Vzbudil jsem se brzy ráno ještě do nepěkného pochmurného šera. Nemohlo být více jak půl páté ráno. Chtěl jsem zase zavřít těžká oční víčka a nechat se ukolébat na vlnách spánku, jenže to prostě a jednoduše nešlo. Ať jsem se snažil sebevíc nevnímat venkovní svět, nějak mě do nového dne táhnul a nechtěl mě nechat dál poklidně spát. Rozmrzele jsem se přetočil na druhý bok a málem tak stáhnul peřinu ze svého přítele. Hned jsem si uvědomil, že ještě spí a začal se chovat o dost tišeji. Nechtěl bych ho vzbudit. Pomalu jsem vylezl zpod pokrývky a natáhnul si alespoň tepláky a domácí tričko. Přešel jsem pomalu a hlavně potichu po béžovém koberci až k oknu a vyhlédnul ven do šedivého rána. Ulice už byla i v těchto brzkých hodinách čilá a plná uhánějících aut a spěchajících lidí. Zašklebil jsem se nad představou, že bych měl tak brzy ráno vstávat do práce. Poodstoupil jsem od okna a tak, abych svou lásku nevzbudil, jsem odešel z místnosti. Naneštěstí jsem šel přes obývák, kde jsme nechávali přespat na tuto noc Wadeovu sestru. Když jsem se ale kouknul na ten rozložený gauč, čekalo mě překvapení. V rozestlaných peřinách nikdo nepřespával, byly dočista prázdné, a dokonce ani nevypadaly, že by osoba, co zde dnes přespala, vstala teprve před chvílí. Prošel jsem proto svižně obývacím pokojem a došel až do kuchyně. Za jídelním stolem na jedné ze čtyř židlí seděla Cateline, rukou si podepírala hlavu a pomalu cucala ze skleničky průzračnou tekutinu. „Brý ráno. Co tak časně?" Usmál jsem se na dívku před sebou, ale ta jen dál upíjela ze sklenice, jako by mne snad ani nezaregistrovala. Namíchlo mě to. „Cateline! Hej, haloooo! Já jsem tady taky! Země volá Cat! Jsi tam?" Zamával jsem jí dlaní před obličejem a když ani to nezabralo, prostě jsem jí tu sklenku vzal. Chtěl jsem se napít té tekutiny, jelikož jsem měl za to, že je to voda, ale jen co se ta silně aromatická látka dostala k mým rtům, začal jsem se dusit. Tak silné pití jsem nečekal. „Sakra, co to piješ?!" Zasýpal jsem a snažil se rozdýchat bolest v krku. „To je pálenka ty jelito. To nemůžeš zunknout do sebe jako sklenku vody." Pobaveně se zašklebila, vzala mi skleničku z ruky a dolila si do ní z lahve, jež měla pod stolem. Ani si nevzpomínám, že by Wade něco takového doma měl. Že by si to dovezla s sebou z domova? „Kolik jsi toho už vypila? Spala jsi dneska vůbec? Víš kolik je hodin? Pít před třetí hodinou odpolední prý znamená alkoholismus." „Pomalu kovboji, nejsem ve stavu si zapamatovat tolik písmen. Cos to říkal?" Svým způsobem mi odpověděla na mé otázky. Z jejího hlasu šla slyšet jasná únava, jazyk se jí motal a těžknul, mluvila pomalu a říkala mi kovboji. Sice ji neznám dlouho, ale vsadil bych se, že takhle se normálně nechová. Odstrčil jsem tu téměř prázdnou flašku od ní a podebral ji pod koleny a pažemi. „Jé, já letím!" „Tak jen leť ty nádhero. Bože, co tě tak sebralo, žes vypila skoro litr tý sračky?" Brunetka se zatvářila nanejvýš kysele, jako by si všimla nesmírně otravného hmyzu a chystala se jej odstranit z cesty. „Život je svině, víš to?" „Hmm?" „Jak já ho nenávidím, býdáka jednoho zasraného." Pozvednul jsem obě