Byl to divný pocit stát před ním naprosto odhalená, koukal na mě a z očí mu teklo několik slz. I proto jsem přišla až k němu a oběma rukama ho chytila pod bradou. Zvedla jsem ji, aby mi koukal přímo do očí, a políbila ho. Snažila jsem se o to, aby mě přijal takovou, jaká nejspíš už zůstanu, i když bez břicha, které se za pár týdnů změní v naše dítě, jež bude potřebovat oba rodiče. Čekala jsem, že kolem mě dá ruce, ale stále měl strach, i proto jsem mu hodlala pomoci. Byla jsem také nervózní, ale on se bál a to bylo ještě horší. Třeba potřeboval jen pošťouchnout tím správným směrem. Ale stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Odtáhl se a s bojácným pohledem se zeptal: „Jsi si jistá? Nechci ti nijak ublížit." Znělo to od něj sice mile, ale s malým úsměvem jsem mu zvládla odpovědět naprosto popravdě: „Nemůžu být navždy rozbitá. Navíc všechny testy dopadly skvěle a jediné, co mám zakázané, je stres. Což tohle rozhodně není. Nebo alespoň z mého pohledu."

Nakonec se odhodlal a posadil si mě na klín. Ale přeci jen to nebylo ono, museli jsme se popasovat i s celkem velkým bříškem, které nás drželo dále od sebe. Jenže mně záleželo jen na jediném. Na tomto okamžiku, který mohl změnit celý můj svět zase k normálu, anebo ho ještě více rozbít. Jakmile mě začal líbat na krku, ztuhla jsem, ale snažila se soustředit na jeho horký dech, který mi vypouštěl na ztuhlé tělo. Každým dalším se probouzelo stále více a více.

Něco vyplavalo na povrch, nejdříve to nebylo tak výrazné a následně to udeřilo jako vlna. Touha se probudila k životu, jako kdybych ji po několika měsících dobila čerstvou energií. Konečně se dostala do popředí. Ale i přesto byla z půlky znetvořená, jen proto, co se stalo. Avšak jedním lusknutím prstu spustila tělesné procesy, které jsem myslela, že nadobro zmizely. Kdybych měla vlasy, nejspíše bych je hodila na stranu, abych ho navnadila. Ale bylo nutné použít jiné praktiky. Přeci jen to nebylo stejné jako vždy. I i tak ve mně stále třímal strach, který se dotýkal spíše těhotenství než samotného styku. Milovala jsem Mitche a to mi stačilo k tomu, abych mu věřila. Možná to bylo i tím, že jsem už nějaký ten týden chodila k psychologovi.

Do reality mě vrátila jedna změna. Slyšela jsem písničku, kterou jsem si pamatovala příliš dobře. Hrála při naší společné noci. Pokaždé ve mně vyvolávala spoustu emocí, i tentokrát. Oči se mi zaplnily slzami a Mitch mě pevně objal. Nechápala jsem to, proč se to stalo. Chtěla jsem ho zase udělat šťastným, zasloužil si to. Prožil si toho se mnou už dost, jenže tohle bylo moc i na mou sexuální vílu v mozku. Nechala se převálcovat emocemi. Stále tam byla, jenže schovaná mezi nimi. Cítila jsem ji a to mi stačilo.

Pokusila jsem se vymanit z jeho objetí a postavila se, nohy se mi trochu klepaly, ale nevnímala jsem to. Zato Mitche jsem vyděsila, což bylo mimo můj plán. I proto jsem se ho snažila dostat opět do lepší nálady. Sehnula jsem se, abych ho políbila a mezitím rukama prozkoumávala tělo, které se za ty měsíce tolik změnilo. Byl více svalnatý, než jsem si pamatovala. Ale bylo nutné to ověřit. Nijak mi nebránil, ale až teprve po chvíli pochopil můj záměr. Nechtěla jsem, aby mi pomáhal, měl si pouze užívat. A mně to mohlo dát více času na přemýšlení, jak nás dostat z ložnice. Chvíli jsem mu přejížděla rukou po boxerkách a každým pohybem více cítila, jak to na něj působí. Kdyby to nebylo poprvé po tak dlouhé době, nejspíše bych ho trápila déle, ale věděla jsem, že to jistě potřeboval. Mezitím, co jsem ho dělala rukou, mi vzdychal do polibků. Byl to krásný okamžik, který dostával do varu i mě.

