Stříbrovlasý ardánec již po několikáté hleděl na výsledky testu a stále tomu nedokázal uvěřit. Uvažoval, zda Gabriel něco tuší nebo to pro něj bude stejný šok jako pro Rag'ella.

Nejvyšší se svoji letkou přistál u nedaleké základny, kde tohle všechno začalo. Nyní seděl za stolem ve stejném pokoji jako před pár dny a stejně jako poprvé, co tu byl, se jeho myšlenky upínaly výhradně k černovlasému rebelovi. 

Ovšem tentokrát si na holografické obrazovce nepouštěl záběry ze zajatcova pokoje, nehledal si informace o lidských zvycích a nepřemýšlel nad tím, jaké by to bylo jejich vězně políbit. 

Od té doby již zjistil nejenom to, jak příjemné je přimknou svoje ústa k těm Gabrielovým, ale také to, jak úžasné je dotýkat se jeho nahého těla, zatímco se chvěje rozkoší. 

Potřásl hlavou, aby zahnal vzpomínky, a znovu pohlédl na výsledek genetického testu. Zapnul komunikátor, co měl na zápěstí, a zadal instrukce počítačovému asistentovi: 

„Vyhledej mi seznam všech ardánců, kteří se účastnili průzkumných misí na planetu S3PL8 za posledních čtyřicet let."

„Ovšem, zde je seznam, který jste požadoval," pronesl počítačový asistent mužským hlasem.

Asi šedesát jmen se ukázalo před ním na holografickém displeji. Rag'ell je pečlivě procházel, některá vůbec neznal, některá mu připadala povědomá.

„Porovnej jejich genetické profily se vzorkem PA5601."

„Nemohu vykonat. Je nutné nejprve zaslat žádost k přístupu do centrální ardánské databáze. Mám odeslat požadavek?"

„Proveď."

„Spojení s Ardanou bude trvat od 80 po 190 časových jednotek v závislosti na..."

„Informuj mě hned, jak dostaneš výsledek," s těmi slovy Rag'ell vypnul holografickou obrazovku a vstal od stolu.

Gabrieli, no tak, ozvi se mi, opakoval si v duchu, zatímco netrpělivě pochodoval po malé ubikaci. 

Uběhly skoro tři dny, co jejich zajatec uprchl, celé tři pozemské dny, co s ním naposledy mluvil. Dost dlouho na to, aby vůdce rebelů dostal jeho zprávu, dost času na to, aby na ni odpověděl. Ale to se zatím nestalo.

Pokud na ten vzkaz Gabriel nezareaguje, vyšle jednotku svých vojáků, aby ho vypátrala. Odmítal se smířit s tím, že by ho již nikdy neměl spatřit.

Chyběl mu jeho sametový hlas vyslovující ardánská slova s dokonalým přízvukem, chyběla mu jeho divoká povaha, jeho nádherné modré oči plné ohně. A chyběla mu ta jeho drzá ústa, která Nejvyššímu dokázala odmlouvat, ale současně kdykoli se dotkla těch Rag'ellových probouzela v stříbrovlasém ardánci všechny ty zapovězené touhy.

Komunikátor tichým pípnutím oznámil příchozí zprávu. Mrkl na displej a srdce mu poskočilo radostí.

