„Neměl byste to dělat, náš Nejvyšší."

Rag'ell s nevolí pohlédl na svého podřízeného.

Přestože ta slova pronesl pobočník s přehnanou úctou a pokorou, nenáleželo mu jakkoli komentovat či dokonce zpochybňoval rozhodnutí svého svrchovaného vůdce.

Mladý ardánec si uvědomil svůj přešlap, sklopil hlavu a nejistým hlasem dodal: „Máme o vás strach, můj pane, zbytečně se vystavujete riziku."

„Riziku? Myslíš snad, že mě ti pozemšťané dokáží jakkoli ohrozit? Že se mi někdo z nich vyrovná?"

Pobočník zavrtěl hlavou a raději už mlčel. Nebyl sám, kdo nechápal rozhodnutí Nejvyššího sestoupit na obléhanou planetu a navíc do míst, kde stále probíhaly potyčky s odbojnými rebely.

Nedalo se však pochybovat o tom, že jejich neohrožený vůdce nevynikal pouze svou inteligencí a taktickými schopnostmi, ale současně byl skvělý bojovník. Protože jen ten, kdo kromě nejrůznější zkoušek prošel také tvrdým fyzickým výcvikem, mohl být vybrán za jejich Nejvyššího.

A Rag'ellovi se tak podařilo jako nejmladšímu v historii jejich světa.

Byl dokonalým vůdcem a všichni ardánci k němu oprávněné vzhlíželi. Nikdo by si neodvážil zpochybnit jeho nárok na titul Nejvyššího. On byl opravdu tím nejlepším z nich.

Mladík více neřekl a v tichosti pomohl Rag'ellovi do speciálního bojového obleku, který používaly jejich pozemní vojenské jednotky.

Tmavým oděvem z odolného avšak pružného materiálu téměř nic neproniklo. Vysoké boty se speciální podrážkou umožňovaly bezproblémový pohyb na cizí planetě a upravovaly lehce odlišnou gravitaci Země. A v  pouzdrech na bocích se nacházely nejničivější střelné zbraně. 

To nejlepší z ardánské technologie ale ukrýval široký kovový náramek na předloktí. Ten obsahoval generátor elektromagnetického štítu, který po aktivaci dokázal svého nositele ochránit přes jakýmkoli výbuchem či střelou. Velká výrobní cena stejně tak i obrovské energetické nároky tohoto zařízení znemožňovaly, aby ho používali běžní vojáci. Většinou jím byli vybaveni pouze důstojníci a vojenští velitelé. 

Vůdce všech ardánců zamrkal, aby zahnal nepříjemný pocit v očích. Kontaktní čočky, které ho měly ochránit před slunečním světlem, působily nezvykle.

V rychlosti si pevně stáhl dlouhé bílé vlasy, aby mu nepřekážely, a pak si nasadil helmici.

„Tlačítko na pravé straně přilby aktivuje vzduchový filtr," promluvil opět mladý asistent.

„Atmosféra na Zemi je přece dýchatelná," namítl Rag'ell.

„To ano, ale škodliviny v ovzduší místy mnohokrát přesahují limity. Bezprostředně na životě vás to jistě neohrozí, ale z dlouhodobého hlediska doporučuji..."

„Poradím si," přerušil ho netrpělivě a průzorem mateřské lodi pohlédl na tu nádherně modrou planetu. Zanedlouho již vkročí na S3PL8 nebo-li Zemi, jak ji nazývali její obyvatelé.

Hydraulické dveře se otevřely a do operační místnosti vstoupili dva ardánci v bojových oblecích. Hluboce se svému vůdci poklonili: „Transportér je připraven, náš Nejvyšší."

Rag'ell přikývl a pocítil jistou nervozitu. Tahle obrovská loď se na mnoho dní stala jeho domovem, už si nepamatoval, kdy ji opustit naposledy. Avšak představa, že se podívá na tu cizí planetu, v něm vzbuzovala vzrušení, které nedokázal potlačit.

V doprovodu svých vojáků prošel dlouhou sterilní chodbu do rozlehlého hangáru, kde na něj čekal připravený transportér. Ten ho společně s jednotkou jeho nejlepších bojovníků dopraví na ardánskou základnu na Zemi. 

