Hyeon Ari

Snažila jsem se. Opravdu jsem se snažila ze všech sil Namjoona po zbytek dne ignorovat a raději se naplno věnovat úklidu. Nikdy v životě jsem toho víc uklidit nestihla. Ještě před odchodem do kavárny jsem se pyšně usmívala a prohlížela si vyleštěnou smetanově bílou kuchyň s nejrůznějšími doplňky laděnými do světle zelené. Dokonce jsem nějakým zázrakem zachránila i svůj kaktus! Kdo by to byl řekl. Po podlaze se už neválelo nic, co by nemělo a můj kámoš, robotický vysavač, si pěkně hověl v rohu u pohovky, kde ho nechávám vždycky připojeného, aby se po dlouhé a vysilující práci znovu nabil.

Jediné dvě místnosti jsem nechala netknuté. Koupelnu, protože s tou je vždycky práce tak na celý týden, a svůj pokoj. Mezi hromadami oblečení, dek, peřin a polštářů, jimž jsem ještě nestihla najít v bytě své místo, se skrývala postel, můj úkryt před vším tím, co mě v předchozích několika týdnech potkalo.

Zrovna jsem seděla v kavárně a čekala na Eun. Domluvily jsme se na odpoledni a ona pořád nikde. Den se blížil ke konci a mě už nebavilo pořád jenom vysedávat, popíjet džus, který bych měla normálně v sobě už tak před dvěma hodinama, a sledovat lidi, jak přichází a zase odchází.

Znuděně jsem poklepávala nehty do stolu do rytmu písničky, která zrovna hrála. Jméno jsem neznala, ale melodie mi něco říkala. Dost možná jsem ji zaslechla někdy při práci.

Povzdechla jsem si a podívala se na hodiny. Šest večer. Jestli do půl nedorazí, tak odcházím. Opřela jsem se o zeď obloženou dřevěnými deskami a vytáhla z kapsy mobil, abych jí mohla napsat. Místo toho mi vyskočilo hned několik zpráv od člověka, kterého jsem se snažila ignorovat.

Joonie🐨
Ari?
Pandičko?
Můžu ti tak říkat? Nevadí ti to?
Fajn, tak asi vadí...
Znáš skupinu BTS?

Co mu mám na to sakra odepsat?! Že je znám už od debutu? Že jsem díky nim navštívila několik zemí po světě jenom abych je mohla vidět? Ne... Musím hrát blbou. Kdybych mu teď odepsala, že jo, prozradila bych tím, že jsem army a že jsem moc dobře věděla, kdo jsou.

Stiskla jsem rty k sobě. Nechtěla jsem mu odepisovat, ale nuda byla bohužel větší.

Ari🐼
Lhala bych, kdybych řekla, že ne. Už jsem o nich slyšela, ale to je všechno. Proč?
A jo, můžeš mi tak říkat~

Joonie🐨
Jen tak.
Jsem rád, že jsi odepsala

Vůbec to nebylo kvůli tomu, aby sis ověřil, jestli to není důvod mého ignorování zpráv? Ale dobrý tah. Opravdu jsi mě donutil.

„Fuuu," ozvalo se vedle mě a já jsem málem nevyletěla do stropu, jak jsem se lekla. Střelila jsem pohledem po dotyčné.

„Jsi normální?! Takhle lidi děsit!" vyjela jsem na ni.

„Huh? Myslela jsem, že na mě čekáš." Naklonila hlavu na stranu a vydýchávala se.

„Víš vůbec kolik je hodin?" zamračila jsem se a schovala si mobil do kapsy.

„Promiiiň, trochu jsem nestíhala."

Povytáhla jsem obočí a prohlédla si ji. „To vidím," utrousila jsem. Boty neměla ani zavázané, očividně na sebe hodila první, co jí přišlo pod ruku, a o vlasech ani nemluvě. Jestli se je snažila nějak zachránit drdolem, tak se jí to moc nepodařilo, protože jí momentálně trčely na všechny strany a gumička vypadala, že to za chvilku vzdá.

„Mám na tebe obří prosbu."

