Jak jsem si usmyslil, tak jsem i udělal, proto teď stojíme před vysokým domem, ve kterém jsem včera našel pomoc. „Dobrý den pane Parkere, paní Parkerová? Co vás k nám přivádí? Mohu vám nějak pomoci?" „Zdravím Adeline. Potřebuji mluvit s panem Wilsonem. Je tady?" „Zavolám jej." Mile se usmívající blondýnka s modrýma očima odcupitala někam pryč a mi tak zůstali na chodbě sami. NA rušné chodbě se střídalo spoustu párů bot a mimo jiné i jedny červené lesklé lodičky velikosti 42. „Petere? Co ty tady?" Otočil jsem se za hlasem. Hned jsem v dlouhovlasé brunetě s rudou rtěnkou poznal Karoline ze včerejší schůzky. „Jste tady s matkou kvůli osobním záležitostem, ale co ty? Přijali tě?" „No neříkala jsem to? Já se dostanu vždycky tam, kam chci. Už teď budím respekt." Na rozdíl od včerejška se dnes modrooká slečna usmívala a byla na mě milá. „Musíš mi někdy zavolat. Je dobré mít přátele, jako jsi ty. Moje vizitka kdyby něco." Podal jsem jí zlatou kartičku a mrknul na ni. Zvonivě se zasmála a pak rychle odkráčela pryč, asi za prací. Musím uznat, že působila dobře, včera jsem si ani nevšimnul. „Kdo byla ta tlustá holka?!" „To je kamarádka.......a ne ní tlustá. Měla by ses naučit být k lidem milejší." „Se mnou takhle mluvit nebudeš! Ach pane Wilsone, tak ráda vás zase vidím. Mohli bychom si ještě promluvit?" Z nepříjemného šklebu se v mžiku změnila na usmívajícího anděla. Ani jsem nezaregistroval, kdy se za mnou objevil. „Ale jistě, pojďte do mé kanceláře." Putovali jsme opět po schodech až do masivní pracovny. „Můj syn se choval velice nepřiměřeně a moc se za něj omlouvám. Snad vás příliš neurazil a naše prvotní dohoda se bude dát ještě obnovit." Když se na mě Wade nechápavě podíval, naznačil jsem mu, že matka o minulé noci nic neví. „Obávám se, že vám budu muset říci ne. Má sestra si vašeho syna nevezme, ovšem není to tak, že by třeba nechtěla. Včera jsem se přesvědčil, že by pro ni nebyl váš syn vhodným kandidátem. Četla jste už dnešní noviny?" Vyděšeně jsem vytřeštil oči, když matka záporně odpověděla a Wade jí hodil denní výtisk. Ten zmetek! Mrknul na mě, a když se matka nedívala, poslal mi vzdušnou pusu. „HAJZLE" Naznačil jsem rty a ukázal mu prostředníček. Jen se zasmál a podíval se na mou matku, která byla momentálně bledší než stěna. „Pane Bože, co jsem komu provedla." „Nic se neděje paní Parkerová, ale naše dohoda se ruší. Ovšem pokud chcete, mohu si s vaším synem ještě promluvit, třeba budu mít lepší účinek, než mateřská péče." „Zkuste si co chcete, ale já tohle jelito posílám zpět do Francie, ale tentokrát na přísnou převýchovu ke své sestře May. To budeš mít ještě dril hošánku, jen se neboj." S těmito slovy se zvedla a opustila místnost. Wade za ní nenápadně zamkl a pak se dostal až ke mně. „Chyběl jsi mi prdelko." Zajal mě v dlouhém polibku, při kterém mě zvedl ze židle a opřel o stůl. Než jsem se nadál, byl jsem bez vázanky a s polorozeplou košilí. „Blázne, co když nás někdo vyruší?" „Adeline se o to postará." Kousl mě do ramene. „Ty seš jak nevycválanej poník Wilsone." Zasmál jsem se a jeho oblečení nechal spadnout na zem. Plenil jsem mu ústa a dlaněmi mi jezdil po obnažené pokožce. „Nemel tolik, nebo to nestihneme." Uctivě jsem splnil jeho přání a raději se rovnou otočil zády k němu a zapřel se o desku masivního stolu. „Jsi neuvěřitelný." Zapředl mi do ucha a nalepil se na mě. Ve chvíli jsem pak skončil ohnutý přes stůl a nechal se zezadu tvrdě ojíždět sténajícím Deadpoolem. „Kurva- Parkere- ty- jsi- tak- úžasně- úzký! Bože- jsi- perfekní!" Hlasitě jsem vzdychal jeho jméno a špulil na něj zadek. Musím uznat, že si začínám na tu péči docela zvykat. Je milé, jak se o mě i při styku stará a nespoléhá se jen na svoje péro. Cítit na zádech a na krku ty vlhké polibky je prostě něco úžasného, nemluvě pak o samém středu programu. „Ach Wade! Přidej kotě!"  Do pár minut jsem pak dosáhl orgasmu společně s mým partnerem. Po tom, co jsme se vydýchali, jsme po sobě uklidili nepořádek a nechal jsem se Wadem dost smyslně obléct zpět do svých svršků. Políbil mě a zajel mi rukou do vlasů. „Jsi nejúžasnější osoba celýho mýho mizernýho života. Že přijdeš večer?" „Si piš kotě. Nemůžu tě přece nechat v tak velkém bytě sám." Usmál jsem se a před tím, než jsem opustil kancelář, jsem ho ještě jednou políbil. Při chůzi jsem pak vrtěl zadkem a radoval se z toho, jak se za mnou Wade rozněžněle otáčí a sleduje mě. „Pá puso."

Tak jo, tohle není nic moc, tedy alespoň ta ostřejší část, ale tohle prostě psát neumím. (Nemám vlastní zkušenost, jestli chápete) No, ale alespoň je dlouhá- 800 slov celkem újde, ne? Budu ráda za komenty a hvězdičky!

Vaše Tiranis!