Auto mne vyhodilo před panelovým domem. Zaplatil jsem stejně jako předtím řidiči vozidla a už si to i se sušenkami chvátal nahoru po schodech. Na nějaký vztek proti Wadeovi jsem už dávno zapomněl a teď mu chtěl jen sdělit tu skvělou zprávu. Odemkl jsem dveře bytu, skopnul boty, pověsil si kabát na věšák a už jse se hnal do kuchyně. Z místnosti se linula nádherná vůně pečeného masa a těstovin. „Wade! Zlato jsem doma!" Vkročil jsem do provoněné kuchyně a zarazil se na místě. U plotny stála nějaká hnědovlasá holka zhruba mého věku, kolem pasu měla růžovou zástěru a ve dřezu omývala okurky. Když mě zaregistrovala, poděšeně uskočila od puštěné vody a zeleninu třímajíc jako kord tasila proti mně. „Kdo sakra jste?!" „To se mám snad ptát já vás! Co děláte v našem bytě?!" „našem?! Tohle je byt mého bratra!" Zaseknul jsem se v pohybu. Bratra?! Wade nemá rodinu! Sám říkal, že už mu dávno všichni poumírali. „Vypadněte! Nemám tušení kdo jste, co tu děláte nebo jak jste se sem dostala, ale lžete dost mizerně. Wade nemá blízkou rodinu, natož pak sestru! Padejte, než zavolám policii!" Stál jsem v obranné pozici, krabici se sušenkami jako příhodnou zbraň držíc v rukou a nespouštěl jsem zrak z té brunetky. Na co si tady sakra hraje?! „Jak se opovaž-„ Zasekla se v půlce věty a vyvalila oči. „Maso! Spálí se mi!" Nedbala na to, co jsem řekl, neb kde teď stojím. Prostě mě odstrčila stranou a s utěrkou v ruce spěchala k troubě kousek za mnou. Začala vytahovat pekáč ze spotřebiče a honem ho pokládala na podložku na stole. Pootevřela okno a začala poskakovat kolem té pečeně a kontrolovala, jestli se jí někde nepřipeklo. Když uznala za vhodné, že je maso v pořádku, až potom se otočila zpátky na mě. „Co tady ještě děláte?! Bratr vás odsud vyhodí oknem, až přijde!" Z té holky jsem měl husinu. Byla tak strašně drzá a nezlomná. Trvala si na svém a pořád mě strkala víc a víc ke dveřím. Úplně jako Wade, taky neoblomná. Vytáhnul jsem z kapsy kalhot mobil a ahonem vytočil Wadeovo číslo. „Prosím? U telefonu Wilson."

„Wade! Kdo je to sakra v naší kuchyni! Ta holka mě tady vyhání z vlastního bytu okurkou!"

„Petere? Co se děje? Jaká holka? Co to povídáš? Nemáš horečku zlato?"

„Říkám že máme v bytě nějakou brunetu, co mě odsud normálně vyhazuje! Kdo to sakra je?!"

„Zůstaň kde jsi, jsem na cestě. Budu tam do dvou minut. A hlavně nevyveď žádnou blbost!"