Mitch mě však po nějaké chvíli zastavil. Nejspíše ho něco napadlo dřív než mě. Vnitřní bohyně se probudila a usadila se na svém obvyklém místě, kde kdysi sedávala. Dálkovým ovladačem přepnul písničku a stáhl mě na postel. Lehce jsem dopadla na záda a poté už mi došlo, co měl v plánu. Chtěl mi to oplatit stejnou mincí. Každým pohybem mě posílal víc a víc k vrcholu, prvnímu po dlouhé době. Ale rozhodl se mě trápit stejně jako já jeho před pádem do propasti. Špatné myšlenky nedostávaly prostor, dopředu se víc hnaly jiné, mnohem krásnější pocity. Vlastně jsem dokázala přemýšlet jen nad jednou věcí. A to, jak na něj co nejdříve skočit. Nečekala jsem, že tohle ještě někdy zažiju, ale dělo se to. I proto jsem se zvedla na lokty a z toho do sedu zrovna ve chvíli, kdy to Mitch úplně nečekal. Přitáhla jsem ho k sobě a pošeptala mu do ucha to, co nejspíše chtěl slyšet: „Tak vem si mě už sakra, nebo tě budu trápit znovu."

„Tvé přání je mi rozkazem, my lady," řekl až převelice sladkým hlasem. Nezamýšlela jsem se nad tím, co vlastně dělal celou tu dobu, co jsem byla v neschopnosti. Jakmile do mě však vnikl, všechno se rozplynulo a začala existovat jen naše těla v souznění, které ani po tak dlouhé době nevymizelo. Až v té chvíli mi došlo, že něco takového jsem potřebovala. Některé sebemrskačské pocity nadobro zmizely a každým přírazem se další vytrácely. Ale ani pořádný sex nemohl smazat to, co se stalo. Zakázala jsem si na to myslet a soustředila se pouze na daný okamžik. Na všechny ty pocity, které mnou protékaly jako elektřina. Věděla jsem, že se to líbí oběma, v některých chvílích mi to dával dosti najevo, když se nahnul a začal mi jazykem okupovat citlivé bradavky. Prsty jsem mu zajížděla do vlasů a přitahovala si ho k sobě. Myslela jsem, že se zblázním, možná i vybuchnu. Zvláště když začal přirážet s větší intenzitou, což se projevovalo i na jeho stenech. Byla to líbezná hudba pro moje uši. Pomáhalo mi to také dosáhnout toužebného vrcholu, na který jsem si pomalu už ani nepamatovala.

Těsně před vrcholem ho však vytáhl a pomohl mi zpět do sedu. Byla jsem za to vděčná. Stoupl si přede mě, což jsem pochopila jako výzvu k tomu ho obepnout rty a dodělat. Brala jsem to jako vítězství, když se mi nakonec udělal na prsa, která předtím okupoval. Nechtěla jsem ho od sebe pustit, proto jsem ho stáhla zpět na postel a ještě nějakou chvíli jsme se líbali. Byla to poslední tečka, při které mi mohl ukázat nejen svou dravost, ale i svou duši, kterou jsem potřebovala vidět. Nakonec se to strhlo ve výměnu pocitů, k čemuž docházelo často a byli jsme na to zvyklí.

Obklopovala nás příjemná hřejivá atmosféra, ze které jsme nechtěli vystoupit. Leželi jsme tam v objetí a Mitch měl jednu ruku na mém břiše, které pomalu hladil.

...

Až po nějaké době jsem se šla vysprchovat, nemohla jsem se přestat usmívat. V zrcadle jsem se ani nepoznávala. Fialové kruhy tam sice byly, ale huba od ucha k uchu je dokázala přebít. Cítila jsem se dobře, dokonce i strach z neznáma a předčasného porodu se vypařil. Zůstal jen ten blažený pocit, alespoň na chvíli. Chtěla jsem ho chytit za pačesy a udržet si ho co nejdéle, i proto jsem Mitche poprosila, zda by mi z předsíně nepřinesl větší ručník. Bylo lehké ho oklamat, ale když si všiml asi pěti srovnaných na kupičku na vrchu skříňky, nevypadal zrovna nadšeně.

