Černý pes stojící přede mnou, pořádný nádech ani nezvažuji. Jeho hlad a krvežíznivost v očích mě děsí. Snažím se uhnout pohledem, abych ho neprovokovala k boji ještě více, avšak neovládám své tělo.

Už jako malá jsem slýchala báchorky o nositelích smrti. Jejich podoby každý příběh měnil a přesto přede mnou stálo hrdé zvíře, které bylo považováno za blízkého přítele člověka a vyvolávalo ve mě strach.

Slintalo a mohla jsem jen čekat, kdy se jeho ostré čelisti zakousnou do mého těla. Poté už nebude nic čeho se bát, vše bude záviset jen na jeho majiteli. Smrt sama rozhodne co se mnou.