Jednoho deštivého dne projíždělo neznámé auto městečkem Acharn ve Skotsku. Malé, uzavřené místo se spoustou historie, krásy, ale hrstkou stálých obyvatel. Krom rybolovu městečko živil turistický ruch, klidné romantické okolí, nádherné jezero, vodopády. Jedna škola, lékař, krámek, pár řemeslníků. Kostel, hospoda a hřbitov. Milovník zábavy a kraválu by si zde ani neškrtl. Za to obyvatelé byli zvyklí na klid a jeden na druhého. Proto se drb o novém přistěhovalci, náplavě, řítil městečkem rychlostí blesku. Ještě než auto zastavilo u domku na kraji vesničky, věděla to celá vesnice.
"Říkám vám, jestli to zas bude nějaký mladý kořen a bude tady dělat bordel, je do měsíce v tahu," předvídala ne jedna vesnická drbna. Mladých lidí se v Acharnu neuživilo, průměrný věk populace by odpovídal krizi středního věku. Produktivní, chytří a akční mladí lidé, synové a dcery usedlíků, vyráželi na studia a za prací do měst. Nedrželi je, většina byla ráda za rozlet svých dítek. Proto se vesměs počítalo s nějakým postarším pánem, či ženou, možná vdovou, která přijela odpočívat a netrápit se vzpomínkami. Ovšem když z auta vystoupila žena, odhadem dvacet pět let, byli její sousedé překvapeni. Možná dokonce zaraženi. Její výrazná tvář, chladné šedé oči, přísně udržované obočí, kaštanové vlasy volně rozpuštěné, krátké, ofina, působila sebejistě. I ta chůze. Dokonce i s kufrem v ruce a taškou v druhé se pohybovala elegantně, dravě. I pan Patterson, její soused, musel uznale pokývat hlavou. On si rozhodně nestěžoval. Na rozdíl od jeho ženy.
"Co si o sobě myslí? Že si jen tak přiběhne, nastěhuje se do Fayova baráku a co?" vztekala se za oknem. Pan Patterson protočil očima.
"Emily, ještě ani neznáš její jméno..."
"Tak poslouchej Finlay, jmenuje se Maxine Oona Clancy. Přijela se rovnou z Londýna, takže si slečna z města o sobě určitě hodně myslí. Nikdo ale neví, co dělá, proč tu je, jestli tu někoho má, nic. Slečna Tajemná." Finlay se divil, že jeho žena nevyskočila z kůže vzteky. Za slečnou Tajemnou se zabouchly dveře, načež se Emily otočila ke svému muži.
"Ještě bude dělat problémy, uvidíš," zamračila se.

Konečně byla v tahu. Maxine hodila kufry na kupu a šla si uvařit kafe, i když se večer už kvapem blížil. Když projížděla náměstíčkem, otáčela se za ní každá hlava s pohledy ne zrovna vřelými. Ovšem ona si z toho nic nedělala. Proč by se nakonec měla vzrušovat starousedlíky a zavděčovat se jim? Neměla potřebu.
Vybalení věcí nechala na příští den spolu s krabicemi, které zůstaly v autě.

Až následujícího dne jí hned ráno kdosi zaklepal na dveře. To ji také probudilo, jen se vyloudila z postele, sebrala župan a vydala se ke dveřím. Jakmile je otevřela, spustila žena vítající Max a nezavřela ústa, dokud si nezívla a nepovytáhla na ženu obočí.
"Vstala jste, slečno?" optala se žena. Maxine přikývla, uhnula a žena pochopila a vešla do domu.
"Jste nějaký uvítací výbor?" zeptala se Max a zamračila se, když žena pedantně posunula svícen do středu krbové římsy.
"Jsem Leslie Boyd, těší mě. Měla jsem na starosti dům pana Faye do té nešťastné události. Vy jste slečna Clancy, že ano?" Maxine jí podala ruku a potřásla jí.
"Max. Omlouvám se za pyžamo. Dorazila jsem včera večer a byla jsem ráda, když jsem zalezla do postele," řekla a sledovala paní Boyd, jak šmejdila domem a kontrolovala kdeco. Na Maxine působila jako veselá, sympatická, akční žena. Její prací bylo odhadnout lidi, byla si tedy svým úsudkem dost jistá.
"To nic, nic. Naprosto vás chápu, z toho si nic nedělejte."
"Co tedy pro vás můžu udělat?" zajímalo Max. Nebyla zvyklá si jen tak nechat do baráku vtrhnout cizí ženu a šmejdit kolem. Ne, že by paní Boyd už odsuzovala, ale opatrnosti nebylo nikdy dost.
"Podepsat nějaké papíry ohledně nájmu, taky vás tady přivítat. Máte nějaký dotaz, slečno?" Maxine návštěvnici usadila v kuchyni, uvařila jim kávu. Zatímco ona byla rozespalá a unavená, z paní Boyd jen čpěla energie.
"Jak se vyhnu místním lidem?" optala se zcela vážně, ale podle krátkého zasmání to paní Boyd považovala za vtip. Když ale viděla Maxinu seriozní tvář, zmlkla a jen se usmála. Připomínala tak hodnou kmotřičku.
"Vyhnout se jim? Nemáte nejmenší šanci, slečno."