Dva dny, dva dny jsem proležel v depresích. Nejedl, nepil, jen se muchlal stále ve stejném oblečení v matčině staré posteli a naříkal si. Bolest neutichala, ale obrňoval jsem se. Začal jsem se alespoň trochu vzpamatovávat. Pro Krista, vždyť já jsem Spider Man! Jak můžu být tak slabý? Od kdy jsem přestal být chlap a stala se ze mě melancholická baba?! Já jsem ikona novodobého tisku, velký vzor a dědic jednoho z největších magnátů! Třískl jsem pěstí do stolu a konečně se postavil na nohy. Jak si to vlastně mohl ten zmetek dovolit?! Vyškrábal jsem se z rozložité postele, odsunul stolek stranou a vypadnul z pokoje. Dole v přívemí jsem našel bundu, ve které jsem ten den přišel. Vytáhnul jsem z ní svůj mobil. Baterka už byla skoro na nule a měl jsem minimálně padesát zmeškaných hovorů a zpráv. Záznamním byl plný k prasknutí. Jedním kliknutím jsem všechno smazal avytočil mě tak dobře známé číslo.

Petey? Ach bože, ani nevíš jak jsem se bál. Jsi v pořádku? Kde jsi? A proč jsi mi nebral mobil? Prosím, řekni že jsi v pořádku. Hned jsem u tebe, kde že jsi?

Dobrý den pane Wilsone. Volám zcela z formálních důvodů. Zítra se k vám zastavím, abych si odnesl své věci a dále tak nemusel nijak sdílet svůj život s vaší osobou. Byl bych rád, kdybyste tam nebyl, až přijdu. Pokud jste rozuměl všemu, pak na shledanou.

Petere sakra počkej! Nemůžeš mi to položit! Co to do tebe vjelo?! Já přece nechci, aby ses stěhoval pryč! Prosím, řekni mi kde jsi, přijedu, vyřešíme to. Lásko, to přece nic neznamená. To se sbalíš po první hádce? Já-

Típnul jsem hovor a telefon položil na stolek v předsíni. Nechci s ním mluvit, nechci ho vidět, nechci s ním mít už nic společného. Je to šmejd, mohl mi to říct, naznačit. Nemusel mě doslovně znemožnit. Mobil začal znovu zvonit. Samo sebou, že volal Wade. Típnul jsem to a zvuk si vypnul. Oblékl jsem si bundu a šel nakoupit. Doma nebyla ani stará kůrka chleba a já měl už vážně neskutečný hlad a žízeň. Skoro se mi až motala hlava z nedostatku tekutin.

Zbytek dne jsem se vzpamatovával. Pořádně jsem se najedl a napil, dal si pořádně dlouhou koupel a řádně se oholil a vyčistil si zuby. Byl jsem zase celkem k světu, jen vlasy jsem měl už poněkud přerostlé a měly by se zkrátit. Na to teď ale není příliš čas. Ke sklonku dne jsem si pak vzpomněl na papír, co mi tehdy dal ten Johnson. Našel jsem ho na dně tašky. Co za to dám, když se kouknu, co po mě matka chtěla? Měl bych se snažit získat rodinné mění zpět, je to přeci rodinná čest. A navíc to mámě dlužím.

Drahý Petere,

Pokud čteš toto psaní, znamená to, že jsem již po smrti. Ať už se to stalo jakkoli, doufám, že se za to neobviňuješ. Víš synku, měla jsem tě vlastně vždy strašně ráda a důvod, že jsem na tebe byla tak tvrdá byl, že jsem pro tebe chtěla jen to nejlepší. Doufám, že dnes již se máš dobře a že získáš do svých rukou naše dědictví. Nejsem však plně přesvědčena, že jsi ho hoden, proto než jej získáš, musíš projít úkoly. Nejsou nijak jednoduchá, přeci jen jsi Parker, tak musíš čelit výzvám.

Pokud jde o tvé postavení vůči ostatním, vůči tetičce, panu Starkovi, mě a vůči panu Wilsonovi, věř, že jsem umřela po slastném prozření a ve vědomosti. Je mi líto, že jsi nenašel sílu čelit mé kyselé zestárlé tváři a říct mi, jak na tom jsi Přesto ti nic nezazlívám. Chci, abys věděl, že ti přeji všechno štěstí světa, ať už jsi s kýmkoli.

1. Mé tělo nech spálit a rozpraš je na mém oblíbeném místě. Zapátrej v paměti, snad pochopíš.

2. Nenechej mou sestru samotnou v tak vzdálené zemi. Vím, že je těžké překonat život na dvou kontinentech, ale chci, aby o ni bylo postaráno.

3. Nech našemu otci zbudovat hrobku z vlastních peněz. Nějakou velkou a honosnou. Vždy si toto přál, tak ať jeho duch v klidu může spočinout.

4. Nezanevři na náš rod a nech, naši krev, naše šlechtické kořeny pokračovat dále. Nedopusť, aby náš rod vymřel.

Mám tě ráda synku. Navždy, tvoje máma.

Tak a jsem tu zas. Pardon, že tak nepravidelně, ale nějak jsem zapomněla. Přidala jsem se teď na Wattchat a vážně je to dost návyková skupina, i když mě teda chvílemi opravdu štve. Doufala jsem, že takhle udělám z Peterovy mámy alespoň trochu lidskou bytost, tak snad se to povedlo. Dejte vědět, jak se vám kapča líbila a nezapomeňte na hvězdičku!

Vaše Tiarnis!