Rag'ell věděl, že je to léčka.

Všechno na to ukazovalo. On sám vnímal to podivné napětí vznášející se kolem, jako kdyby každou vteřinou měla past sklapnout.

Vysoké poničené budovy, které míjeli na své cestě, přímo vybízely k tomu, aby se v nich ukrývali rebelové.

Zřícené domy, převrácená auta a rozvaliny jim bránily v rychlejším pohybu a pečlivějším průzkumu, což také nahrávalo jejich nepřátelům.

„Naše senzory zachytily známky života, můj pane," informoval Maw-ghet svého Nejvyššího. „Jsou všude kolem."

„Kolik?"

„Kolem padesáti." Ardánců bylo o něco méně, ale početní převaha nehrála v tuto chvíli hlavní roli.

Přestože kráčeli do jasné pasti, Rag'ell příkaz k ústupu nedal. Možná nevěřil, že by je jakýkoli útok mohl ohrozit, možná to byla jeho přehnaná arogance a důvěra v nadřazené schopnosti ardánců.

Možná však ignoroval všechny svoje instinkty a zkušenosti, protože měl Gabriela Cassela konečně na dosah. A za žádnou cenu nechtěl, aby mu vyklouzl.

Toužil se s ním střetnout, změřit s ním síly, pohlédnout do jeho očí a pokořit ho.

Rag'ella chránil elektromagnetický štít, který nedokázal narušit sebesilnější výbuch nebo střela. Cítil se proto v bezpečí. On byl však z jejich skupiny jediný, kdo tento nejmodernější zázrak ardánské technologie měl na sobě a aktivovaný.

Řadoví vojáci jím vybaveni nebyli, k dispozici ho měl pouze Maw-ghet, ale na paži postaršího velitele chyběl. Patrně nepokládal za nutné, aby si ho na tuto původně rutinní akci bral. 

To se ukázalo jako veliká chyba, když pozemšťané o několik minut později skutečně zaútočili.

Proti veškeré logice a zdravému rozumu vyrazili proti nim. Stříleli zpoza ruin, ukrytí za vraky aut, v troskách zničených budov.

„Obranná pozice!" zakřičel Maw-ghet na své vojáky, kteří se v dokonalé formaci připravili na boj a hlavně ochranu svého Nejvyššího.

Rag'ella nevyděsila přestřelka mezi jeho vojáky a pozemšťany. Přestože lidé získali několik ardánských zbraní a nacházeli se v početní výhodě, byla taktická převaha jasně na straně jeho dokonale vycvičených vojáků.  

Přelétl pohledem útočící postavy ve špinavých šatech a starých uniformách. Vyhublí, zoufalí a špatně vybavení se nemohli rovnat perfektně vyzbrojené jednotce těch nejlepších ardánských bojovníků.

Mysleli si snad ve své naivitě, že je zaskočí ukradenými zbraněmi? Možná se jim podaří zranit pár z jeho vojáků, ale lidské ztráty byly už nyní mnohonásobně větší. Zanedlouho tato krátká šarvátka skončí. Skončí krvavou porážkou rebelů.

Maw-ghet se držel těsně u svého vůdce, připraven ho bránit třeba vlastním tělem. Ale žádný z nepřátel se nedokázal probít tak blízko, aby pro jejich Nejvyššího představoval hrozbu. Přesné střely ardánců zastavily každého, kdo se neukrýval za zničenými zdmi domů a vraky vozidel.

Ozvalo se několik výbuchů, rozhořely se ohně. Ve vzduchu se vznášel černý kouř, nicméně přes vzduchový filtr a přilbici k Rag'ellovi dusivý dým nepronikl. Zaslechl křik a pláč raněných, většinou pozemšťanů, přestože ztráty začaly přibývat také na jejich straně.

Je mezi útočníky i Gabriel Cassel?

Snad v odpověď na tu myšlenku se mezi hořícími sutinami objevila povědomá postava.

Černovlasý muž, jehož tvář si pamatoval z nahrávek, se obratně prosmýkl mezi ruinami a vraky aut, chytře využívajíce trosky ke krytí. A blížil se k němu. Jako by absolutně postrádal pud sebezáchovy, se vrhl přímo mezi největší bitevní vřavu ignorujíce fialové záblesky energetických střel, které mu létaly kolem hlavy. Stačil by jediný zásah a zemřel by.

