Po jednom z nejnamáhavějších dní svého života, kdy jsem opravdu pracoval a domlouval s Adeline schůzky, jsem se zřítil do křesla a po celém dni konečně vydechl. „Tak a je to. Díky bohu už je konec a nemysli si, že zítra ti budu dělat sekretářku jako dneska." „Ale ale, snad se nám Petey neunavil." Wade se posměšně zašklebil a srovnal ještě pár papírů na stole. „Je to celkem fuška. Už chápu, žes na mě neměl moc čas." „Já a neměl čas?! Zanedbával jsem práci, jako ještě nikdy předtím." Musel jsem se usmát, bylo to od něj milé. Divné, jak rychle stihnul ovázat mé otrávené srdce růžovou mašlí a pomalu je detoxikoval. „No, ale když už mám teď padla..............co takhle jít domů? Hmmm?" Pomalu jsem vstal z křesla a ladným krokem jsem se dostal až k jeho stolu, na který jsem se vyhoupnul a vyzývavě roztáhnul nohy. Bedlivě jsem sledoval každý pohyb svalu Wadeova obličeje, jak se mu hrne krev do tváře a jak pevně tiskne čelisti k sobě. Dával jsem mu zabrat, aby se ovládnul. „Ty už máš možná padla ty provokatére, ale já ještě ne." „Ale brouku, snad bys mi nedal košem." Na to jsem seskočil ze stolu a ovinul paži kolem Wilsonova krku. „Tak když mi s tím ještě trochu pomůžeš, tak nad tvou nabídkou zauvažuji." Sviňák jeden, takhle mě vydírat. Ale co mám dělat, rád bych se trochu pobavil. „Tak to sem dej, ale musíš mi říct, co mám dělat." „Díky lásko, jsi zlato." Začervenal jsem se a raději se usadil do křesla, abych mohl začít pracovat. „Tak tyhle papíry protřídit podle nadpisů tady a nalep na ně sem dolů tady ty účtenky. A tady to pak podepiš, to zvládneš. Napodob můj podpis, nebo použij ten od Adeline. Jo a pak to odnes na pracovní stůl vedle do místnosti. Děkuju miláčku." Políbil mě na tvář a přistrčil ke mně vysokou hromadu papírů. Tak to asi nebude zrovna chvilka. Až se mi převrátily oči. Wade si sednul za stůl na své místo a přitáhnul si druhou hromadu. Začali jsme oba se svou prací, až se z propisek kouřilo. „Tohle normálně děláš vždycky?" „většinou. Občas to za mě dělá Adeline, když se smiluje a zůstane tady přes pracovní dobu. Jednou už mi taky pomohla i její sestra, Caroline." „P-počkej, co? Ty dvě jsou sestry? Vždyť si ani nejsou podobné." „K neuvěření? Jsou si jako vejce vejci. Neměl bys s zajít k očaři?" Zašklebil jsem se na něj, ale z hlavy jsem nemohl dostat jeho slova. Sestry? No, obě jsou malé, obě mají modré oči a dlouhé pevné lehce vlnité vlasy s leskem. Ale jinak si přeci nejsou až tak podobné, ne? „Pracuj, nebo to nestihneme." „Jo jo, vždyť už dělám." Pustil jsem se do práce, ale stejně jsem pořádně nevnímal, co dělám. Myšlenkami jsem byl stále u dvou svých kamarádek, které si byly tak odlišné ať vzhledem, či chováním a přesto si byly blíž, než by se mohlo zdát.

Práce nám nakonec zabrala další dvě hodiny. Znavenějsem se nechal odvést domů kde jsem padl na postel ještě v oblečení azavřel těžké oči. „Nechtěl jsi si náhodou hrát lásko?" Wade mi přejel prsty popáteří, až jsem se slastně oklepal. „Zítra ráno. Chci spát." Rozepnul jsem sikalhoty a vysoukal se z nich, abych se dostal pod peřinu. „Ty jedenhrdino. A pak, kdo má tady malou výdrž. Tak spi koťátko." Byl jsem přikrytpeřinou a láskyplně políben na čelo, než se vedle prohnula matrace a Wade sitaky zalezl pod deku. „Dobrou lásko." „Hmm."

Tak jsem zase zpět! Omlouvám se, hlavně mi neutrhněte hlavu. Snad to není tak hrozné, jak se zdá a já se už brzy budu snažit příběh dopsat. Není to už daleko do konce, tak mi držte palce, ať to dopíšu. Dejte hvězdičku a komentík!

Vaše Tiranis!