Všichni jsme společně seděli u jídelního stolu a cpali se pařížským dortem, co ho Tony koupil k svátku malé princezničky. „Tak co Wade? Jak to teď mezi vámi bude?" „Budu doufat, že jen dobré a zalité duhou." Usmál se na mě a nacpal si další kousek zákusku do pusy. „Kde je vlastně paní domu? Nějak jsem ji neměl to štěstí potkat." Všichni zamrzli v pohybu. Každý kdo Tonyho znal, věděl, že se na Pepper nemá ptát. Chudinka umřela ve velké bitvě proti Thanosovi. Byla jedna z mnoha, kdo padli ve válce a díky kterým byl zajištěn mír. Tony jí nechal vytvořit nádhernou hrobku na rodinném hřbitově a nosil jí růže každý měsíc. „Paní domu dorazí až zítra. Měla ještě pár neodkladných věcí na práci." Zmateně jsem se podíval na nic neříkajícího Tonyho a pak na culící se Morgan. „Nebyl jsi u nás dlouho bráško. Hodně se toho změnilo." „A-ale Pane Starku, P-pepper..........ona je přeci po smrti." „Ano, to je. Růže jí nosím každý měsíc." „A-ale-„ „Vysvětlím ti to později." Kývl jsem a podíval se na usmívajícího se Deadpoola. „A čemu se zase řehtáš ty?" „Jsi rozkošný, když jsi zmatený." Začervenal jsem se a začal se věnovat svému dortu.

Celý den jsme strávili s Wadem spolu. Ani jeden nechtěl být bez toho druhého ani na minutu. Hráli jsme si s Morgan a pomohli Tonymu na zahradě. Šli jsme nakoupit a nakonec jsme připravili i večeři. Tony říkal, že jsem zase celý rozkvetl a že je za to rád. Večer jsme pak společně uspali Morgan a když se šel Wade osprchovat, zašel jsem za Starkem. Seděl v obýváku u televize a pročítal si něco v knize o nano technice. Celou dobu se u toho smál. „Vysvětlíte mi tu paní domu?" Ton yvzhlédl od knihy a pak se posadil tak, aby na mě viděl. „Není na tom nic tak těžkého k pochopení. Stále miluji ženu, jež mi dala mou zlatou dcerku, ale ta je mrtvá. S anděly teď někde hraje piškvorky a dohlíží na naši dceru. Našel jsem si někoho, kdo bude mít Morgan rád tak, jako mě a koho budu také milovat. Musím jít přeci dál." Usmál se a pokynul mi, abych si k němu přisednul. „A kdo to je? A od kdy věříte na anděly a podobná stvoření?" „To bylo jen obrazně Petere. A přestaň mi pořád vykat." „Tak do je to?" Zvědavě jsem poposedl na sedačce. „Ty jsi nějaký moc zvědavý, ne?" „Možná, ale tohle je strašně důležité. Vždyť jste mým mentorem a trochu i otcem. Měl bych být zvědavý." Tony se jen zasmál a položil knihu na stůl. „Jsem známý svými eskapádami a ještě před patnácti lety jsem byl jeden z nejprobíranějších mužů dnešní doby. A jako takový samo sebou potřebuju někoho, kdo mě bude akceptovat i s mou minulostí a někoho, s kým bych si na veřejnosti neudělal ostudu. Můj partner splňuje všechny tyhle požadavky a dalece je přesahuje. Zase jsem po dlouhé době šťastný Petere a když i ty mi děláš radost, nemohu být šťastnější." To mi moc nenapověděl, ale přeci. On je teď s chlapem? „Říkal jste partner?" „Ano Petere, jsem s mužem. Je na tom něco špatně?" „Jistě že ne! Vím, že jste bisexuál, tím jste se nikdy netajil, jen jsem si nemyslel, že budete na starší roky vyhledávat mužskou společnost." Další smích. „Nechám tě, ať se překvapíš sám. Zítra z rána by měl dorazit." Kývl jsem a neochotně a trochu zklamaně, že jsem nedostal svou odpověď, jsem se vydal do pokoje. Na posteli už seděl Wade ve vypůjčeném pyžamu, které mu bylo viditelně malé. Kalhoty měl spíš tříčtvrteční a tričko mu odhalovalo vypracované břicho. „Tady jsi. Už jsem se bál, žes mi zase zmizel." S úsměvem prohodil žert a poté si mě stáhl k sobě na postel. „Tony mi nechce říct, s kým chodí. Že prý si mám počkat do zítřka." „S tím ti nepomůžu. Nevím, kdo je paní Starková, ale mohl bych vědět, kdo je pan Wilson." „Blbečku." Se smíchem jsem ho povalil pod sebe a zaútočil jsem na jeho rty. Vychutnával jsem si pomalou dlouhou líbačku do posledního detailu. Ochutnával jsem jeho sladké rty a zápolil s jeho jazykem. „Petere..............tolik jsi mi chyběl." „Taky jsi mi chyběl. Ani netušíš jak." Mazlil jsem se s ním a líbal ho dlouhou dobu, dokud jsme oba neusnuli v objetí.

Ráno mě probudil šramot z poschodí pod námi. Uslyšel jsem zabouchnutí vstupních dveří a nadšený pískot malé Morgan. „Wade vstávej! Už je tady!" Vyletěl jsem z postele a rychle se převlékl do domácího oblečení. „Nech mě ještě spát." „Neblbni a padej z tý postele." Potáhl jsem ho za nohu a díky své pavoučí síle jsem ho stáhl na tvrdou postel. „To si snad děláš srandu." Rozespale se oblékl a udělal ze sebe alespoň částečně člověka. „Honem ty ospalo!" vesele jsem ho vytáhl z pokoje a nedočkavě se řítil dolů po schodech do přízemí. Zastavil jsem se v půlce posledního schodiště a nevěřil vlastním očím. „ON?!"

Tak kdo to asi bude? Kdo zná lépe můj profil, tak to pro něj nebude žádné překvapení. Jsem celkem známá tím, že mám  u každého, až na malé vyjímky, jen jeden ship. Budu ráda, pokud se k téhle kapče vyjádříte (nejlépe kladně) a budu se těšit zase u dalšího dílu!

Vaše Tiranis!