Hyeon Ari

Uběhl den. Týden. Měsíc. Celou dobu jsem se snažila na konkurz, peníze a BTS nemyslet. Šlo to těžko. Ten den jsem po spatření Namjoona chtěla z toho pódia rovnou skočit. Nevím, proč mě zrovna pohled na jeho osobu tolik vyvedl z míry, abych přemýšlela nad ukončením svého života. Vždyť nic neřekl. Nic, co by bylo mířené proti mně. Ale ten jeho výraz... Byl naprosto bez emocí. I tak jsem se ale odhodlala k tomu, abych se narovnala, nahodila masku ala jsi mi jedno a v doprovodu Eun odešla.

Úplně jsem přestala počítat dny, ale všechny podivné kontakty utichly. Až do dnes. Seděla jsem na chladné zemi v koupelně a opírala se o stěnu pokrytou kachličkami béžové barvy. Na tváři jsem cítila hrubou texturu, kterou každá z nich měla. Mobil ležel nečinně vedle mě. Užívala jsem si klidu a míru jen ve spodním prádle se stále mokrými vlasy a se zavřenýma očima uvažovala, jestli jejich mlčení náhodou neznamená špatné zprávy.

Cink. Ozvalo se v tichu. Trhla jsem sebou. Několikrát jsem zamrkala a potom zamžourala na obrazovku mobilu, který jsem mezitím úspěšně nahmatala.

Secret🐺
Ahoj😉

„Kdo to je?" zašeptala jsem sama pro sebe. Že by další troll?

Ari🐼
Ahoj?
My se známe?

Secret🐺
Jak se to vezme.
Byl jsem na konkurzu.

Ari🐼
Oh, aha.
A s jakou písničkou jsi vystupoval?

Odepsala jsem, zvedla se a položila mobil na okraj umyvadla, abych se mohla natáhnout pro dlouhé tričko hozené přes topení. Navlíkla jsem se do něj, mrkla na mobil a když neodepisoval, ručníkem jsem si rychle vysušila vlasy. Nebylo to nic extra, prameny jsem měla pořád lehce vlhké, ale už od puberty nejsem moc velký zastánce fénování. Mnohem radši mám, když mi vlasy uschnou přirozeně, než je trápit horkým vzduchem.

Vzala jsem mobil do ruky a přesunula se i s ním do pokoje, kde jsem se rozvalila na posteli. Dneska trénovaly holky beze mě, takže jsem měla po dlouhé době opravdu večer plný svatého klidu. Proč si to neokořenit chatováním, no ne?

Secret🐺
Nevystupoval jsem.

Ari🐼
Ne?
No to je asi jedno...
Ehm...

Secret🐺
Seděl jsem v hledišti.

Ari🐼
Počkat o.O
Jungkook?
Tae?
J-Hope?
Suga?
A to jsem si už myslela, že jsem se vás zbavila -.-

Secret🐺
Ty znáš BTS?

Ari🐼
Možná...?

Secret🐺
To by potom vysvětlovalo Namjoona🤔

Ari🐼
Počkej!
Ten kluk, nad kterým se skláněl!

Secret🐺
Bingo😉

Ari🐼
Co chceš?
Kdo jsi?

Secret🐺
To má být výslech?
Jestli jo, tak bych věděl o mnohem lepším místě na pokec😉

„Bože můj," vydechla jsem a hodila mobil vedle sebe do peřiny. Na nějaké flirty dneska fakt nejsem připravená. Jakože fakt NEJSEM. Ať už ten cizák zkouší cokoliv, dostane silnej friend zone... Čímž vlastně přiznávám, že mám v plánu si s ním psát dýl... Sakra!

Protočila jsem očima, povzdechla si a znovu hrábla po mobilu. Když už nemám nic jiného na práci... Třeba se z toho vyklube něco užitečného.

Ari🐼
Vtipný.
Ale teď vážně.
Kdo jsi?
A co chceš?

Secret🐺
Už jsme se potkali.

Ari🐼
Víš, kolik potkávám denně lidí?

Secret🐺
Vlastně jo, byl jsem jednou i u tebe v práci, a dokonce jsi mě obsloužila.
Mimochodem, zpívala jsi fakt luxusně.

Ari🐼
Díky?
Každopádně ani tak nemám páru, kdo jsi.
Nějaký stalker?

Secret🐺
Ah... Minho.

Ari🐼
Ten ze SHINee?!

Secret🐺
Bože...
Kdyby mi bylo tak o deset let víc, tak možná i jo...
Říká ti něco hezoun?🙃

Ari🐼
!!!
Hele, jestli tě za mnou poslala Eun nebo Sunhi, tak o vztahy opravdu zájem nemám, takže si můžeš dát klidně pohov. A pokud mi píšeš kvůli tomu, abych naklusala do BigHitu, tak to taky nemůžu. Tak trochu nejsem oblečená a vlastně bydlím úplně jinde...
Takže...tak...

Secret🐺
Rande jsem ani nezvažoval do chvíle, než jsi napsala, že nejsi oblečená😏

Ari🐼
Prasáku!

Secret🐺
Dělám si legraci.
Píšu kvůli tomu konkurzu.

Ari🐼
A?
Leze to z tebe jako z chlupaté deky, milý Minho.

Secret🐺
Jelikož tě nevzali, tak-

Ari🐼
Zobrazeno

Dál jsem jeho zprávu přestala číst, protože mi mobil vypadl z rukou. Nevzali mě... Píchlo mě v hrudi. Čekala jsem to, ale... Nechtěla jsem si připustit, že by to byla opravdu pravda. Takže mi napsal jenom kvůli tomu, aby mi to oznámil? To se dalo čekat. Zavrtěla jsem hlavou a polkla. Ven se začaly okamžitě hrnout depresivní myšlenky, které nepřekřičelo ani vyzvánění mobilu. Můj sen skončil...

