„Miluju tě..."

Rag'ell zaslechl, jak Gabriel něco potichu zašeptal ve své rodné řeči, skoro jako by pozemšťan mluvil jen pro sebe a slova nebyla určena nikomu jinému. Přestože mu nerozuměl, něco na tónu jeho hlasu ho zarazilo.

Litoval, že u sebe nemá komunikátor, který by mu ta slova přeložit. Cítil, že to bylo důležité.

Odtrhl svoje ústa od Gabrielovy hladké pokožky a pohlédl do tváře svého milence, který měl víčka pevně sevřená a na tvářích se mu leskly poslední slzy. Nejvyšší chápal, že je rozrušený a opravdu si přál, aby mu dokázal nějak pomoci.

Nicméně byl rád, že se k němu druhý muž již nechová odtažitě jako posledních pár dní a že mu snad konečně odpustil to opakované uvěznění. I když on to jako uvěznění nebral. Dávno má něj nemyslel jako na svého zajatce.

„Gabrieli?" zeptal se potichu a zlehka ho políbil na rty. „Co jsi říkal?"

Černovlasý muž ležící před ním na posteli jen zavrtěl hlavou a, aniž by otevřel oči, vydechl: „Pokračuj."

Rag'ell si nebyl úplně jistý, že je vhodné v těchto aktivitách pokračovat, když je pozemšťan takhle rozhozený. Ze všeho nejvíce si nyní přál ho obejmout a říci mu, jak moc pro něj znamená a že udělá všechno pro to, aby ho ochránil.

Nejvyšší nijak nezastíral, že Gabriela miluje, ale nevěděl, jak to cítí vůdce rebelů. A s tím šokujícím odhalením týkající se jeho otce se zdálo, že se mezi nimi znovu otevřela propast, kterou bude obtížné překonat.

Stříbrovlasý ardánec se posadil na posteli, z ramen mu sklouzl rozepnutý kabátec uniformy, který se Gabrielovi nepodařilo svléknout z něj úplně. Váhajíc pohlédl na svého milence ležícího před ním na posteli, na ty rozcuchané černé vlasy, rty opuchlé od divokých polibků a zarudlé tváře.

V Rag'ellovi se svářily protichůdné pocity. Ty nižší, primitivnější, ho nutily pokračovat a do sytosti si vynahradit všechny ty uplynulé dny bez jakéhokoli vzájemného fyzického kontaktu. Pak tu však byly jiné pocity, které mu našeptávaly, že by si měli tohle všechno mezi sebou nejprve vyjasnit.

Gabriel otevřel oči a tázavé pohlédl na Nejvyššího nechápajíc to přerušení: „Děje se něco?"

„Neměli bychom si nejdříve promluvit?"

„Nestojím o žádné hlubokomyslné kecy," odsekl takovým tónem, který by od něj ardánec nečekal. „Nechci nic rozebírat, nechci na nic myslet, chci si jenom užít."

„Ale..."

„Jestli se mnou sex mít nechceš, tak odejdi. Ale řečí už bylo dost."

Rag'ell absolutně netušil, co by měl udělat. Když si však Gabriel stáhl triko přes hlavu a vrhl se na něj, aby ho divoce políbil, jeho možnosti se smrskly pouze na to, zda se do polibku zapojí se stejnou vášní jako druhý muž nebo se to ještě pokusí o něco zpomalit.

Vybral si první variantu.

Gabriel viditelně potěšený jak rychle mu Rag'ell podlehl, na okamžik odlepil svoje ústa od těch ardáncových, zlehka skousl boltec jeho pravého ucha a vyzývavě zašeptal: „Chtěl bych něco zkusit, budete se ti to líbit, uvidíš."

Nejvyšší nepochyboval, že má pravdu, protože doposud se mu líbilo úplně všechno, co mu jejich zajatec v posteli předvedl.

„Potřeboval bych..., nemáš něco...," Gabriel chvíli zápasil s ardánštinou, což u něj nebylo obvyklé, ale zdálo se, že buď přece jen zapracovala nervozita nebo si prostě nevzpomněl na vhodný výraz.

„To je jedno, počkej tady, viděl jsem něco v koupelně."

Rag'ell trochu nechápavě hleděl za svým milencem, který se zvedl z postele a zmizel vedle.

Během těch pár vteřin opět zaváhal, zda je tohle správné, ale i ty poslední pochybnosti se rozplynuly v okamžiku, kdy se ten úžasný muž s věčně rozcuchanými vlasy vrátil a aniž by dal ardáncovi možnost zjistil, pro co odběhl, se na něj znovu nedočkavě vrhl.

Nejvyšší sotva dokázal udržet krok s černovlasým pozemšťanem, který z něj bez dalšího zdržování strhl rozepnutou košili a ústy zaútočil na jeho krk, zatímco se mu obkročmo vyhoupl na klín.

