„Co ti trvalo tak dlouho?! Čekám tady už skoro patnáct minut!" „Dostával jsem kázaní matičko, neboj. Jo a Wilson mi nabídl, že by mě trochu zaučil, než si převezmu svou firmu. To je od něj milé, ne?" „To ano, tak si toho řádně važ. Jen doufám, že nás nebere jako nějakou charitu." „To si nemyslím." Posadil jsem se do limuzíny a zahleděl se do míhajících se domů a stromů kolem cesty. „Za týden jedeš do Francie, tak s tím počítej." Kývl jsem a nic nenamítal. Francii mám stejně stokrát raději, než Londýn a teta na mě není jako pes. Nikdy nedělá to, co jí matka řekne, i když by mě měla vychovávat. Ona žije jiným životem, více bohémským a bezstarostným. Ovšem kdo taky ne, když bydlí ve městě lásky, že?

Večer jsem navštívil Wadea, přesně jak jsem slíbil,ale tentokrát ve vši počestnosti. Pozval mě do restaurace na večeři a já topřijal. Vzal mě do nějakého luxusního podniku s nekřesťanskými cenami.„Tak co si dáš?" „Asi těstovinový salát s tuňákem, nemám moc hlad." Kývlhlavou a když přišla číšnice, všechno jí to nadiktoval v nějakém cizímjazyce. Netuším jakém, a to je co říct, když jich umím tolik. „Co to bylo zařeč?" Zasmál se a chytl mě za ruku. Mohl si to dovolit, jelikož jsme mělisoukromý zalezlý kout. „To byla čeština." „Čeština? Od kdy umíš takový jazyk?"„To už je hodně dlouho." Kývl jsme na znamení, že chápu a nechal se unášetzvukem jeho hlasu. Začínám mít toho chlapa vážně v oblibě, těžko říct, zdaje to dobře, nebo špatně. „No a tak jsem se seznámil s Yukio. Teď už jez ní stará paní a představ si, že má pořád růžové vlasy, no není tovtipné? Devadesátnice s růžovou hlavou." „Jo, to tedy jo. Povídej dál, cojsi ještě zažil?" „Celý večer jsem mluvil jen já, co takhle chvíli mluvit ty?"Neochotně jsem začal vyprávět své zážitky jako Spiderman. Pověděl jsem mu otom, jak jsem čmajznul štít kapitánovi a jak jsem bojoval v Endgame. Jsemrád, že jsme to tenkrát všichni přežili a pan Stark to zvládl jen s párproblémy. Možná, že kdyby tenkrát nelusknul Bener, tak by to všechno dopadlohůř. Takhle má Bruce sice protézy, ale všichni žijí a to včetně Natashi. To jakjsem porazil Mysteria a zastavil jeho pomocníky dřív, než stihli něco vyzraditjsem mu nakonec pověděl taky. „Páni, ty se v životě nenudíš, co?" „A comyslíš, že dělám celé dny zavřený doma? Ležet v posteli by mě asi zabilo,já potřebuju akci. Za týden se vracím do Francie, tak mě budou mít Avengerszase nablízku. Pan Stark je rád, když se chovám jako pravý hrdina, chápeš."„Jasně, počkat co?! Ty odjíždíš?" „Jo, v pondělí, proč?" „To mě tady jentak necháš?" Najednou mi to došlo. Wade se mnou do Paříže nepojede. Sakra, nato jsem nepomyslel. „A nechceš jet se mnou?" „A nechat tady celou firmu?Nemůžeš se z toho vykroutit?" Zamračil jsem se a pustil jeho ruku. „Možnáby to šlo, kdybys jí ráno nedal ty noviny. Teď je přesvědčená, že mě nechá vychovat." „Ale Petere-„ „Mlč. Co tě to vůbec napadlo? To jsi se chtěl jako blejsknout, nebo co?! Teď si to žehli sám hlupáku." Atmosféra se dost vyhrotila a večer už tak příjemný nebyl. Po jídle se to ale zase začalo lepšit a nakonec mě doprovodil domů. „Dobrou Wade. Uvidíme se zase zítra? Zvu tě na nejlepší hamburger v okolí, to si ještě z dětství pamatuju." „Budu moc rád.Tak zítra v sedm tady?" „V sedm." Rozhlédl jsem se na obě strany a když jsem nikde nikoho neviděl, přitáhl jsem si Wadea za krk do polibku. „Zatím kotě." „Měj se prdelko."

Tak je tady další kapitolka! Snad se líbila! Budu ráda za hvězdičky a komentíky! Všechny vás žeru! Jo jinak příští kapitolu bych zkusila napsat ze strany Wadea, co vy na to?

Vaše Tiranis!