Gabriel měl zvláštní pocit. 

Na jednu stranu byl spokojený, uvolněný a v posteli s opravdu pěkným klukem, přestože slovo "pěkný" ani zdaleka nevystihovalo, jak úžasně Rag'ell vypadal sedíce mezi hedvábnými přikrývkami bez jediného kousku oblečení se svými stříbřitými vlasy rozpuštěnými a spadající mu na nahá záda. 

Navíc se nacházeli na vesmírné lodi v soukromých pokojích poskytující jim veškerý komfort s dech beroucím výhledem na planetu Zemi a nekonečný vesmír. 

Všechno se zdálo dokonalé

Až na to, že se cítil jako zrádce. 

V té posteli se totiž nacházel se Stříbrovlasým katem, tím, kdo si podrobil jeho domovskou planetu, kdo si zotročil celé lidstvo a nazval se jejich pánem.

V zápalu vášně bylo jednoduché zapomenout, že tenhle kluk je jeho úhlavní nepřítel, nepřítel celé Země. Že je to právě on, koho měsíce plánoval zlikvidovat. A koho měl před chvílí skvělou příležitost zaskočit a pokusit se zabít. Avšak on si tu příležitost nechal proklouznout mezi prsty.

V duchu si své rozhodnutí obhajoval tím, že nechat Rag'ella naživu je pro něj nyní lepší strategie. Když se teď dostal na mateřskou loď cizáků a přímo k jejich vůdci, nebylo by moudřejší využít té očividné náklonosti, kterou k němu Nejvyšší choval ke zjištění informací? 

Kdo z lidí někdy pronikl až sem nahoru? Kdo z nich se kdy přiblížil k samotnému vůdci ardánců a získal u něj takovéto výsadní postavení? Byla by škoda tak jedinečné situace nevyužít. 

Ano jistě, takhle to udělá. Nebude se prozatím pokoušet Stříbrovlasého kata zabít, místo toho se vetře do jeho přízně a pokusí se zjistit co nejvíce informací o nepřátelích. 

Něco uvnitř ho však nahlodávalo, že si touto změnou plánu chce jen racionálně zdůvodnit, že Rag'ella již zabít nechce, že to nedokáže, protože se jeho odhodlání pomalu rozplývá v těch éterických fialových očích.

Jeho věznitel sedící vedle něj na posteli si vzal z misky další kuličku hakkri a hned jak ji snědl, sáhl pro další. Bylo znát, že to podivné oranžové ovoce má vážně v oblibě a Gabriel se neudržel, aby se neusmál.

„Vážně ti nechutná?" zeptal se ho Nejvyšší, který misku přistrčil mezi ně, aby si pozemšťan mohl také nabídnout. 

„Moc ne," zakřenil se, připadalo mu to jako kdyby kousnul do malého citrónu, který měl uvnitř sebe šíleně přeslazené měkké jádro.

Přesto vzal jednu kuličku, strčil si ji do pusy, ale nesnědl ji, držel oranžové hakkri mezi zuby, načež svá ústa přiblížil k těm Rag'ellovým a, teprve když se pevně spojila, ovoce rozkousl. 

Pocítil tu sladkokyselou chuť, která se mu rozlila na jazyku smíchanou s chutí ardáncových úst.

„No, možná bych si zvykl," pousmál se Gabriel a vzal si další kuličku, ale tentokrát ji vložil přímo do úst druhého muže, který se s ním ochotně podělil stejným způsobem.

Ten další polibek trval déle a když se od sebe po chvíli odlepili, ty fialové oči se leskly rychle se vracející touhou. „Vy pozemšťané máte podivnou úchylku všechno brát do úst," vydechl a svými prsty se zlehka dotkl zajatcových rtů.

„Předtím sis nestěžoval," ušklíbl se černovlasý pozemšťan pozorujíce Rag'ella, kterému se jistě vybavil ten okamžik, kdy zjistil, co Gabrielova hříšná ústa dovedou. 

„A jaké podivné úchylky mají ardánci?" zeptal se zvědavě a přitom zlehka skousl jeden z těch prstů, které mu stále přejížděly po rtech.