Gabriel souhlasil se schůzkou.

~~~

Místo setkání, které si vůdce rebelů vybral, se nacházelo na okraji zničeného města nedaleko ardánské podzemní základny. Maw-ghet silně protestoval proti tomu, aby se Nejvyšší vypravil na tuto schůzku sám, ale nakonec se domluvili na kompromisu. 

Velitel společně s jednotkou těch nejlepších vojáků měl situaci sledovat zpovzdálí, ale nejprve svými skenery prověří, zda se v okolí nepohybují nepřátelé. Rag'ell však věřil tomu, že Gabriel přijde opravdu sám a neozbrojen přesně tak, jak byli domluveni. Proto též odmítl bojový oděv, elektromagnetický štít a jakoukoli zbraň.

Chtěl černovlasému rebelovi dokázat, že také on dodrží své slovo.

Šeřilo se, ale ani pomalu přicházející noc nedokázala skrýt zkázu, která zůstala po jednom z největších pozemských měst. Trosky výškových budov tyčící se proti šedivému nebi působily depresivně a poničené mosty s vraky aut jen dokreslovaly obrázek apokalypsy. Ze širokých silnic zbyly rozvaliny a z lidských příbytků popel a prach. A kdyby se zadíval pozorněji dokázal by objevit i spálené a vybělené kosti těch, kteří nestihli včas utéct.

Poprvé Rag'ell pocítil sžíravý pocit viny.

Jeden jeho příkaz, jeho jediné slovo a z města plného lidí se stalo tohle. Není divu, že ho Gabriel nenáviděl a že ho chtěl zabít. 

Konečně před sebou zahlédl osamocenou postavu, která mířila směrem k němu. Srdce se mu rozbušilo rychleji a vší silou potlačil impulz rozběhnout se k příchozímu a sevřít ho v náručí. 

Ovládl se však.

Gabriel se zastavil na pět metrů od něj. Nezdálo se, že by se k ardáncovi toužil více přiblížit. 

Černovlasý muž v ošuntělé kožené bundě a džínách s nepřístupným výrazem v obličeji byl na hony vzdálen tomu pozemšťanovi s nádherným úsměvem, jehož polibky dokázaly rozechvět každou část Rag'ellovy bytosti.

„Tak povídej, co mi chceš tak důležitého?" optal se bez pozdravu strohým tónem, který naznačoval, že pokud mezi nimi dříve existoval nějaký bližší vztah, nyní jsou opět úhlavní nepřátelé.

Rag'ell podobně odtažité chování sice napůl očekával, ale přesto ho ta strohost zaskočila.

A zamrzela.

Najednou nevěděl jak pokračovat.

„Udělali jsme nějaké testy," začal pomalu a doufal, že ten ledový výraz z modrých očí zmizí, ale nestalo se. „Kvůli tomu, že dokážeš aktivovat naše bojové systémy."

„Jaké testy?"

„Genetické a...," na pár okamžiků se odmlčel a pak s odhodláním dokončil, „Gabrieli, jeden z tvých rodičů, zřejmě otec, je ardánec."

Doposud kamenný výraz na tváři druhého muže rozbil šokovaný údiv. Ten se však brzy přetavil do ironického úšklebku: „Dobrý pokus. Tos mě sem vytáhl jenom proto, abys mi tady vykládal takovou pitomost?"

„Mluvím vážně."

„Oba moji rodiče jsou lidé," ohradil se Gabriel ostře. „A já jsem také člověk," dodal s důrazem na poslední slovo.

Rag'ell si povzdechl. Čekal, že to bude náročný rozhovor. „Jsi člověk pouze z poloviny. Tvůj biologický otec..."

„Přestaň s tím!"

„Gabrieli..."

„Chceš mi tady tvrdit, že člověk, který mě vychovával, není ve skutečnosti můj otec?" vyjel na něj a o několik kroků se přiblížil. „Že mi moje matka celý život lhala? Ne, to je jenom nějaký trik, jak mě oklamat a zmanipulovat."

„Tak to není, Gabrieli," promluvil Nejvyšší vlídně a také on se pokusil o pár kroků přiblížit. Nejraději by rozrušeného muže objal a řekl, že ho chápe. 

Opravdu jeho odmítavé reakci rozuměl. Pokud doteď o svém původu nic netušil, musel to pro něj být obrovský šok. Pro samotného Rag'ella to byl obrovský šok. 