obočí. „Až tak?" Zelenoočka škytla a následně se trochu zasmála a chytla se rukou před pusu. „Ne, vlastně ne. Já ho miluju, ale je to parchant. Proč musí být život tak strašně na sračky? Říkáš si, že je všechno fajn, a ono je to přitom jen přechodný období. Jako sezónní chřipka." Položil jsem Cateline na gauč a přikryl ji peřinou. Musel jsem se v duchu zasmát nad tím, že přirovnává lásku ke chřipce. Nemělo by to být právě naopak? Vždyť láska je tak straaaašně krásná věc. Já bych Wadea nejraději láskou snědl. „Já nechci spát." „Taky že nejdeš spát. Pustíme si televizi a ty se budeš hezky v leže koukat." Šáhnul jsem po ovladači a pustil televizi na nějakém náhodném kanálu. Ještě jsem upravil hlasitost, aby to Wadea vedle nerušilo a zvednul se do stoje. „Kam jdeš?" „Donesu ti kýbl, kdybys chtěla zvracet." „Jasně tati." Protočil jsem očima a dal se do kroku. Ve skladu jsem sebral kyblík a došel zase zpět. Pousmál jsem se. Ani ne dvě minuty a ona už spí. Položil jsem tedy kyblík vedle její hlavy a televizi opět vypnul. Šel jsem do ložnice s plánem se převléct a zajít pro nějaké čerstvé pečivo a zeleninu do obchodu. Otevřel jsem dveře a střetnul se s medovým pohledem dvou překrásných očí. Rozespale se na mě z postele koukala zjizvená tvář zamotaná do peřiny. „Petre.....dobré ráno zlato. Co tak brzy děláš venku z postele?" Ten rozmrzelý hlas při vyslovení té věty, musel jsem se usmát. „Vždyť už jdu zpátky za tebou zlato." Usmál jsem se, překonal tu krátkou vzdálenost mezi dveřmi a postelí a se sundaným tričkem si zalezl zpátky do vyhřáté postele. Zrakem jsem zavadil o hodiny na stěně. Půl šesté. To to tak rychle uběhlo, nebo jsem se seknul o hodinu? Wade si mě přitáhnul k sobě a věnoval mi jeden z letmých ranních polibků. Pousmál jsem se a obtočil ruce kolem jeho krku. „Dobré ráno lásko." S tou větou na rtech jsem se naklonil k němu a opět spojil naše rty v mnohem delším líném polibku. „Hmmm....teď už ano." Wade se na mě usmál s láskou vepsanou ve tváři a přitulil se ke mně ještě více. Hlavu jsem mu položil na nahou hruď a nechal se unášet zvukem pravidelného tlukotu srdce. Značnou chvíli jsem tak setrval a jen si užíval momentu, než mi hlavou opět probleskla Wadeova sestra. „Cateline se mi nějak nezdá. Dneska jsem ji našel v kuchyni s flaškou v ruce. Něco ji trápí." Wade se trochu narovnal a kouknul se mi do očí. „Ona pila?" Kývl jsem hlavou a naznačil mu, že nechápu, proč se tak diví. „Cateline je už několik let abstinentka. Slíbila si už vícekrát nepít, když jí umřela matka a ona se asi týden nepustila lahve." Oba jsem se na sebe vážně zadívali. Bylo nám oběma jasné, že tohle asi kus dortu nespraví. Budeme si s ní muset promluvit, ale to počká i dvě či tři hodiny.

Tak jsem tady! Omlouvám se za takovou pauzičku, ale prostě se mi moc nechtělo. Nicméně mě v minulé kapitole jedna holčina opravdu nakopla do psaní. Čtenářský deník! To je zatím asi to nejvyšší ocenění, jaké jsem kdy dostala. Tak se pokusím ji dokončit rychleji, aby si ji tam mohla zapsat, co vy na to? A jak se vám tahle kapča vůbec líbila? Budu ráda za komenty, názory, střídmou kritiku a hvězdičky!

Vaše Tiranis!