Položil mi to! Ta holka si to už na mě zase mířila ale tentokrát se ozbrojila pánvičkou! Ježíšku na křížku já tady umřu! Kdybych měl alespoň svůj oblek, nebo alespoň ty metače pavučin. „Wade pomoc!" Couval jsem ke dveřím bytu, stále se chránil krabicí a nespouštěl oči z té šílené holky v růžové zástěře. Bude to znít fakt hrozně, ale opravdu jsem se i trochu bál, co udělá. Už jsem se smiřoval s tím, že budu mít zřejmě otřes mozku způsobený opakovaným nárazem kovového předmětu do mé hlavy, když mi za zády zapraskaly dveře a já vypadnul náhlým otvorem z bytu. „Petere? Jsi v pořádku?" „Pomoc Wade!" Honem jsem se vyškrábal na nohy a schoval se částečně za futra. „Bratře? Ty znáš toho chlapa?" „C-cateline? Co tady pro pana krále děláš?" Wade vešel do svého bytu a silně schoval ve své náruči onu strnulou dívku. „Petere, můžeš dovnitř. Cateline ti neublíží." „To nemůžeš myslet vážně. Vždyť mě málem zmasakrovala pánvičkou! Jen těsně jsem se vyhnul první ráně!" Brunetka sklopila pohled do země a schovala pánev ve svých rukách za záda. „O-omlouvám se. Hrozně jste mě vylekal. Myslela jsem, že jdete ten byt vykrást nebo tak něco a prostě jsem asi zpanikařila." Kývnul jsem hlavou a konečně pustil papírovou krabici ze svých rukou. „Já se taky omlouvám. Nevím, co to do mě vjelo. Prostě když jsem vás viděl ve své kuchyni u sporáku.....asi jsem se prostě bál. Nechápu jak jsem mohl takhle iracionálně žárlit." Lehce jsem se pousmál a vztáhnul k ní pravačku. „Dovolte, abych se představil. Jsem Peter Parker." „Já Cateline Wilsonová. Moment, neříkal jste Parker?" Brunetka se s hněvem, zaskočením a bolestí v jednom pohledu zapřela svými kukadly do Wadea. „Neříkej mi, že se mě pořád snažíš provdat! Parker měl být ten, co jsem si ho měla vzít!" Wade se začal nekontrolovatelně smát. Byl to tak nakažlivý smích, že jsem se po pár chvílích k němu přidal. „Ach ne, jen to ne. Dovol sestřičko, abych ti představil svého přítele." Na krátký moment zavládlo chodbičkou ticho, než brunetka nevěřícně zamrkala zelenými kukadly a vydala neidentifikovatelný zvuk. „Přítele? Wade, neřekl jsi mi, že s někým chodíš. A jak vlastně..... R-ráda tě poznávám." Trochu nuceně, trochu zmateně se na mě usmála a stále těkala svým pohledem po mě i mém příteli. „M-mohli bychom si sednout k večeři a trochu mi to vysvětlit?" Oba jsme na sebe s Wadem mrkli a přikývli. „Ani nevíš jak rádi Cate." „Popravdě se opravdu těším na tu lákavou pečínku. Ale okurku si asi nedám." Tentokrát jsme se zasmáli všichni tři a vydali se společně do kuchyně pro talíře.

Ještě ten večer jsme se s Cateline skvěleseznámili a padli si do oka. Ona byla vtipná a rázná stejně jako její bratr.Vysvětlili mi, proč Wade vlastně nemá sourozence, i když už jsem to jednouslyšel. Nějak mi to holt nedocvaklo hned na poprvé. Musel jsem uznat, že Cateumí opravdu skvěle vařit a ona si zase nemohla vynachválit cukroví mé tetičky.Celkově bych řekl, že prvotní trapné seznámení byl skoro opomenuto a večer jsmesi skvěle užili. V pozdních hodinách jsme pak Cateline ustlali v tajnémpokoji, aby nemusela spát na gauči, a sami jsme si šli lehnou do naší postele.Byl jsem ze všech těch akcí za celý den tak unavený, že sem usnul snad okamžitě,co jsem dopadl do matrací. Poslední letmé vzpomínky před tím, než jsemdefinitivně propadnul snění, byla sladká slova mého přítele a hřejivé objetíjeho paže. „Dobrou noc zlato."

Bum, a jsem tu! Co říkáte na tuhle šílenou kapitolu? Když jsem ji vymíšlela, zřejmě jsem asi něměla mozek v provozu, ale nechce se mi mazat, tak ji sem dávám. No co, třeba to bude zvrat v příběhu, ne? A zároveň jsem ho vám teď natáhla o dalších pár kapitol navíc, tak snad jste rádi. Budu ráda, když mi dáte vědět! Hvězdičky a komentáře hodně potěší (a je taky dost možné, že vás možná budu vydírat a dost dlouho sem nic dalšího nepřidám, pokud mi něco nenapíšete). Hi hi hi.

Vaše Tiranis!