Jen tam tak stál a nic nedělal, proto jsem vylezla ven a chtěla ho nějakým způsobem probudit, jenže on udělal něco, co bych ani ve snu nečekala. Postupně se měnil celý náš svět, který jsem si v hlavě představovala. Mitch poklekl a stále nahý udělal to nejhezčí, co mohl. Rozbrečela jsem se, protože to přišlo v nejvhodnější chvíli. Navíc stále šťastná z hormonů, které mi tělo vysílalo do mozku. Bylo vidět, že i přes všechno, čím jsme si prošli, jsme to stále byli my. Miloval mě a to mi ke štěstí stačilo, navíc to vypadalo, že bude milovat i drobečka, který za námi již brzo pžijde. Přestože jsem musela projít peklem k tomu, abych se dostala do této fáze, byla jsem šťastná. Ani hlas vzadu v mozku mi to nemohl překazit. Poté ale promluvil a všechno se dokonalo: „Viktorie Stirsová, učiníš mě tím nejšťastnějším nahým mužem, kterého pokud někdo uvidí, tak ho odvezou do blázince?"

Ale v tu chvíli už jsem ho držela za zápěstí a táhla za sebou. Měla to být má odpověď, kterou pochopil až po chvilce zmatení. Uvnitř mi natáhl prsten a políbil mě, což všechny pocity ještě zvýraznilo. Myslela jsem, že se nacházím v nějakém snu, ze kterého se musím co nevidět probudit. Ale když mě k sobě otočil zády a podržel pod krkem, přišlo mi to až moc reálné. Cítila jsem, jak se ve mě probudila i temnota, která doposud spala. Touha byla stále silnější a dokázala jí odolávat. Mitch to nejspíše poznal, a proto ruku přesunul na těhotenstvím mírně zvětšená prsa. Byla citlivá, takže mě to dokonale dostávalo do varu. Líbal mě na krku a třel se rozkrokem o moje pozadí. Když mi trochu zatlačil na záda, jednou rukou jsem se zapřela o zeď a rozkročila se. Vnikl do mě a tím zpečetil naši chvíli, kdy už jsme to nedělali jako přítel a přítelkyně, ale jako snoubenci. A bylo třeba si to pořádně užít, proto jsem vypnula všechno nepotřebné a soustředila se pouze na nás. Až do chvíle, kdy jsem konečně spadla přes okraj propasti do vyvrcholení.

Udýchaní a vyčerpaní jsme tam chvíli stáli a Mitch mezitím znovu pustil vodu, takže jsme si mohli přítomnosti užívat ještě nějakou chvíli. Jen, co jsem došlápla na studenou podlahu, vrátila jsem se zpět nohama na zem. Pocity byly zpět, ale nebylo jich tolik. Stále převládal pocit uspokojení, ke kterému jsme došli společně. Nedivila jsem se mu, že padl vyčerpáním na postel. Odešla jsem do obývacího pokoje a nechala mu chvíli klidu. Očekávala jsem totiž to nejhorší. Za sebou jsem přivřela dveře, kdyby náhodou.

Celé to nakonec skončilo slzami. Nekřičela jsem, neničila věci, pouze se válela po dně propasti jako zraněné zvíře. Euforie pominula a všechno se vrátilo do téměř původní podoby. Zabalená v županu jsem se choulila v křesle a potichu vzlykala. Mitch mezitím usnul v ložnici, minimálně podle zvuků, které se ozývaly. S rukou blízko obličeje jsem hleděla na prstýnek, který mi zatížil nejen prst, ale i srdce. Nemohla jsem se vdávat, stále tu byla možnost toho, že by se mohli dostat ven a noční můra by neskončila. Strach mi mordoval všechnu nasbíranou radost, proto jsem vzala do ruky telefon a vytočila poslední záchranu, které jsem mohla věřit.