V duchu si vynadal, jak rychle podléhá ardáncovu kouzlu, uvědomoval si, že si musí dávat pozor, aby se do toho nezapletl. Měl by si neustále připomínat, že tento muž je jeho nepřítel a že tohle celé dělá pouze proto, aby se k němu dostat blíže a využil jeho náklonosti ve svůj prospěch.

„Asi nic, co bys považoval za zajímavé," pohlédl Rag'ell na svého vězně a neodolal, aby nezajel do těch černých rozcuchaných vlasů, které mu padaly do tváře. „My nejsme jako lidé, naše sexuální interakce nejsou tak...vynalézavé."

„Takže nuda."

„Pro člověka nejspíš ano. Ale musíš pochopit, že sexuální kontakty nejsou pro ardánce natolik důležité, jde hlavně o způsob reprodukce a navíc je to velice soukromá věc, takže netuším, co se děje v ložnici ostatních."

„Není divu, že lidem připadáte upjatí."

Rag'ell si ho chvíli prohlížel a pak rukou sjel na jeho krk, z jeho výrazu se dalo poznat, že se v mysli vrací k jejich nedávno skončeným milostným hrátkám a nebyl  by proti, aby pokračovali v dalším objevování.

„Nikdy jsem nepoznal rasu tak ovládanou svými sexuálními touhami jako jsou lidé. Vaše informační síť je toho plná, jako byste na nic jiného nemysleli." 

„A na co teď myslíš ty?" pousmál se Gabriel a sjel ho vedoucím pohledem. Nato se k němu naklonil ještě blíže, jako kdyby ho chtěl opět políbil a sledoval, jak se ardánec nedočkavě zachvěl očekávajíc jeho rty na těch svých. Ale nedočkal se.

Černovlasý muž ho nechal po tom polibku marně toužit, bavilo ho Nejvyššího provokovat, bavilo ho vidět, jak se snaží nepodléhat mu a přesto nakonec na plné čáře selže. Líbilo se mu, jak se chvěje touhou, jak jeho tělo reaguje na Gabrielovu blízkost, jak touží po dalších dotecích. 

Bohužel tohle byla nebezpečná hra. A dvousečná zbraň. Stejně silně jako Rag'ell reagoval na jeho přítomnost, reagoval Gabriel na tu ardáncovu. V duchu si však říkal, že dokud zůstane jen u fyzické touhy, dokáže to ovládnout. Dokáže zůstat nad věcí, protože s tím má zkušenosti. Což se o vůdci cizáků říci nedalo. Pro něj bylo tohle všechno očividně nové a, jak sám přiznal, nevěděl si s těmi pocity rady. A ta nezkušenost hrála v pozemšťanův prospěch.

„Víš, lidé nemají sex primárně kvůli reprodukci, mají ho většinou pro zábavu, protože je to příjemné a vzájemně je to sbližuje."

Mohl by říct, že někdy je to též vyjádření lásky, ale do toho se pouštět nechtěl. Za prvé na romantickou lásku nevěřil a za druhé, i kdyby přece, nechtěl si zrovna teď spojovat sex, tedy to co je mezi nimi, s hlubšími city. 

„Hm," zamyslel se Rag'ell a neodolal, aby se ke Gabrielovi nepřitáhl blíže, zatímco svými prsty zlehka sjel z černých vlasů níže na jeho krk přes klíční kost na rameno a zase zpět. „Naše civilizace nestojí na zábavě, ale na tvrdé práci, museli jsme všichni věnovat obrovské úsilí, abychom se dostali tam, kde jsme nyní. My svůj život zasvěcujeme učení a zdokonalování."

Takže žijí jako mniši, bez jakýchkoli světských radostí a požitků soustředění pouze na práci, pomyslel si zajatec v duchu, ale nahlas neřekl nic.

Avšak podle toho, jak Rag'ell intenzivně reagoval na jejich milostnou hru, by tipoval, že Nejvyššímu nějaké podobné odreagování chybělo. Byl to kluk jenom o trochu starší než on sám a pokud celý dosavadní život strávil prací a učením, nedivil se mu, že něco takového postrádal. V dosti konzervativní ardánské společnosti možná ani neměl příležitost zjistit, co vlastně chce.

