Hyeon Ari

„Cože udělal?!" vyprskla jsem na Eun obsah mých úst a ona tak zažila pořádnou banánovou spršku. Okamžitě si tekutinu začala z obličeje znechuceně utírat ubrouskem, div mi na hlavu rovnou tvoje pití nevylila. Což rozhodně podle jejího zabijáckého pohledu zvažovala. Nakonec se ale stejně rozesmála a pleskla mě přes ruku, když jsem se chtěla znovu napít.

„Chovej se jako celebrita a ne čuně, Hyeon Ari! A pít budeš až potom, co domluvím, ať nemám hned důvod se tam vracet pro čisté oblečení," protočila očima. Přeměřila jsem si ji zkoumavým pohledem, jestli je opravdu v pořádku. Mé příjmení nevyslovila už pěknou řádku let a fakt, že jí to úplně nemyslí tomu taky nepomáhal.

„Je ti jasné, že se můžeš převléct i u mě nebo jet za rodiči, že jo?" pozvedla jsem obočí, a když nedávala pozor, přitáhla si k sobě svou skleničku a brčkem se napila.

„K nim se už nevrátím! A navíc... ten kufr jsem nechala u něj," zaklela.

„Ty jsi ho tam normálně nechala schválně, přiznej se!"

„Cože?!" šokovaně zvedla hlavu a zadívala se na mě. „Ne!"

„To už nezakecáš," vytáhla jsem brčko z banánového shakeu a ukázala jím na ni. „Jaký jiný důvod bys potom měla k tomu, aby ses tam vracela, hmm?"

„Nechceš mi ho vyzvednout ty?" koukla na mě a udělala psí očka.

Povzdechla jsem si. „Ne. Co sis natropila, to si taky sežereš."

„Ach jo... A co mu mám jako říct?!"

„Pravdu?" pokrčila jsem rameny a dál si vychutnávala své pití, zatímco ona se toho svého ani nedotkla. Nejspíš měla jiné starosti než zůstávat hydratovaná, i když by možná po tom, co se jí stalo, nebylo vůbec od věci ten pitný režim dodržovat. Potom by ji nemusel na chodníku chytat její idol a zvát ji do bytu.

„To tam mám prostě nakráčet a říct: Hele, Yoongi, nechala jsem si tady kufr, mohla bych si ho prosím vzít?" Nasadila ultra jemný hlas, který jsem u ní snad v životě neslyšela. Potom pokračovala: „A co když nebude doma?! Hmm?! Bydlí pořád všichni přece v dormu ne?" Našpulila rty a prudce se opřela.

„No podle toho, kolikrát jsem u nich u byla a on tam nebyl, tak o tom silně pochybuju, že by zrovna on trávil s těmi idioty svůj volný čas, když má byt jenom pro sebe." Odložila jsem prázdnou skleničku ke kraji stolu a opřela se o polstrovanou zeď za mnou. „Kromě toho... Fakt už mi přijde na hlavu, jak často je potkáváme... Teda... Ty je potkáváš. Já s nimi prakticky bydlím."

„No že jo?! Jako kdyby to byl osud!" zasnila se.

„Já se o jejich společnost neprosila," založila jsem ruce na prsou.

„Co kecáš!" vykřikla Eun. Fajn... Jestli si někdo mého banánového výbuchu nevšiml, tak jejího pořvávání už určitě jo. „Ještě před pár měsíci jsi z nich byla celá hotová!"

„To teda nebyla," zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou.

„Ale byla," stála si za svým. „To si nepamatuješ to období, když jsme nad jejich fotkami slintaly obě? Nebo jak jsi začala všude potkávat Jimina, který tvoje buch buch, buch buch přiváděl úplně k šílenství?"

„Vyrostla jsem z toho."

„Spíš přesunula pozornost na někoho jiného, hmm?" vševědoucně mrkla. „Jak vám to vůbec s Minhem klape?" Takže ji to ještě neopustilo... Super. Aspoň vím odkud vítr vane. Na druhou stranu jsem ráda, že za tím, když někomu odepisuju, vidí automaticky jeho, protože kdyby se dozvěděla, že odepisuju Namjoonovi... Nedopadlo by to pro mě asi úplně nejlíp.

„Zatím žije," uchechtla jsem se.

„Hej! Ty s ním máš být šťastná, ne ho zamordovat! I když..." Zamyslela se, nahodila svůj chlípný výraz a zahýbala obočím. „Že ty mu provádíš nekalé věci, že jo?" A je to tu zas...