„Mám se bát?" Jasně, že se mám bát. Je to Eun. U té člověk nikdy neví. Posledně, když jsem tohle slyšela, tak jsem musela hlídat asi deset psů, kteří nejspíš neslyšeli o ničem jiném, než je žrádlo a bobek.

„Eh... Asi ne. Nevím," zazubila se. Ten její výraz! Oči jí jenom zářily nadšením. „Můžeš si tím u mě vyžehlit ten BTS incident."

„Ok? A už mi řekneš, o co jde?" Začínala jsem být čím dál víc nervózní.

„Na poslední chvíli nám odpadla jedna ze skupiny a potřebujeme náhradu. Jenom na tréninky. Tančí a zpívá dost podstatné části a bez ní se nám zkouší blbě. A ty navíc všechny kroky a slova znáš..."

Povzdechla jsem si. „Tak fajn," odpověděla jsem jí rezignovaně. Stejně nemám, co na práci a celý týden jenom uklízet nemůžu. „Kdy?"

„Dneska. Začínáme v osm."

„Večer?!"

„Jo," zakoulela očima. „Nejsi jediná, která má práci."

Bože, do čeho jsem se to zase uvrtala. „A kam mám přijít?"

„Tady!" podala mi celá nadšená lísteček s adresou. Nejdřív jsem nechápala, co to do ní vjelo, ale když jsem si přečetla název společnosti, která prostory pro trénink pronajímá, málem mě kleplo.

„Děláš si prdel?!" prudce jsem vstala a začala jí mávat lístečkem s adresou před obličejem. „Jak jste se tam vůbec dostaly?!"

Pokrčila nenuceně rameny. „Řekněme, že máme ve skupině holku, která má kontakty."

„Divím se, že otravuješ s kupováním lístků na koncerty mě, když znáš někoho, kdo má kontakt přímo v BigHitu!" Sedla jsem si a pořád na ni zírala.

„Její strejda tam pracuje jako vrátný," protočila očima. „Pochybuju, že by měl zase takový vliv." Odložila si velkou sportovní tašku na sedadlo a zaparkovala svůj zadek naproti mně. „Nechá nás projít i odejít bočním vchodem. Tak pozdě by tam měl být už jenom on a uklízečky, takže se nemusíme bát, že by nás tam někdo načapal," mrkla.