„Ty jsi nikdy předtím neměl, jak říkáš, sexuální interakci s klukem? " zeptal se ho Gabriel, i když si odpovědí byl celkem jistý.

„Ne, ale...," pohodil hlavou, až se jeho dlouhé stříbřité vlasy rozletěly, viditelně se mu příliš nechtělo na to odpovídat.

„A nenapadlo tě, že důvod, proč tě tolik přitahuji zrovna já, je ten, že prostě preferuješ muže?"

„Napadlo. Ale proč jsem nikdy nic podobného necítil s ardáncem? Proč až teď s tebou? S člověkem?"

„Protože jste podle všeho všichni studení jako psí čumák a sex máte jednou za uherský rok?"

„Cože?" 

Gabriel se sice snažil, aby to přirovnání v ardánštině vyjádřil co nejlépe, ale v cizáckém jazyce zkrátka podobný idiom neexistoval.

„Chtěl jsem tím říct, že se očividně o sex tolik nezajímáte a proto jsi patrně neměl příležitost zjistit, po čem doopravdy toužíš," pokusil se to vysvětlit lépe.

„Možná," zamyslel se a pak se na pozemšťana usmál. „Takže studení jako psí...hm, zajímavé." Dokonce se ani neurazil nad tou poznámkou, bylo znát, že se v Gabrielově přítomnosti cítí daleko uvolněněji než předtím a už není zdaleka tak ostražitý.  

„Je neuvěřitelné, jak dobře ovládáš naší řeč, kdybych tě neviděl před sebou, řekl bych, že mluvím s rodilým ardáncem."

„Mám talent na jazyky a prý mám také absolutní sluch. Hrál jsem nějakou dobu na klavír...ehm, to je...

„Vím, co je klavír, viděl jsem fotografii ve vaší databázi." 

„Matka myslela, že ze mě bude hudební virtuóz, ale já chtěl létat. Přál jsem si stát se pilotem NASA, dostat se do vesmíru, ale neprošel jsem výběrem. Nakonec jsem se stal armádním pilotem," vysvětlil a v duchu si pomyslel, že by ho nikdy nenapadlo, za jakých okolností se do vesmíru přece jen podívá, a že se jeho chlapecký sen vyplní zrovna takhle. Osud má někdy smysl pro ironii.

Rag'ell na něj pohlédl: „Takže ses účastnil letecké bitvy proti nám?"

„Ano," přikývl trpce, ta uvolněná atmosféra mezi nimi náhle potemněla. „Celou moji letku jste zlikvidovali během pár minut. Vydržel jsem z našich nejdéle, ale pak sestřelili i mě. Naštěstí jsem se stihl katapultovat."

Nastalo tíživé ticho, jak obou došlo, že za tímto pokojem se stále nachází svět, ve kterém jsou oni dva nesmiřitelní nepřátelé. 

Gabriel myslel na své padlé kamarády z letky, na svoji rodinu, o které neměl měsíce žádné zprávy, a ten mrazivý pocit, že je zradil tím, že si nyní bezstarostně užívá Rag'ellových doteků, ho zaplavil naplno. 

Proč to musí být tak složité a zamotané?

Vzpomněl si na svoji matku. Ona ho z rodiny nejvíce chápala, nejvíce ho podporovala. Dokonce i jeho mladší sestry na něj občas žárlily a nazývaly ho maminčin mazánek. Mariana Cassel naprosto respektovala všechna rozhodnutí svého syna, od výběru jeho partnerů po životní styl. Pouze na jedné věci se neshodli. Na jeho touze stát se pilotem. Matka to dlouho nemohla překousnout, rozmlouvala mu to a bála se o něj. Připadalo jí to příliš nebezpečné. 

Naposledy s ní mluvil pár dní před leteckou bitvou, ve které ho sestřelili. Měla za to, že vláda dělá obrovskou chybu, že by se ardáncům neměli stavět na odpor, že je to zbytečné a bude to stát mnoho životů. Gabriel s ní nesouhlasil, chtěl bojovat, chtěl nasednout do své stíhačky a ukázat těm arogantním cizákům, že lidé se jen tak nevzdávají.  

