24. Kanada?

Doma jsem se rovnou schoval v pokoji. Neměl jsem chuť na další hádky s matkou a navíc jsem byl pěkně ospalý. Zabalil jsem se do deky a chtěl si jít lehnout, když se rozletěly dveře a matka se přihnala jako tornádo dovnitř. „Co sakra chceš?!" „Vypadni." „Co?" „Vypadni! Padej z mýho domu ty nevděčnej zmetku a nevracej se, dokud se nenaučíš chovat!" Vyletěl jsem do sedu jen těsně před tím, než mi na nohy dopadla sportovní taška s mými věcmi a za ní letělo dalších několik kufrů. Ani jsem si v té ospalosti nevšimnul, že mám naprosto prázdný pokoj. Mohlo mi to dojít, když jsem se přikrýval dekou. „A-ale-„ „Padej!!!!" Máma začala ječet jako pominutá. Raději jsem sebral své saky paky a urychleně opustil dům. Před dveřmi jsem si to ale neodpustil. „To jsi vážně vzorová matka, když vyhodíš své dítě z domu!" Zabouchla dveře a oknem na trávník vyhodila ještě moje boty a bundu. Jen jsem na ten barák ukázal dost jasně prostředníček a zavolal si taxi. Teď v noci dojelo i docela rychle, tak jsem si jen naházel věci dovnitř a nadiktoval adresu domu. O chvíli později už mě tam taxikář vysazoval. „Děkuju za svezení." „Není za co mladej pane Parkere. Všichni doufáme, že tu babku klepne. Město vám fandí a jen čeká, až se zase uchytíte firmy." „Děkuju. Drobné si nechte." Podal jsem mu 50 dolarů a vyndal svoje tašky z kufru.

„Petere? Co tady děláš?" Padl jsem mu kolem krku a silně ho k sobě přitiskl. „Nemám kde přespat. Můžu tady zůstat?" „Vyhodila tě." Neznatelně jsem kývnul a odlepil se od něj. „Tak pojď." Usmál se a pomohl mi s taškami dovnitř. Vděčně jsem ho objal a sednul si na sedačku. Byl jsem totálně vyřízený z celého dne a ponocovat a po noci se stěhovat mi rozhodně nepomáhá. Sednul si vedle mě a zazíval. Musel jsem ho probudit. „Promiň, že jsem tady tak vtrhnul." „Jako by ses měl za co omlouvat." Pažemi si mě přesunul na klín a objal mě. „Miluju tě Wade." Opřel jsem si hlavu o jeho hruď a zavřel oči. Jeho vůně, bezpečná náruč a teplo, co z něho vyzařovalo, mi dávalo pocit bezpečí. Políbil mě do vlasů a odnesl do postele. „Taky tě miluju Petey." Nechal jsem se obejmout a usnul jsem s úsměvem na tváři.

Ráno mě vzbudily až pozdní denní paprsky. Wade užmusel být určitě vzhůru. Ležel vedle mě a cítil jsem na sobě jeho pohled.„Dobré ráno." „Dobré zlato." Přetočil jsem se na bok a zahleděl se do jehočokoládových studánek. Usmál jsem se a přimknul se těsně k němu. „Nechcese mi z postele." „Nikam nemusíme." Pohladil mě pod peřinou po boku astáhl si mě k sobě. „Wade...................teď ne." „Ale tak jsem to přece nemyslel."Lehce se zasmál a zabořil nos do mých vlasů. „Hmmnhmn." „Cože?" Zasmál jsem se adonutil ho se odtáhnout, aby mi to mohl říct znovu. „Jestli chceš něco dneskapodniknout." Zamyslel jsem se a pak se lehce usmál. „Nooooooo, když už o tommluvíš...................dostal jsem pozvánku na třídní sraz ze střední. Je to dneskav klubu v centru. Mám si někoho přivést a tak mě napadlo......." Pool sejemně usmál a políbil mě na čelo. „A tebe napadlo, že by tě mohl doprovodittvůj strašně sexy přítel na tu akci a pak za to třeba i něco dostat?" „I tak seto dá říct." Zapředl jsem mu u ucha. Wade mě začal pomalu líbat na krku adlaněmi mi zajel pod tričko. „Brouku, říkal jsem, že teď ne." „Souhlasím."Nepřestával mě líbat a začal mi u toho sundávat tričko. „Ne vážně teď ne."„Jasně, jak si přeješ." Rty putoval níž a níž, až se dostal k opaskukalhot. Byl jsem líný se včera jakkoli vysvlékat. „Wade...." Začal jsemprohrávat, věděl jsem to. Sám jsem už ani nevzdoroval a dokonce své rucepřesunul na jeho holou hruď. Rozepl mi opasek a pomalu mi začal stahovatkalhoty až po kolena. „Wade." Stáhl jsem si ho k sobě a přilepil se mi narty. Ruce jsem mu dal za krk a držel si ho tak blíž u sebe. Wade se nadzvednulna rukou a odkulil se ode mě pryč. „Máš pravdu, nebudu tě nutit." Zvedl se as lišáckým pohledem za sebou zavřel dveře ložnice. „Zmetku." Ještě chvílijsem ležel v posteli, než jsem se obléknul a šel do kuchyně. Udělám sialespoň něco k jídlu. Co mě ale zaskočilo, byl Wade u plotnys talířem hotových lívanců. „Tak už ses vzpamatoval?" Wade se zasmál apoložil talíř se sklenicí sirupu na stůl. „Javorový sirup? Jsme snad v Kanadě?"„Máš něco proti mé rodné zemi?" Otevřel jsem nevěřícně pusu. „Ty jsiz Kanady?!" „Už je to dlouho, ale jo, narodil jsem se tam a prožil tam pármizerných let, než jsem se dostal do USA a pak do Evropy. Vadí to snad?" „N-ne.Jsem jen překvapený." Sedl si naproti mně a nabral si několik těstíček natalíř. „Je toho hodně, co nevíš." „To u mě taky, tak jsme si snad kvit." „Těžkoříct, mám dost velký náskok. Přeci jen je mi přes devadesát." Zasmál se apustil se do jídla. Taky jsem neotálel a nechal si do žaludku padat teplouchutnou snídani.

Hold the flag for Canada! Tak co na to říkáte? Tenhle díl mi příjde celkem v pohodě, tak snad se nemýlím. Budu ráda za komentáříky a hvězdičky!

Vaše Tiranis!

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top