„Není to žádný úskok," pokračoval co nejklidněji. „Proč myslíš, že jako jediný z pozemšťanů dokážeš pilotovat naši stíhačku? Aktivovat naše zbraně? Je tam genetický zámek, pojistka, aby bojové technologie ardánců nemohli používat lidé. Ale ty je používat můžeš. Jsi napůl ardánec a naše systémy v tobě rozeznaly náš generický kód."

Gabriel zaraženě mlčel, ztuhlý a skoro vyděšený, jeho modré oči konečně ztratily ten ledový výraz.

Stáli teď u sebe natolik blízko, že kdyby Rag'ell natáhl ruku, mohl by se ho dotknout.

„Jak jinak si tohle všechno chceš vysvětlit?" optal se ho Nejvyšší.

„Nerozumím vašim systémům, může to být nějaká chyba," odsekl, ale v jeho hlase kromě vzdoru a odmítání zazněl i strach. Byla pro něj opravdu ta představa, že v jeho žilách koluje ardánská krev, krev jeho nepřátel, tak nesnesitelná? 

„Jistěže, mohla by to být chyba," přikývl Rag'ell soustředěně studujíce výraz muže před sebou. „Také jsem si to nejprve myslel, ale výsledky tvých genetických testů jasně ukazují..."

„Vždyť ani nevypadám jako jeden z vás!" vykřikl Gabriel, hlas se mu třásl rozrušením. Nechtěl si tu možnost za žádnou cenu připustit.

„To je pravda," souhlasil potichu Nejvyšší. „Nevypadáš jako jeden z nás. Ještě to zkoumáme, ale zdá se, že ardánský genom je oproti tomu lidskému fenotypově recesivní."

Nechápavý výraz probleskl na tváři jejich bývalého zajatce, načež Rag'ell rychle vysvětlil:

„To znamená, že pokud dojde k...ehm...zkřížení, ve fyzickým charakteristikách převládne ten lidský: barva očí, kůže, barva vlasů. Proto jsi k nerozeznání od člověka. Přesto však tvoje genetická informace nese znaky obou tvých rodičů, tvé lidské matky a ardánského otce."

Bylo neuvěřitelné, jak lidský genom vytlačil z Gabrielova vzhledu vše ardánské. Nikdo by na první pohled nic nepoznal. Naopak vypadal jako jejich pravý opak. Nejvyšší přemýšlel, zda by takto vypadaly všechny děti vzniklé smíšením jejich dvou ras nebo je tato generická výbava unikátní pouze pro Gabriela. 

Avšak vzhledem k tomu, že černovlasý muž představoval jediný známý exemplář, mohl se jenom dohadovat.

Leic-en se svým týmem byl z tohoto objevu nadšený. A nejen proto, že se tím vysvětlily všechny ty podivnosti a ukázalo se, že chyba tentokrát skutečně nebyla na straně vědeckého týmu.

Nejraději by jejich bývalého zajatce prozkoumali kousek po kousku, ale něco takového by Rag'ell nikdy nedovolil. Nicméně alespoň nějaké kontrolní testy potřeba budou.

Ticho trvalo až neúnosně dlouho. Gabriel se zdál duchem nepřítomen, zdál se být v naprostém šoku a jeho skelný výraz naznačoval, že se uvnitř snaží srovnat se vším, co mu Nejvyšší právě prozradil. 

Stříbrovlasý ardánec se přece jen odvážil a udělal ten jeden poslední krok, aby co nejvíce zmenšil vzdálenost mezi nimi, načež opatrně natáhl ruku, aby se mohl dotknout té pozemšťanovy.  

Navzdory tomu jak intimní věci spolu ještě nedávno dělali, se nyní i pouhý dotek zdál jako obrovské narušení osobního prostoru.

Prsty opatrně přejel po hřbetu Gabrielovy ruky a chtěl ji sevřít ve své. Ten pohyb přivedl druhého muže zpět do přítomnosti, odtáhl se a o dva kroky ustoupil. 

Ta reakce Rag'ella ranila více než kdyby se mu vůdce rebelů znovu pokusil vrazit ostří do krku. 

„Jak by k tomu vůbec mohlo dojít?" promluvil konečně černovlasý muž, jeho hlas zněl vyrovnaně, ale dalo se poznat, že pod tom zdánlivě klidnou fasádou je stále v šoku. 

