Garret hleděl na zničené město před sebou a v myšlenkách se už po tolikáté vracel ke Gabrielovi. Vyčítal si, že ho opustil a nechal ve spárech ardánců, přestože to byl sám jejich hrdý velitel, který mu přikázal odejít.

Nechtěl se však vzdát naděje na to, že se se svým přítelem opět shledá.

Rebelové věděli, že se v okolí nachází podzemní ardánská základna a tam Gabriela pravděpodobně odvlekli. Bohužel objevit její přesnou polohu se jim nepodařilo, přestože se pokoušeli cizáky sledovat.

Kde asi teď jsi, Gabe? pokládal si prošedivělý žoldák dokola stejnou otázku, zatímco hleděl na trosky zničeného velkoměsta, nad kterým se právě ukázaly první paprsky vycházejícího slunce. 

Svítalo a Garret přemýšlel, zda jejich velitel vůbec ještě žije nebo ho ardánci popravili za jeho pověstnou vzpurnost.

Společně se zbytkem těch, kteří přežili útok, se snažil přijít na způsob jak Gabriela osvobodit, přestože mu bylo jasné, že takový úkol je téměř neproveditelný. 

Proniknout do plně obsazené cizácké základny, o které nevěděli, kde přesně leží, kolik se uvnitř nachází vojáků a jaké mají vybavení, se rovnalo sebevraždě. 

Přesto dál sledoval okolí a doufal v přízeň osudu. Třeba se jim naskytne nějaká vhodná příležitost. 

Žádná cizácká loď od včerejšího dne nevzlétla, což byla jediná dobrá zpráva. Pokud by se Rag'ell rozhodl Gabriela transportovat na svoji mateřskou loď, bylo by vše ztraceno. Dokud je na Zemi, existuje šance, přestože minimální, že rebelové svého neohroženého vůdce zachrání.

Všude panoval klid, mrtvolný klid. Nikde nikdo, ani krysa, která by proběhla kolem a pátrala po zbytcích. A že se jich v útrobách města nacházeli tisíce. To Garret dobře věděl, někdy po něm lezli i ve spánku.

Naposledy obhlédl torza zničených budov a měl se k návratu. Přes den se kolem občas pohybovaly hlídky ardánců a nemělo cenu riskovat, že na ně narazí. Jen těžko by mu prokázali stejnou schovívavost jako předtím a nechali ho jít.

Pod podrážkami těžkých vojenských bot mu skřípaly střepy zničených lamp a vymlácených oken, bez povšimnutí míjel vypálené domy a trosky lidských obydlí, až konečně dorazil ke vstupu do podzemních garážích bývalého obchodího centra. Tam rebelové našli svůj prozatímní úkryt.

Mimo jiné se ve skladech obchodu stále nacházely zásoby potravin, které zázrakem přežily nájezdy rabujících lidí, než i ti poslední zničené město opustili. 

Prošel kolem zaparkovaných vraků aut k zadní části podzemních garáží, kde se nacházely technické místnosti obsluhy. Na okamžik se zastavil u trojice mladíků, kteří se patrně vydávali na detailnější průzkum opuštěného obchodního domu ve snaze objevit další jídlo a jiné užitečné věci.

Popřál jim hodně štěstí než zamířil přímo do jedné z větších místností za Ericem. Světlovlasý programátor Garreta sotva zaregistroval, dál pracoval na dešifrování jejich jediného ardánského komunikátoru. 

V místnosti se nacházelo mnoho obrazovek a ovládací pult s tlačítky, patrně to tu dříve sloužilo jako kancelář ostrahy, která kontrolovala dávno nefunkční bezpečnostní kamery obchoďáku. Také to tady silně zapáchalo plísní a zatuchlinou.

„Něco nového?" zeptal se prošedivělý žoldák.

Eric, aniž by vzhlédl, odpověděl: „Objevila se Alexa s pár dalšími, co také přežili."

„Fakt?" ožil Garret, ta zpráva ho potěšila. Ta holka, přestože věkem mohla být jeho dcera, se mu zamlouvala. Byla pěkná a měla odvahu, a proto nyní cítil upřímnou radost, že černovláska přežila. „Jak je na tom?"

