V koupelně jsem se pořádně vykurýroval, umyl se a pročesal si mokré vlasy. Možná už je na čase se nechat zase ostříhat, i když na to není moc čas. S úsměvem jsem si pobrukoval nějakou chytlavou melodii, co mi přišla na mysl, když mi v mysli vytanula myšlenka na matčin dopis. Dobrá nálada byla ta tam. Já přeci dítě nechci, teda vlastně chci. Moc bych chtěl dítě, ale ne s nějakou holkou. Chtěl bych Wadeovo dítě, být s ním svázaný až nadosmrti něčím tak nádherným, jako je rodičovství. „Petey? Jsi v pořádku? Jsi tam už nějak dlouho." „Jo! Už jdu!" „Pospěš! Teta volala, že už se se sestrou vrací a prý vymyslely skvělý nápad!" Pak už jsem slyšel jen vzdalující se kroky a vrzání dveří šatní skříně. Zapnul jsem fén a vysušil si vlasy, naposled se kouknul do zrcadla a vyrazil z koupelny ven. Než jsem se obléknul a než jsem si vůbec oblečení vybral, zvonil už dole zvonek. „Pospěš Petey, už jsou tady!" „Už letím!" Naposled jsem se přetočil před zrcadlem a už jsem byl z pokoje pryč.

„Ach Petere! Ahoj zlato!" Teta mě ihned schovala dosvé náruče a pořádně mě zmáčkla ve svém obětí. „Teto! Viděli jsme se před párhodinami!" „Ano, ale ještě jsem tě nestihla obejmout! Vždyť jsi mě vystrkalven, jen co jsem sem vešla." Zasmála se a pustila mě z objetí. „Doneslyjsme sušenky! May peče opravdu skvěle." Cat vypadala.......šťastná. Jako by jitrápení přešlo. Byl jsem za to rád. Usadili jsme se na gauči a započalazanícená konverzace. Popisovaly nám, co všechno dělaly až jsme se dostali k elmuožehavému tématu. „No....Petere, vymyslela jsem řešení tvého problému." Vesele sena mě usmála. Vyvalil jsem na ni oči. „P-problému? Ale jak? Já nad tím dumám užměsíc! Povídej, prosím." Wade mě chytnul za ruku a usmál se. Byl jsem rád, žeje rád. Ale proč se tak divně tváří? On už to snad ví? „Ehm...no tak napadlo nástady s Cateline, že bys mohl mít to dítě s ní." Zarazil jsem se v půlipohybu. Křupka, co jsem držel mezi prsty mi vypadla z ruky. Musel jsem býtúplně bílý. Nemohl jsem dýchat, bylo tady hrozné teplo a nesnesitelná zimazároveň. Prostor kolem mě se nebezpečně zmenšoval. Musel jsem pryč, hned pryč!Vystřelil jsem do stoje a prchnul z bytu. Za sebou jsem slyšel jenustarané volání. Proběhnul jsem naší ulicí až na konec a svezl se podél špinavézdi na mokrou zem. Tělo se mi třáslo divnými pocity a chladem. „Petere, prosímvrať se dovnitř." Dvě silné paže si mě vyhodily do náruče. Zapřel jsem siuslzenou tvář do Wadeovy hrudi. „C-co, co to má být?! Ty už mě nemiluješ?" „Cože?!Jistě že tě miluju! Jak jsi přišel na takovou blbost?!" „Tak proč? Chceš abychse vyspal s tvojí sestrou?!" „Co?! NE! Proboha jen to ne! Chci aby to dítěmělo i část mě, víš? A Cateline je moje pokrevní příbuzná. Je něco jako mojedcera, nese část mé DNA a tudíž by ji mělo i naše dítě Petey." Políbil mě dovlasů a přivinul si mě ještě blíž k tělu. „A-a-ale já to nedokážu Wade.Jak mám mít dítě, když s ní nebudu spát?" Wade se na mě usmál milujícímúsměvem a políbil mě. „Existují i jiné způsoby, víš? Třeba umělé oplodnění."Nevěděl jsem, co říct. Jak, co, proč? „A-a Cate to nebude vadit? Chci říct, jakby na něco takového mohla kdy kývnout?" „Nechceš se jí na to zeptat sám?" Hnědéoči mě rázně umlčely před dalšími otázkami. Nechal jsem se odnést domů a tam sisednul zase na gauč. Tak se jde mluvit s Cateline.

Tak to jste nečekali, co? No nebylo by hezký, kdyby měl Peter dítě, co by alespoň trochu připomínalo Wadea? Dejte mi vědět, jestli spíš jo, nebo je to humus a rozhodně ne. Budu vyčkávat na odezvy!

Vaše Tiranis!