Skvělý...

~~~~~

O hodinu a půl později jsem stála před budovou a zírala na obří nápis BigHit. Tohle musí být fakt nějaký špatný vtip. Byla jsem strachy bez sebe. Co když nás tu někdo najde? Co když...

„Už jsi skončila se zíráním?" šťouchla do mě Eun-Jeong a já se na ni zadívala s prosebným pohledem.

„Tam nemůžu," zakňučela jsem. Ona tohle však nebrala jako výmluvu. Chytila mě kolem ramen a doslova mě dotáhla ke dveřím z bohu budovy, u kterých jsme se zastavily. Natáhla ruku k jakémusi zařízení vedle nich ve výšce našich očí a naťukala tam kód. Nejspíš ho zjistila od holek. Celou cestu totiž civěla do mobilu a psala si s nimi. To, že ji málem přejelo auto, jí bylo někde.

Jejich nadšení jsem se nedivila. Trénovat někde, kde po úmorných hodinách procvičování choreografie umírali i kluci, musel být splněný sen. Já jsem ale neměla daleko od toho, abych utekla. Kdyby mě nedržela za ruku, tak by se mi to dost možná i povedlo.

Nedobrovolně jsem vešla po cvaknutí dveří za ní. Octly jsme se obří místnosti, kde svítilo jen každé druhé světlo. Nejspíš aby šetřili, když už tady nikdo z pracovníků nebyl, kromě uklízeček. Opravdu jsem ale nečekala, že na nás vybafne tak obrovská hala. Jasně... Šlo prakticky o prostory pro zaměstnance v přízemí, takže tady byly nízké stropy, ale design musel řešit někdo, kdo se v tom vyzná, protože ten minimalismus a elegance... No koukala jsem na to s otevřenou pusou.

„Hmm... Mělo by to být tudy," poukázala Eun na jednu z šipek na stěně, která ukazovala směrem k DANCE HALL B. Všimla jsem si nad ní i dalších: VOCAL ROOM A/B a WC, které vedly za roh.

Jelikož můj orientační smysl stál i se šipkama za nic, rozešla jsem se poslušně za ní. Naštěstí jsme nemusely moc daleko. Několikrát jsme zahnuly, a nakonec přece jenom našly místnost. Holky už se mezitím rozehřívaly. Eun se k nim šla přidat a já jsem se mezitím převlíkla do volnějšího oblečení, které Eun-Jeong přinesla, aniž by dopředu vůbec věděla, jestli její žádosti vyhovím.

Zanedlouho jsem k nim došla i já a bleskově se protáhla. Podle Eun Junin stýček musel v deset zavřít, takže jsme měly na trénink necelé dvě hodiny. Začátek probíhal klidněji, než jsem čekala. Pořádně jsme si procvičovaly nohy, ruce a potom dělaly i hlasové cvičení, při čemž jsme poskakovaly na místě, abychom si zvykly na zpěv při pohybu. Nechápala jsem, jak tohle můžou dělat několikrát do týdne. Já jsem byla už jenom z tohohle protahování hotová.

„Dneska si sjedeme Fake Love. Ari, ty budeš místo Bon zpívat a tančit Jungkookovu část," řekla jedna z holek, jejíž jméno jsem neznala.

Kývla jsem a šla se připravit na místo. Eun mezitím připojila mobil k reproduktoru, zavřela dveře, aby se celá místnost odhlučnila a nikdo o nás nevěděl, potom hudbu pustila a doběhla na své místo.

Choreografie nebyla nějak zvlášť těžká. Zrovna tohle jsme cvičily s Eun poměrně často, takže mi nedělala nejmenší problémy. Horší to bylo ale se zpěvem. Moje fyzička není zrovna na úrovni k-pop hvězdiček nebo holek, takže jsem v polovině písničky myslela, že vyplivnu plíce. Naštěstí jsem dokázala vydržet až do konce, a dokonce si udělat legraci a vyhrnout si tričko podobně jako Jungkook. Potom jsem se ale sesypala na zem a rozplácnutá ležela ještě nějakou dobu.

„Ari? Jsi v pohodě?" sedla si vedle mě lehce červená Eun. I na ní šlo poznat, že jí dal tanec zabrat, ale rozhodně na tom byla líp než já.

Kývla jsem.

„Jestli chceš, můžeš se jít opláchnout na záchody. Studená voda vždycky pomohla i nám, když jsme na tom byly podobně," mrkla.

Zafuněla jsem. Nechtělo se mi. Moje nohy i ruce protestovaly. Jak dlouho že říkala, že tohle budu muset trpět? Otevřela jsem oči a zadívala se na dveře. Natáhla jsem k nim ruku. Moc dalekooo... Eun to pochopila jako znamení, že chci pomoct. Nechtěla jsem, ale když už jsem po pár sekundách vzdychání, jak moc jsem těžká, stála, tak jsem její radu stejně zvážila, a nakonec se vydala pomalu chodbou zpátky tam, odkud jsme přišly, abych zabočila podle šipek správně.

Mé kroky vedly okamžitě k umyvadlo, o které jsem se znaveně opřela rukama a chvilku jenom oddechovala. Potom jsem pustila vodu, několikrát si ji šplíchla do obličeje, napila se a rozešla se zase zpátky. Po cestě k taneční hale jsem se málem plazila, a to byla za námi teprve jedna písnička.

Povzdechla jsem si a prohrábla si rukou vlhké vlasy.

„Správně bych měl zavolat policii, ale... pokud budeš hodná holka a půjdeš potichu se mnou, neudělám to," ozvalo se těsně vedle mého ucha. Málem jsem vykřikla, kdyby mi nedal ruku přes pusu a tím mě umlčel. Byla jsem v pěkné kaši...

~~~~~

Zdravím!

Další kapitolka je tady ^^ Následující bude nejspíš (podle času) o něco později, protože ještě nevím, jak na tom budu s prací a školou tento týden a jak budu stíhat. Takže vás nechám pěkně napnuté! :D

Myslíte si, že bude mít Ari průšvih? Nějaké tipy, o koho by mohlo v tuhle pozdní hodinu jít?