„Trochu potlučena, ale dobrý," odvětil Eric. „A taky se vrátil Michael s těmi, co předtím odešli."

Ti, co zbaběle utekli, protože nesouhlasili s Gabrielovým plánem útoku, doplnil si v duchu žoldák, jemuž tato informace dobrou náladu opět pokazila. Nestál o to se s Michaelem a tou jeho bandou poseroutků bavit.

 „Co tu chtějí?"

„Prý slyšeli o Gabovi a chtějí nám pomoct ho najít."

„To určitě," ušklíbl se Garret, „spíš slyšeli, že jsme našli téměř nedotčený  sklad jídla."

„Ty vždycky vidíš v lidech jen to nejhorší."

„Zato ty jsi nepoučitelný idealista. Možná kdyby neutekli a pomohli nám při útoku, nemusel to Gabriel odnést," odsekl starší muž, rozvalil se do potrhaného křesla a hodil nohy na nefunkční ovládací pult.

V tu chvíli do místnosti vstoupila Alexa. Garret se na dívku usmál a kývnutím hlavy ji pozdravil, ale jeho úsměv se přetavil do cynického úšklebku, když zahlédl dva další příchozí.

Michael, vysoký kluk tmavé pleti, který Gabrielovi od začátku oponoval ve všem, co mohl, se objevil hned za Alexou a po něm vešel malý křehký blonďáček s modrozelenýma očima, které nervózně těkaly kolem. Matthew bylo jeho jméno?

Jo, Matthew to byl. Ten Gabův bývalý přítel, milenec, hračka do postele...nebo o co mezi nimi vlastně šlo. Garret znal Gabriela celkem dlouho a proto věděl, že on na vážné vztahy nebyl. Tenhle ukňouraný studentík nebude zdaleka první ani poslední, kdo nepochopil, že u jejich černovlasého vůdce lásku na celý život nenajde.

Jednoho večera rebelové objevili bednu s lahvemi vína a všichni se opili. Když zbytek odpadl a při vědomí zůstali jen on a Gabe, vedli společně opileckou diskuzi nad smyslem života. Tehdy mu jejich neohrožený velitel kromě jiných hlubokomyslných mouder řekl, že on na lásku nevěří, že je to pouze hloupý ideál, který motá lidem hlavu. 

„Proč jste se vrátili?" zpražil Garret Michaela pohledem a ten mu ten tvrdý a nepřátelský pohled vrátil. 

Byl to však malý Matt, kdo pípnul:  „Chceme pomoct Gabrielovi."

Garret toho kluka neměl rád, nechápal, co na něm Gabe viděl. Studentík, co uměl jenom malovat, fňukat a stěžovat si. 

„Trochu pozdě, ne?" odsekl. „To jste měli..."

„Počkej!" přerušil ho naléhavě Eric. „Něco vysílají. Mimořádné ardánské hlášení na všech frekvencích."

Všichni přítomní sáhli po svých mobilech, které cizácké vysílání dokázaly zachytit. Což bylo nyní také to jediné, co dokázaly zachytit. Pozemské vysílače ardánci dávno vyřadili, čímž lidem znemožnili jakoukoli komunikaci.

Eric neváhal a pomocí ardánského zařízení na svém zápěstí vyvolal velkou holografickou obrazovku, na které cizácké vysílání zobrazil pro všechny v místnosti. Pět párů očí se napjatě upnulo na obraz před nimi.

„Gabriel," vydechl šokovaný Matthew a také ostatním se zatajil dech překvapením a údivem, když se v záběru kromě Stříbrovlasého kata objevil také jejich velitel.

Stál tam v ardánské uniformě se ztuhlým výrazem neprozrazujícím naprosto nic.

Vedle těch dvou postávali čtyři ozbrojeni vojáci.

Za nimi prosvítal průhled do vesmíru, kde se na pozadí objevila planeta Země, nicméně to ještě neznamenalo, že jsou skutečně někde na oběžné dráze. Obrazy mohly být stvořeny uměle a patrně byly.