„Ještě to ověřuji, ale říkal jsem ti, že jsme vaši civilizaci zkoumali dlouho před invazí, Zemi již dříve navštívilo několik průzkumných posádek. Samozřejmě měli přísný zákaz ukazovat se lidem, natož s některým z nich navázat kontakt, ale také ardánci dělají chyby a porušují pravidla."

„Copak je vůbec možné, aby spolu člověk a ardánec měli dítě?" padla další otázka, opět zcela klidným a kontrolovaným tónem.

„I mě to překvapilo, ale jsi živoucím důkazem toho, že to lze." 

Další důvod, proč byl Gabriel natolik výjimečný.  Zjištění, že ardánci a lidé spolu opravdu dokáží zplodit potomstvo, představovalo velké překvapení, neboť zatím tato možnost existovala pouze jako vědecká teorie.

A před ním teď stal nepopiratelný důkaz toho, že se tato neověřené teorie stála skutečností.

Přestože se tak stalo díky porušení jednoho z nejpřísnějších ardánských zákonů. Zákona, který zakazoval jakékoli intimní styky s jinou rasou. Zákona, který on sám porušil.

„Ne, tomu prostě nevěřím," zavrtěl Gabriel odmítavě hlavou.

Rag'ell se neudržel, podruhé se k němu přiblížil a opět se pokusil sevřít jeho ruku ve své. 

Tentokrát ho druhý muž nechal, ty modré oči na něj zmateně a ztraceně hleděly a Nejvyšší si přál říci nebo udělat něco, co by mu ulevilo.

„Vrať se se mnou zpět na loď, nech nás provést pár kontrolních testů a pak..."

„Nikam s tebou nepůjdu," odsekl příkře, vytrhl svoji ruku z té ardáncovy a zprudka ho od sebe odstrčil. 

Jestliže Stříbrovlasý kat doufal, že Gabriela přesvědčí, aby s ním odešel, ta nepatrná naděje se mu právě rozplývala před očima. 

„Vrať se se mnou dobrovolně," zkusil to znovu. „Prosím."

„Ne, já odcházím," pronesl vůdce rebelů odhodlaně a bez dalšího slova zamířil pryč.

Rag'ell si povzdechl a mávl rukou. Opravdu doufal, že k tomuhle nedojde.

Ze stínů vystoupil Maw-ghet a s ním i elitní skupina vojáků, kteří Gabrielovi zatarasili cestu. Ten přelétl ardánské vojáky pohledem, pak se otočil a nepřátelsky se na Nejvyššího zadíval: „Slíbil jsi, že mě necháš odejít."

 „Lhal jsem," odvětil chladně, přestože všechno uvnitř něj se svíralo nepříjemným pocitem, který mu obracel žaludek naruby.

Gabriel se nebránil, když mu vojáci nasadili pouta, ale jeho pohled plný zklamání, výčitek a ledové zášti se zabodával Rag'ellovi do tváře a v srdci stříbrovlasého ardánce otevíral krvácející ránu.  

Nejvyšší se cítil příšerně a ponurá atmosféra zničené velkoměsta ještě přiživovala jeho už tak obrovský pocit viny.    

Ale jinak to nešlo.

Od začátku věděl, že nemůže nechat Gabriela odejít. Už jenom kvůli tomu, co zjistil o jeho původu, bylo nutné, aby zůstal pod ardánskou kontrolou. Navíc o něj Rag'ell nechtěl znovu přijít. 

„Můj pane, vy jste měl nějaké tušení ohledně toho muže?" vytrhl ho Maw-ghet ze zamyšlení a on konečně odvrátil pohled od jejich opětovně chyceného vězně, kterého vojáci právě odváděli pryč. „Proto jste se o něj tolik zajímal?"

„Já jen..." odmlčel se a zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že neměl vůbec žádné tušení, alespoň ne vědomě. Tohle celé byla pouhá shoda okolností.

„Je zřejmé, že došlo k neomluvitelnému porušení našich zákonů," promluvil znovu Maw-ghet. „Musíme odhalit viníka a přísně ho potrestat."

„Ovšem," přikývl Nejvyšší myšlenkami stále u černovlasého pozemšťana, který nebyl tak docela pozemšťanem. „Musíme najít Gabrielova biologického otce." 

~~~

To, co jste asi již tušili, se zde potvrdilo. Gabriel to zjištění nevzal úplně nejlépe, ale snad mu Rag'ell pomůže se s tím srovnat.😉

Mějte se krásně!