Seděla jsem na posteli jako tělo bez duše a sledovala své ruce v klíně. Obrazovka mobilu už zhasla, takže jsem takhle mimo musela být minimálně pět minut. Polkla jsem. Jednou. Dvakrát. Popotáhla jsem. A potom nechala slzy kanout po tvářích.

Přitáhla jsem si kolena k tělu a rozvzlykala se.

~~~~~

Čas běžel, obloha nad Soulem ztmavla a do pokoje mi pronikalo už jen světlo pouliční lampy. Mobil se rozezvonil znovu. Aniž bych se podívala na číslo volajícího, přetáhla jsem ukazováčkem po obrazovce, abych hovor zrušila, ale místo toho ho nedopatřením přijala.

„Jsi v pohodě?" Mužský hlas.

Mlčela jsem.

„Ari?!" „To je ta holka? Co je s ní?!" zaslechla jsem i druhý hlas, dívčí.

Ticho.

„Nikam nechoď." Zavěsil.

Protočila jsem očima. Procházky při měsíčku moje oblíbené zrovna nebyly. Už jen díky strachu z toho, že by mě tam venku mohl někdo přepadnout. Rozhodně tedy nikam nepůjdu.

Protřela jsem si oči a otřela tváře, na kterých začaly mokré cestičky pomalu zasychat. Přehodila jsem nohy přes okraj postele a pomalu se postavila. Kdo by řekl, že pláč může tak vysílit... Došourala jsem se do kuchyně, abych si napustila do sklenice vodu. Otevřela jsem dvířka skříňky a vytáhla skleničku s malinami. Posmutněla jsem. Druhou jsem rozbila, když tady byl Namjoon... Zavrtěla jsem hlavou, polkla knedlík tvořící se i v krku a natočila si vodu, kterou jsem do sebe několika loky kopla.

„No tak tě nevzali... svět se přece nezboří," zamumlala jsem ke svému odrazu v okně a opřela se o linku. Se sklopenou hlavou jsem pozorovala své nohy. Hýbala jsem prsty, různě je zatínala nebo si je protahovala stáním na špičkách.

Ding. Dong.

Střelila jsem pohledem ke dveřím. Proč mají všichni v poslední době potřebu chodit na návštěvu tak pozdě? Doploužila jsem se k nim, odemkla a otevřela je. Naskytl se mi pohled na o hlavu vyššího udýchaného Minha. Jakmile mě spatřil, opřel se rukou s úlevným výdechem o futra dveří.

„Myslel jsem, že se ti něco stalo."

„Co by se mi mělo stát?" založila jsem ruce na prsou a narovnala se. Nebudu před ním hrát citlivku.

„Neodepisovala jsi..."

„Co když jsem spala?" povytáhla jsem obočí a prohlížela si ho. Pod jeho rukou jsem za ním zahlédla černé auto. Nejspíš musel přijet ještě z tréninku podle toho, co měl na sobě. Tepláky a volné tričko.

„Nevypadáš na to," utrousil.

Zamračila jsem se. „Tak to pěkně děkuju... Pokud jsi za mnou přijel jenom kvůli tomu, aby ses ujistil, že stále žiju, tak můžeš zase odjet." Chystala jsem se dveře zase zavřít, kdyby je sám nezastavil rukou a nekoukl na mě těma svýma oříškovýma očima. Když jsem si ho teď tak prohlížela, nevypadal jako typický Korejec. Že by taky měl geny jiné národnosti?

„Přišel jsem, abych se dozvěděl tvoji odpověď."

„Odpověď na co?" podivila jsem se. Nevzpomínala jsem si, že by se na něco ptal.

„Na to, co jsem ti psal předtím, než jsi mi hodila zobrazeno a zmizela z online světa," protočil očima.

Nejspíš myslí to, co jsem nedočetla... Sakra!

„Ehm..." Nervózně jsem se poškrábala na zátylku. „Víš...Ono..."

„Klidně ti to zopakuju."

„To bys byl hodný," zamumlala jsem a sklopila pohled.

„Ptal jsem se, jestli zítra nepřijdeš do BigHitu."

Co? Zvedla jsem hlavu. „Ale vždyť holky už trénují samy."

„Ne večer... Ráno," uchechtl se.

„Proč?" Proč mě právě přepadl podezřívavý pocit? Úplně mi naskočila husí kůže. A ne, nemůžou za to ty pořád otevřené dveře a vítr, který se dral dovnitř!

„Prostě přijď. Věř mi, nebudeš toho litovat," mrkl.

„Nemám tam v takovou hodinu co dělat."

„To ani večer, nebo se pletu?" zazubil se. Parchant. Má pravdu. Protočila jsem oči.

Mlčela jsem a jen na něj zírala. Po chvíli jsem mu však odpověděla: „Do zázemí pro zaměstnance nepůjdu."

„Klidně přijď k recepci... Ale... Vezmi si sluneční brýle."

„A to zase proč?"

„Můžeš se přestat ptát a prostě to udělat?"

„Ne," nešpulila jsem rty. Z nějakého neznámého důvodu mi díky konverzaci s ním bylo líp. A i když se mi ta jeho nabídka zrovna dvakrát nezamlouvala, chtěla jsem tam přijít. Naposledy si to tam prohlédnout, než se svých snů navždycky vzdám.

~~~~~

Zdravím!

Další kapitolka je tady! Tentokrát víc textingu, než by mělo být zdravé (doufám, že bude wattpad s formátováním spolupracovat -.-), ale i tak je obsah i počet slov zachován!

Co říkáte na Minha? Tipnete si, co má v plánu? 😏