Opět unikli jen tak tak.

Gabriel Cassel odložil zbraně a zcela vyčerpaný klesl na zaprášenou zem jejich podzemního úkrytu, zatímco v duchu počítal ztráty.

Dva jeho muži zemřeli, jeden byl raněný. Zbytku se podařilo utéct.

„Sráči zasraný," ulevil si Garret, nejstarší z rebelů, který se ve všudypřítomné špíně snažil vyčistit si ošklivě vypadající ránu na předloktí.

Garret byl bývalý žoldák, tvrdý a odhodlaný muž, kterého nezastavilo téměř nic. Jeden z Casselových nejlepších vojáků.

Nad jejich hlavami se nacházely zbytky zničeného velkoměsta, které neúnavně prohledávala armáda cizáků, jenž jim byla v patách. Jejich stísněný a špinavý úkryt původně sloužící jako jedna z technických místností podzemní dráhy se naštěstí nacházel dostatečně hluboko, aby je nepřátelské senzory nezachytily.

Ardánská technika byla podstatně vyspělejší než ta lidská. Již před úplně prvním útokem vyřadili cizáci všechny satelity a vysílače. Co nezničili z oběžné dráhy, dorazila silná elektromagnetická vlna, kterou zlikvidovali veškerou pozemskou komunikaci.

Cokoli složitějšího než toustovač, přestalo v jediném okamžiku fungovat. Mobily, počítače, hodinky, ze všech digitálních zařízení se stala pouhá kovová těžítka.

Bez počítačů, bez navigací, bez radarů je ardánské štíhlé stíhačky a útočné letouny jednoduše dorazily.

Gabriel Cassel patřil také k pilotům. Na začátku války sloužil u letectva, než ho sestřelili. Stejně jako všechny z jeho letky. Po týdnech zuřivých bojů a krvavých ztrátách bylo jasné, že pozemské síly nemají proti těm cizáckým šanci.

Odpor byl marný.

Následoval totální blackout, naprostý chaos a za několik měsíců konec.

A kapitulace.

Zbyly jen ostrůvky neorganizovaného odporu, poslední z těch, co se odmítli vzdát a podřídit se novému světovému řádu.

Skupinky rebelů, které se nyní shromažďovaly pod vedením Gabriela Cassela.

Velitel pohlédl na svého spolubojovníka, který si obvazoval ránu se zručnosti někoho, kdo už takovou činnost dělal mnohokrát předtím.

Garret byl zdaleka nejstarší a nejzkušenější z jeho lidí, prošedivělé vlasy a hluboké vrásky svědčily o pokročilém věku. Většina ostatních byla mnohem mladší. Někteří ještě děti. Odhodlané, odvážné a připravené položit život. Přesto stále ještě děti. Děti, co přišly o všechno.

Nejmladšímu Markovi bylo třináct, vyhublý kluk s obrovským odhodláním a odvahou, která konkurovala dokonce i té jeho. Rodiče chlapci zemřeli při první vlně útoků. Naštěstí on a jeho bratr stejnému osudu unikli. A teď toužili po odplatě.

Sám Gabriel netušil, co se stalo s jeho rodinou. Zda se jeho rodiče a mladší sestry stihli evakuovat nebo jejich těla zůstala někde pod troskami. Nedokázal o nich zjistit žádné zprávy, ale stále doufal.

Ale ať už žili nebo ne, kvůli nim pokračoval dál. Kvůli nim, kvůli svobodě, kvůli tomu, aby cizím dobyvatelům předvedl, že lidé se jen tak nevzdávají.

Vytáhl jeden z dnešních nejcennějších úlovků. Ardánský komunikační přístroj. Zařízení podobné náramkovým hodinkám s průhledným displejem připomínající křehké sklo. Ale jen vzhledem, materiál byl ve skutečnosti nerozbitný.

Cizácká technika na rozdíl od té pozemské na planetě fungovala.

Trvalo mnoho dní než se rebelům podařilo rozluštit jejich šifrování, ale za pomoci Erica, bývalého programátora a příležitostného hackera, to dokázali, a teď byli schopni používat jejich zařízení i jejich zbraně. Pokud je ukořistili.

Což bylo cílem dnešní mise.

Na malém displeji mimozemského zařízení se červeně rozblikaly neznámé znaky podobné slepeckému Braillovu písmu, ale Gabriel už nyní věděl, jak obejít ardánské zabezpečení a nabourat se do jejich komunikační sítě.

Do napjatého ticha se mezi statickým praskáním rozezněly hlasy a slova cizího jazyka.

„Ty té jejich hatmatilce rozumíš, Gabe?" zeptal se Garret, který svému veliteli pohlédl přes rameno na svítící displej.

„Jo, naučil jsem se to," přikývl nepřítomně černovlasý mladík a znovu se zaposlouchal do hlášení nepřátel.

Gabriel měl na jazyky talent, a proto mu stačilo jen pár měsíců, aby si dokonale osvojil řeč jejich dobyvatelů.

„Jsi dobrej," hvízdl uznale Garret. „Co říkají?"

„Zdá se, že to vzdali a vracejí se k lodi pro další instrukce. Ale pro jistotu tady zůstaneme ukrytí do rána."

V malém vydýchaném prostoru se tísnily skoro tři desítky lidí. Tiskli se k sobě, posedávali na špinavé podlaze, unavení a vystrašení. Někteří si šeptem povídali, někteří hleděli na svého velitele a mlčky sledovali jeho rozhovor s postarším žoldákem.