Ten těsný kontakt jejich těl z Rag'ella vydoloval tlumený vzdech. Obmotal paže kolem Gabrielova pasu a přitáhl si ho k sobě co nejtěsněji, načež se jejich ústa k sobě opět divoce přimkla v nedočkavé touze, kterou již ani jeden z nich nedokázal mírnit.

Jindy by Nejvyšší neměl nic proti tomu, aby zcela podlehli bezuzdné vášni, nebylo by to koneckonců poprvé. Ovšem nyní měl ardánec dojem, že Gabriel se sexem snaží přebít všechny ty nepříjemné myšlenky, všechny svoje obavy. A z toho měl provinilý pocit, neboť takhle by jeho zranitelného stavu zneužívat neměl.

Jenomže také Rag'ell po druhém muži toužil a každou vteřinou se stávalo těžší se tomu bránit. O to více když černovlasý zajatec sedící na něm, obtočil nohy kolem jeho boků a oni se k sobě přitiskli ještě těsněji. Tak těsně, že oba jasně cítili, co s nimi blízkost toho druhého dělá, a že už není možné tohle zastavit.

Stále se vášnivě líbali a ardánec se toho nemohl nabažit, jeho jazyk prozkoumávajíc každou část Gabrielových úst. Ten mu mezitím prsty vjel do těch pečlivě upravených zapletených vlasů a během chvíle mu je rozcuchal tak, že by mohly směle konkurovat těm rebelovým.

Zbylé oblečení je oba nepříjemně omezovalo a Rag'ell se nemohl dočkat, až se zbaví posledních svršků a jejich nahá těla se k sobě přitisknou. A i když se snažil protáhnout prsty mezi ně a alespoň rozepnout Gabrielovi džíny, v tom těsném objetí, ve kterém se nacházeli, se to provést nedalo.

Pozemšťan, jako by mu četl myšlenky, se od něj na pár okamžiků odtáhl, aby ze sebe svlékl úplně všechno a Nejvyšší ho rychle napodobit. Nestihl si ani pohledem vychutnat Gabrielovu nahotu, protože ten už byl zpět v jeho náručí a tentokrát, když se k sobě přitiskli, ani jeden z nich nedokázal potlačit slastný vzdech.

Černovlasý muž ho s razancí, kterou by od něj Rag'ell nečekal, postrčil dozadu, až zády dopadl na matraci, a sám si na něj sedl.

Chytil Gabrielovy paže, aby si ho mohl stáhnout na sebe, ale ten zavrtěl hlavou a místo toho se natáhl někam mezi přikrývky pro malou nádobku, která sice byla ardáncovi povědomá, ale než si stihl spojit všechny indicie dohromady, horká kluzká dlaň sevřela přesně tu část jeho těla, která se něčí pozornosti nejvíce dožadovala.

Nejvyšší si zuby stiskl spodní ret a zavřel oči, protože pohled na Gabriela společně se všemi těmi dráždivými doteky na něj začínal být příliš.

Jak je možné, že všechno, co ten pozemšťan udělá, na něj tak intenzivně působí? Proč stačí jediný jeho pohled, aby nedokázal myslet na nikoho jiného, jeden jeho dotek, aby se roztřásl rozkoší...Co se to s ním děje?

„Gabrieli, počkej chvíli," snažil se ho zadržet, zatímco namáhavě lapal po dechu a třásl se po celém těle vzrušením, které se stupňovalo každým okamžikem.

Druhý muž opravdu odtáhl svoji ruku a místo toho se sklonil k jeho rtům a nedočkavě zašeptal: „Chtěl bych tě mít v sobě."

Rag'ell se nezmohl na odpověď, ale představa, kterou v něm ta slova vyvolala, způsobila, že jím projela vlna vzrušení a zasáhla ho jako elektrický výboj.

„Nechci ti ublížit," vypravil ze sebe nakonec.

„Neublížíš," pousmál se, ty modré oči zastřené špatně kontrolovanou touhou a nedočkavostí.

Ardánec chtěl ještě protestovat, ale nestihl se skoro ani nadechnout, neboť Gabriel se už nezdržoval s ničím a s hlasitým a skoro bolestivým zalapáním po dechu ho navedl dovnitř sebe.

Ten pocit, který ho poté zaplavil, byl něco tak úžasného, intimního a nepopsatelně vzrušujícího, že měl Rag'ell co dělat, aby všechny ty intenzivní vjemy rozdýchal a neskončilo to celé tady a teď.

Gabriel na něm chvíli nehnutě seděl, jak si také on snažil zvyknout na ten nový pocit a Nejvyšší se trochu obával, zda mu skutečně neublížil, protože, pokud si stihl všimnout, jeho zbrklý a netrpělivý milenec se s nějakou přípravou nezdržoval.