Jeho odvaha hraničící s šílenstvím ho fascinovala. Maw-ghet, který si ho všiml, po něm ihned vystřelil, a přestože příkaz zněl, že ho mají dostat živého, střela mířila přesně doprostřed hrudi nepřítele.

A zasáhla svůj cíl

Nejvyšší v první chvíli pocítil zklamání očekávajíc okamžitou smrt toho pozemšťana. Zklamání rychle vystřídal úžas. Maw-ghetovu střelu pohltila energetická bariéra.

„Má náš štít!" vykřikl velitel skupiny, v jehož hlase se objevil náznak paniky. Poprvé za tu dobu, co mu sloužil, na něm Ra'gell spatřil skutečný strach.

Maw-ghet si uvědomoval, co to znamená, jak nebezpečný je nyní nepřátelský útok, jak obrovská je jeho chyba.

A také pochopil, o co se rebelové pokoušejí. Znal již cíl této sebevražedné mise. Zabít jejich Nejvyššího.

Vyrazil vstříc nebezpečně se přibližujícímu se muži připraven eliminovat tu obrovskou hrozbu, klidně i za cenu vlastního života. Jeho vojáci, kteří též pochopili závažnost situace, se k němu rychle přidávali a soustředili veškerý útok na černovlasého pozemšťana.

Jenomže ten, chráněn jejich vlastním štítem, se pro střelné zbraně stal nezasažitelný. Mohli ho zastavit pouze hrubou silou.

Rag'ell se zaujetím sledoval, jak se Maw-ghet pokouší Cassela zneškodnit, sledoval jak se vůdce rebelů s nebývalou mrštností  vyhnul pěti ardáncům, kteří se ho snažili strhnout k zemi.

Gabriel však proti nim měl nemalou výhodu. Ukořistěnou ardánskou zbraní dva z nich zasáhl dříve, než se k němu přiblížili. Raněný Maw-ghet klesl k zemi, ale stále mu zbývalo dost sil, aby se přes komunikátor spojil s nedalekou základnou žádajíce posily.

Přestože černovlasý muž neúnavně bojoval, zbytek rebelů už byl téměř rozprášen. Navzdory tomu překvapivému útoku se i jemu čas krátil. Kovový náramek na předloktí varovně blikal, což značilo, že štít je téměř vybitý.

Přesto pokračoval vytrvale dál. Zbavil se další dvojice vojáků a mířil přímo k Reg'ellovi. Nejvyššího napadlo, že by měl cítit strach, ale místo toho pocítil vzrušení.

Jak je to dlouho, co proti někomu stanul v boji tváří v tvář? Těšil se na to, celé jeho tělo zaplavil adrenalin. Sáhl po jedné ze svých čepelí připraven se střetnou se svým protivníkem.

K boji však nedošlo. Gabriel se k němu nedostal.

Skupina těch nejlepších ardánských  bojovníků nedopustila jakékoli ohrožení svého vůdce. Za cenu zranění, za cenu ztráty vlastního života se vrhli k útočníkovi a posledních pár metrů před cílem ho konečně zastavili.

Strhli ho k zemi, znehybnili a odzbrojili. Ležíce v prachu na něj tvrdě zaklekli, ruce mu zkroutily za zády, tvář přimáčkly do prachu. Červeně blikající štít zhasl. Vybil se.

Zcela nepochopitelně pocítil Rag'ell zklamání a čepel, kterou držel v ruce, neochotně vrátil zpět do pouzdra na boku svého bojového obleku.

„Přiveďte ho sem," přikázal svým vojákům, „a spojte se se základnou ať  ihned vyšlou lékařský tým. Řekněte, že tu máme raněné."

Nejvyšší se rozhlédl po okolí a snažil se odhadnout ztráty. Maw-ghet byl postřelený, ale naživu, nicméně tři jeho bojovnici padli a pokud sem rychle nedorazí pomoc, ten počet se může ještě zvýšit. Mrtvých nepřátel však bylo podstatně více. 

Dva ardánci zvedli pozemšťana ze země, neurvale s ním smýkli a předvedli před svého vůdce.

„Přece jen jsi přijal moje pozvání, Rag'elli," promluvil Gabriel posměšně plynulou ardánštinou.

„Jak si dovoluješ oslovit našeho Nejvyššího jménem?" obořil se na něj jeden z vojáků a udeřil muže tvrdě do obličeje. Možná by ho udeřil znovu, kdyby ho Rag'ell pohybem ruky nezastavil.