„Koukám, že jsem přišel právě v čas," prohodil nově příchozí a bez jediného slova se namáčknul ke mně na lavičku, sundal si roušku a dělal jakoby nic. Střelila jsem po něm pohledem. Je od něj sice pěkné, že si nechal na hlavě aspoň klobouk, ale odmítám běžet další maratón jenom kvůli tomu, že maknae line očividně ráda běhá a chodí na veřejná místa, kde by je mohl kdokoliv poznat.

Vydechla jsem a opřela se o stůl. „Co tady chceš, Kooku?"

„Hmm?" pootevřel pusu a prstem, kterým se škrábal na obličeji, zavadil o svůj kroužek ve rtu. Už jsem se zmiňovala, že s tím piercingem, který si nechal nedávno udělat, vypadal najednou jako nějaký bad boy?

„Přišel jsem si poslechnout o těch nekalých věcech, ale koukám, že tvoje kamarádka má co dělat, aby vůbec vnímala," zamával Eun několikrát rukou před obličejem. Nereagovala a jenom na Jungkooka zírala, jako kdyby ho v životě neviděla.

„A ty se ještě divíš? Je to army. Věnuješ se vůbec těm fanouškům na koncertech a vlastně všude okolo? Měl bys vědět, že buď reagují takhle nebo jsou z vás úplně paf," zamumlala jsem a mezitím Eun pořádně pod stolem kopla do holeně, aby se probrala. Pokud se teda dá minutu zpožděná reakce na můj kopanec považovat jako probrání.

„A jestli jsi tady jenom kvůli tomu, o čem jsme se bavily, tak můžeš zase jít. Eun určitě nechce tvoji nevinnou mysl kazit takovýma věcma, že Eun-Jeong?" Koukla jsem na Eun, která se už zdála být při smyslech a najela do toho svého non-army módu, ve kterém byla v den, kdy k nám přišli BTS na trochu neplánovanou návštěvu.

„Mhm."

„Hej! Jsem tady z vás nejstarší! Abych nezkazil náhodou já vás!" vložil se do toho. „To, že o tom nikdo nepíše, neznamená, že jsem taky s někým nebyl!"

„A byl?" pozvedla jsem obočí. Už jen podle jeho ztuhlé reakce, kdy se snažil vymyslet rychle nějakou dobrou výmluvu, jsem pochopila, že mám pravdu. Nebyl.

„A ty snad jo?" vylezlo z něj nakonec. COŽE?! A tohle ví zase odkud?!

„Odkud to víš?" zeptala jsem se okamžitě a měřila si ho pohledem.

„Holubi na střeše povídali," mrkl a natáhl se pro Eunin banánový shake a napil se z něj. Alespoň někdo to vypije, když už jsem za to zaplatila.

„To určitě," protočila jsem očima a zírala na něj tak dlouho, dokud ze sebe opravdu nevyklopil ten pravý důvod.

„Poslali mě, abych tě přivedl do BigHitu. Pan Lee a Bang PD s námi chtějí o něčem mluvit."

„A jak jsi věděl, že jsem tady?" vyptávala jsme se dál. Ty jeho šmírovací schopnosti mě začínají děsit.

„Iseul se zmiňovala, že jsi šla sem."

„A to věděla ona zase jak?" zamrkala jsem nechápavě. Někdo by měl celému BigHitu říct, že šmírování není slušné. Obzvlášť patru deset.

Pokrčil rameny. „Půjdeme?" Odsunul od sebe již prázdnou skleničku od banánového shakeu a vstal. Jenom jsem na něj nechápavě zírala a přeskakovala pohledem z něj na sklenici a zase zpátky. To jak rychle to vypil?! Jestli mu bude potom zle, na mě to není!

„Fajn," přitakala jsme a protočila oči. Rychle jsem se rozloučila s Eun, slíbila jí další setkání ještě tento týden, chňapla tašku a rozběhla se za Jungkookem.

Tehdy by mě vůbec nenapadlo, že tímhle rozhovorem započalo něco, do čeho jsem se rozhodně nechtěla vrhat po hlavě. Ale to bych to potom nebyla já, že?

~~~~~

Co se chystá? Jaký máte pocit z jejich rozhovoru? A co ten poslední odstavec, hm? Nějaké tipy, co by to mohlo asi znamenat? O:)