Nakonec se dosti bolestivým způsobem přesvědčil, že matčin náhled byl správný a odpor proti cizákům marný. Nyní pevně doufal, že svoji matku ještě někdy uvidí. Doufal, že se jí podařilo uniknout dříve, než jeho rodné město lehlo popelem stejně jako mnoho dalších po celém světě.

„Co je tohle?" vytrhl ho Rag'ellův hlas z depresivních myšlenek. Cítil ardáncovy prsty jak mu přejíždí zezadu po šíji, kde se skrytý pod linií nezastřižených černých vlasů nacházel drobný nápis.

„To je tetování, co jsem si nechal udělat na škole," ušklíbl se Gabriel při vzpomínce na své hříchy z mládí vděčný za to, že ho ta otázka zavedla k veselejším úvahám.

„Co znamená?" snažil se ardánec rozluštit anglický nápis.

„Je to takový citát: Find what you love and let it kill you," vysvětlil a jedním dechem větu přeložil do ardánštiny. „Najdi to, co miluješ, a nech se tím zabít."

„Tos vymyslel ty?"

„Ne, autorství se přisuzuje jednomu americkému spisovateli z 20. století."

„Byl to nějaký filozof?"

„Ne, to opravdu ne," zasmál se, „spíš naopak. Byl to bohém, rebel proti společnosti."

„Asi chápu, proč sis vybral zrovna jeho slova," poznamenal s pobaveným úšklebkem Rag'ell, ta napjatá atmosféra, co se mezi nimi ještě před chvílí vznášela, se pomalu vytrácela.

„Líbí se mi ta myšlenka, že máš najít něco, co tě naplňuje a co budeš milovat natolik, že se tím necháš zcela pohltit, že tomu obětuješ vše, že se tím necháš i zabít."

„Něco jako létání?" zareagoval Nejvyšší a Gabriel na něj překvapeně pohlédl.  Nečekal, že by ho ardánec tak dobře pochopil.

„Ano, přesně tak. Létání je úžasné, krásné, ale nebezpečné. Ale když to miluješ, nevadí ti nebezpečí, nevadí ti, že tě to může zabít."

Rag'ell se na něj zvláštně zadíval a pozemšťan cítil, jak se mu rozbušilo srdce rychleji, jak se pod pohledem těch pronikavých fialových očí uvnitř celý chvěje. Ty oči mu již nepřipadaly cizí a mimozemské, ale naopak neuvěřitelně známé.

Vzpamatuj se, je to tvůj nepřítel, ten, co má na svědomí miliony mrtvých, opakoval si v duchu, ale příliš to nepomáhalo.

A když ho Nejvyšší políbil, když ho sevřel v náručí, když se k sobě nedočkavě přitiskli, nahá kůže proti nahé kůži, už nedokázal myslet vůbec na nic. Svými prsty se netrpělivě zapojil do hry, nenasytně se dotýkajíc ardáncova těla, než ho Rag'ell zastavil a chytil za zápěstí. Přerušil jejich polibek a znovu se na svého zajatce tak zvláštně zahleděl.

„Copak?" pousmál se Gabriel. „Mám dát ruce zase nahoru a nechat je tam?"

„Ne," zavrtěl hlavou a pustil ho, „chci, aby ses mě mohl dotýkat."

Pozemšťan té volnosti ihned využil a vjel druhému muži do vlasů, které mu v dlouhých zářivých pramenech padaly kolem obličeje a poté se svými prsty dotkl malé jizvy na krku, která tam zůstala po jeho útoku dýkou.

Ani pak se ardánec nepohnul, nechal Gabrielovy ruce volně bloudit, přejíždět po své hladké kůži, po každém citlivém místě.

„Už se nebojíš, že se o něco pokusím?" pronesl černovlasý rebel provokativně a zlehka ho kousl do spodního rtu.

Rag'ell se ho dotkl na šíji v místě, kde se skrytý pod vlasy nacházel vytetovaný nápis, a pak odevzdaně zašeptal:

„Zdá se, že také já jsem našel a zamiloval si něco, co mě asi nakonec zabije."