„Takto se pletete. Peter chlastá a brečí kvůli vám každej den. Ta fotka bylafotoshop. Snaží se vám dovolat a poslal vám snad miliardu hlasovek." Stark seopíral o dveře a sledoval nás svým typickým pohledem ala Stark. Wade se na nějotočil, pak koukl na mě a pak zase na něj. „A vy jste?" „Jeho mentor,miliardář, filantrop, palyboy, genius a váš zachránce. Nebo taky AnthonyStark." „Aha...............těší mě." „Být vámi mi věřím. Nikdy v těchhle věcechneblafuju." „Ta fotografie byla v každých novinách v New Yorku.Neříkejte mi, že by nikdo nepoznal, že je to fake." „Peter vám to dokáže, pokudbudete chtít. Děláte z něj trosku, tak se vzpamatujte. Jestli mu hodlátedál ubližovat, já na to koukat nebudu." Odlepil se od stěny a odešel z místnosti. „Je to pravda?" „Co?" „Jeto fake?" „A-ano. Nikdy bych ti neublížil. Tedy, už nikdy. Je mi to strašnělíto Wade. Nechtěl jsem ti ublížit. Nedokázal jsem si přiznat, co k tobě cítím.Ale nikdy bych se nevrhnul k někomu do postele hned den po tom, co jsemopustil někoho jiného." Wade mě od sebe odstrčil a oblékl si věci, co měpřipravené stranou. „Víš Parkere, strašně jsi mi ublížil. Je až paradox, že měnezabije atomovka, ale ty bys to dokázal." Zasmál se a zakroutil hlavou. „Tvámatka je vzteky bez sebe. Poslala mi alespoň milion omluvných dopisů a chystáse tě vydědit." Se slzami v očích jsem ho stále pozoroval. Nemohl jsempořádně mluvit, jen jsem ho sledoval na každém kroku a snažil si do paměti vrýtkaždý jeho detail. „Nenechám tě umřít. Nedokázal bych si to odpustit." „A cohodláš dělat? Budeš mě sledovat? Zničil jsi mě a já už nemám, proč žít. Takovouránu jsem v životě ještě nezažil." „Nebudu tě sledovat. Taky jsi miublížil. Tvá ignorace a slova, co jsi mi řekl, mě ničila každý mizerný den.Chlastal jsem a denně probrečel polštář. Měl jsem chuť najít toho zmetka co tiprovedl takovou odpornost a nechat ho veřejně popravit, lae došlo mi, že jsemto zavinil já. To já můžu za to, že se trápíš, protože jsem tě nechal se dosebe zamilovat. Jsem jediným viníkem, a tak samo jsi ty tím mým. Možná že tonechceš slyšet, ale já už to dál nezvládnu držet v sobě a nalhávat si, žeto není pravda. Miluju tě Wade. Miluju, miluju, miluju. Jenom tebe. Celým svýmsrdcem a celou duší. Jsi láska mého života a chci s tebou prožít každýjeden den, než si mě vezme smrt." Pool se na mě otočil s nečitelným výrazem.Vypadal tak chladně a nezaujatě, že mě to ničilo. Rozešel se ke mně. Měl jsemchuť couvnout, ale zůstal jsem hrdě stát na místě. Dvěma prsty mi zvedl bradu,abych se mu díval do očí. „Taky tě miluju Petere." Chytl mě za krkem a přitáhlsi mě do nejistého polibku. Chtěl se odtáhnout, ale já mu to nedovolil.Chňapnul jsem ho za tvář a stáhl ho zpět k sobě. Otíral jsem se svými rtyo ty jeho a snažil se, aby cítil všechny mé emoce. Předával jsem mu v tak jednoduchéaktivitě všechno. Poddal jsem se každému dotyku. Každému kousnutí do napuchléhortu. Nechal jsem se líbat a nepřebíral iniciativu vůbec nad ničím. Chtěl jsem,aby to byl on, kdo rozhodne o každém kroku. „Petere." Zadíval se mi do očí. Potvářích mu stékaly slzy a na tváři měl až bláznivě šťastný úsměv. „Miluju tě.Miluju, miluju." „Ach pavoučku. To slovo je příliš slabé na vyjádření toho, cok tobě cítím." Taky jsem plakal. Oba jsme se k sobě tiskli anechávali slzy štěstí, ať nám kanou po tvářích. Nechal jsem znovu srůst svérozlámané srdce a pažemi se zarýval a tiskl co nejtěsněji k vyššímu z nás.„To je táááááák roztomilé." Ve dveřích stála Morgan a culila se na nás svouandělskou tvářičkou. Rozesmál jsem se a pokynul jí hlavou, aby se k nám přidala.Nechala se s radostí obejmout mnou i Wadem. Všichni jsme se smáli a objímalise navzájem. „Tak honem vy dva, ať nám táta ten zákusek nesní." Morgan vyběhla z pokoje dolů do jídelny. Vzal jsem Wadea za ruku a odvedl ho do kuchyně.

Tak co na to říkáte? Konečně se vyznali jeden druhému z citů a řekla bych, že to bylo sladší než bonpari. Budu ráda, pokud mi k téhle kapitole napíšete nějaký komentář a dáte hvězdičku. Mám vás ráda lidi!

Vaše Tiranis!