Rukama se zapíral o ardáncovu hruď a prsty mu křečovitě zarýval do kůže, víčka pevně sevřená k sobě a rty rozkousané skoro do krve. A pak se začal nejprve opatrně a posléze rychleji pohybovat v bocích a každý ten dráždivý pohyb je oba dostával dál a dál až do stavu, kdy existovali jen oni dva a slast, kterou si navzájem dokázali dát.

Navzdory tomu, jak velice byl celý akt vzrušující, něco Rag'ellovi chybělo, něco na tom mu připadalo nedostačující.

Zvedl se a pevně k sobě druhého muže přitiskl.

Gabriel, který na něm seděl, mu instinktivně obtočil nohy kolem boků a ruce kolem krku.

Políbili se.

Přestože tato poloha nebyla zdaleka ideální, neboť ani jeden z nich se nemohl příliš pohybovat, Nejvyšší měl pocit, že je to takhle o moc lepší. Mohl Gabriela držet v náručí, mít ho blízko u sebe a současně byli stále spojeni.

„Otevři oči," zašeptal, zatímco hleděl do pozemšťanovy tváře. Ten však nepatrně zavrtěl hlavou a zabořil mu obličej do ramene.

„Začni se pohybovat," přikázal mu skoro zoufale, protože Rag'ell ho ve svém náručí dokonale znehybnil.

„Až se na mě podíváš," trval si na svém. Nechtěl pokračovat dokud nebude mít jistotu, že je Gabriel v pořádku, že mu to není nepříjemné nebo necítí bolest.

Černovlasý muž nakonec poslechl a Rag'ell ztěžka polkl, když v těch modrých očích viděl všechny ty syrové emoce: chtíč, touhu, vzrušení, ale také...lásku. Ne, nemýlil se. To, co zahlédl v těch nádherných modrých očích, které se podivně leskly, nemohlo být nic jiného.

Jenomže poté Gabriel oči opět zavřel, zabořil svůj obličej do ardáncova krku a zachraptěl: „Tak dělej."

Nejvyšší sevřel svého milence v náručí a, protože se jeho tělo také dožadovalo svého, pohnul boky jak nejvíce mu ta krkolomná poloha dovolovala. Z Gabrielova hrdla se vydral hlasitý vzdech, a Rag'ell měl pocit, že nic krásnějšího nikdy neslyšel.

Zopakoval ten pohyb a on sám měl co dělat, aby nevykřikl nahlas, jak úžasné to bylo.

„Víc," zaslechl Gabrielův chraplavý hlas, cítil jeho ústa přisátá ke svému krku, cítil jeho paže, které ho pevně objímaly kolem ramen, cítil jeho horký přerývaný dech.

Teď mu to připadalo naprosto dokonalé.

Nakonec přetočil druhého muže na záda a on se dostal nahoru, což mu umožnilo lépe splnit vyřčenou prosbu.

Na okamžik se zarazil a pohlédl na pozemšťana, aby se přesvědčil, že je v pořádku, ale ten měl víčka stále pevně sevřená k sobě a znovu se na ardánce nepodíval.

Rag'ell si všiml, jak ty neposlušné černé vlasy stále padají do Gabrielovy tváře a stejně tak cítil i svoje vlastní dlouhé stříbřité prameny, které mu vůdce rebelů předtím rozpletl, a které mu nyní divoce poletovaly kolem obličeje při každém pohybu, při každém přírazu.

Gabriel neotevřel oči, ani když ho o to Nejvyšší znovu požádal. Neotevřel je, ani když se mu z úst dral jeden vzdech za druhým, ani když se jeho tělo zachvělo a sevřelo v křeči a slastném uvolnění.

Neotevřel oči, ani když se celý třásl v dozvucích prožité slasti, ani když zaslechl, jak Rag'ell vykřikl jeho jméno ve vrcholné extázi, ani těsně poté, když rozdýchávali ten silný zážitek a stříbrovlasý ardánec ho stále svíral ve svém náručí, a nedovolil mu se od něj odtáhnout.

Pozemšťan zůstal ležet v jeho pevném objetí vyčerpaný, chvějící se, lapající po dechu, bezvládný jako hadrová panenka.

Teprve poté, co se mu dech zklidnil, přestaly se mu klepat nohy a tep se mu vrátil do normálu, konečně otevřel oči a pohlédl na Rag'ella.

V těch modrých tůních Nejvyšší zahlédl to samé, co tam viděl i předtím, neboť navzdory očividné snaze pozemšťan své city již nadále skrývat nedokázal. V tu chvíli pochopil, co znamenala ta slova, která Gabriel na začátku vyslovil ve své mateřštině a která nechtěl, aby nikdo zaslechl.

A stříbrovlasý ardánec na to zjištění dokázal zareagovat jediným možným způsobem.

„Taky tě miluju," zašeptal potichu držíce druhého muže v náručí, ze kterého, jak doufal, mu ho již nikdy nikdo nevezme.