K pohybu po městě rebelové obvykle používaly zničené trasy metra, často se též rozdělovali na menší skupinky a svoje úkryty měnili, aby nepřátele zmátli. Zůstávat někde příliš dlouho bylo riskantní.

„Našel jsi v tom něco zajímavého?" zeptal se s nadějí Garret, když si všiml, že Gabriel prohledává záznamy a data uložená v ukořistěném zařízení. „Nějakou jejich slabinu, něco čím bychom je mohli porazit?"

„Jasně, sebedestrukční kód, který ve vteřině odpálí všechny jejich lodě."

„Vážně?" rozzářily se vrásčitému žoldákovi oči.

„Ne," ušklíbl se Gabriel sarkasticky, „to byla ironie, jestlis to nepoznal. A, mimochodem, tohle," zvedl ruku s přístroj podobný hodinkám, který si připevnil na zápěstí, „se nazývá komunikátor, ne databanka jejich tajných plánů."

Vědci se v prvních týdnech války pokoušeli prozkoumat ardánskou anatomii a odhalit případné slabiny.

DNA této mimozemské rasy bylo překvapivě velice podobné té lidské, shoda více než v 98,5%. Ardánci se obyvatelům Země podobali natolik, že se genetičtí výzkumníci domnívali, že obě rasy museli mít společného vývojového předka.

Dobyvatele však nezajímalo, že lidé by mohli být jejich vzdálení příbuzní. Nezajímala je tato záhada, co nedala pozemským vědcům spát.

Považovali se za nadřazený národ, vyspělejší civilizaci. Považovali se téměř za bohy. A lidmi zcela pohrdali. V jejich mimozemsky fialových očích byli lidé pouze tupá zvířata. Nehodni k navázání komunikace, jakémukoli vyjednávání či hledání kompromisu. Odsouzeni k porážce a otroctví.

„Jejich slabinou jsou oči, špatně snáší sluneční světlo," ozval se Gabriel po chvíli, „to je..."

„...dokáže oslepit," doplnil malý Mark, který přistoupil blíž a připojil se k jejich diskuzi. „To přece už víme, a taky víme, že proto nosí kontaktní čočky s filtry. Taky mají vyspělou techniku, které nedokážeme konkurovat, a palebnou sílu, co stačí na to, aby celou planetu vymazali z existence. Naše zbraně proti nim nezmůžou vůbec nic."

„Jo, jsme v prdeli, kluku," ozval se podrážděně Garret a shrnul si dlouhé prošedivělé vlasy z obličeje. „To není žádná novinka. Tak zavři klapačku a nech mluvit dospělé."

„Jaký je tedy váš plán?" přidal se k Markovi jeho starší bratr Michael, který si Garreta nepřátelsky změřil.

Nesnášel, když se někdo navážel do jeho mladšího brášky. Oba sourozenci si byli velice podobní, oba tmavé pleti, s krátkými černými vlasy a symetrickým obličejem. A také oba vyhublí, což patrně způsobilo jejich dlouhé strádání a špatná strava.

„Budeme se dál schovávat v kanálech a živořit na odpadcích jako krysy?"

„Prozatím ano," zvedl Gabriel pohled od displeje a zadíval se do vzdorovitých Michaelových očí.

„A co pak?"

„Chci vylákat Rag'ella na Zem. Chci ho dostat sem dolů a chci ho zabít."

Mark na něj nevěřícně zíral, Michael se ušklíbl a Garret se rozesmál na celé kolo: „A teď tu o Červené Karkulce, Gabe. Jako by ten hajzl někdy opustil svoji loď."

„Vylákám ho sem," trval na svém Cassel, ale Garret se dál smál.

I Gabriel věděl, že je to malá šance, ale pokud by se jim to podařilo, bez svého Nejvyššího by se cizáci ocitli v koncích.

Bez svého vůdce. Bez svého boha.

Ardánská společnost stála na zcela jiných základech než ta pozemská. Nedalo se mluvit o jakékoli demokracii, v jejich hierarchii měl každý svoje pevně dané místo a pozici určenou dle schopností a intelektu.

Za Nejvyššího, jak nazývali svého svrchovaného vůdce, si volili toho nejlepšího z nejlepších. Ten vládl absolutní mocí, jeho slovo znamenalo zákon. On rozhodoval. A pokud by se mělo soudit podle Rag'ellovy bezchybné strategie při obsazování planety, o jeho mimořádných taktických schopnostech a inteligenci se nedalo pochybovat.

Perfektně koordinoval veškeré operace a detaily útoků dokázal propočítat s precizností nejlepšího pozemského počítače. Nejbystřejší mozky z celé planety se mu nevyrovnaly a nedokázaly předvídat jeho kroky ani připravit náležité obranné akce.

Ale i ten nejchytřejší musí někdy udělat chybu.

A Gabrielovi připadalo, že se konečně dočkal. Rag'ell se začal chyb dopouštět. Jak jinak si vysvětlit, že rebelové už poněkolikáté unikli z jeho nastražené léčky a znovu se vyhnuli smrtícímu útoku ardánců?

Schválně nebo nevědomky mu Rag'ell vždy ponechal únikovou cestu.

Co když se však místo chyby jednalo o promyšlenou strategii, jak si s ním pohrát a vyzkoušet jeho schopnosti? Možná to měla být pouze složitá partie šachů, kterou s ním Nejvyšší z ardánců vedl a krátil si tak dlouhou chvíli před tím, než ho rozmáčkne jako obtížný hmyz.

Ale ať to znamenalo cokoli, docílil Gabriel Cassel toho, co se ještě žádnému z lidí nepodařilo.

Získal si Rag'ellovu pozornost.