V duchu se mu vybavil ten rozostřený záznam, odhodlaná tvář, rozevláté černé vlasy, vzdorovité oči.

Gabriel Cassel.

Cítil snad nervozitu právě z toho, že by se s ním mohl setkat? 

Hučení motorů přerušilo jeho myšlenky. Malý transportér neskýtal přílišný komfort a úzká sedačka byla tvrdá a nepohodlná. Bezpečnostní pás se napjal kolem jeho těla, jak sebou vesmírné plavidlo trhlo a odstartovalo. 

Tato ardánská loď působila trochu neohrabaně, nedala se srovnat se štíhlými stíhačkami, které používali v boji. Transportér nebyl určen ke střetu s nepřáteli, ale výhradně k převážení materiálu a osob.

Rag'ell otevřel hledí přilbice a snažil se najít pohodlnější polohu v sedadle. Uvnitř panovalo napjaté ticho, ostatní pasažéry očividně znervózňovalo, že s nimi cestuje jejich Nejvyšší, nikdo z vojáků se neodvážil promluvit. Pouze pilot a kopilot občas prohodili pár slov týkající se navigace a řízení.

Let netrval dlouho, než si Rag'ell stihl zvyknout na stísněný prostor přepravní lodi, již sestupovali do zemské atmosféry. Transportér sebou trochu házel, jak ho piloti naváděli na správnou trajektorii k přistání.

Plavidlo zpomalovalo a měnilo směr, aby dosáhlo přistávací plochy. Vůdce ardánců hleděl na zobrazovací displej, který ukazoval dráhu letu a jejich pozici.

Konečně dosedli. 

Přistání bylo hladké, dokonce ani nepocítil větší náraz. To svědčilo o tom, že piloti patřili k těm nejzkušenějším.

Hlavní dveře se otevřely, schody se vysunuly a Rag'ell v doprovodu svých vojáků poprvé vstoupil na planetu Zemi.

„Prosím, sklopte si hledí přilbice a zapněte vzduchový filtr, náš Nejvyšší," zaslechl za sebou velitele skupiny. 

Maw-qhet byl jedním z nejlepších důstojníků, zkušený, chytrý a výborný stratég, v boji neporazitelný. Sloužil již jeho předchůdci a mnohokrát prokázal svoji hodnotu.

Rag'ell však velitelovu radu ignoroval, chtěl na své tváři pocítit paprsky té cizí hvězdy, přestože se jich přes šedivě zatažené nebe probilo jen pár. Chtěl si zapamatovat všechny ty vjemy, poletující prach ve vzduchu, neznámé pachy, kterým dominoval zápach spáleniny a kouře, všechny ty prvotní dojmy, které v něm toto místo vyvolávalo.

Nacházeli se uprostřed rozbombardovaného města na prostranství pečlivě odklizeném od všudypřítomných trosek a sloužící jako provizorní přistávací plocha pro letouny.

O kousek dál už se povalovaly vraky lidských vozidel a torza zřícených budov se tyčila před nimi na horizontu.

Okolní poničená krajina měla odstín do tmavě béžové, odstín prachu a písku, nebe bylo šedivé stejně jako betonové sloupy a překlady, tmavá a černá dominovala poničeným silnicím, a rezavě hnědá pro vytrhané kovové trubky a sloupy. 

Pouze ta úžasná sytě modrá barva, kterou si spojoval s touto planetou, zcela chyběla.

„Tudy, pane," ozval se znovu Maw-qhet, který si svoji přilbici neprodyšně uzavřel před poletujícím pískem, a pro ardánce nezvykle intenzivním žárem, které dokázalo způsobit i těch několik zbloudilých paprsků Slunce.

„Vstup do naší podzemní základny je nedaleko."

Procházeli kolem zřícených budov, vytrhaných kabelů elektrického vedení, pod nohama cítili kameny a střepy z rozbitých oken a pouličních světel. 

Výstřel.

Kulka se zaryla do neprodyšného obleku jednoho z ardánců. Ale skrz neprošla.

„Jsou tady!" zakřičel Maw-qhet na své muže. „Braňte Nejvyššího!"

Čtyři desítky vojáků se neprodleně vrhli ke svému vůdci v dokonalé obranné formaci. Z okolních zničených domů na ně dál pršely kulky z pozemských střelných zbraní. 

