25. kapitola
Hyeon Ari
Dívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a nemohla jsem uvěřit, že jsem to opravdu já. Nikdy v životě jsem takhle dobře nevypadala. A to je opravdu co říct, protože Eun si mě hodně často brala do parády jen tak. Prý abych pořád nebyla sama a konečně si někoho našla... No... Nevyšlo jí to.
Zamrkala jsem řasami, na které mi nanesla má maskérka dvě lehké vrstvy řasenky, aby je prodloužila a opticky zhustila a natočila. Nebyla jsem tedy žádná mrkací panenka, ale s tím, co mi na obličeji vykouzlila jsem se cítila jako hezčí JÁ. Pomalu jsem až žasla, co dokázala vytvořit jenom pomocí několika odstínů hnědé a růžové s mýma očima, tvářemi a rty. Vlasy mi pořádně rozčesala, zalakovala, aby alespoň trochu držely tvar a neměla jsem je potom úplně všude.
Sama na sebe jsem se usmála a poté zaregistrovala v odraze přicházející Iseul, která vypadala stejně úžasně jako já. Její světlé blond vlasy za ní vlály jako závoj, a i u ní podtrhly její přednosti jako oči a rty. Kdybych ve své orientaci neměla už dávno jasno, nejspíš bych si dala říct. Obě nás navlékly do vysokých černých bot na podpatku, kožených kraťasů s vysokým pasem, třpytivým stříbrným páskem a kusem růžové látky připevněné k opasku tak, aby při tanci mohl vlát. Vršek se skládal z krátkého černého koženého topu s růžovými a stříbrnými kamínky a dalším vlajícím rukávem připnutým k ramínku. Každá jsme ho měla na jiné straně.
„Těšíš se?" prohodila zvesela a objala mě kolem ramen.
„Bojím se, že něco zkazím," přiznala jsem popravdě.
„Ale no tak, je to jenom natáčení videoklipu. Máme na to celý den a pokud někde uděláme chybu, prostě se to natočí znovu a potom už s tím udělají střihači kouzla. Jako army jsi určitě musela vidět nějaké videa z natáčení BTS ne? Určitě to bude zábava, takže se nadechni a prostě si to užij," mrkla.
Přikývla jsem a pousmála se. Měla pravdu. Choreografii i text jsem uměla ukázkově, hudbu jsme nahrávali zhruba před týdnem a tančit bych mohla i ze spaní. I tak tam ale někde vzadu byl ten malý plamínek strachu, který mě zevnitř nahlodával.
Jako na zavolanou mi cinkl mobil. To už byla Iseul v tahu a diskutovala u svého místa s maskérkou poslední detaily. Dřepla jsem si a zahrabala v kabelce, abych vylovila mobil. Okamžitě na mě vybafla má fialková tapeta nově s logy BTS – otevřenými dveřmi, a ARISE – jednoduchou hvězdou s nápisem skupiny. Svou pozornost jsem však okamžitě přesunula na ikonku zpráv.
Joonie🐨
Hodně štěstí
Pousmála jsem se a mobil zase rychle schovala. Plácla jsem se do kolen a poté se narovnala, a ještě se rychle upravila. Namjoon s kluky mi v posledních týdnech hodně pomohli s nacvičováním. Tak nějak jsem lítala od skupiny ke skupině a kupodivu mi to pomohlo. Ne, že by výukové metody Iseul, Hyuna a Minha byly špatné, to vůbec ne, ale i oni museli přiznat, že mají kluci víc zkušeností převážně s nacvičováním za tak krátký čas.
