dnešní TMI?

Ari🐼
Podepsala jsem smlouvu s Ďáblem.
Tvoje?

Joonie🐨
Mám každou ponožku jiné barvy.
Praní prádla dneska padlo na mě a já si neuvědomil, že červená a bílá se asi spolu prát nemají.

Uchechtla jsem se a podívala se na Eun-Jeong. Pozorovala mě skenujícím pohledem a tvářila se u toho, jako kdyby mi chtěla vytrhnout mobil každou chvílí z ruky. Vyplázla jsem na ni jazyk, přitáhla si mobil víc k obličeji, aby neměla šanci do něj nahlédnout a vlastně po něm ani hmátnout, a odepsala mu.

Ari🐼
Měl bys to nechat na Kookovi, toho to aspoň baví a nebude moct za to, že budete všichni chodit nějakou dobu v růžové.

Joonie🐨
Jak víš o tom, že Jungkooka baví prát?? O.o
Že ty mi něco tajíš?

Ari🐼
Hups...

Co největší silou jsem praštila hlavou do stolu a zakňučela: „Zabij mě, Eun."

„Co jsi zase udělala?"

Podala jsem jí mobil a její obočí po přečtení zprávy vyletělo do nebeských výšin. Okamžitě začala scrollovat nahoru a četla si i naše předchozí zprávy. Její výraz se dal těžko popsat. Vypadala hoodně překvapeně, zmateně, a hlavně nadšeně. Ke konci se jí v očích mihlo pochopení a nahodila ďábelský výraz.

„Tak Namjoon, jo? Ty se nezdáš, Ari." Mobil mi vrátila do položené dlaně na stole, zatímco jsem líbala dřevo a snažila si namluvit, že jsem se právě neprokecla.

„Není to tak, jak to vypadá."

„Ne?" pozvedla obočí a znovu se podívala na obrazovku, která stihla díky nečinnosti trochu ztmavnout. „Já bych řekla, že jo."

„A to soudíš jako z čeho?"

„Píšete si."

„No a?"

„Ty si s nikým nepsala. NIKDY."

„No a?" Narovnala jsem se.

„Přestaň opakovat a vysvětli mi, co je mezi tebou," ukázala na mě, „a Namjoonem." Její prst skončil na mobilu.

„Nic," odpověděla jsem klidně.

„Fajn," blýsklo se jí v očích, sebrala mi ho přímo z ruky a než jsem stihla zasáhnout, něco rychle naťukala.

„Hej!" Postavila jsem se a natáhla se přes stůl, abych si vzala zpátky svůj majetek, když v tom mi ho s lišáckým úsměvem vrátila.

„Nemáš za co," mrkla.

Ari🐼Nechceš se sejít?Zítra mám celý den volno.

Joonie🐨
Moc rád.
Stavím se po tréninku u tebe doma.

~~~~~

Zdravím! ^^

Dneska je to znovu taková poměrně kratší kapitolka :D Začínáme pomaličku najíždět do bodů, které jsou pro příběh důležité! ^^ Jaké máte zatím předtuchy/názory na věc konkurzem a Ari + Namjoon? :D Je tady někdo, kdo fandí i jinému ze členů? :P