Garret měl jistotu že Gabriel s Rag'ellem neopustili planetu. Vysílání muselo probíhat odněkud z podzemní základny.

„Dokážeš zachytit signál?" štěkl žoldák na Erica, který dál pracoval na svém komunikátoru. 

„Snažím se... Rozhodně ale nepřichází z vesmíru, jsou pořád na Zemi...někde poblíž. Pokusím se je lokalizovat."

Mezitím všichni bez dechu upínali pohled na obrazovku.

„V poslední době se množí sabotáže a útoky na mé vojáky," pronášel právě Nejvyšší svým chladným a odměřeným hlasem postrádajícím jakoukoli emoci. Jeho slova se okamžitě překládala do angličtiny, takže téměř nešlo rozpoznat, že ve skutečnosti mluví ardánštinou.

„Jakýkoli odpor je marný. Vzpoury a rebelie budou stát jen další lidské životy. Vaši vůdcové přijali kapitulaci a předali vládu nad tímto světem do mých rukou. Je povinností pozemšťanů poslechnout a sklonit se před svým novým vládcem. Přede mnou."

Garret celou dobu sledoval Gabriela, který se snažil zachovat klid. Přesto se s každým Rag'ellovým slovem na jeho obličeji stále zřetelněji objevoval vzdor a vztek.

„Gabriel Cassel, vůdce těchto samozvaných rebelů, je v našem zajetí. Mohl jsem ho nechat popravit za jeho zločiny, ale prokázal jsem mu milosrdenství. Na oplátku od něj čekám pokoru a slib poslušnosti."

„Nic takového ode mne nečekej," odvětil vzpurně Gabriel, spoutané ruce držel před sebou, jeho modré oči se leskly neskrývaným hněvem.

„Nikdy jsem se před ardánci nesklonil a nikdy to neudělám," přešel z ardánštiny do angličtiny, přestože podle Rag'ellova výrazu se dalo rozpoznat, že mu Gabrielova slova komunikátor překládá, přestože v přenosu to slyšet nebylo.

Nejvyšší ke svému zajatci pronesl něco v cizácké řeči, ale Garret ta slova nezachytil. Černovlasý muž mu stejným způsobem odpověděl, a přestože ani tentokrát tomu nebylo rozuměl, podle výrazu a tónu hlasu se dalo tušit, že i tyto věty měly k pokoře daleko. 

Navzdory tomu, že Gabriel odmítl spolupracovat a jejich vysílání tudíž neprobíhalo podle plánu, stříbrovlasý ardánec vypadal ledově klidný a s pokerovým výrazem hleděl na svého vzpurného vězně.

„Máš poslední možnost, abys pochopil, že tvůj přístup je chybný a povede jen k dalším ztrátám na životech. Počínaje tím tvým."

Modré oči nadále plály hněvem a vzdorem, ani stopa po strachu. „Už jsem ti to řekl a řeknu ti to znovu: Zabij mě, ale nepodřídím se ti."

„Gabrieli," šeptal potichu Matthew, jeho pohled stejně jako všech ostatních upřený na obrazovku. „Prosím, udělej to. Jinak tě zabije."

„Je tvrdohlavý jako mezek, on se mu nepodřídí," pronesl žoldák do hrobového ticha. Tušil, že tohle nedopadne dobře, a v duchu svého přítele vybízel: No tak, Gabe, dej tomu hajzlovi, co chce. Zachraň si život.

Rag'ellovy fialově žhnoucí oči se objevily v záběru, když oslovil své nedobrovolné posluchače: „Každý z vás si musí zvolit sám. Zda chce žít pod naší nadvládou nebo zemřít pro naivní ideu svobody."

Obrátil se na Gabriela: „Co si zvolíš ty?"

Oba protivníci si vyměnili dlouhý pohled, ten souboj jejich vůlí stejně tak to elektrizující napětí vznášející se mezi nimi bylo citelné i pro miliony přihlížejících.

„Nepodřídím se ti, raději zemřu svobodný."