Občas jsem si připadala jako pingpongový míček, kdy chodba mezi našimi byty byla síť a já pendlovala z jedné strany na druhou a mnohdy byla i donucena jezdit tím odporným výtahem jenom proto, abych se na schodech zbytečně neunavila a nepřišla do sálu polomrtvá. Což přiznejme si... Někdy se to skutečně dělo. Když se jednalo o nácvik choreografie, Hobi byl nepřípustný. Drtil do mě každičký detail do doby, než jsem neuměla choreografii i pozpátku. A to si nedělám legraci. Fakt by mě zajímalo, jak to dělá, že se všechno naučí tak neskutečně rychle. Hyun mu naši choreografii ukazoval tak dvakrát, než ho prostě jenom utnul slovy, že to má a všechny nás uzemnil, jak dobře mu to na první pokus šlo.
Starali se o mě tak moc, až jsem si začala říkat, co pro ně vlastně jsem. Jestli jsem pořád jenom fanynkou, jejich drahou army, nebo si můžu začít říkat tím posvátným slovem kamarádka. Byla jsem z toho všeho neskutečně zmatená, protože jsem si v jejich přítomnosti už nepřišla tak nesvá a brala jsem je i za tak krátký čas jako členy rodiny. Nechtěla jsem, aby mě potom po debutu odkopli a už se mi tolik nevěnovali. Z nějakého důvodu... mě tyhle myšlenky hodně v posledních dnech ovlivnily a já už se na to pomalu připravovala tak, že jsem za nimi přestala chodit úplně.
A jako kdybych je neznala, přebrali si to po svém a jednoho dne se k nám nakvartýrovali oni. Řekněme, že pro deset lidí, je náš dorm opravdu malý. Oni si ale nedali říct a trávili tam prakticky celé dny, než je nakonec Hyun včera vyhodil, protože jsme se museli připravit na dnešní natáčení, focení a všechno spojené s debutovým singlem a prvním MV.
„Za deset minut jdeme na to, Ari," vyrušil mě hluboký hlas Hyuna. Zatřepala jsem hlavou a ohlédla se. Stál ve dveřích spolu s Minhem a já jsem v tu chvíli myslela, že mi vypadnou oči z důlků. Oba jsem sjela šokovaně pohledem od hlavy až k patě a snažila se nezrudnout.
„Páni," okomentovala místo mě jejich vzhled Iseul a postavila se vedle mé maličkosti. „Vy teda víte, jak přitáhnout fanynky." Založila si ruce a kriticky si je měřila. Očividně z jejich upnutých černých kalhot, PRŮSVITNÉHO černého tílka – ještě jednou zdůrazňuju PRŮSVITNÉHO – a stříbrné bundy, u které nejspíš vynechali ty rukávy asi schválně, nebyla tak paf jako já. Fakt jsem si teď připadala jako rajče a vlhká třináctka v jednom. Nic proti třináctkám, ok? Taky jsem si tím obdobím prošla a znám to moc dobře. Ještě ke všemu, když mě jím prováděli BTS.
„Přestaňte tak zírat a pojďte," prohodil Minho a usmál se. Pohodil při tom hlavou směrem ven, kde už na nás čekalo několik kulis připravených k natáčení. Všechno mělo být v polo-romantickém stylu. Došli jsme společně na plac a zastavili se v hromadě růžových okvětních plátků, které na nás budou v průběhu natáčení i házet. Kolem nás nechali vybudovat velké černé a stříbrem se lesknoucí krystaly, z nichž byly některé dokonce vyšší než my. I tak jsem musela připustit, že celá scéna vypadala až nadpozemsky.
Se zapískáním pana Leeho od kamerového štábu jsme se všichni uklonili a představili se všem, s kterými bychom měli dnes celý den pracovat. Ani ve snu jsem si nedokázala představit, že něco takového někdy vypustím z pusy.
„Dobrý den, já jsem Ari. Je mi 20 let a mám na starosti tanec a zpěv ve skupině ARISE."
~~~~~
Omlouvám se za tak dlouhou odmlku a krátkou část X.X Bohužel teď ve víru zkoušek nedokážu pořádně na nic myslet, tak alespoň tohle. Snad to pro vás nebude moc velký skok, ale rozhodla jsem se skočit v čase, aby se tam konečně začalo něco pořádného dít.
Snad se vám část líbí.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top