Rag'ell si stáhl hledí přilbice, ale jinak zůstal naprosto v klidu. Útok těch lidí pro ně neznamenal ani tu sebemenší hrozbu, předpotopní zbraně pozemšťanů je nemohly jakkoli ohrozit. Žádná z jejich střel bojovým oděvem ardánců nepronikla. 

Vojáci opětovali palbu, někteří z nich vytáhli své senzory, aby lokalizovali pozici útočníků.

„Jak to, že věděli o transportéru?" zeptal se Rag'ell hlasitě, aby přehlušil zvuky střelby.  

Velitel skupiny ostřížím zrakem studoval okolí, aniž by se vzdálil od svého vůdce, jehož bezpečí pro něj teď představovalo absolutní prioritu. Také jemu došlo, že tento nečekaný útok hned po přistání transportéru nemohla být náhoda.

„Museli se nabourat do našeho komunikačního kanálu a dozvědět se o vašem příletu," odpověděl po pravdě Maw-qhet, který dobře věděl, že tato neomluvitelná chyba padá na jeho hlavu. 

Nejvyšší však jeho očividné selhání nekomentoval, se zájmem se rozhlížel po okolí.

Střelba na pár okamžiků ustala.

Rag'ell uvažoval, zda útočníkům konečně došlo, že pozemské zbraně je nikterak neohrozí. V odpověď na jeho myšlenku mu kolem hlavy proletěla silná energetická střela jedné z ardánských zbraní. 

„Zapněte si štít, pane! Mají naše zbraně!" vyhrkl Maw-ghet, který si s hrůzou uvědomil, že jeho selhání je ještě fatálnější, než se obával. Jak je možné, že se pozemšťané zmocnili jejich zbraní? Jak je možné, že prolomili zabezpečení a že z nich dokáží střílet?

Po této chybě bylo jasné, že bude muset nabídnout svoji rezignaci, možná společně se svojí hlavou. 

Rag'ell stiskl tlačítko na kovovém náramku a zaslechl tiché bzučení a praskání, když se elektromagnetický štít aktivoval. Jako by se prostor kolem něj na několik okamžiků rozostřil a popraskal, než se energetická bariéra ustálila. 

Přes tento štít se nedostane nic, ani střely z ukořistěných ardánských zbraní, které se zcela nepochopitelně ocitly v rukou rebelů.

V mysli se mu znovu vybavila tvář černovlasého pozemšťana z nahrávky. Byl za tímto útokem on a jeho lidé?

Přestřelka netrvala dlouho, vlastně skončila dříve než pořádně začala.

„Ustupují, pane, máme je sledovat?" nahlásil jeden z vojáků.

„Budeme je pronásledovat, ale nejprve doprovodíme Nejvyššího do bezpečí na naší základnu," rozhodl Maw-ghet. 

„Ne, tím se zdržíme a oni uniknou," pronesl Rag'ell hlasem, který nepřipouštěl diskuzi. 

„Můj pane, ale vaše bezpečí..."

„Nepotřebuji, abyste se mnou zacházeli jako s bezmocným dítětem," přerušil ostře velitele. „Jsem váš Nejvyšší, to znamená ten nejlepší z vás. Půjdu s vámi a konečně ty odbojné rebely zlikvidujeme jednou pro vždy."

„Jistě, pane," poklonil se mu Maw-ghet, který pochopil, že nemá smysl protestovat.

„Poslouchejte," oslovil Rag'ell kolemstojící ardánce. „Najdeme ty drzé pozemšťany a zničíme do posledního. Chci vědět, jak získali naše zbraně, chci zjistit, jak překonali naše zabezpečení a chci najít jejich vůdce, Gabriela Cassela. A jeho chci zajmout živého."

Jestli něco na tomto příkazu připadalo vojákům zvláštní, nedali to na sobě znát. Všichni byli připraveni Rag'ellův rozkaz do puntíku vyplnit.

Nejvyššímu se zběsile rozbušilo srdce. 

Ne kvůli strachu, ne kvůli nebezpečí. Tlouklo mu vzrušením a netrpělivým očekáváním.

Nebude trvat dlouho a konečně se střetne tváří v tvář tomu zpupnému pozemšťanovi. Konečně pohlédne do vzdorovitých očí samotného Gabriela Cassela.