Na kamenné tváři Nejvyššího se krátce mihl zklamaný a frustrovaný výraz.

Nato odvrátil pohled od Gabriela a mávl na svoje vojáky. Ti se bleskurychle chopili zbraní.

Zamířili.

Vystřelili.

Bez zaváhání, bez slitování.

Krev potřísnila světlemodrou ardánskou uniformu.

Mrtvé tělo neohroženého vůdce rebelů se tiše svezlo k zemi.

„Neee!" vykřikl Matthew.

„Ne!" vykřikla Alexa a také Garret, který za svůj dlouhý život viděl umírat mnoho svých přátel, se skoro neudržel. Žaludek se mu stáhl, hrdlo sevřelo a jeho ruce se zachvěly, když pohlédl na zakrvácené tělo černovlasého mladíka, které kleslo k zemi bez života.

Nato vše ztmavlo. 

Vysílání skončilo.

Garret rozdýchával, co právě viděl, slzy ho tlačily v očích a on několikrát rychle zamrkal, aby je potlačil. Nikdo jiný se jim však nebránil, Alexa s Matthewem se dusily hlasitými vzlyky, dokonce i Michaelovi, který měl s Gabrielem neustálé spory, tekly po tvářích slzy.

Jediný Eric nevzhlédl od svého komunikátoru na zápěstí a dál do něj něco rychle ťukal.

Do místnosti vtrhli další rebelové, všichni v nevěřícném šoku a se slzami v očích. Hleděli na Garreta, snad v očekávání toho, že je nějak ukonejší, řekne, že to, co právě viděli, co viděli miliony lidí na této planetě, není pravda.

Paradoxně to byl Eric, poďobaný, zavalitý programátor, který jim vrátil naději.

„Je to fake," prohodil jako by mimochodem, aniž by zvedl pohled od malého zářícího displeje komunikátoru. 

„Co?"

Oči všech v pokoji se na něj obrátily doufajíce v zázrak.

„Ta poslední část těsné před tím, než ho střelili, vypadá podvržená," pokračoval stejně nezaujatým hlasem Eric, zatímco jeho prsty zběsile jezdily po malém displeji, „dejte mi pár vteřin, ještě to ověřuji."

„Jsi si tím jistý?" zeptal se s opatrnou nadějí Matthew. 

„Jsem si jistý, že ten živý přenos na konci narušil jiný signál přesně vteřinu před tím, než došlo k popravě. Jsem si jistý, že v tu chvíli se signál překryl jiným, jako by ho nahradili falešnou nahrávkou. A jsem si jistý, že ardánci mají technologie k tomu ty záběry lehce podvrhnout. Což není složitější než naše speciální efekty ve filmech. Čím si nejsem jistý je to, proč by něco takového dělali."

„Takže Gabriel stále žije?" pohlédl na něj Matt svýma uslzenýma očima.

„Doufám, že ano," přikývl Eric. „Vše tomu nasvědčuje, nicméně mě nenapadá jediný logický důvod, proč by to ardánci dělali, když ho mohli popravit doopravdy."

Garret se nechtěl opíjet falešnou nadějí, přesto se nemohl zbavit dojmu, že Eric má pravdu. Nebylo by to totiž poprvé, co Rag'ell nechal Gabriela naživu, přestože mu otevřeně vzdoroval a odmítl poslušnost.  

Tušil snad, že se mu jeho zajatec nepodřídí a měl připravený tento záložní plán, aby, ať se stane cokoli, mohl svého vězně nechat žít? Proč by to dělal? Proč by vytvářel tak složité konstrukce jen kvůli životu jednoho vzpurného pozemšťana?

Co vedlo Nejvyššího z ardánců, chladného, vypočítavého a racionálně uvažujícího, k tomu, aby se choval tak nelogicky a nepochopitelně?

Copak jsi udělal, Gabe? ptal se v duchu Garret, který získával čím dál větší jistotu, že jeho přítel pořád žije. Co se to děje mezi tebou a Rag'ellem, že tě ani Stříbrovlasý kat nedokáže odsoudit k smrti?