„Pusťte ho," přikázal.

Dva vojáci, co Cassela drželi, neochotně uvolnili sevření zajatcových paží. Příkaz jejich vůdce se jim nezdál rozumný, ale poslechli. Ten rebel byl bez ardánské zbraně a štítu stejně prakticky bezmocný. Proti plně ozbrojenému Rag'ellovi by nezmohl vůbec nic.

Gabriel stál vzpřímeně před Stříbrovlasým katem, který však své pověstné stříbřitě bílé vlasy a většinu obličeje skrýval pod neprodyšnou helmicí. Pouze fialové oči zářily přes hledí přilby tak jasné a pronikavé. 

Nejvyšší si svého zajatce detailně prohlížel od špinavé potrhané uniformy po oči plné vzdoru, které mu vracely pohled bez sebemenšího náznaku strachu.

Tomu člověku se nedala upřít inteligence a strategické myšlení, které prokázal, když se mu podařilo nastražit tuhle past. K tomu se sám naučil jejich jazyk a dokázal jím mluvit s téměř dokonalou intonaci. I složitou hlásku jako bylo měkké neznělé g, které se nacházelo v Rag'ellově jméně, vyslovoval s precizností rodilého ardánce.

Zvuk Gabrielova hlasu, když promluvil jeho rodným jazykem, když vyslovil jeho jméno, probudilo něco uvnitř něj. Něco zakázaného a nebezpečného.

A nechtěl si připustit, že také Casselův vzhled mu podivně imponoval.

Líbily se mu jeho modré oči, které svojí barvou připomínaly planetu, na kterou již několik měsíců shlížel průzorem své vesmírné lodě. Líbily se mu jeho divoce rozevláté vlasy, které tak kontrastovaly s těmi Rag'ellovými stříbřitě bílými. Žádný z ardánců takhle tmavé vlasy neměl a on se přistihl, že přemýšlí, jaký by to byl pocit se těch černých pramenů dotknout.

Líbila se mu jeho opálená tvář, ošlehaná od té nepříjemný žár vydávající hvězdy. Kůže ardánců byla proti tomu alabastrově bílá a náchylná k ošklivým spáleninám, pokud by se po delší dobu vystavili přímému slunci.

Kde se v něm jenom braly tyhle myšlenky? Soudit toho člověk podle vzhledu bylo nelogické a irelevantní.

Přesto si nemohl pomoci. Ten pozemšťan ho zaujal a zajímal ho čím dál více. 

Na okamžik si pohrával s myšlenkou otevřít hledí přilbice a pohlédnout tomu muži do očí bez jakékoli bariéry, ale věděl, že by to nebylo moudré. Kolem nich se stále pohybovali nepřátele, přestože boj se už chýlil ke konci.

Dorazila posila se základny.

Část vojáků se vydala po stopách rebelů, co prchli, zatímco zdravotnický tým se ihned ujal ošetřování raněných.

Také Gabriel Cassel byl raněný, tvář měl ošklivě pohmožděnou, na rozseknutém rtu se mu leskla krev.

Stejně rudou krví krváceli také ardánci.

Rag'ell bezmyšlenkovitě přistoupil až těsně k zajatci a prsty v rukavici setřel těch několik kapek krve z jeho rtu. 

Zpětně si uvědomoval, že tohle byla ta hlavní chyba. Díky tomu umožnil svému nepříteli udělat to, co udělal v následujícím zlomku vteřiny. Podcenil ho, neuvažoval logicky. Nechal se zcela unést pohledem do těch nádherných modrých očí, které přesně odpovídaly barvě této planety, jak si ji pamatoval z oběžné dráhy.

Jasně modré oči, ve kterých se odrážela nenávist, vzdor a odhodlání.

Uhrančivé oči, jejichž majiteli se v ruce jako kouzlem objevila ardánská dýka Qar'a.

Laserová čepel se zaleskla v oslepujících paprscích slunce, které si právě tuto chvíli vybralo k tomu, aby vykouklo mezi šedivými mraky.

Bleskurychlý a nečekaný pohyb paží.

Ostří proniklo štítem, proniklo i tvrdým materiálem bojového oděvu a zabodlo se mu ze strany do krku.

„Vítej na Zemi," zaslechl Casselova jízlivá slova, než klesl na kolena držíce si krvácející ránu.